JezdiLíp! aneb individuální kurzy s „Drnem“

Mladším ročníkům nebo nováčkům v jednostopém světě, kterým je tohle jméno neznámé, se sluší Petra „Drna“ Drnovského trošku představit. Rozhodně se nemusíte bát, že by šlo o nějakého zelenáče, co spadl z Marsu a nemá svým žákům co říct. Na motorce sedí od svých 14 let a v roce 1998 započal v podstatě nikdy nekončící kariéru motocyklového novináře. Jeho texty jste mohli číst například v časopisu Motocykl, kterému svého času i šéfoval, znovu rozjížděl časopis Motoráj a pod jeho rukama vznikal tehdy nový projekt Motohouse. Chvíli také psal do Českých Motocyklových Novin a na závěr jste jeho testy mohli číst na webu Silničnímotorky.cz. Do toho všeho psaní si také stihl zamoderovat první český pořad o motorkách Motobar (doporučujeme zkouknout na Youtube :)) a ještě stíhá pořádat každoroční zimní mejdan Racing party.

Drn je veselá kopa :) 

Během toho samozřejmě najezdil hromadu kilometrů, sesbíral tuny zkušeností a prodebatoval o správné technice řízení hodiny s Karlem Táborským, Ondrou Lelkem a dalšími zkušenými jezdci a závodníky. Touha po neustálém zlepšování se odráží i v názvu kurzu JezdiLíp! Nejenže chce, aby jeho žáci jezdili líp, on sám chce být taky pořád lepší. Že tenhle přístup funguje, dokazuje rok 2010, kdy začal současný boom motoškol. Tehdy ho oslovil Vláďa Mašek z projektu Stop Nehodám, jestli by mu nedělal v motoškole instruktora. Tam vydržel učit sedm let, a jak sám dodává, je celkem paradoxní, že mu během té doby prošla rukama spousta současných instruktorů. Zásadní zlom pak přišel před čtyřmi lety, kdy začal učit lidi lyžovat. Zdánlivě to s motorkami nemusí souviset, ale kdyby na sjezdovkách nedostával od lidí, dětí a jejich rodičů nadšenou zpětnou vazbu, nikdy by si netroufnul a nenapadlo by ho rozjet vlastní individuální kurzy.

Důežité je souznění s žákem a umění vysvětlit co a jak. To zvládá Drn na jedničku

U dobrého učitele a instruktora je sice důležité, aby sám uměl a měl co předat, ještě důležitější ale je, aby to své žáky uměl naučit. A tady má Drn, podle toho co jsme viděli, velké plus. Už to, že učí lyžovat malé děti, pubertální frajírky a dospěláky o něčem svědčí. Se všemi totiž musí vycházet a na každého musí jinak, to platí samozřejmě i u motorek. Na křehkou začátečnici s dlouhým blonďatým ohonem zkrátka nemůže nastoupit jako na dvoumetrovýho kulturistu. Tohle se ještě tak nějak při velkých kurzech dá ohlídat, ale už se tam hůř odhadují schopnosti a limity jedinců a skoro vůbec pak nejde podle toho upravit učební plán. U Petra záleží na tom, co vám jde, co naopak nejde, co chcete naučit a co zlepšit. Nejde vám výhybný manévr, ale základy v pomalé rychlosti umíte na jedničku? Tak se bude pilovat vyhýbání. Je toho brždění už moc a jste v křeči? Nevadí, dá se pauza a jde se na něco jiného. Tohle je obrovská výhoda oproti velkým kurzům.

Brzdy z vysoké rychlosti pod dohledem a výhybný manévr v šířče 4 metrů, což je výrazně víc než v autoškole. Důvod je jediný - takhle dlouhé většinou bývá auto, která vám vjede do cesty z vedlejší

S nimi má individuál JezdiLíp! také dost společného, třeba že se začíná hodinovou teorií. V ní se probírají klasické základy od techniky jízdy, základní údržby, toho jak vůbec funguje motorka, teoreticky se probírají krizové situace a předvídání. Petr ale hodně pracuje i se samotnou psychikou. Techniku jízdy totiž můžete mít nadrcenou o sto šest, ale když nepracuje správně hlava, nefunguje ani tělo, nedej bože když se do toho zaplete ego. To pak jdou často stranou i fyzikální zákony a končí to průšvihem. Jde o to, že jste jenom vy a motorka a všechno ostatní jde stranou. Trošku až buddhistický přístup, ale dává to smysl. Když skončí teorie, následuje trénink úplných základů v pomalé rychlosti na cvičné ploše. Po jejich zvládnutí se jde teorie aplikovat do praxe v provozu a vše většinou vyvrcholí na letišti, kde se dají trénovat brzdy, náklony a další dovednosti ve vyšších rychlostech.

Jde se od úplných základů jako je zvedání motorky nebo rozjíždění do zatáčky

Drnův přístup k výuce je podle nás dost odlišný od běžných velkých kurzů. V první řadě hraje velkou roli to, že jde o individuální kurz. Má vás neustále pod dohledem a dokáže vás nonstop cepovat. A to doslova a do písmene. Je schopný vám půjčit interkom a tím pádem je s vámi neustále v kontaktu. Kouká, jak projíždíte zatáčkou a hned dává zpětnou vazbu, navádí vás a upravuje vaši techniku. To je super. Další zásadní věcí je samotná filozofie, kdy se snaží bořit dogmata a podporovat lidi ve vlastním myšlení. Jsou kurzy, kde vám řeknou „musíš to dělat takhle a takhle, protože to jinak nefunguje.“ Tady vám sice Petr taky řekne, kdy je vhodné použít jakou techniku, ale vyzkoušíte si i tu „špatnou“ a ve finále je to na vás, pro co se rozhodnete. V praxi to pak vypadá tak, že si vyzkoušíte brzdit v nízké a vysoké rychlosti pouze přední brzdou, zadní a oběma, náklon si vyzkoušíte s okruhovým stylem vysedávání i s motokrosovým lámáním motorky pod sebe a podobně. Petr se ve svém kurzu zkrátka dívá na celou problematiku jízdy komplexně, v širším kontextu a ve finále chce, aby žáci pochopili chování motocyklu a začali nad jízdou přemýšlet.

Vřele doporučujeme se na kurz vybavit zápisníkem a psát si poznámky, protože informací a tipů, které následně vyzkoušíte, dostanete fakt hodně. Třeba od maličkostí typu správné parkování, manipulace s motorkou na místě nebo její zvedání. Tenhle komplexní přístup se nám moc líbí, na druhou stranu má i svoje mínusy. O něco déle trvá, než si to všechno přeberete a delší je i samotná výuka. Když k tomu navíc přičtete Drnovu ukecanou povahu, může se stát, že se z kurzu vrátíte až v deset hodin večer. To jsou ale výjimečné případy, třeba když je vhodné počasí, něco nejde a dlouho se to piluje nebo je naopak vedro a den se zpestří koupáním v rybníce. Standardně kurzy probíhají od osmi nebo od devíti hodin do cca čtvrté odpolední, protože je ale vše individuální, není problém se třeba dohodnout na probrání teorie o den dřív nebo na samotné délce kurzu. Od toho se odvíjí také cena, za hodinku si Drn řekne 1000,-, za půldenní kurz 3500,- a celý den 5500,-.

Podobné je to i s termíny, které nejsou pevně vypsané, takže jestli máte o kurz zájem, nezbývá než napsat zprávu nebo zvednout telefon a domluvit se s Petrem osobně. Podle nás to celé dává velký smysl a docela nás překvapilo, jak je tenhle punkáč dobrý učitel :) O tom, že má pro své žáky přínos svědčí Jindra, který v den naší návštěvy kurz absolvoval. Jezdí asi rok a za ten den zažil takový progres, jako do té doby ne. Jeho nadšení z kurzu nejlépe vystihuje závěrečná hláška: „Je to paráda, kdybych uměl brečet štěstím, brečím, ale nejde mi to“. Pokud jste tedy začátečníci, pokročilí nebo už zkušení jezdci, kteří se ale pořád chtějí zdokonalovat, mrkněte na stránky www.jezdilip.cz, kde najdete všechny potřebné informace, případně se podívejte na Drnův YouTube kanál, ať máte představu co je zač.

Jindra občas dostal čočku, prý to ale stálo za to

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE