Honda den 2011

Testovací Hondy mohli zájemci vyzkoušet jak na běžných silnicích za branami Masarykova okruhu, tak na parádní trati, kde si to každoročně rozdávají nejrychlejší střelci v seriálu MotoGP a Word Superbike. Také parkoviště za boxy se proměnilo v testovací dráhu. Na té si motorkáři mohli vyzkoušet chování elektronického systému ABS při brzdění na mokrém, ale i na suchém povrchu v sedle supersportu CBR600RR.
Kromě mašin byla šance na vlastní kůži vyzkoušet přilby Shark, zrovna tak svého oře přezout do nových bačkor od Dunlopu a nebo se oháknout do motooblečení Alpinestars.
Nás pochopitelně zajímaly nachystané Hondy slunící se na Pit-line. Ve smečce nemohly chybět letošní novinky CB600F Hornet, CBR600F, CBR250R, kterým sekundovaly CBR1000R Fireblade, VFR1200F či CB1000R. Kromě těchto exemplářů bylo možné v rámci předváděcí jízdy proklepnout Crossrunner, SW-T600, SH300, ale i CBR125R a PCX125.

CBR600F

První ranní rozcvičku jsem si dal na efkovém cebru, které jsem měl tu čest vyzkoušet při oficiální prezentaci ve Španělsku. Tenkrát se lítalo výhradně po normálních silnicích, a tak jsem byl na jeho okruhový um hodně zvědav. CBR600F si na okruhu nevedlo vůbec špatně, i když poměrně nízko položené stupačky se začaly hlásit celkem brzy o slovo. Je jasný, že něco málo přes sto koní není ničím závratným, ale když se dobře řadí a ručička otáčkoměru dokáže držet nad devítkou, dá se jet na brněnském okruhu slušná palba. Civilnější šestkové cebro na okruhu ukázalo, že se broušení slajdů rozhodně nezalekne a svému pilotovi nabídne vedle velké porce universálnosti v každodenním životě také nějaké ty adrenalinové zážitky.

VFR1200F

Po drobné šestce mi bylo naordinováno dvanáctkové véeferko. Dost dobře jsem si to v jeho sedle nedovedl na okruhu představit a hlavou se mi honilo moře nejrůznějších myšlenek. Vyvolené VFR1200F bylo ve verzi s dvojspojkovou převodovkou a už proto jsem byl plný očekávání, jak si asi tenhle systém poradí se závodním okruhem. Naklikal jsem režim S a šel rovnou na věc. Za mohutného záběru a hlubokého chrochtání véčkového čtyřválu jsem se skrz boxovou uličku vydal na trať.
Během pár kol jsem se s véeferkem skvěle skamarádil a za jeho vysokým plexištítkem se začal výborně bavit. Měl jsem pocit, že valím na obrovským a pořádně dlouhým korábu, který se po okruhu valí jako tank. Automat si sám řadil jakmile se motor dostal do devíti a půl tisíc otáček a při ostřejším brzdění před zatáčkou zase nasázel pár kvaltů dolů. Fakt divný tahat jenom za plyn a brzdit. Hodně mi to připomínalo lítání na megaskútrech vysokých objemů. Véeferko se ochotně pouštělo do náklonů a dost mě překvapilo náklony a tempem, které bylo ochotné v zatáčkách s klidem pobrat. Nicméně při brzdění v náklonech bylo potřeba dávat na pozor, protože véeferko mělo mírné tendence se rovnat. Pozor bylo potřeba dávat na ostrou akceleraci, jelikož véčkový čtyřválec bere fest už od nízkých otáček …na výjezdu na „géčko“ jsem se přesvědčil, že i s automatem je možné dostat zadek do driftu.
Honda VFR1200F u mě vždy budila respekt a musím přiznat, že jsem se jí tak trošku vyhýbal. Po zkušenostech na brněnském okruhu bych po ní okamžitě skočil, naložil kufry a vyrazil do Alp prolítnout stovky nádherných serpentin.

CB1000R

Litrovému naháči s Akrapem to opravdu sekne. Hned musím prozradit, že jsem si jízdu v jeho sedle maximálně užil. I když se rozhodně neřadí mezi superbiky, jeho jízdní dovednosti poměrně slušně hrají do not náročnému okruhovému zacházení. Na okruhu všechno fungovalo naprosto samozřejmě a právě díky tomu se dalo pěkně topit pod kotlem. Výkon řadového čtyřválce si hravě poradil s agresivními výjezdy ze zatáček a absolutně se nenechal rozhodit ani stoupáním za Schwantzovkou až k cílovce. Nezbývá než dodat, že tenhle „strýťák“ je opravdovým zdrojem adrenalinových zážiků a člověk se na něm skvěle vyřádí jak na okruhu, tak na okreskách za městem. Naproti tomu nemá sebemenší problém v jeho sedle dojíždět do zaměstnání nebo s kočkou zajet na kafe.

CBR1000R Fireblade

Poslední jízda dne měla proběhnout za hefty nového Horneta. Těsně před výjezdem do poslední rozjížďky přišel Honzis s nabídkou výměny za Fároše, které se prostě nedalo ubránit. Byl jsem moc rád, že jsem měl na závěr dne možnost prohnat opravdového superbika po tak krásné trati, kde především ve stoupání oceníte pořádnou smečku kobyl pod kapotáží. Fireblade mi vždycky seděl a jízdu jsem si také tentokrát náležitě užil. Líbil se mi jeho lineární průběh výkonu a pocitová nezáludnost. Je jasný, že člověk musí dávat plyn s respektem, ale znám daleko divočejší litry, co dovedou praštit přes prsty. U litrového cebra bych se však přimluvil za ukazatel zařazené rychlosti a možnosti volby aktivace či deaktivace elektronického ABS.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Vladimír Rejda - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE