Offroadové KTM 2010

Ostré endura řady EXC

Jak to tak bývá, ani endura řady EXC neunikla inovacím, které jsou pochopitelně ve většině případech stejné jako u SX modelů. Jednička dvoutaktní dváci a dvoustovky je stejně jako u SX mašin z odolnějšího materiálu, výfukový systém nasílil stěnu na jeden milimetr a také rám nuladesítek disponuje strmějším řízením (o 0,5°). Dvoutaktní EXC 250 a 300 mají namontován elektrický startér s novým pouzdrem pro šetrnější chod i jeho údržbu. Stejně jako motokrosová dvěpade disponují EXC 250 a 300 zesílenou hlavou válce zaručující lepší mechanickou pevnost a odolnost za extrémních podmínek. 
Všechny čtyřtakty svorně dostaly tvrdší ocelové pístní kroužky. Výsadou velkých čtyřtaktních éxcéček se stala šestistupňová převodovka s vyztuženými kolečky prvního, druhého, pátého a šestého stupně. U EXC 530 je nasazena nová vačková hřídel ve spojení s upraveným časováním zážehu, což by se mělo podepsat na mnohem plynulejším přenosu výkonu tohoto čtyřtaktního bucharu. U velkých čtyřtaktů EXC 400/450/530 prošel rám naprosto stejným procesem jako u motokrosové čtyřipade a tak byl také přivařen k hlavě řízení o 10 mm níže než tomu bylo loni. Tato změna by se měla opět podílet na lepší kontrole předního kola a pocitově lehčím předku. Obecně u éxcéček bylo zapracováno na nastavení odpružení, novém Air boxu, nové přední brzdě z brembácké dílny či Exeláckých ráfcích, které jsou nyní o 100g lehčí. Výkon ostrých nuladesítkových endur je přenášen pomocí x-kroužkového DID řetězu, oproti předchozí Regině. Jelikož si oranžoví dost zakládají na designu, nemohli opomenout nové šmrcovní polepy. A pro koho by bylo „obyčejné“ EXC málo, má příležitost, vyjma dvoutaktního dvoukila, si pořídit kompletní řadu v exkluzivním provedení Sixdays.

Jízda na endurových modelech EXC

KTM 450 EXC
První jízdu na osmělení dostávám pod zadek čtyřtaktní čtyřipade EXC. Tohle ostré endurko bylo k mání jednak jako série a jednak s výfukem Akrapovič. Beru sérii a vyrážím omrknout nástrahy vykolíkované trati. Jelikož už dlouho panuje sucho, povrch je dneska hodně tvrdý a rychlý. Navíc se k radosti přítomných fotografů slušně práší.
Na čtyřipade mi vše hned padne do ruky a nic nedělá větší problém. Snad jen krok přední brzdy, který si během prvního kola zkracuju. Charakteristika stroje naprosto odpovídá třídě enduro. Vše funguje jemně a to platí i pro sériově nastavený podvozek. V enduro pasážích naprosto v pohodě odvádí, co je třeba. Na motokrosové trati by ovšem zasloužil lehce přitvrdit. Při doskocích na dnešní hodně tvrdý povrch připomínající asfaltku, si sáhne na dno a 114-ti kilovou (bez náplní) mašinu odmrští jako na trampolíně, zejména na skoku do protisvahu. Je to pak otázka nastavení podvozku a kompromisu mezi enduro a motokrosovým ježděním. Do zatáček se čtyřipade pouští naprosto v klidu bez nutnosti vynakládání větší síly.
Motor není žádnej agresor, což je pro enduro výhoda. Jde pěkně od spodu a v pomalejších technických pasážích nervózně neškube. Naopak když pak chcete zatopit pod kotlem, není proti a s odlepeným předkem letíte vpřed. Osobně bych bral o kousíček ostřejší přední brzdu s rychlejším nástupem, což bych ocenil hlavně na motokrosové trati. Je ale fakt, že za mokrých podmínek by její volnější nástup mohl být přínosem. Suma sumárum, čtyřipade EXC nezůstává třídě velkých ostrých endur nic dlužno. Je to měkké, nezáludné, plynulé a dobře čitelné enduro s naprosto dostatečným výkonem.
Ihned po této jízdě vyfasuji totožné 450 EXC, ovšem s Akrapem. Po stránce ovladatelnosti a vůbec kompletní charakteristice se jedná o identický stroj. Pokud mám být upřímný, žádný větší rozdíl mezi sériovým výfukem a Akrapovičem jsem nezaznamenal. Asi by to chtělo více času v sedle a také mít trať více najetou. Pak by asi bylo možné registrovat o chlup mohutnější spodek.

KTM 250 EXC
Po jarním testování dvoutaktní třístovky jsem byl na tohle enduro s dvěstěpadesátkovým dvoutaktním srdíčkem dost zvědav. Předem prozradím, že mě mile překvapilo. Jedná se totiž o „malou“ lehoučkou motorku s velice použitelným motorem. Dvoutaktní motor funguje v nízkých otáčkách až nečekaně dobře. Výjezd korytem skousne na vyšší rychlostní stupně aniž by měl tendence chcípat, prostě si jen tak pobrukuje a táhne.
Pří sjezdech se zašláplou brzdou se občas zastaví, ale díky „nízkému“ objemu okamžitě po puštění spojky naskakuje a frčí se dál. Moc se mi líbí kombinace lehké stavby a pružného neucukavého dvoutaktního motoru, který v náročném terénu rychle neunaví. Naopak když jí dáte oves, tak ve vysokých otáčkách jede jak z praku. Jen pro zajímavost, hmotnost dvěstěpadesátkového EXC je jen o pět kilo vyšší než u motokrosového SX, který bez náplní váží 95,4kg. Podvozek opět stejné charakteristiky jako u předchozích ostrých endur, tedy měkčí. Pro enduro ježdění skvělý a pro motokrosovou trať měkký. Ovšem nastavovat se dá podle gusta.

KTM 400 EXC
Tak tuhle mašinu bych nazval mazlem mezi ostrými endury řady EXC. Ten titul si vysloužila především charakteristikou svého čtyřtaktního motoru. Ten působí dost měkce, řekl bych uhlazeně až moc. Oproti ostatním endurům se může zdát tak trošku bez temperamentu. 
Když bych měl porovnat 400 a 450, tak je „větší“ EXC naprostá střela. Na druhou stranu, kdo by chtěl pohodové endurko z ostré rodiny EXC, bude pro něj čtyřstovka tou pravou volbou. Na dlouhých enduro projížďkách ho totiž 114-ti kilová (bez náplní) čtyřkule rychle neutahá, ve výjezdech mu nevytahá ruce jak švihadla a na motokrosové trati mu pak rozhodně nedá košem. Podvozek je naladěn stejně jako ostatní éxcéčka a brzdy fungují naprosto spolehlivě.

KTM 450 EXC s automatem
Když na mě vybalili tohle spojení, zůstal jsem stát s pusou dokořán. Vůbec jsem si nedovedl představit o co vlastně jde. Pochopil jsem až druhej den při vlastnoručním ošahání. Z dvojice EXC 450 a 530 osazených automatickou spojkou beru dříve jmenovanou. To proto, že je od normální EXC ještě o kousek vzdálenější než pětsettřicítka.
Při nasedání vím jen to, že místo páčky spojky je namontována páčka zadní brzdy a páčka zadní brzdy pod pravou stupačkou prostě chybí. Jednotlivé rychlosti se řadí normálně levým chodidlem jako u každé jiné mašiny. Popravdě, v tuhle chvíli mám v hlavě pěknej hokej. Asi nemá cenu dál přemejšlet a radši jít na věc. Už jen řazení jedničky bez spojky je mi dost proti srsti - lup a je tam - pouštím brzdy a motorka hlemýždím tempem vyráží v před. Co se bude dít dál, to jsem sám zvědav. Na enduro vložce se omezený až tolik necítím a dá se s tím jet. Jízdu bych nazval jakousi monotónní. Motor totiž nemá šanci chcípnout ani při prudším sjezdu při úplném zašlápnutí zadního kola a nechcípne ani při výjezdu se špatně zařazeným rychlostním stupněm. Motor to prostě pobere a valí se dál. Zkouším v prudkém stoupání úplně zastavit a se zařazenou trojkou se zase rozjet. Myslíte že chcípla? Ne, silně podtočená to hrne flegmaticky dál!
OK, pro laxní nevysilující enduro courání lesními terény super. Při prudkých výjezdech pak nemusíte řešit udržování otáček a hlídat motor v běhu. Při sjezdech platí to samé. Můžete se věnovat pouze a jenom držení rovnováhy a hledání ideální stopy terénem. Ovšem když vlítnete na motokrosovou trať, začne to pravé ródeo. Rovnou můžete zapomenout na agresivní brzdění před toboganem, protože zkrátka místo na zadní brzdu šlápnete do prázdna. Taky zapomeňte na zaspojkování si ve vinglu, protože to si místo prudkého odpichu zadní kolo v mžiku zablokujete. To, že si zabrzděním zadního kola motorku ve vzduchu srovnáte, je taky fuč. I když se budete sebevíc soustředit, vemte jed, že se vám některé z nechtěných čísel během jízdy párkrát podaří. Holt síla zvyku je síla zvyku… Nicméně tuhle vychytanou spojku nemůžu zatratit, protože má i své kladné stránky především v těžkém enduro terénu. Na motokrosovou trať to alespoň pro mě nemá sebemenších výhod.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE