globalmoto_duben_nolan




Jarní trialová rozcvička s Mírou Lisým

Nová motocyklová sezóna je tady, blíží se první motožurnalistické povinnosti, ale já jsem ještě neseděl na mašině! Co s tím? Rozhodl jsem se, že svoji jarní motocyklovou rozcvičku svěřím do rukou Míry Lisého. Prospěje mi k rozhýbání jeho trialový trénink?

Kapitoly článku

Trialová rozcvička

V redakci jsem sám sebe zvolil do funkce „vymetače“ motocyklových škol a kurzů - stále se rád učím něco nového a také zastávám názor, že jeden den jezdění strávený pod dohledem zkušeného trenéra prospěje daleko víc, než celá sezóna „samo-domo“ ježdění. Protože už jsem absolvoval pěknou řádku různých motoškol, nebylo možné se nesetkat s Mírou Lisým. Je potřeba Míru vůbec představovat? Pokud se najde někdo, kdo o „Lisákovi“ ještě vůbec neslyšel, tak vězte, že je to jedenáctinásobný mistr republiky v motocyklovém trialu, stuntrider, exhibicionista (samozřejmě motocyklový!) a jeden z průkopníků kurzů bezpečné jízdy na motorce v tuzemských luzích a hájích. Míra se po pionýrských časech motovzdělávání na poměrně dlouhý čas spojil s několika dalšími kolegy, s nimiž rozjel projekt Bezpečně na motorce, který se po pár letech stal jednou z nejrozšířenějších motoškol u nás. Po čase ale zjistil, že mu byl bližší individuální přístup a těsnější kontakt s klientem, jemuž dal nakonec přednost a od letošního roku rozjel nový projekt s názvem Adventure Motoškola Míra Lisý. V něm si můžou případní zájemci vybrat v pestré nabídce veškerých jednostopých aktivit - od silnice až po bahno, přes „soft“ až k „hard“ enduru a pro fajnšmekry je v nabídce i trénink motocyklového trialu.
Trial je opravdu hodně specifická disciplína a většina motorkářů se na ni dívá jako na záležitost z jiné planety, něco na způsob jízdy v kouli smrti, freestyle motokrosu nebo ledové ploché dráhy: „…je to sice pěkný, ale mě se to absolutně netýká a nikdy ani týkat nemůže - po minutovém balancování na místě na dvoumetrovou skálu určitě nikdy nevyskočím!“ V tomhle máte určitě pravdu - na dvoumetrovou skálu opravdu asi nikdy nevyskočíte, ale co když je to jinak? Může si trial vyzkoušet i naprostý laik? Prospěje trialový trénink „běžnému“ motorkáři? Dají se zde získané návyky využít na enduru nebo silniční mašině? Nejlepší je samozřejmě vše vyzkoušet na vlastní kůži…

 

Protože už jsem se v minulosti s trialem už jednou na Mírově endurokurzu do kontaktu dostal a hodně mě to chytilo, dohodnul jsem se s ním, že si tohohle motocyklového kamzíka ještě určitě vyzkouším. Trialová motorka je takovou motocyklovou esencí - z běžné motorky obsahuje jen to opravdu potřebné a to v míře více než hojné - silný a pružný motor, který vás dovede z nulové rychlosti doslova katapultovat, výkonné brzdy, nebo podvozek který zvládne i seskoky z dvoumetrové skály. Na trialce naopak chybí věci, které k jízdě a poskakování mezi kameny nepotřebujete - díky tomu se hmotnost těchhle motocyklových kamzíků dostala pod 70 kilo. Tréninková mašina byla vybavena dvoutaktním motorem o objemu 240 ccm, Lisákův ostrý speciál (obě Bety) byl opatřen čtyřtaktním tříkilem. Jejich charakteristickým znakem je samozřejmě absence sedla, díky čemuž je mašina na první pohled (a první pokus) hodně vratká a těžko ovladatelná, ale s přibývajícími kilometry (tedy spíše metry) se jistota rapidně zvyšovala. Tříhodinového kurzu se spolu se mnou účastnili další dva týpci. Jednak Radek, pětadvacetiletý motorkář, který má na svém kontě nějakých pětadvacet tisíc asfaltových kilometrů, strávených převážně na svojí Suzuki GSR 600. Tenhle kurzík byl jeho první offroadovou zkušeností a k jeho absolvování přispělo také to, že před nějakým časem „ustlal“ a po pádu chtěl opět získat ztracenou jistotu. Třetím do party byl Patrik Homola, kolega Míry Lisého a člověk, který po broušení kolenních sliderů přichází na chuť terénnímu ježdění.


Vše začalo krátkou teoretickou instruktáží, při které nám Míra vysvětlil specifika jízdy na trialce. A věřte, že tady je oproti „normální“ mašině opravdu všechno jinak… Vše určuje absence sedla, takže samozřejmě veškerou váhu těla „odnášejí“ nohy. Namítnete, že podobně je tomu i na enduru či motokrosu, ale tady je vše ještě umocněné tím, že nemáte možnost mašinu „uchopit“ za sedlo, podsedlové panely či nádrž pomocí kolen! Dalším bodem, kterým jste spojeni s mašinou, jsou už jen ruce, kterými lehce korigujete směr, jenž určujete hlavně pomocí přenášení váhy na stupačkách. Na rozhýbání ztuhlého těla a zažití pocitu „zatáčení pomocí přenášení váhy“ jsme si dvěma kužely na přilehlé louce vytyčili osmičku, kterou jsme „do zblbnutí“ točili tam a zpátky. Pěkně na dvojku, prsty lehce hladily spojkovou páčku ve chvíli, kdy to bylo potřeba, směr spolu s přenášením váhy určuje také pohled: „…kam koukáš, tam jedeš!“ Pro zlepšení práce se spojkou jsme si dali také nácvik jízdy „stop and go“, tedy brzda, spojka, zastavení, rozjezd… brzda, spojka, delší zastavení, rozjezd… brzda, spojka, zastavení, stání, rozjezd… Právě stání na mašině je při trialu jednou z velice důležitých věcí, při které hledáte balanc a koordinujete práci rukou a nohy na brzdové a spojkové páčce. Na Radka, který se s terénní mašinou a řízením vestoje ještě nikdy nesetkal je toho trošku moc naráz a tak Míra vytahuje z vleku „soft“ enduro - Hondu CRF 250L, na kterém Radek má díky sedlu o jeden opěrný bod navíc a může se víc soustředit na přesné spojčení. Možná vám připadá, že tenhle nácvik je naprosto zbytečný: „tohle přeci umím, tak na co to cvičit?“ ale ve spoustě případů tomu tak není a plno motorkářů používá spojku jen pro rozjezd a řazení. Otáčení, jízdu v koloně, manipulaci na místě pak doprovází neutrál a potupné ťapání či hledání rovnováhy při boji s cukajícím motorem. Po základech přišel na řadu další level - práce se spojkou a zadní brzdou při otáčení pomocí brzdného smyku. Další skvělá věc pro získání jistoty v krizové situaci: „Mašina mi lehce uklouzla na písku? No a co? Vždyť je to sranda, jedeme dál!“ Postupně následovaly další libůstky - tentokrát už jsme vyrazili do „opravdového“ terénu - výjezdy, sjezdy, kličkování mezi balvany a na závěr přišly na řadu i technické finesy jako jízda po zadním i předním kole nebo otočka motorky kolem nohy - nezbytná v případě, že mašinu potřebujete otočit „na pětníku“. Po třech hodinách už mi začala motorka doslova padat z ruky a tak přišlo na řadu pravidlo „v nejlepším přestat!“

 

 

Musím říct, že lepší rozcvičku před sezónou jsem si naplánovat nemohl a už teď vím naprosto jistě, že trialka jednou bude i v mé garáži. Byť to možná na první pohled tak nevypadá, tak dovednosti, které napilujete s touhle vychrtlou kozou využijete na kterékoliv mašině - o enduru či motokrosu to platí dvojnásob - ne nadarmo extrémnímu enduru vládnou Taddy Blazusiak, Andreas Lettenbichler či Graham Jarvis, kteří své motocyklové začátky trávili v trialu. Vše co jsme na kurzu vyzkoušeli: osmičky kolem kuželů, brzdné i akcelerační smyky, stoppie, jízda po zadním, trénink balancu při výjezdech, překonávání šutrů - a všechno v (relativním) bezpečí! Navíc s mašinou, kterou prostě nerozflákáte a seženete za „pár“ korun… Co víc si přát? Já rozhodně odpovídám ano na otázky položené na začátku reportáže - tuhle skvělou disciplínu si narozdíl od točení v kouli smrti nebo skákání při FMX může vyzkoušet i naprostý laik. A nejenom vyzkoušet, ale jsem skálopevně přesvědčen o tom, že dovednosti při tomhle tréninku jsou skvělou školou i pro jízdu na jakékoliv jiné motorce.

 

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):
Související firma



TOPlist