Vyzkoušeli jsme nové Husabergy 2009 na Slovensku

Husaberg FE 450

Prohlížím si kartičku jízd a jsem docela rád, že první patnáctiminutovka ve společnosti nuladevítkových Husarů bude v sedle "mírnější" čtyřipade. Po zahajovacích jízdách první osmičlenné skupiny jsou žlutomodré dračice pěkně zahřáté a poupravené nánosem bahna, tak jak se u teréňáků sluší a patří. Mojí vyvolenou je FE 450 s pracovním číslem 4. Sedám za bezhrazdy a narychlo kontroluji všechny ovládací prvky, aby za pár minut nedošlo k nějakému nemilému překvápku. Vše je OK, stejné, jako u ostatních ostrých endur, také páčky mám ve „své“ poloze, takže ještě kontrola palivové mapy s volbou standardního nastavení a jde se na věc.
Palcem pravačky skrz elektrický startér nechávám promluvit sedmdesátistupňový jednobuch. Bez řečí se probouzí a zhluboka si pobrukuje – žádný řev, ale ani utlumené poblafávání. Sériová koncovka vůbec nedělá ostrému enduru ostudu, ale zrovna tak nemá zapotřebí stavit ostatní přihlížející do pozoru nebo dokonce alarmovat myslivce ze širokého okolí. Docela by mě zajímalo, jak si frkne s otevřeným Akrapem, který je nabízen mezi možnými doplňky, a jak by se jeho přítomnost projevila na výkonové křivce? Konec polemik, rychle zaklapnout jedničku, protože startujme pěkně zostra.

Hned první metry nedarují nikomu nic gratis. Chce to pořádně vzít za heft a na vytočenou dvojku vyhoupnout pěkně strmý a rozbahněný krpál sverepecké motokrosové trati. Jasně, šel by vzít zprava, ale byl by hřích připravit se o ostrou hranku, kde se odlepí obě kola. Následuje rozbitá rovinka, která prověřuje měkčí enduro podvozek. Ten je podle předpokladů na motokrosovou trať pochopitelně poměrně měkký a o slovo se hlásí klapající dorazy. Tak, jak jsem se vyhoupl na horní část trati, tak rychle si to mažu po rychlejší pravé fofrem dolů. Pod sjezdem přicházejí na řadu brzdy, protože se musím vejít do širší levé zatáčky. Paráda, brzdy jsou nezáludné a výborně dávkovatelné, což se na rozbahněném a kluzkém terénu fakt cení. Chvilka akcelerace, šup do esíčka, opět fajn použitelné brzdy a výjezd z motokrosové trati na enduro pasáž.
Její první metry vedou travnatou rovinkou, na vyšší rychlostní stupně ve slušném kalupu. Ve stoje lehce koriguji stehny o nádrž směr jízdy. Jsem mile překvapen gripem nových pneumatik Metzeler Six Days Extreme. Na trávě drží směr i v náklonu až nečekaně dobře. Mírný retardér a zase na rovince zatopit pod kotlem. Abych pravdu řekl, čekal jsem o něco ostřejší potvoru, která bude trestat každý nechtěný vrknutí plynovou rukojetí. Je tomu však jinak, FE450 je velice hodná a především nezáludná mašina. Výkon je velice čitelný, dá se pěkně dávkovat a navíc je výborně rozložen po celém spektru otáček. Jak později zjišťuji, také nahoře se nezakucká, ba naopak, neztrácí dech a letí jak splašená.
Úzká enduro cestička s vyjetou kolejí vede vyznačenou trať do tak trošku trialové pasáže. Mezi stromy není místa víc než na řidítka. Párkrát si rukojetí škrtám, ale naštěstí bez větších následků. Šestistupňová převodovka pracuje v režimu prvního rychlostního stupně a motor si často řekne o pomoc spojkováním. V utažených zatáčkách "přes nohu" se čtyřipáďo příjemně ovládá a nemá tendence do vinglu padat. Jen ty oslizlý kořeny nedají chvilku klidu! Vynořuji se z lesíka a opět následuje trávnatá pasáž. Po rovince přichází široký nájezd na motokrosovou trať. Levá zatáčka není klopená a horko těžko se do ní trefuji. Jelikož vede do kopce, beru za plyn a přední kolo letí do vzduchu. Pak menší skok a pravá dolů.

MX okruh je dost široký a svádí podržet otevřený plyn. Trať se stáčí skrz mantinel, který slušně kope zadní kolo, na její spodní úsek. Širokou táhlou levou zatáčkou najíždím na největší skok celého okruhu. Po dopadu rychle na brzdy a vyhnout se navezené kupě hlíny. Nemám sebemenších pochyb, že kdybych ji trefil na komoru, došlo by na letecký den přes řidítka. Naštěstí jde vzít jak zprava, tak o něco hůř zleva. Pak rovinka a plnej, brzdy, vracečka vpravo a zase plnej. Po něm ostrej zlom přes zadní brzdu a hups pod viadukt, za kterým se skrývá zpomalovací retardér. Po jeho proklouznutí za asistence zadní brzdy, vyjíždím akceleračním driftem na asfaltu zpátky na trať a ukrojuji z dalšího zhruba čtyřminutového kolečka.

Husaberg FE 570

Nyní nastává čas popasovat se s vyšším kalibrem. Ve smečce osmi Husarů hledám FE570 číslo 8. Ke čtyřipade jsem přistupoval s velkým respektem a o 570 to platí minimálně dvojnásob. Když ji nechávám promluvit, zjišťuji, že zvukový projev se až tolik od „menší“ sestřičky neliší. Nastává chvilka váhání, kterou ze tří map použít. Nula by o mašině asi moc neřekla a dvojka by na začátek nebyla zrovna nejmoudřejší volbou. Naklikám jedničku, tedy standardní tovární nastavení a šup na trať.
Mohutný zátah od spodu připomíná rozdíl 116 ccm od „menší“ sestřičky. Při akceleraci ze zatáček letí přední kolo do vzduchu, tak jak tomu u vysokoobjemových ostrých endur bývá. Nicméně opět nutno konstatovat, že endurko FE570 není žádný splašený jednoválcový motokrosový buchar, který nelze za žádnou cenu zkrotit. Stejně jako čtyřipade, je i 570 na svůj obsah „hodná“ mašina. Motor je příjemně naladěn. Čitelný lineární průběh výkonu nikde nezaskočí nepříjemným kopancem a neztrácí dech ani v nejvyšších otáčkách. Oproti 450 promine nechtěné prořazení, to pak stačí polechtat plyn a motor se v klidu sebere a dostane zpátky do otáček. Měkčí podvozek je na motokrosovou trať oříškem, ale na enduro pasážích naprosto ideální. Jen 0,5 kg dělí hmotnostní rozdíl mezi FE570 a „menší“ FE450.
Nemůžu si pomoci, ale čtyřipade mi přišlo o něco lépe ovladatelnější a hbitější, především v pomalých pasážích enduro trati. Ve vyšších rychlostech je stabilita obou obsahů na stejné úrovni a také brzdy odvádějí stejně dobrou práci. V další patnáctiminutovce na hrbu FE 570 podléhám zvědavosti a volím mapu 2-profi. Jsem překvapen, že rozdíl je tak citelný. Každá rekce plynovou rukojetí je odměněna ostřejším nástupem výkonu, takže to chce mít na paměti při akceleraci ze zatáček. V jednom z rychlejších kol, s Karlosem v zádech, dostávám na malém skoku větší kopanec do zadního kola. Mašina se natáčí ze směru jízdy a hned je mi jasný, co mě čeká a nemine. Ve velkém kalupu se poroučím k zemi. Hlavou mi probleskne poučení z dopolední prezentace, že máme padat na levou stranu, kde je ta kouzelná ohýbací páčka. Pozdě, bylo to moc rychlé a ani jsem si stranu nestačil vybrat, tak snad příště… ale vše dobře dopadlo.
Husabergy nové generace mě velice mile překvapily. Od loňského Milána, kde jsem poprvé viděl nového Husara na živo, byla moje zvědavost v pohotovosti. Teď už vím, že FE450 i FE570 jsou hodná, čitelná a nezáludná endura. Líbí se mi, že v Husabergu si jdou svou vlastní cestou, a tím přináší do kategorie ostrých endur příjemné oživení.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE