ktm_srpen




Goodwood 79MM: Závody britských gentlemanů

Když se řekne Goodwood, většina petrolheadů na celém světě si vybaví velkolepý Festival rychlosti konaný na konci června, případně zářijový Goodwood Revival, což je největší závodní událost historiků. Jako protiváhu k těmto mega akcím ovšem vévoda z Richmondu od roku 2014 pořádá v dubnu komornější a především pohodovější Members´ Meeting, který je tou pravou oslavou britství a starých závoďáků. Na startu jsem nemohl chybět!

Kapitoly článku

Pojďme se na všechny tři zmiňované akce podívat očima čísel. Goodwood Revival alias nejlepší světové závody historických aut a motocyklů se konají každé září od roku 1998 na 3809 metrů dlouhém okruhu Motor Circuit, jenž v roce 1948 otevřel vévoda z Richmondu. Ten vznikl na bývalém vojenském letišti, které si RAF postavila na jeho panství Goodwood nedaleko Chichesteru na anglickém jihu. Tato třídenní akce určená pro vozidla, která mohla závodit na tomto okruhu před rokem 1966, v němž byl oficiálně uzavřen, bývá každoročně vyprodána, a to má kapacitu 150 000 diváků, kteří skoro všichni přicházejí oblečení v dobovém oblečení ze 60. let.

Festival rychlosti je oproti tomu záležitostí počátku léta, která se koná od roku 1993, kdy ji uspořádal současný vévoda poté, co převzal správu panství od svého otce. Za ty roky se z Festivalu rychlosti stala jedna z nejvýznamnějších sociálních akcí v celé Velké Británii, která přitahuje celebrity známé z motoristického světa i mimo něj. Tato čtyřdenní Motoring Garden Party je situována kolem rychlé trati v jakémsi závodu do vrchu, která vede k vévodově domu, jímž je historický Goodwood House pocházející z počátku 17. století. Tady je kapacita omezena na 200 000 návštěvníků a akci provází masivní sponzoring a marketing od velkých světových motoristických firem. Nezapomenutelný je rok 2015, kdy zde jel Valentino Rossi na své Yamaze YZR-M1, na níž den předtím zvítězil v dramatickém závodě v Assenu. I takové věci jsou značky ochotny zorganizovat, jenom aby se mohly prezentovat na Festivalu rychlosti v Goodwoodu.

Zřejmě jako oddechovku mezi těmito dvěma monstr-akcemi si vévoda z Richmondu v roce 2014 vymyslel, že bude pořádat ještě mnohem menší akci na jarní otevření sezóny, dvoudenní závody historiků na Motor Circuitu, kde bude limit „pouze“ 33 000 platících diváků. Má jít o pokračování Goodwood Members´ Meetings, což byly klubové závody pro nadšence a ne pro profesionální týmy, které se utkávaly na velkých okruzích, a těchto setkání se během 19 let původní existence okruhu uskutečnilo 71. Na rozdíl od Revivalu se znovuzrozených MM ovšem mohou účastnit i motocykly a automobily vyrobené po roce 1966 a díky tomu významnému omezení návštěvnosti je tohle akce s naprosto pohodovou atmosférou. Navíc je to taková speciální oslava britství jako takového a připomíná předválečné události na dráze v Brooklands, kde nebývalo přeplněno, ale scházeli se tam ti správní zapálení diváci. Původní Members ´Meetings probíhaly v létě a závody doprovázely pikniky a setkávání na trávnících, než v roce 1966 otec současného vévody okruh pro závody uzavřel. Odmítl totiž dráhu obehnat kovovými svodidly, jak nakazovala nová pravidla FIA/RAC, vytvořená pod tlakem budoucího mistra světa F1 Jackieho Stewarta, a tím následně okruh přišel o licenci. Zanedlouho se zjistilo, že ta svodidla namísto bezpečnosti přinesla spoustu zbytečných smrtí… Novodobé MM jsou přesunuté na jarní termín, přičemž kvůli Covidu teď byla dva roky pauza a loňský ročník tak proběhl až v říjnu. O to větší byl hlad fanoušků, z nichž dobře 80 % přišlo oblečených podle doporučení, tedy v dobovém oděvu – pánové v sakách a kravatách, dámy v šatech.

Zahájení 79th Members´ Meeting připadlo v sobotu ráno tradičně místnímu loveckému klubu, který na dráze defiloval na koních a s honicími psy, a pak už byly na řadě závody i předváděčky, doplněné o sobotní spektakulární ohňostroj nad depem zalitým vůní z 300 000 narcisů vysazených speciálně při této příležitosti. Víkendový program zahrnoval 14 závodů, přičemž poprvé byly dva z nich motocyklové. Ještě loni v říjnu se totiž jel pouze jeden, přičemž po celých 14 kol mohli diváci sledovat dechberoucí bitvu mezi současným esem TT Jamesem Hillierem na Yamaze TZ350 a Richardem Wilsonem na P&M BSA-3, přičemž až brzdění do poslední zákruty rozhodlo o vítězství ječícího dvoutaktu před řvoucím tříválcovým čtyřtaktem. Tohle bylo totiž poprvé, kdy se na dráze sešly dohromady motocykly dvou různých kategorií, které se jinak na MM pravidelně střídaly v dvouletém cyklu – dvoutakty 250/350 z GP z let 1970-1982 a čtyřtakty kategorie Formula 750 od roku 1972, kdy tato původně americká třída začala pronikat na mezinárodní scénu. Pozitivní zpětná vazba od diváků přesvědčila vévodu z Richmondu, jenž sám rád ve volném čase prohání svou Ducati a Bimotu, aby letos uspořádal dva kratší sedmikolové závody, každý den jeden. Mike Hailwood Trophy byla vypsána pro celkového vítěze po součtu časů, Barry Sheene Trophy potom měla připadnout vítězi mezi čtyřtakty Formula 750. Že ani jednu letos nezíská přihlížející James Hillier, bylo jasné dopředu: „Do začátku tréninků na TT na Manu zbývá pouze sedm týdnů, a to je příliš blízko. Moc rád bych se utkal znovu o vítězství, ovšem letos mám velkou šanci vyhrát Senior TT na Yamaze ve svém novém týmu, a tak nechci riskovat.“

Motocyklové závody pořádal CRMC/Classic Racing Motorcycle Club, konkrétně jeho předseda Gordon Russel se svou ženou Sally, přičemž jejich syn Michael na dráze soupeřil se svým otcem, oba na zcela odlišných strojích – Gordon na unikátní čtyřválcové Hadleigh Hondě s rámem Rob North z roku 1972 a Michael na dvouválcové sedmsetpadesátce Norton Atlas v rámu Manx. „Fanoušci Goodwood Revivalu milují závody motocyklů, které rozdělují automobilová klání, takže vévoda považoval za důležité mít každý den jednou motorky i na MM,“ říká Gordon. „Dříve se dvě kategorie střídaly po roce, ovšem kvůli covidu jsme nevěděli, jestli bychom loni dokázali naplnit startovní rošt, a tak jsme porovnali dosahované časy a riskli jsme to – kategorie jsme spojili. A ono to fungovalo lépe, než jsme si dokázali představit. Motorky byly rovnoměrně rozmístěné po trati a ten kontrast mezi dvoudobými dvouválci, často se stinger výfuky, a dvou-, tří- a čtyřválcovými čtyřtakty, zhusta vybavených otevřenými koncovkami, neboť vévoda nemá rád tlumiče, dělal velmi melodickou a nostalgickou podívanou.“

Na startovní rošt se postavilo 36 motocyklů, rovnoměrně zastupujících obě kategorie, přičemž se objevilo pár velice zajímavých strojů, které slavily svůj návrat na závodní dráhy. Nejslavnější z nich byl spojený opět s Russellovými, když šlo o unikátní Exactweld Yamahu TZ250, v Británii postaveného vítěze evropského šampionátu čtvrtlitrů z roku 1984, na němž mechanik British Airways Gary Noel porazil všechny tovární týmy. Vizionářský design, zabalený do vnadné kapotáže, měl jako ústřední bod páteřový rám svařený z vrtaných plátů nerezové oceli, který zkonstruovali kovodělníci Guy Pearson a John Baldwin ve svém volném čase, když nepracovali na šasi pro Surtees F1. Šlo o první závoďák 250GP, který musel být dovažován, aby splnil váhový limit 90 kg. Michael Russell jej koupil v aukci na Silverstonu loni v létě, nechal „udělat“ motor a jízdou v Goodwoodu pověřil šestinásobného vítěze TT Michaela Ruttera, jenž skončil na 11. a 7. místě v obou závodech, v celkovém hodnocení potom byl osmý.

Dalšími z výjimečných dvěstěpadesátek na startu byly dva Armstrongy CM35 z roku 1981 s tandemovými dvouválci se šoupátkovým rozvodem, jež vznikly jako prodejní závoďáky v dnešním CCM, nebo třeba starší 1974 Harley-Davidson RR250 s řadovým dvouválcem. Ten byl pro změnu zákaznickou verzí speciálu, s nímž Walter Villa získal tři tituly mistra světa a byl samozřejmě vyroben v továrně Aermacchi u jezera Varese v době, kdy ji vlastnili Američané, než ji od nich koupili bratři Castiglioniové, aby zde vyráběli své Cagivy a později dnešní MV Agusty. Tenhle malý Harley nikdy předtím v Goodwoodu závod nedojel, ale pro letošek mu tým vedený britským guru na Aermacchi Dickem Lintonem konečně vychytal mouchy a po dráze se ozýval jekot jeho stingerů po oba dny. Mimochodem Dickův syn Mark upadl v kvalifikaci, když zadřel motor své Yamahy TZ250G, ale přes noc tým dokázal motorku dát do kupy a v druhém závodě po velké bitvě s nově postaveným tříválcem P&M Triumph dojela na 14. místě.

Ještě drsnější zvukový projev než Harley předváděla neobvyklá DKW W2000 s Wankelovým motorem, která v Goodwoodu jela poprvé. Nádherně udělaná motorka od lancashirských Wiz Norton Racing byla vybavena replikou klasické kapotáže DKW a jednorotorovým agregátem Hercules z roku 1970, a i když ani v jednom závodě nedojela do cíle, přispěla významně k diváckému požitku na 79MM. Bohužel se na startu neobjevily žádné Moto Guzzi nebo BMW, i když organizátoři zkoušeli pozvat tovární tým BMW Mobile Tradition, a tak byla jediným italským strojem na startu moje Ducati 750 SS. Poslední ze 401 vyrobených silničních replik motorky, na níž vyhrál Paul Smart závod 200 mil Imoly přesně před 50 lety. Koupil jsem ji v půlce 70. let novou a mám ji dodnes. V kvalifikaci se nám docela dařilo, když jsem skončil šestý z 15 strojů třídy Formula 750 na startu, ovšem problémy s převodovkou mě vyřadily z obou závodů.

 

Z tria čtyřválcových Hond stála na startu již zmiňovaná Hadleigh Honda v sedle s Gordonem Russellem, jenž ji kompletně restauroval spolu s bývalým mechanikem GP Nigelem Everettem. Tohle je v Británii dobře známá motorka, jde o jedinou čtyřválcovou Hondu s rámem Rob North, která vznikla tak, že šéf týmu Boyer Triumph Stan Shenton koupil rám od Roba poté, co BSA/Triumph zkrachovaly, a chtěl do něj používat motory Honda. Jenže pak jej najala Kawasaki, aby v UK vedl její oficiální tým! Na stroji vybaveném vyladěným čtyřválcem CB750 poté v 70. letech dominoval klubovým závodům v Brands Hatch, Lyddenu a Snettertonu Julian Soper, který si to v té době rozdával s motocykly RPS Triumph-3 z dílen Richarda Pecketta. Vidět oba tyto motocykly nyní při 79MM bylo jako velký návrat v čase – jen škoda, že Russell na hlavně neměl Soperovu legendární pruhovanou helmu.

Spolu ovšem nezávodily, protože Andy Hornby na tříválcovém RPS Triumphu stál na prvním místě na startovním roštu. Zkratka RPS znamená Richard Peckett Special, přičemž sám Richard (špičkový britský závodník 70. let, než založil P&M Motorcycles) byl v Goodwoodu přítomen, aby dohlédl na stroj, jenž vytvořil v roce 1972 v dílně Dresda, kterou vedl král café racerů Dave Degen. „Rámy Rob North pro tříválcové Triumphy byly tovární úprava, ale trvalo dlouho, než jste nějaký dostali,“ vzpomínal v Goodwoodu Richard Peckett. „Ovšem Dave si vyráběl svoje rámy, takže jsem k němu chodil večer po práci a za 18 měsíců jsme měli hotový podvozek stejného typu jako Norton Featherbed. Bývali bychom to měli rychleji, jenomže já byl pořád bez peněz! Nakonec jsme to dodělali, přičemž Dave už mě měl plné zuby, jak k němu pořád chodím po večerech, že mi nabídl stálou práci. Dave potom dělal své rámy pro motory Triumph T150, ale ty měly jiné vrchní trubky.“ Peckett dnes vyrábí repliky svých rámů a je vyhlášeným ladičem motorů Triumph/BSA-3, přičemž stroj, s ním startoval Hornby, váží 165 kg a má tříválec vyladěný na 83 koní.

Výkon svého RPS demonstroval Hornby v prvním závodě vynikajícím startem, po němž se ujal vedení, přičemž jej pronásledovala smečka Yamah TZ350G, vedená australským závodníkem ze série BSB Levim Dayem, za nímž byly seřazeny další dvě třistapadesátky se standardními rámy, potom byl Dan Jackson na třipade s rámem Harris a balík uzavíral Gary Vines na 1984 Yamaze TZ250L s válci HH/Hummel, která byla úžasně rychlá a dokázala se ve větru držet silnějších konkurentů. Prapor čtyřtaktů drželi na předních pozicích kromě Hornbyho také Richard Wilson na P&M BSA-3 a Michael Russell na již zmíněném dvouválci Norton Atlas s jednodílnou klikovkou, hliníkovými ojnicemi, šestistupňovou převodovkou a silně modifikovanou hlavou. Ten měl hlavní výhodu v parádní ovladatelnosti rámu Manx Featherbed s odpružením K-Tech, bohužel dvouválec byl na rovinkách o více než 10 km/h pomalejší, což na takhle rychlém okruhu znamenalo pokles na výsledné 8. místo.

Nakonec o vítězství bojovala čtyřčlenná skupina a byla to pořádná mela, v níž nakonec o necelou půlvteřinu zvítězil Levi Day, za ním dojel Jackson, poté Wilson a za ním Hornby – dva dvoutakty, dva čtyřtakty, všichni v 0,751 vteřiny! „Náš problém je, že poslední zatáčka je ta nejpomalejší na trati a jezdci na lehoučkých dvoutaktech nám to tam na brzdy posílají v zoufalých manévrech. Všude jinde na trati jsme na tom nastejno, takže by bylo spravedlivější, kdyby cílová čára byla před šikanou a ne až za ní,“ stěžoval si Richard Wilson.

Kterýkoli z této čtveřice jezdců mohl získat celkové vítězství, o kterém se rozhodovalo v druhém závodě, jenž startoval v neděli ráno za ideálních podmínek. Bohužel z boje hned v prvním kole odpadl právě Wilson a trojici ze včerejška, která si to zase dávala na ostří nože, doplnil Gary Vines na TZ250, jedné z nejmenších motorek na startu, jenž dokonce ve čtvrtém kole šel do vedení a začal všem ujíždět! Užuž to vypadalo na pohádkové vítězství, jenomže v posledním kole potkal dva opozdilce, což ho zdrželo, takže se k němu přiblížil Dan Jackson, který jej dokázal podjet, odrazit pokus o vybrzdění do šikany a do cíle vyjížděl na své silnější třistapadesátce po zadním kole. Vítěz včerejšího závodu Levi Day skončil třetí, už více než vteřinu zpět, a čtvrté místo opět náleželo Hornbymu, jenž tak získal trofej Barryho Sheena. V kombinovaných časech to znamenalo, že celkovým vítězem Hailwood Trophy se stal právě Dan Jackson, a to o 0,638 s před Levim Dayem, za nímž další skoro vteřinu skončil na třetím místě Andy Hornby na prvním čtyřtaktu. Jackson se kromě konkurence musel popasovat také se svými fyzickými proporcemi, se 185 cm je všechno jen ne ideálním pilotem maličké třistapadesátky.

Vedle atraktivní podívané na závodní dráze jste si mohli užít spoustu jiných aktivit, které se pojily Members´ Meetingem, včetně čistě anglických zábav typu lukostřelba, krmení kachen, závody fretek, přetahování lanem atd. A byl tady i humanitární podtext – na různých místech jste mohli darovat peníze na pomoc válkou sužované Ukrajině a nakonec se během víkendu vybralo od návštěvníků i účastníků více než 80 000 GBP, přičemž sám vévoda přidal ještě skoro jednou tolik, takže nakonec na pomoc Ukrajině z Members´ Meetingu poputuje 150 000 GBP (cca 4,4 milionu korun)! Závěrečné slovo musí patřit vévodovi z Richmondu: „Chtěl bych poděkovat každému, kdo se na tomto víkendu podílel – těm v zákulisí i těm, co stáli v první linii –, že dokázali uspořádat další znamenité závody a pomohli dosáhnout našeho cíle, pomoci lidem strádajícím na Ukrajině. Byla to další vydařená oslava ducha Goodwoodu.“ Jednoznačně.

Vlevo vévoda z Richmondu a VIP host Gordon Murray, designér F1

Informace o redaktorovi

Alan Cathcart - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



motoguzzi_kveten
Objednat reklamu
TOPlist