Stunt-riding na zamrzlém jezeře

Zimní nuda je vidět na každém z motokaskadérů. A každej si to řeší po svém. Někdo se jen tak válí, někdo maká v posilovně, připravujíc se na sezonu, někteří dohánějí letní záležitosti s kamarády, a kluci z týmu Wheelieholix Stunt kombinují, jak nepodlehnout zimě.
No a povedlo se! 700 šroubů do zadní pneumatiky a do přední o pár míň, zábava s broušením, několikahodinová bolest zad a je to.
První zkoušky proběhly už vloni. Nábytkářké šrouby M6 s podložkou a kontramatkou dávaly slušnou jistotu během driftování, bohužel záběr nebyl tak přesvědčivý, aby se motorka zvedla na zadní.
Letos se s tím ale chlapci porvali a každej ze skoro tisíce šroubů ještě zabrousili pod odpovídajícím úhlem. Během telefonátu jsem se přesvědčil, jak je to broušení štvalo, ale jak sem dostal MMS s krátkém videem na jezeře, hned jsem věděl, co se bude dít. Nebylo na co čekat, protože zimy v Polsku jsou ostrý, ale i proměnlivý. Rychlá domluva a v sobotu jsme se sešli u jezera Warchal. Naštěstí jsem se opozdil a tak se vyhnul náročnému odhrabávání sněhu. Zato jsem se nevyhnul společnýmu zahřívání a brzo se atmosféra stala nejen žhavou, ale i o poznání víc barevnou. To podle barvy xichtu. Po ledě se honily tři kusy. Dvě Hondy F4 Beka a jedna Kawa 636 která patří Mokovi.
Táta kaskadér (Mok) neměl moc času na přípravu, a tak použil šrouby M8 v značně menším počtu. Bohužel to nestačilo na zdvih motorky do svíce, takže většinu času prolítal příbřežní ledy tu a tam driftujíc. Pneumatiky si s tím rozhodně poradily. Zvlášť Bek neměl problém se svojí váhou dostat mašinu do svíčky. Mokova Kawa se chovala daleko víc nervóznějc, ale opravdovej cirkus začínal až když se dostal do balančního bodu rovnováhy na zadním. Jak se vyjádřili sami jezdci, je to jako bys to hnal po štěrku a nevěděl, kdy a na kterou stranu se motorka převrátí. K naší radosti jsme měli hotovou plejádu různejch prohrabů a driftíků. Kdyby se sehnala hladší plocha ledu bez sněhu, tahle akcička by vypadala úplně jinak a myslím, že by se do hry zapojilo i spousta stopiies.Bez ohledu na tvrdý podmínky se členové WHS vyjezdili až do do poslední kapky energie a nechybělo ani „gumování“ ve stupačkách atd. Vrcholem radosti ovšem byly drifty. Úplně jiný rozměr přilnavosti a vlastně její úplná absence pobízela ke klouzání po celém jezeře. Je to divokej pocit, když se na plně vytočenou trojku řítíš po ledový ploše na motorce a máš nad ní ještě jakous takous kontrolu. Po několika hodinách sledování ledové revue „Stunt on ice“ jsme dopáleni, promiňte - rozpáleni, hledali další způsoby možné srandy. Úplně náhodou se sešlo pár aut 4x4, pár lyží nějaký ty sáňky. Nikdo nevěděl, kam až to povede a jak to skončí, takže jsme přistoupili k různejm experimentům.
První akce: Já, Bek a dětský sáňky. Nikdy bych si nepřipustil, že drift tohohle typu mi může přinést tolik emocí. Nic nevidíš, držíš se sáňek zuby nehty a na zádech máš přilepenou zmutovanou koalu (Bek). A to celý podbarvený pukáním ledový plochy. Nakonec jsem skočil na lyže a přikázal Mokovi, ať nastartuje to auto s náhonem na všechny kola. Několik rovinek sem a tam a hned tady máme rychlost 110 km/h. Během návratu z poslední rovinky, jsme tu rychlost i překonali a v jednom nepředvídatelnym momentě jsem se pěkně praštil do hlavy o led. Evidentně musím být vysoce odolný, protože i když jsem původně dorazil pozdě, bez motorky a bez chuti jezdit, stejně jsem si největší pecku o led do kebule dal já. Výsledek je jasnej: Nikdy nešetřete na svejch přilbách co si pořizujete! Po tý ráně mi naštěstí stačilo se oklepat a vrátit se znovu do hry.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE