Road Racing 2014, zastavení první

... proto vítejte při Jarní ceně na Masecu.  A ještě na okraj, pro někoho, kdo neví úplně přesně jak to je. Máme také dvě tak nějak polozastřešují pořádající asociace a jednoho Wusu, který neřeší války žab a krtků, na konci udělá ščotku a přeparádní pitku a tím to zastřeší celé... (díky)

Letos jsme se tedy doopravdy úplně poprvé sešli právě v
Brně a pomineme-li absenci všech přírodně okruhových atributů, nebylo to nakonec, v globálu, vůbec špatné.
Sice během neplánovaně pozdního příjezdu, někdy ke druhé hodině v noci z pátku na sobotu, mrzlo tak, že z nedalekého lesa bylo slyšet drkotání zaječích tesáků, ale pak už bylo, co do počasí, celkem fajn.

Zima byla dlouhá

Prvním závodům v každé sezóně samozřejmě předchází pečlivá příprava každého závodního stroje.
S Pierrem, člověkem, na kterého jsem vsadil při vývoji nukleární dvacky, jsme se na postupu dohodli už před koncem sezóny minulé. Jádro italského stroje v té době produkovalo mizerný výkon, navíc vykoupený šílenou cenou. Shořelo vlastně všechno co mohlo, písty, hlavy, válce .. až v regálu nezůstalo prakticky nic.
Dali jsme dohromady dlouhodobý plán, stanovili jsme priority, nakreslili grafy a harmonogram, určili kontrolní data, červeně podtrhli termíny ...  a přesně dle plánu jsem dvácu přivezl už někdy v listopadu do vývojového centra v Hořicích. A pak ... a pak, z nejrůznějších zásadních důvodů, se pak nedělo vůbec nic. Dlouho ... Přešly vánoce, leden byl vystřídán únorem, hrály se šipky a pool, březen zmizel pod tíhou dubna ... až někdy v úterý před závody to konečně vyšlo. Pierre s Márou dokázali během nočních a ranních hodin splnit všechny plány, přeběhnout celý harmonogram, odškrtnout kontroly a dosáhnout většiny cílů ... s tím, že zbytek se doladí na místě, díky, oujes.

Sobota

Ráno nás přivítalo jasnou oblohou a laškovným pofukováním vichřice.
Do prvního tréninku jsem dostal nakázáno jen tak brblat, abych zajel válec, nebo píst, nebo něco a jet jen tak paaááá, paaaaáá a rozhodně ne ééé,ééé,éé ... rozumíš jo?! ... časy samozřejmě na úrovni prvních parních motocyklů, ale na druhou stranu, ono tohle kroužení na Mr. Dala má něco do sebe.
Brněnský okruh na litru nebo na dváce, to jsou dvě úplně rozdílné trati. Všechno je úplně jinak a přijít na to jak, je jednodušší, když se pár kol jen tak vozíš. Výsledných 2.56, dvacáté místo a odstup od prvního 23 sec netřeba dál komentovat.
Druhé kvaldě předcházela rozborka motoru, kontrola válce a pístu. Hlavní mechanik všechno řádně prohlédl, řekl: super, ale pro jistotu budem trochu bohatší a šlo se opět na trať. Pohodových 7 kol, čas 2.45, ztráta 10 sec a 12 místo... jen mě trochu štvalo jak mi na rovinkách všichni berou kramle.
Sobota byla nejen o dváce, ale také o litru. Příprava téhle motorky probíhala ve dvou etapách, sice taky na poslední chvíli, ale v mnohem větší pohodě.
V první řadě bylo třeba jen vyhnat pavouky z laufů, vyměnit olej, brzdovku, ložiska v kolech a seškrábat z gum dymokurský kekel. Taky jsem chtěl na brzdu, to aby se vědělo ...
Suza má elektriku Yoshimura, proto s ní nikdo nechtěl mít nic společného. Až Jirka Látr řekl "tak to přivez ...". Příslušný soft jsem měl ve starém notesu, zlatem vyvažovaný a evidentně jetý komunikační kabel snad taky bude spolupracovat, takže jdeme na to. Drobná úskalí v ovládání programu se podařilo za pochodu vyřešit ... a bestie poprvé zařvala.
Je to fakt mazec, stát půl metru od motorky, která se na vytočenou šestku snaží přervat všechny kurty a rozlámat brzdu na maděru. Přes sluchátka slyšíš ten řev, celým tělem vnímáš vibrace od toho zemětřesení a venku padá listí ze stromů a Hradec opouštějí kočky toulavý...
Měření ukázalo cca 184 k a příliš bohatý vršek. Bylo proto potřeba upravit hodnoty pro vysoké otáčky a novou mapu nahrát zpátky do jednotky ...
Výsledek? Do hladka vyžehlených 191 koní a 118 krouťáku a naprostá spokojenost s kondicí jádra ... to by šlo. Jirka ještě vyměnil olej ve vidlích a upravil nastavení podvozku, protože předek chodil až na dorazy a vot éto vsjo. 
Z výše napsaného je jasné, že co se kondice týká, byla na tom Ká osma o dost líp než já. První trénink měl být z toho důvodu jen o rozhýbání a najetí si stopy.
Čas 25 byl o ničem a jelikož z druhé rundy jsem nestihl ani jedno celé kolo, nedá se mluvit ani o náznaku náznaku spokojenosti.

