Yamaha MX Pro Tour pohledem Dominiky Hejdové

Na podzim 2018 jsem pro server Motorkáři.cz dělala takovou holčičí srovnávačku „devatenáctkových“ čtyřtaktních 250 a od té chvíle jsem přestoupila na „modrou vlnu“. Letos to konečně vyšlo, jak nejlépe mohlo, a tak můžu tuto sezonu jet díky týmu kolem Aleše Doležala na YZ250F 2021. Logicky jsem tak byla dost zvědavá co si pro nás Yamaha připravila na příští rok.

Kvůli mým sobotním závodům v Heřmanicích jsem na akci dorazila sice trochu zmožená, ale přesto dost natěšená, až v neděli ráno. Po jednoduché registraci jsem dostala do ruky rozpis jízd. No fakt dobrý, dvoudobá YZ250 hned na úvod. Ta bestie mě slušně probrala, ale mohu říct, že za ten zážitek to stálo. Na to, jaký má motorka výkon, tak ovladatelnost, hmotnost a měkkost podvozku byly pro mě stále ještě přijatelné. Ale pro mě až příliš mnoho nevyužitelných koní. Ideálního pilota pro tuto mašinu si představuji jako borce, který už má zkušenosti a hledá pěkně ostrou hračku k občasné, částečně řízené regulaci hladiny adrenalinu v krvi.

Jako druhou motorku jsem osedlala YZ250F. Konečně doma, žádné velké překvapení se nekonalo. Mohu subjektivně konstatovat, že rozdíl mezi YZ250F 2021 a YZ250F 2022 není velký. Lehká, měkká, ovladatelná, vhodná i pro méně zkušené piloty. Za sebe bych ji pojmenovala, obzvlášť v přímém srovnání s prvním strojem, jako „hodnou" motorku. Dost chyb vám odpustí a stále jede ;-) Co jsem si ale opět jasně uvědomila, je důležitost správného nastavení a hlavně vliv motorových map na projev motorky. Stroje na akci byly nastaveny spíš neutrálně a i mapy byly údajně základní. Moji motorku doma se mi s pomocí kluků s Profi Drivingu podařilo po několika týdnech vyladit k mé naprosté spokojenosti a například moje stávající racingová mapa s krátkým plynem je při závodech k nezaplacení. Proti standardnímu naladění, jaké bylo na testovaném stroji, je to fakt velký rozdíl. Možnost úprav a přepínání map je zkrátka suprová věc a kdo tvrdí něco jiného, tak ať si koupí koloběžku. Kdybych si snad měla na něco stěžovat, tak by to byl tvar výfuku. Po přechodu na Yamahu jsem naivně doufala, že se zásadním způsobem prodlouží životnost mých kalhot, ale opak je pravdou. Kvůli obtočenému výfuku nemám na všech nohavicích propálenou díru jen na pravé noze, ale teď už i na levé.

Do třetice jsem okusila dvoutakt YZ125, která mi připomněla motokrosové začátky. Musím říct, že jízda na dváce mě za ten den bavila snad nejvíce. Lehoučká jak pírko, hbitá a snadno ovladatelná střela, která vás pěkně rozhýbe. Za mě super tréninková mašina, která vás naučí správně řadit, brzdit a hlavně držet plyn, co to jde. Jo, jasně, chvíli jí to trvá, než se dole sebere, ale když se trochu roztočí, tak je to fakt mazec. Oproti mé začátečnické patnáctkové YZ125  je znát pořádný pokrok.

Čtvrtá na mě čekala královská YZ450 F.  Tahle motorka určitě není pro žádné chrousty. Velice mě překvapilo, jak může pár centimetrů a pár kilo navíc změnit pocit z jízdy. Možná je to i trochu o hlavě a přemíry respektu k výkonu, ale tohle asi nikdy nebude můj šálek kávy. Slavnostně slibuji, že už nikdy nebudu závidět klukům z MX1 jejich silnější mašiny. S vypětím všech sil jsem si dala tři výživná pacovská kolečka, zapózovala fotografovi a s radostí a úlevou ji vrátila zpět do rukou příjemných mechaniků od Yamahy.

 

Ještě poněkud vyšťavená a ztahaná ze síly 450 jsem si přebrala ten den poslední zkušební mašinu, kterou byla YZ250 GYTR. Jednalo se o tovární úpravu sériového čtyřtaktu, který by měl díky upraveným vačkám a výfuku výrazně líp točit a víc vydržet. Jirka Čepelák říkal něco o sedmi koních navíc – to už by mohlo být znát. A bylo. Super svezení, znatelně větší výkon oproti běžné YZ250F, drsnější zvuk, měkoučký, poddajný ale přitom přesný a čitelný podvozek a také i pocit určité exkluzivity mě celkem dostaly. Tahle motorka mi nasadila pořádného brouka do hlavy a už po prvním kole jsem začala přemýšlet, co všechno budu muset prodat a kolik sponzorů budu muset přemluvit, abych ji mohla mít co nejdříve doma. Lepší volbu stroje na závěr mého testování jsem si nemohla přát.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE