Projeli jsme H-D Demo Truck, dvanáct Haryků ve dvou dnech

Prezentační kamion amerického výrobce skončil svoji evropskou pouť uprostřed října v Athénách, kde se právě otevřelo zbrusu nové dealerství H-D. A protože tou dobou už u nás nastoupily podzimní deště a v Řecku bylo stále pětadvacet a sluníčko, přišla pozvánka na poslední podzimní svezení jako na zavolanou, hned sháním letenky. Taková možnost se prostě nedá odmítnout, budu moci přímo porovnat všechny modely z letošní nabídky H-D a soustředit se na to, co je spojuje a jak se naopak liší. Tohle rozhodně nebude klasický redakční test, je to spíš souhrn dojmů při přímém přesedání s jednoho modelu na druhý.

Ráno stojíme před dealerstvím nedaleko athénského letiště a máme den a půl na to, abychom vyzkoušeli 13 modelů H-D, které jsou tu zaparkované před námi. Z modelové nabídky 2025 tu chybí jen Road King Special, který nepřežil sezónu plnou testovacích jízd po celé Evropě, zastoupeny nejsou ani tříkolové modely Trike, ty by se v Demo Trucku těžko stěhovaly. A teď nastává to krásné dilema. Jaký model si vybrat jako první? Bylo by logické začít něčím menším a postupně jít k obřím touringům? Ne, začnu naopak na modelu, který aspoň pro mě osobně je „nejvíc Harley“ a nejlépe ztělesňuje současné image i evoluci značky. Pro někoho je to možná Breakout, pro jiného Sportster S, pro mě je to obří touring Street Glide Ultra, největší jednostopý H-D.

Harley-Davidson Street Glide Ultra

Tuhle novinku už jsem letos testoval, takže vím, co mě čeká. Dokonalé pohodlí na prvním úseku trasy, který vede po dálnici, ale hlavně nadšení z obrovského a nádherného stroje. Při motání v hustém provozu kolem letiště sice trochu závidím kolegům na menších cruiserech, ale ve vyšší rychlosti si pak už jen užívám ten luxus i ochranu. Ale hlavně tu impozantní stavbu, která se přitom nechává ochotně překlápět mezi zatáčkami.

Při jízdě se snažím hlavně vnímat dojem z motoru, protože od 2025 už všechny „tradiční“ Haryky pohání společná jednotka Milwaukee-Eight 117. Tedy klasický V-twin s úhlem válců 45 stupňů, zdvihovým objemem 1 923 cm³. Jenže od letoška jsou také používány čtyři různé verze těchto motorů – kromě touringů s částečným chlazením hlav válců Twin-Cooled jsou tu ještě tři další varianty pro cruisery: Milwaukee-Eight 117 Classic, Milwaukee-Eight 117 Custom a Milwaukee-Eight 117 High-Output. A dnes je skvělá příležitost si přímo porovnat, jak se tyto verze motorů liší.

Street Glide Ultra má ten nejsilnější twin-cooled motor s točivým momentem 175 Nm už při 3500 otáčkách, naladěný na výkonové maximum 107 koní. A protože jde o cesťák, má sametově měkký zátah a stejnoměrný příval akcelerace. Je ochotný tahat i ve vyšších otáčkách, ale tahle majestátní mašina láká spíš k poklidnému bublání krajinou na nižší otáčky.

Harley-Davidson Road Glide a Street Glide

Jen na pár minut si při jedné ze zastávek zkouším projet dva příbuzné touringové modely s Ultrou. Měl jsem tu čest je oba vyzkoušet hned při jejich loňské premiéře a dojem z jízdy je tady hodně jiný než u primárně dvoumístného korábu Ultra. Ten chybějící topcase, menší spodní kapoty a odlehčení o třicet kilo je hodně znát, to je jasné. Pořád jde o impozantní mašiny, jenže tu nejsou ani spodní části kapotáže. Proto i dojem z místa jezdce je trochu odlišný a motor i přes identické naladění i zpřevodování jako u Ultra působí živějším a jako by i točivějším dojmem. To hlavní je ale jinak tvarované sedlo, pocitově je tu jiná ergonomie, přestože Street Glide a Street Glide Ultra mají jinak téměř shodnou pozici řídítek i stupaček.

Road Glide s napevno uchycenou přední kapotáží na rámu a vyššími řídítky, to je zase úplně jiná kapitola... ale to už jsem popsal ve výše zmíněném prvním testu.

Harley-Davidson Low Rider S

Je čas přesedlat na softailové rámy a řadu Cruiser. A rovnou na toho nejostřejšího zástupce, model Low Rider S poháněný tím nejvýkonnějším motorem v sériové nabídce H-D. Dvouválec Milwaukee-Eight 117 High-Output je v tomto podání čistý vzducháč a je naladěný na maximální výkon 114 koní, maximální krouťák je přitom jen nepatrně nižší než u touringů a dělá 173 Nm, ovšem při vyšších otáčkách 4000 ot/min. Chutná ale úplně jinak, je hrubší a divočejší a doslova láká k tomu jet tak trochu „na hulváta“. A hlavně o hodně víc točit, tenhle agregát si říká o život ve vyšších otáčkách. I když nejedu nijak zběsilé tempo, přesto motor občas zabrousí až k zakuckání v omezovači.

Úplně jiný rám a úplně jiná ergonomie s nízkým sedlem a rukama nataženýma dopředu dělají z průjezdu zatáčky na Low Rideru hodně podmanivý zážitek. S tou motorkou se mnohem víc perete a pořád vnímám, že trajektorii průjezdu určuju já, jezdec. Což o to, ona poslouchá, ale ta odezva od řízení je tu menší než u jiných modelů a hodně tu závisí, jak se hýbete, jak moc dáváte impulsy tělem a řídítky. Prostě krásný pocit a někdy docela makačka, a přesně takhle to chcete.

Harley-Davidson Low Rider ST na Öhlinsech

Verze ST s polokapotou, malými vysoko umístěnými kufry a jinými řídítky je jiná jen v té jízdní pozici a vnímání silnice, kterou částečně odcloní polokapotáž. Pocit z motoru a rámu je tu samozřejmě stejný jako u eSka, ale dnes mám štěstí, protože tahle konkrétní motorka má navíc příplatkový podvozek se špičkovým odpružením Öhlins. A v zatáčkách je to znát, zvlášť v Řecku, kde jsou silnice snad ještě víc rozbité než u nás. A právě tady je to vylepšené odpružení skvěle znát, protože mašina neztrácí jistotu ani ve vyšším tempu a při průjezdu v náklonu přes sérii hrbolů je pořád skvělá odezva od řízení a přední kolo pořád vzorně drží stopu a neodskočí ani o milimetr. Do tohohle odpružení bych investoval spíš, než do lepších barev, jako třeba u verze, kterou jsme testovali vloni proti Indianu.

Harley-Davidson Breakout a Harley-Davidson Fat Boy

Na řadu přichází dvojice dlouhých modelů s další verzí motoru Milwaukee-Eight 117 Custom. Výkon i maximální točivý moment jsou tady nepatrně snížené ve prospěch plnější křivky, řečí čísel je to 103 koní a 168 Nm při 3000 ot/min. A pohonná jednotka je opravdu hlazenější a pocitově plynulejší, tyhle modely jsou logicky dělané spíš na majestátní jízdu než na řádění v zatáčkách. Přitom inovovaný Breakout je překvapivě o dost lépe ovladatelný než Fat Boy.

Fat Boy je při přímém porovnání opravdu mašina spíš na majestátní jízdu s občasným razantním rozjezdem na efekt. Hodně tu dělá ergonomie, jezdec tu má menší odezvu od předku, motor je přitom pořád ještě hodně dravý, skoro si říkám, jestli bych tu neuvítal klidnější verzi Classic, o které bude řeč v dalším odstavci?

Harley-Davidson Street Bob

Bob rozhodně není špatná mašina, ale rovnou přiznám, že v dnešním společném srovnání mi moc neučaroval. Vysoká řídítka dávají trochu odtažitý pocit od řízení a na moji dlouhou postavu bych si musel trochu změnit jejich úhel, ještě líp ale vyměnit za jiná trochu nižší. Ostatně Street Bob, nejlevnější ze softailové rodiny Cruiser, je hodně zaměřený na jezdce, kteří chtějí kvalitní základ a dál pokračovat v úpravách podle svého stylu a způsobu jízdy.

Street Bob má motor Milwaukee-Eight 117 Classic, naladěný hlavně na sytý střed a ještě klidnější projev. To se projeví maximální hodnotou točivého momentu 156 Nm posazenou na ještě nižší otáčky 2750 Nm a výkon maximální snížený na 91 koní. A ve chvílích, kdy za to ostatní trochu víc zatáhnou, musí najednou Street Bob dát plyn naplno, přestože v běžných otáčkách má pocitově úplně stejně síly.

Harley-Davidson Heritage Classic

Skoro by se mi chtělo zvolat „to nejlepší nakonec“, protože tahle kombinace retro stylu a moderních prvků je nádherné svezení. Má stejný motor Classic jako výše uvedený Street Bob, ale tady je ten umírněnější projev i výkon naprosto v pořádku. Tohle je gentleman a elegán, žádný hulvát, ten nepotřebuje drhnout v každé zatáčce stupačkou a hned za ní to rozpálit naplno. A přitom to jde prakticky stejně snadno jako na ostatních modelech a ten kontrast mezi retro vzhledem a moderní ovladatelností je tady prostě kouzelný.

Znovu a znovu střídám razantnější tempo a klidnější jízdu na požitek z výhledů na moře a Heritage Classic mě pořád víc a víc baví. Tohle je ten pravý model, který si v sobě zachovává nejvíc historie a klasiky, pro kterou je tahle značka tak oblíbená.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE