Kurz bezpečné jízdy Mototravel

Je sobota 8 hodin ráno a já se probouzím do studeného deštivého dne. V duchu si pomyslím: „To nám to pěkně začíná,“ a nechce se mi vůbec nic. Vydávám se na cestu do Mělníka, kde mi dosychá opravený blatník po jednom z mých drobnějších pádů. Je to ještě pozůstalost z minulého roku. Letos jsem se totiž zařekla, že k zemi nepůjdu, a když, tak rozhodně ne bez boje. Kolem poledne jsem připravena na cestu do Hořovic. Jsem zmrzlá, nevím, co mě čeká, a jediné místo, kde bych se ráda viděla, je postel. Na čerpací stanici v Žebráku potkáváme motorkáře na enduru, a jako by mě na první pohled odhadl, ptá se, jestli taky jedeme na kurz bezpečnosti… S provinilým pocitem mu odpovídám, že ano, neb to skutečně potřebuji. Usměje se a odpoví, že tohle se hodí i zkušeným. Trochu se uklidním a společně vyrážíme poslední 2 km k cíli.
Vjíždíme na menší plácek na konci letiště, a ještě než stihnu slézt z motorky, přiběhne ke mně „kontrola“ a hned ukazuje na moji přední pneumatiku – je téměř prázdná, zřejmě špatně dotažený ventilek po výměně gum. Pánové mi pneumatiku ochotně dofouknou a já se modlím, aby to byl můj poslední trapas. Seznamuji se s pořadatelem kurzu Jirkou Pánkem a několikanásobným mistrem ČR v trialu a stuntriderem Mírou Lisým. Oba jsou milí a přinejmenším na sobě nedávají znát ani špetku překvapení, že se tu zjevila nějaká bláznivá ženská s vypuštěnou pneumatikou. Opadává ze mě veškerá nervozita a i počasí se najednou umoudřuje.
Je 14:00 a my se po malém občerstvení přesouváme do hlavního stanu na hodinu teorie. Pohledem pokukuji po účastnících. Kupodivu jsem na kurzu jediná holka a značnou část účastníků tvoří pánové nad 35 let s endury a naháči. Míra nás seznamuje se základními fakty bezpečnosti na silnici – od výstroje přes možná rizika až po ideální průjezd zatáčkou. Máme pár dotazů, které nám jsou ochotně zodpovězeny, hodina uteče jako mávnutím kouzelného proutku, opět se osvěžíme a jde se na věc.
První úkol není těžký – co nejpomalejší průjezd úzkou uličkou. Tohle mam nacvičené z městských kolon a v zásadě s tím nemám velký problém. Cesta zpět je křižovaná kužely rozestavěnými nepříliš daleko od sebe a já už začínám mít menší problémy. Jako bych chtěla dát najevo nespokojenost se svým uměním, třetí kužel dokonce neplánovaně odkopávám a dalším se snažím menšími zastávkami domluvit. Utěšuje mě, že tenhle úkol nebyl nijak snadný téměř pro nikoho. Míra i Jirka kolem nás poskakují a snaží se nám ukázat ten nejlepší způsob. Po pár kolečkách se kužely už nezdají tak nepřátelské a já dráhu projíždím bez nohy na zemi a se všemi kužely v řadě. Žádný zázrak, ale cvičení plní účel – s motorkou se mnohem víc sžívám.
Druhý úkol se mi zdá naprosto nemožný a žasnu, s jakou lehkostí ho Míra předvádí. Tentokrát se jedná o osmičkovou jízdu mezi dvěma kužely v co nejmenším možném prostoru s vysednutím na opačnou stranu náklonu. Po 10 minutách tréninku mě bolí ruce a začíná mi být horko. Každopádně se děje zázrak, a ač moje kroužení připomíná spíš hroší tanec než Mírovo labutí jezero, nemožné se stává skutečností a já „kroužím“ kousek od kuželů. Mam dobrý pocit a z motorky – divokého mustanga se stává obsednutý vraník.
V dalších cvičeních trénujeme pocitový a reálný náklon, rychlý úhyb před překážkou tlakem na řidítko do opačného směru, prudké až maximální brždění na rovině přední, zadní i oběma brzdami najednou, přibrždění v zatáčce, prudké brždění s úhybným manévrem a nakonec i průjezd zatáčkou s jednou až dvěma nepředvídatelnými překážkami. Mam za sebou 3 hodiny praktické jízdy a svou motorku mam mnohem radši. ZVLÁDLA JSEM TO!
Nadšencům se ještě nechává prostor na průjezd zatáčkou, který si maximálně užívám. Všechno jde najednou líp, věřím víc sobě, motorce i gumám. Usmívám se jak letní sluníčko a dokonce dostávám pochvalu od Míry. Kdyby šla zarámovat, tak to udělám. :o) Míra na požádání projede motorky účastníků, všechno bez problému staví na zadní, brzdí na předním kole a ukazuje, že i ty naše Svčka, Guzziny, Ducatky, Varadera a Tuona všechny tyhle věci umí.

A co můžu říct závěrem? Na kurz jsem přijela jako šedá myška, která se bála sebemenšího náklonu, a odjížděla jako úplně jiný člověk, který si vychutnával (samozřejmě se vší opatrností) každou zatáčku cestou domů. Mototravel mi dodal zdravé sebevědomí, chuť jezdit a zbavil mě extrémního strachu z provozu i sebe sama. Mám za sebou dalších 300 km, a ačkoliv zůstávám ostražitá, jízdu si mnohem víc užívám. Co se týče Jirky a jeho týmu, patří jim obrovské díky. Celý kurz probíhal v maximálně přátelské atmosféře a jejich ochotný přístup mi pomohl zbavit se veškeré nervozity. A Míra Lisý? Dámy si ho zamilují a pánové pocítí respekt. Skvělý člověk na svém místě, který UMÍ!
Kurz doporučuji rozhodně těm, kteří začínají, ale také všem, kteří se necítí v sedle jistí, mají pocit, že motorku nemají plně v ruce nebo se s ní chtějí jen lépe sžít a něčemu se přiučit. Já si ho tuhle sezonu ještě určitě zopakuji a už teď jsem plně rozhodnutá, a to nejen díky profesionálnímu a vřelému přístupu, který se mi dostal, že se zúčastním dokonalého průjezdu zatáčkou, který patří k dalším programům Mototravelu.
Hodně kilometrů bez nehod!