Neděle

Ranní warmup hvížďal se ztratil v časoprostorové díře, ale na litru to alespoň na tři kola dalo. Jediné "rychlé" z nich přineslo mírné zlepšení na 2.18 ... pořád strašný.

Závod 125 SP

Na roštu mě zaparkovali na 19. místo ... a jak se ukázalo, za pár okamžiků bylo ještě hůř. Pravděpodobně kvůli ulití se mi nepovedlo odjet do zahřívacího kola. Motor prostě nešel do otáček a při každém přidání plynu hrozil chcípnutím. Prekérka... Navíc mě komisaři v souladu s řády nekompromisně vyhnali z roštu.
Museli jsme si maličko popovídat, já a Aprilia 125 RS ... a pak už to šlo a bylo to jako za starých dobrých časů CECků. Start z boxové uličky, po odjetí celého pole :D ...
Dvacátý sedmý, madonna... Zelená tam spadla když se ti poslední skládali do první zatáčky.... excelentní start (kyselý smajl) ... a jdeme po nich. Jo, tím to bylo o ničem prakticky od začátku, ale fakticky jsem se královsky bavil. Během pěti kol se podařilo předjet všechny závodníky v dohledu a potom už nebyl nikdo vidět ani přede mnou ani za mnou a bylo po závodech. Zbývalo jen na pohodu dojet.
Škoda toho zpropadenýho začátku. Docela všechno fungovalo, jakous takous prastopu jsem si našel a v každém kole se dařilo zlepšovat,  no vlastně všechno... brzdy, nájezdy i gazování na výjezdech ... Chytit se od začátku těch, co nebyli ke konci vidět ... kdo ví?
Takto jen desáté místo a zlepšení na 2.39´
Vyhrál Radek Lamich s nejlepším časem 2.35´ a ve veliké bitvě dojel na druhém místě mekániko Pierre před Márou Zímou.
Mimochodem Pierre tam dal best 2.33´ ... la pazzo ;) Gratulace umístěným a veliké díky všem kteří mi pomáhali.

Závod 1000

Depo prořídlo, kdo ještě nebyl pryč, rychle balil, protože radar mluvil jasně - brzy bude jak na samotě u lesa.
Na Sůze se trochu tvrdošíjně, trochu ze setrvačnosti dál hřály suché gumy .... aby pár minut před nájezdem na start začalo doopravdy pršet.
Závod byl odložen, snad o půl hodiny, nebo tak nějak a nezbývalo, než rychle přehodit kola s mokrými a hodit na ně nahříváky. Definitivní koláž byla upravena na dvě + deset kol a mě se tahle situace začínala líbit. Na vodě jsem tady zajel asi při 5° a v šíleným lijáku 2.25´ ... třeba to klapne i teď ... Na trať jsem najel skoro jako první, vlastně současně s Aldou Nechvátalem. Chtěl jsem ho trošku vybláznit, aby ukázal jak na vodě pojede, ale asi se nenechal, protože do druhého zaváděcího kola jsem najížděl s velkým náskokem. Brzdy do plných před první zatáčkou, průjezd s náznakem jistoty a zodpovědně full gas ... a pak to přišlo.
Ve stoupání ke třetí zatáčce, ve chvíli kdy řadím z vytočené čtyři na pět, rána jako prasce, motorka jede celá nějak nakřivo, jakoby do všech směrů najednou, teda jenom ne rovně ... rychle brzdy ... pak pohled na zadní kolo a je jasno. Řetěz spadlý jak z rozety, tak z kolečka a hnutá osa zadního kola. Game over..... Do pr.....
Napínák řetězu, hezký, z hliníku frézovaný, Arashi, eloxovaný a lidově-demokratický, nepodržel ráz při přeřazení a rozloupnul se jako kindr vejce ...  中國狗屎 !!!
Sumasumárum pěkný víkend ve svém začátku, smolný v samotném finále a s náznaky správné cesty ve "vývoju dvácy".


... a ještě jedna prosba, jak asi víte, během Zatáček v Hořicích havaroval Michael Pearson. Zřejmě si dokážete představit, že ho jako cizince čeká spousta finančních nepříjemností. Tady je link pro jakoukoli pomoc
https://funds.gofundme.com/index.php?route=donate2/donate&url=9g45k8
odkaz určitě i sdílejte
díky

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)