Dymokury 2013 - poslední mejdan sezóny

Historie
Nemá smysl psát již psané, proto dávám link na pár slov Václava Svobody.
Člověk z nejpovolanějších v nich v souvislostech připomíná minulost zdejšího závodění.

Okruh
Přesná délka okruhu je trošku tajemstvím. Různé zdroje ji uvádějí od 2,9 do 3,1 km.
Také počet zatáček kolísá. Oficiální propozice uvádějí 6 pravých a 4 levé, podle vlastních zkušeností je to spíš 5 : 1 ...



Sobota

Moc jsem chtěl dorazit už ve čtvrtek, pro to všechno, pro klid a tak vůbec ... takže jako vždy, sobotní osmá ranní to jistila.
Diváci se začínali pomaličku trousit, traťáci si oblékali vestičky, i policajti stáli na svých místech. Jeden z nich, u cedule s latinkou a česky psaným nápisem: Po dobu konání závodů silnice uzavřena, mrknul na motorku na přívěsu a že se tady jedou závody a dál prostě nemůžu .... no nic...
A slunce svítilo a mrzlo až praštělo a jako nejlepší lék na tu kosu se v tu chvíli jevila teplá prdelačka v jednom ze stánků. No teplá ... třeba caffeé musím mít fakt horký, prakticky rovnou ze strojku, ale teď jsem si tím nekouřícím rozžhaveným sádelnatým utrejchem vzor маршал Малиновский hned v první fázi krutě spálil pusu i trubky ... btw, to o té chybě soudruhů z NDR jsem do té doby považoval fakt jen za uměleckou nadsázku ... tak ne, není to nadsázka. Ta příšerná bílá věc z papundeklu imitující lžíci se po dalším kontaktu s polifkou zkroutila tak, že jsem z ní měl normální regulérní malinkatej rudlík.
Ve druhé fázi polifka i s chybou letěla do kopru. Nejvíc nejlepší začátek ...

Nic, pojďme závodit. Strašně mě mrzelo, že jsem si musel, po zvážení stavu dvoutaktu 125SP, odepřít poslední letošní svezení se na italské bláznivé střele. Štve mě to, neboť jsem se tím určitě připravil o mnoho skvělých okamžiků, o bezmoc i nepříčetný vztek, protože by to zase nejelo, o radost z nekonečného šroubování, o klouby při tom omlácené, o šmír nejen za nehty ... a navíc - určitě se dostaví i dosud nepoznaný pocit provinilosti ze spousty času jen tak zbůhdarma prozevlovaného mezi tréninky...
Takže zatím co jsem se musel poflakovat po depu, první závodníci byli vpuštěni na trať a první závodní motorky začaly oblažovat široké okolí svým uklidňujícím ševelením a uchulahodivým šveholením.
Bohužel, hned první tréninky sebou přinesly i první pády. Ukázalo se, že oprava povrchu jen pár dnů před závody nebyl ten úplně cool nápad. Černý dehetnatý kekel, zasypaný cestářskou drtí nestihl vyzrát ... a děly se věci. Myslím že už během klasiků a eSPéček bylo víc pádů než za celou zatím odjetou sezónu dohromady ... a Dymokurský paradox byl na světě. Na jednom z nejbezpečnějších okruhů vůbec bylo několikanásobně víc pádů než kdekoliv jinde ... naštěstí drtivá většina z nich se obešla bez zranění.




Padalo se na přední kolo, buď už na brzdách nebo cca v půlce zatáčky. Důvod? Slunce naše jasné ohřálo promrzlou dymokurskou tundru, černé guáno z čerstvých oprav povolilo a ohřáté gumy se díky tomu všemu staly ideálním podkladem pro nalepení až neuvěřitelně tlusté vrstvy šutýrků, kekelu, vajglů a sena. Tahle pleťová maska sice násobila životnost gum, které díky ní kromě prvních metrů prakticky nepřišly do přímého kontaktu s podkladem, dramaticky ale snižovala jejich přilnavost ...

... čas 3:25 ... bez komentáře

Celá situace se postupně stávala kritickou a došlo to až tak daleko, že šestky dostaly na otestování povrchu cca tři kola, potom byly zastaveny před věží a řešilo se co dál.
V tu chvíli se vážně uvažovalo o zrušení závodu. Docházelo k hlasitým výměnám názorů, lomilo se rukama, prsty se šťouralo do asfaltu i do gum ... samozřejmě co jezdec, to jiný pohled na věc. Na tom, že trať není bezpečná se většina shodla, na tom, že jet na tom je úplně na to, za co stojí obě hlavy mé Aprilky po posledním závodě taky.
Co s tím? ... Část chtěla závody zrušit, část chtěla jet, byl i návrh odjet to bez bodů a bez vyhlášení ... Nakonec padlo slovo chlapa - na míň kol, ale jede se! ... a po každé jízdě se bude zametat. No, alespoň tak.


Tréninky tedy pokračovaly více méně podle jízdního řádu. Teda ale řeknu vám, blázni jsou to na těch šestkách, lítají jako pomatenci a jak se za nima práší... koukat na ně, to je fakt o nervy. Nic, radši se jdu chystat, odpočítávání je spuštěné ...
T - 30 min. začíná standardní litrová předletová procedura spočívající v: zapnutí španělského espressobadzmeku, letmé kontrole nahříváků, přeměření tlaků, nazutí páteřáku, nasoukání se do kombinézy, nazutí levé boty, nazutí pravé boty, nastartování a lehkém zahřátí enginu a přípravě mikrocaffeé
T -15 min, s nohama nahoru, cigárko a dlouhej kouř
T -  5 min zbývá vypnout nahříváky, dopnout kombu, nasadit přilbu, někdy ji ještě narychlo pošmrdlat hadrem, levá rukavice, pravá rukavice, sundat nahříváky, shodit motorku za stojanů, vystrčit ji ze stanu, nasednout, nastartovat a ... a tadááá...
T +/- 0, komisařka nás vypouští na trať.
... ty časy je potřeba brát orientačně, jelikož někdy dochází k neočekávaným diferencím v časoprostorové souslednosti a to je pak všechno v ... pr... prostě s časem si musíš hrát.

Jdeme na to! Teda jo, bylo to maso, vyjet po té hromadě krešů, donutit se zatočit, o kolínku nemluvě a pak ještě točit heftem na doraz ... uuffff ... ale jo, to půjde. Úvodní kola byla o prohlídce trati, o vychytání brzdných bodů, a nalezení správného rytmu a taky o postupném povypínání autoimunitních bezpečnostních obvodů...
Jízda samotná se kupodivu obešla bez v významnějších krizovek, jen bylo potřeba vždycky co nejrychleji zapomenout na to, že se každou chvíli někdo někde trošku poválel. Když před zatáčkou někoho dojedeš, a on, zdánlivě bez příčiny a z ničeho nic, přijde na brzdách o přední kolo ... to není moc motivační. Zapomenout se ale nedalo na ty zatracený šutýrky. Jízda v závěsu byla stejným peklem jako pro zajíčka na prvním honu běžet prsama napřed proti přesile nimrodů. Drť zvedaná zadním kolem ti jako nekonečná broková salva zasypávala kapotáž i přilbu. Fajn leštěnka na plexi....

Ale jinak dobrý, trať hezká, lidí jak ... no, hodně lidí přišlo (díky lidi), pořadatelé se smekali, sníh nepadal a fakt jsem si to užil. Deset kol na rozbruslení uteklo jak ten zajíc a první runda je historií. Čas 1.10.533 s prstem v nose a 4. místo. To by šlo.
Pauza do druhého tréninku byla z velké části vyplněná snahou prohrabat se kekelovou krustou na původní povrch pneumatik. Za studena to nešlo, bylo potřeba zapnout nahříváky naplno a nožem na chleba a odlamovákem krájet, škrábat, drhnout ... trvalo to dlouho, ale nakonec se povedlo. Výsledek - gumy jakž takž v původním stavu, oba nahříváky zakydaný jak pláže Aljašky po ztroskotání Exxonu Valdes a v koutě stanu amorfní skulptura z asfaltovýho chrchlu, zdobená kolekcí vajglů všech značek, posledním letošním senem a drti frakce 2/4 ...


K obědu byl celkem chutný mikroguláš - tři vzorky masa za osum pětek a birell a cafeé a po něm jsem se šel svalit... akdesevzalatusevzala - časoprostorová disbalance. Spím si, sním si a probudil mě až kravál od pilotů rolujících na vyčkávací. Předletovou kontrolu jsem vynechal skoro ve všech bodech, díky tomu jsem stihl sice vypadnout včas, jen po tom spaní jsem se pořád nemohl probudit. Zůstat v bezvědomí ve stanu by asi bylo lepší.
Znovu se padalo, přerušovalo se, čekalo se a slunce se zatím odploužilo za obzor a zima zaťala dráp. Foukalo mi ledově za límec na krk a na záda, vlastně mi dírkama v kombošce foukalo úplně všude. Jízda měla k pohodě daleko a nějak mě nešlo pořádně se zakousnout a na 100pro tahat. Byl to hnus velebnosti....

