Pérování Öhlins pro soutěžní endura - žehlička terénu

Sbalili jsme saky paky a vyrazili do Jičína, kde autorizovaný dealer značky Öhlins Moto Hora uspořádal prezentaci pérování Öhlins pro endura. Pro pochopení a vnímání přínosu pérování Öhlins byly připraveny dva Gas Gasy EC300, kdy jeden měl pérování víceméně sériové a druhý kompletně od Öhlinsu, tedy včetně trubek. Kromě nich bylo možné vyzkoušet i KTM 350 EXC-F, které mělo v originálních trubkách vnitřnosti Öhlins. Právě tato varianta je vůbec nejčastější variantou úpravy a pochopitelně i tou levnější. Podle informací předek koštuje něco kolem tisíce eur bez daně a zadek jakbysmet.

Kit přichází od výrobce se striktním nastavením a liší se tedy pouze podle použití, zda se jedná o enduro či motokros. Enduro nastavení je stejné pro všechny a jak Zdeněk Hora říká, doporučuje ho v první fázi neměnit. Teprve, když se s nim jezdec trošku otrká a nalítá nějaké motohodiny, nastane čas ho „někam naklikat“ a upravit dle obrazu svého.

Enduro trať v Zebíně je suchá jak troud a rozrajtované cesty s vyjetými a ztvrdlými kolejemi představují pro zkoušku podvozku naprosto ideální podmínky.
Na rozjetí dostávám do rukou čtyřtaktní třipade, která má udělaný zadek i předek. Předek dostal vnitřnosti Öhlins do originálních trubek a zadek zrovna tak.

Motorka působí poměrně měkce a hodně pohodlně. S rozbitou tratí si umí poradit a nerovnosti filtruje jedna radost. Je fajn, že to ruce nedostávají tolik sežrat a člověk brzy neodejde na ztvrdlé předloktí. Zhruba osmiminutový okruh servíruje pár menších skoků, rozbitých rychlých rovinek, ale i zakroucené pěšinky, kde se jede krokem. Není úsek, kde bych měl s pérováním problém a to i při jízdě ve vyšší rychlosti skrz tvrdé koleje. Líbí se mi, že ve chvíli, kdy netrefuji kolej nebo vlítnu do většího výmolu, pérování vše pobere a nechá mě v klidu pokračovat dál.

Po čtyřtaktu přichází čas dvoutaktního čardáše v sedle dvojice třístovkových Gasíků. Právě na tuhle dvojičku se těším a jsem zvědav, zda bude rozdíl plný kontrastů či nikoliv. Jeden z Gasíků má totiž pérování jen lehce upravené a ten druhý dostal kompletní podvozek Öhlins, tedy včetně trubek. První rundu valím na sériovém Gasíku, který mi okamžitě připomíná, že je pořádným divochem s poměrně tuhým pérováním. Oproti kátéemce je to obrovský rozdíl úplně po všech stránkách, ale to už míchám hrušky s jablky.

Musím přiznat, že jízda je poměrně náročná a celkem rychle začínám cítit unavené ruce. Cítím každou díru a občas mám celkem hoňky přejet příčně ztvrdlé koleje. Nicméně všechno je stále v mezích a nedostávám se do žádné větší krizovky. Sériové tlumiče v klidu pobírají dopady po skocích, průjezd rozbitých rovinek ve vyšším tempu, ale i kličkovanou v pomalejších pasážích. Ve finále rozhodně nemůžu říct, že by tenhle podvozek nefungoval nebo byl dokonce špatný. Funguje, filtruje nerovnosti, ovšem na můj vkus je poměrně tuhý a na rozbité trati toho mám poměrně rychle plný brejle. 

Bezprostředně přesedám na Gase s podvozkem Öhlins a jsem zvědav, jak bude vypadat jízda teď a zda bude šance pozorovat nějaké rozdíly. A ejhle, motorka se tváří od samého začátku úplně jinak a bez nadsázky, po stránce podvozku je všechno opravdu někde jinde. Jízda se mi teď zdá mnohem plynulejší a pohodlnější, přičemž zejména předek působí fest učesaným dojmem. Rázy do rukou nejsou tak tvrdé a ani při průjezdu rozbitých rovinek to nedostávám tolik sežrat. Je fajn, že motorka hezky drží směr a parádně žehlí výmoly, kterých je tu sakra hodně. Kolikrát už si myslím, že jsem vlítl do větší díry rychleji než je zdrávo a začíná to smrdět výstupem. Podvozek mě naštěstí vyvádí z omylu a nerovnosti slupne až nečekaně hladce a válíme dál. Ano, sériový podvozek fungoval slušně a pobral toho dost, ovšem tenhle je ještě o několik tříd jinde a dokazuje, že to jde dělat ještě o kus lépe.

Určitě by to chtělo najezdit více motohodin v různých podmínkách a teprve potom více hodnotit. Každopádně dnešní konfrontace ukázala, že osazení mašiny pérováním Öhlins má svoje opodstatnění a dokáže motorku posunout dál. Jezdec pak vydrží mnohem déle při silách a dokáže se v sedle udržet i ve chvílích, kdy už si myslí, že dal více plynu a vlétl do rigolu rychleji, než je zdrávo. Jsem rád, že rozdíl je opravdu kontrastní, vzhledem k tomu, jakej ranec je potřeba za podvozek Öhlins vymáznout. Bezesporu to má smysl a jezdcům, kteří se potřebují posunout dál, rozhodně pomůže. Dokáže jim totiž pošetřit drahocenné síly, které jsou ve finále závodu potřeba jako sůl.