Předváděcí den Moto Guzzi
Text: Jarda Ducháček , Filip Tichý | Zveřejněno: 22.5.2006 | Zobrazeno: 10704x | 9 x
Předváděcí den přináší možnost ochutnat všechny novinky i stávající modely pěkně v provozu, zvláště když jej společnost A Spirit, a.s. uspořádala na výborně vybraných horských silničkách. Během dne, kdy neustále přestupujete z motorky na motorku a proháníte je stejnou trasou, se krásně projeví charakteristické rysy jednotlivých modelů. Tento pátek na nás v Kořenově na rozhraní Jizerek a Krkonoš čekaly italské specialitky Moto-Guzzi s válci vystrčenými do stran, i když pro zpestření byla v menu také trojice Aprilií. I přes občasnou přeháňku se „guzziday“ moc vydařil. Mezi motorkáři vyhlášenou silničku okolo přehrady Souš jsem si dal asi desetkrát a stále jsem neměl dost.
Při první jízdě jsem osedlal designovou lahůdku Moto Guzzi Griso 1100 ve žluté barvě. Nahrbený posaz na dlouhé mašině s hodně širokýma řidítkama a obrovským laufem je docela nezvyklý, ale dobře ladí s dravým pocitem z jízdy. Griso se ochotně pokládá do zatáček, moderní kardan nijak neprotestuje při podřazení. Moc se mi zalíbil podvozek, který dokázal pobrat všechny díry a dával slušnou jistotu na mokru i písku. Jen ten motor mě trošku zklamal - tlumené bublání a zátah obstojný, ale na jedenáctistovku nic moc. Podezíral jsem organizátory, že mi podstrčili verzi 850, ale jak se později ukázalo, důvod byl jiný. Motocykl ještě nebyl plně zajetý a nedosahoval špičkových hodnot výkonu a zátahu.


Pro srovnání jsem během dne ještě prohnal červenou Moto Guzzi Griso 850, která se kromě menšího zdvihu téměř ničím neliší od jedenáctky. Svezení slušné, ale je znát, že podvozek i brzdy mají na víc, než kolik dokáže nabídnout motor. Ale chápu, že to může pro někoho znamenat plus.
Tak a dáme si malou změnu - startuji Aprilia Pegaso 650 Trail. Jednoválec se ochotně vytáčí až k červenému poli a díky enduro posazu a pneumatikám mi vůbec nevadí, že jedu po mokré silničce s občasnými nánosy písku. Vysoký štítek je překvapivě účinný, o občasné vlně v asfaltu vím jen díky tomu, jak to nadhazuje Jardu na Grisu přede mnou... Skoro bych se začínal nudit, kdyby se vpravo náhle neobjevila vybagrovaná plocha u výstupní stanice Kořenovského vleku a pod ní strmá sjezdovka.
Pár opatrných průjezdů terénem rozrytým náklaďáky mi dává představu o možnostech pneumatik a nakonec se s krátkou modlitbou spouštím po srázu k začátku sjezdovky. Strach má velké oči, otočení v kopci jsem zvládl, efektní výjezd sjezdovkou už zvládlo Pegaso spíš samo.
Aprilia ETV Caponord byla ve srovnání s guzzinami hodně odlišná. Zatímco zážitek z Grisa je jako jízda na jaguárovi, u Caponorda je to jako přesednout na velblouda. Vyhoupnete se nahoru do sedla, obklopí vás mohutné boční kapotáže a plexi a můžete se vydat na dlouhou cestu. Nefouká na vás, stará se o vás podvozek s dlouhými zdvihy. Ale pokud vás dojede rozvášněný kolega na Tuonu, vyženete ručičku otáčkoměru do horní poloviny a na mokrých silnicích s ním v pohodě udržíte krok.
Když už jsme u Tuona, neodolal jsem zatahat tygra za ocas a také si dal jednu jízdu. Aprilia Tuono 1000R je ale opravdu nekompromisní sportovní mašina a umí toho víc než já. Navíc zrovna sprchlo, takže jsem jen opatrně ochutnal přesné ovládání a nadupaný ostrý motor. Nové Tuono si rozhodně zaslouží pořádný test, který vám přineseme během prázdnin.


Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x