Dojezdové kolo proto mělo být pro diváky, za to, že neumrzli během mávání, hezky po zádech, tadááá ... No, jednou jsem to dal... na výjezdu z první zatáčky stačilo KáOsmu přikrmit a čumák koukal do mraků, dva, tři, čtyři ... zlehka položit, v poklidu před druhou zatáčkou odřadit zpátky na dvojku, lehce si přibrzdit ... a flákhosebou. Jako by mi nějakej stealth hajzl neviditelnej odstřelil přední kolo. V pikosekundě jsem se válel na zemi a Sůza zašprclá stupačkou kreslila do černých čar na silnici svoje první Dymokurský kolečka černý.

Madonna jak já byl nasranej .... Motorce naštěstí nic nebylo, na už poměrně punkové tréninkové kombošce nejdou stopy nových krešů už dlouhé roky rozeznat od těch pravěkých ... takže slovy brůdra: no cajk... Nálada byla tak akorát všechno ze sebe skopat, strčit motorku do stanu, stan zavřít a vypadnout K Zajdanovi do hospůdky na jedno.

Neděle
Ráno raníčko vstalo sluníčko a začalo kreslit krásnou neděli. I policajti si přivstali a rozbalili na příjezdových trasách svoje speedoskopy a rukou spravedlivou trestali darebáky. Varovná SMS určitě ušetřila mekánikovi spoustu peněz.
Policajti stáli také u té samé cedule jako včera, ale tihle mě pustili ... asi měli školení...
Depo samotné se ale probouzelo mnohem pomaleji. Jak říká Jiřík: "... inu, poslední mejdan je poslední mejdan a dobrého pomálu a koza dojí krev."
Nicméně, v jeho zateplené jurtě plné eSPéček bylo příjemně teplo, tak jsem tam zůstal, koukal na závodníky, jak si se vrtají v motorkách a byl rád, že sám nemusím nic šroubovat, nic rozdělávat a nic zase zadělávat ... no, možná jim i trochu záviděl.

Mezi tím dorazili kamarádi a známí a fajn dopoledne bylo na světě. Zevlovalo se, popíjelo se caffeé, kouřilo se a fandilo se kamarádům ve stopětadvácách a v šestkách a nakonec se taky trošku mekánikovalo.



Kromě dolití benzénu bylo hlavně potřeba z pryží odstranit kekel nabalený během včerejšího druhého tréninku. Ono se řekne horkovzduška za čtyři kilka z Penáče, ale co radosti nadělá...
 Mekániko ohříval a seškrábnout skoro tekoucí humus byla brnkačka. Aby se očištěné, ale stále pekelně lepivé gumy během výjezdu z depa neobalily kobercem sena a jiného bordelu, omotali jsme je, velmi esteticky, do jemného hajzl papíru, bledě modrého....



...to se ale vlastně neobešlo bez drobných komplikací:

já:                ... prosím tě, skoč do auta, v levých zadních dveřích je role, přines ji ...
umbrella: OK ............................................................... tady ale nic nenííííííííí
já:               LEVÝCH !
umbrella:  no a kam asi koukáááám ... počkej ... levá, pravá ...........a jóóó, no jóóóóó
depo:          lehce pozdvižený obočí a smích
umbrella:   .... haha, abyste se neposrali :)

... a šlo se na start.

Závod
Na startu je vždycky fajn. Vedou se poslední chytré řeči, nadává se, proč to tak dlouho trvá a člověk, předstíraje klid, myslí na ledacos.


Poslední minuta, mekániko bere stojan, slečna dešťovka deštník, herda do zad a palec nahoru .... a praporečník nás posílá do zahřívacího kola.
Bohužel bezprostředně po rozjetí, vlastně ještě před startovní čárou přichází jeden z nejošklivějších pádů víkendu. Radek Kubišta po pár metrech padá na přední kolo a vzápětí do něj naráží Mára Hložek .... no, nic hezkýho.....
Závod je pochopitelně přerušený. Po nějaké době posílám mekánika a dešťovku na šlohnutém skůtříku do depa pro nahříváky, je to na dýl.... Kluky zatím vezou do nemocnice a pak se ještě čeká na návrat sanity. Vzhledem k tomu všemu se pojedou dvě zahřívací kola a závod na 10 kol.
Restart už je bez problémů a smečka hladových litrů vyráží k první zatáčce. Startovní pátou pozici jsem ještě trochu vylepšil a z vinglu vylétám čtvrtý, paráda.


Jenže na brzdách v druhé zatáčce jsem nepatrně delší a vnitřkem se mi tam nacpal Martin na Bawku ... jednak to bylo nemilé, druhak to bylo varování.
Pelášim si to za ním a docela mě těší, že Ká Osma bramboráka vcelku stíhá ... že bych mu ještě vyprášil kožich???
Druhé varování přichází ve druhém kole, opět ve druhé zatáčce. Zase malinko hnojím brzdění, zase jsem malinko delší. Proč??? Proti tréninkům je něco jinak. Ve třetím kole se pekelně soustředím na ceduli 300m - ze včerejška vyzkoušený brzdný bod. Jenže ten dnes trochu nefunguje. ... už to vidím, já to nedám ani na potřetí dopsímufny!
Vyjíždím ze stopy ... ale co, místa je dost, začínám točit ..... ajebho, přední kolo mizí někam do hajzlu a skrze přitažlivost zemskou se válím uprostřed křižovatky a jsem velmi, velmi sprostý ..... zatím co Ká Osma, k pobavení všech, maluje další černý kolečka. Na volnoběh točí skoro tři tisíce a na dvojku jsou ty kolečka kurdopjerde fakt docela rychlý.


Během toho prvního se zvedám, v těch dalších se pokouším hrábnout po vypínači, došlo i na robinzonádu ale všechno na betla.... Nakonec se, stejně jako včera zašprcla stupačkou a obětavý pořadatel vítězoslavně mačká chcípák. Zvedám ji, jenže pro změnu teď zase nechce chytit.... Kluci obětavý pořadatelský mě roztláčejí, jenže to už přilítá Alda a spol a dostávám kolo.

Vyjíždím až za celým chumlem a je jasný, že v tomhle sprintu na pár kol s tím už nic neudělám. Ale co, full gas alespoň pro nakrmení toho hladovýho vlka někde uvnitř, pro dobrý pocit, pro diváky... Přeparádně jsem si zablbnul při předjíždění, ale znovu se potvrdilo, že někoho dojet a pak se před něj nějak rozumně dostat, to jsou zvlášť na příroďácích dvě naprosto rozdílné věci. Přesto se nakonec povedlo zajet čas 1.08´4 ... o to víc je to k vzteku. Docela jsem se těšil, že trochu proženu Martina Trachtu ... tak příště.


... 3:45, tanec s litrem, taky bez komentáře :D


...dobrá práce Aldo!




Sumasumárum 1
Nádherné závody před nečekaně velikou diváckou kulisou a zodpovědně připraveným počasím. Bude se sice říkat, že kdo nespadl, ten tam nebyl, ale snad, zpětně, jen s úsměvem. Pořadatelé hráli trochu vabank, jenže kdo neriskuje, trousí v síni ...
Takže za sebe doufám, že Dymokury už vždycky ....

Sumasumárum 2
A je to, sezóna 2013 patří definitivně prehistorii. Nebyla zlá, nebyla dobrá, štěstí pomálu a smůly víc než dost. První kompletní rok s Aprilkou ukázal, že když hvížďala funguje, je tohle malý závodění o velikým kopci zábavy. Paradoxně se víc dařilo na dromech, první místo na mistráku v Mostě a třetí a čtvrté na Slovakia by daly bodově dohromady vicemistra. A na příroďácích ... dojíždět pod bednou nebo nedojíždět vůbec už mě fakt nebaví .... téma na dlouhé zimní večery.
Na litru to bylo dost podobný. V Hořicích na TT páté místo a čas 2.23, v Těrlicku to bez benzínu nejelo a Dymokury vidíte sami. Tady je situace jasná, hned jak to půjde - jezdit, jezdit, jezdit... Letos prakticky nebyl čas na nějakou přípravu na dromech a bez rozbruslení se prostě nic dokázat nedá, zvlášť po změně motorky.
Teď už nás čekají hory a trocha endorfinů na prknech a lyžích a pak ... luxusně nabitá sezóna 2014.
Tak už teď si nechme chutnat.

Díky
Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem kteří mě pomáhali a kteří mě podporovali, speciálně Mišalákovi, Dáje, Jirkovi #32, Pierrovi, Liborovi, Šulimu, Dafkovi, Márovi, Kubovi, Michale, Zajdanovi a Tullovi i Morovi Dewovým ... určitě jsem na někoho zapomněl ...
Zmínit musím i prazvláštní skupinu lidí pobíhajících kolem tratí s foťáky, lidí stále hledajících správné místo, světlo ... kteří se velmi často velmi úspěšně snaží zachytit něco tak neuchopitelného jako je genius loci závodů na přírodních okruzích - i vám všem díky.
Díky také vám, kteří sledujete road racingové dění, kteří nelitujete pár korun vstupného a fandíte nám podél tratí i vám, shovívavým čtenářům těchto reportů.... spec. thnx těm, kterým po jejich přečtení není líno napsat pár nekritických slov ;)  ...
A největší dík patří už takto dopředu nejohroženějšímu poddruhu motocyklovýcg fanoušků - potencionálním sponzorům :)

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE