Den na polygonu s kurzem Učme se přežít

Přijíždím do Sosnové a překvapeně zírám na zaplněné spodní parkoviště. Plná kapacita přes sedmdesát motorek, to chápu, celodenní kurz je zdarma. Ale jak bude tahle motoškola probíhat organizačně při tolika lidech? Navíc tu parkuje úplně všechno, chybí snad jen sajdkáry. Silniční endurka, cruisery, naháče, supersporty a k tomu slušný počet dvoučlenných posádek na cesťácích, tak tohle bude zajímavý...

Kapitoly článku

Navštívil jsem celodenní zdokonalovací kurz Učme se přežít, který už dvanáct let pořádá Tým silniční bezpečnosti a který je podporovaný celou řadou organizací včetně Policie ČR, Autoklubu České republiky, Libereckého kraje i dalších krajů, Fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů a dalšími. Čím je výjimečný a čím se liší od klasických motoškol? Díky podpoře výše zmíněných organizací je tento jednodenní kurz pro účastníky bezplatný. Letos proběhlo celkem 18 jednodenních kurzů pro veřejnost na polygonech po celé republice a k tomu ještě řadu kurzů pro policii a školitele autoškol. Co na takovém dni můžete čekat?

Absolvuji registraci a při rozdělování účastníků do skupin to hned zkouším, jestli bych se ještě nemohl na poslední chvíli procpat do skupiny k Davidu Pabiškovi. Kdo někdy zažil tohoto libereckého dakaristu na jakékoli akci nebo kurzu, určitě mě chápe. Tenhle maník je nejen výjimečný jezdec, ale umí jízdu na mašině taky skvěle vysvětlit. No a navíc je s ním obvykle obrovská sranda ;-) Tak jo, povedlo se, na motorku si lepím Áčko a sleduji dva instruktory kurzu při technické přejímce. Každá mašina projde celkovou kontrolou hlavních funkcí, aby se pak na dráze nepohybovaly mašiny třeba bez brzd nebo bez světel, kurz je výhradně pro stroje s platnou registrační značkou a technickou kontrolou.

Přesun do hlavní přednáškové místnosti a oficiální zahájení kurzu s představením celého realizačního týmu mi odpovídá na moje hlavní otázky. Tohle totiž není ani nemá být klasická motoškola. Jasně, za celý den teoretického a praktického výcviku v bezpečném prostředí polygonu účastníky posunou hodně dopředu ve znalostech i jízdních dovednostech, ale hlavně každému ukážou jeho případné mezery a slabiny a poradí, na čem ještě pracovat a kde se zdokonalovat. Zlepšit se může naprosto každý, ostatně včera se tu ve stejném kurzu školili profíci učitelé motocyklových autoškol.

Začínáme první teorií s celkovým popisem ovládání motocyklu. Jak si mašinu nastavit přesně na moje míry, jak správně sedět, jak správně držet páčky spojky a brzdy. Jak mít nohy, jak držet ruce. Kdy si motorku lámat pod sebe a kdy naopak vysedat. A jako na každém kurzu motoškoly, které čas od času absolvuji, opět zjišťuji, že mám pořád co dohánět a pořád je v čem se zdokonalovat. Pětačtyřicet minut uteklo ani nevím, jak hned si jdeme všechny poznatky vyzkoušet na první praktické jízdy.

Na naši třináctičlennou skupinu připadají dva instruktoři a na začátek dáváme několik cviků, tzv. nestabilní režim, aby se rozhýbaly ruce, správně používala spojka a zadní brzda. Další praktický výcvik je vyhýbání nečekané překážce. David Pabiška, vysvětluje správné držení motorky a postup při brzdění a vyhýbacím manévru, druhý instruktor všechno předvádí naživo na motorce. Pak už jdeme po jednom na řadu a každý hned po průjezdu dostává zpětnou vazbu, co má při v příštím kole zkusit jinak, na čem zapracovat, na co jsem zapomněl. Víc zalomit mašinu pod sebe, abych ji hned po výhybném manévru mohl vrátit do přímého směru a udržel se na silnici! Při slalomu koukat dál, ne na nejbližší kužel! A další a další průjezdy, kde si všechny rady hned můžu důkladně zažít.

Návrat do učebny, teď si dáme oživení dovedností při poskytování první pomoci. Ono když máte pomoci kámošovi, kterého zrovna srazilo auto, nebo jste zrovna vyklopili spolujezdkyni do příkopu, je dost pozdě se začít pídit po informacích o první pomoci. Takže si procvičíme hlavní zásady, jako správné stlačování hrudníku při zástavě srdce - věděli jste třeba, že pokud je zachránce sám, aktuální správné postupy už úplně vynechávají dýchání z úst do úst a soustředí se výhradně na správné stlačování hrudníku? Pak rychle projít hlavní body pro zástavu tepenného krvácení, důležité fixace a nejvíc dotazů a chytrých odpovědí logicky směřuje na přilbu při nehodě. Kdy a jak sundávat? Kdy a jak rozhodně nechávat?

Další jízdy patří správnému brzdění. Napřed brzdění na cíl, pak nouzové brzdění, zkusit si zablokovat zadní kolo, ve správnou chvíli vymáčknout spojku... Zrovna pro brzdy mám myslím docela slušný cit i praxi a i ze svého vlastního postaršího GS1150, které jsem na kurz vytáhl, umím vyždímat brzdný účinek těsně k hranici adheze pneumatiky. Ale i tady jsem zjistil, že když se soustředím na jednu věc, třeba zrovna zapomenu na věc jinou a k Davidovi Pabiškovi potupně doskáču bez vymáčknuté spojky. A zase okamžitá odezva a popis, v čem na sobě ještě můžu zapracovat. Pak ještě pár rozjezdů v kopci nahoru na dřevěnou rampu, které hlavně začínajícím jezdcům ukážou mezery v synchronizaci pouštění spojky a přidávání plynu. Mně tahle disciplína ukázala, že mi asi začíná prokluzovat spojka ;-)

Po obědě (poklona organizátorům za catering, zajistit teplou kuchyni s aspoň základní nabídkou, tak, aby se sedmdesát lidí za hodinu v klidu najedlo, musí být docela oříšek) máme další teoretický blok. Ten odpolední je o správném výběru výbavy a chráničů s důrazem, o certifikacích, o airbagových vestách i o reflexním oblečení. To všechno v podání profesionálního záchranáře, který všechny tyhle věci viděl hned po nehodě a má dokonalý přehled, co funguje a co ne.

Poslední jízdy jsou v pomalém tempu, kroužíme osmičky mezi kužely, a ty jsou postavené proklatě blízko sebe. I tady je to o jemné práci s plynem, spojkou a brzdou a i tady dostávám pár rad o lepším náklonu hlavy při sledování výjezdové trasy za kuželem. S obdivem sleduji dva motorkáře, kteří na kurz dorazili i se spolujezdkyní a teď na cestovních motocyklech poctivě krouží osmy!

Poslední teorie, přednáška dopravní psycholožky, nebude to pro utahanou hlavu trochu nuda? Naopak, pro mě skoro nejzajímavější přednáška o reakcích, rozdělování pozornosti nebo třeba podvědomém přepnutí na „automat“ při delších cestách, při kterých ale hrozí stavy určité „zasněnosti“ s prodloužením reakční doby klidně i na několik sekund.

Na závěr zase do sedel, ale teď už si jen užít trochu rychlosti a třeba i v reálu vyzkoušet všechny rady, které jsme za celý den dostali. Na dvacet minut má každá skupina celou závodní dráhu jen pro sebe a můžeme se v klidu vyřádit, správně trefovat apex každé zatáčky a v bezpečném prostředí a za bedlivého dohledu připravených zdravotníků se lehce přiblížit k limitům našich motorek. Tím jednodenní kurz končí a po téhle zkušenosti můžu jeho absolvování každému jednoznačně doporučit.

Pokud začínáte a nemáte jistotu, jak na tom s dovednostmi vlastně jste, tady dostanete skvělou vazbu a posunete se dopředu. A pokud už fakt všechno znáš a jsi tak dobrej, že ti takovej kurz určitě na nic nemůže bejt.... tak na ten kurz jdi radši rovnou dvakrát. Poklona organizátorům, kteří za jeden den dokážou teoreticky i prakticky posunout sedmdesát až osmdesát motorkářů a ještě pomáhají zlepšovat kvalifikaci učitelů autoškol! Celý kurz je pro jezdce zdarma, takže se sem dostanou i mladí majitelé mašin v hodnotě dvacet-třicet tisíc, pro které by jinak asi byla investice 5 tisíc do komerčního kurzu motoškoly nereálná.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 15 Kč od 1 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist