ČTT 2013 tak trochu zevnitř

... pokaždé je to stejně. Jedny závody skončí, motorky se nastěhují zpátky do garáží a člověk chce závody řešit maximálně na zahrádce se šnytem v ruce ... protože ještě v úterý sotva leze. Jenže už ve středu je potřeba do té garáže zajít, odlepit mouchy, sem-tam něco trošku namazat, něco dotáhnout a od čtvrtka už zase svrbí dlaně. Jo, měsíc od Zatáček se vlekl nekonečně dlouho.

Konečně závody
Letos jsme premiérově zamířili do Hořic, na slavnou a krásnou trať 300 zatáček, podruhé v jedné sezóně.
Pořadatelé Tradiční Českou Tourist Trophy dost zásadně změnili. Třídy klasiků prošly redukcí a byly zcuknuty do tří závodů, které se tentokrát jely ne jako jízda pravidelnosti historických závodních motocyklů, ale jako standardní rychlostní ostré závody.
Navíc byly nově do programu zařazeny i nejobsazovanější třídy rychlých motorek, tedy Sportproduction 125, spojené třídy Supermono a Twin a jako královský dezert na konec divácky nejatraktivnější kategorie Volná 600 + 1000.
Pohled na zaplněné startovky už dopředu sliboval ukrutný mazec ...

V pátek, v den odjezdu do depa, běžel čas jako obvykle o něco rychleji než jindy ... zvykl jsem si, asi to tak prostě je. Vyrazil jsem proto o pár minut později než jsem doufal, ale fakt jen a málo, protože i jeho Brblavost Libor Kamenický u formálky s úsměvem ocenil příjezd už za denního světla. Velmi progresivně proběhla i technická a díky tomu bylo možné ještě se z Hořic zdejchnout na obvyklý páteční šipkový turnaj. Kdyby to někoho zajímalo, dostal jsem zákeřňácky nabančeno hned v prvním kole, nicméně postupem z Béčka a jednoznačným vítězstvím 3:0 ve finále bylo spravedlnosti učiněno zadost ...
Zpátky v Hořicích jsme na zádech Kravičky (šapitó a zájezdní hospoda v jednom autodopravy Čermák - díky kámo) u žejdlíku bílého proplkali noci kus a šlo se spát.

Sobota

... začala dementně. Celou noc jsem skoro nespal a ráno vypadalo podle toho. První tréninky na dváce začínaly madonnamia po 9. hodině RANNÍ ! takže už to samo o sobě bylo dost zlý. Zatímco se vychystaní třídní spolubojovníci po depu naparovali v komboškách, my, tedy já a můj mekániko (zdravím Kubo :) ) jsme rozvážně balili kola do nahříváků. Nic se nemá uspěchat, že, proto jsem vyjížděl strategicky až trochu poslední.

S chutí jsem začal kroužit, napřed sám, později v krátké společnosti napřed dojetých, posléze předjetých závodníků. Rozhodnutí radši na nic nesahat, nic neřešit a hlavně NELADIT ! se ukázalo jako jediné správné. Motorka docela fungovala, jen se mi nelíbilo, že v opravdu rychle projížděných zatáčkách se přední kolo docela nechutně hrnulo ven ... nic, plnej a tadá. Trénink přinesl další osobní zlepšení. Při Zatáčkách byly kvaldy za 2.53´, závod za 50´ a dnes hned na poprvé 47´. Už jsem se těšil na druhou rundu.
Ještě ale bylo potřeba odjet litry. První rozjížďka byla okolo oběda - vedro jako kráva, v hlavě jako na nádraží a hlavně od rána pořád bez kafe ... a vypadalo to podle toho. Čas 27´ a 12. místo, noukoment.

Druhé tréninky měly přinést zlepšení osobní rekordů, zásadní posun vpřed a taky trochu víc radosti.
Přinesly prd. Po vyjetí s Aprilkou, cca od třetího kola bylo čím dál těžší přeřadit. Půl kola to ještě jakžtakž na prasáka zadupnutím šlo, pak ale byl konec. Prasklá ta věc na tisícihranu z převodovky znamenala konečnou. Dodatečně díky patří Milanovi s CéÓčkem za rychlou opravu přímo v depu. Luxus.
Na litru měla být večerní kvalda napřed jen taková volnější, s tím, že nějaké alespoň trochu rychlé kolo tam pošlu v samotném závěru. Jenže i tady se pro změnu pos..dělalo taky řazení. První dvě kola prakticky nešlo normálně podřadit proto jediným řešením bylo zajet do liduprázdného depa, aby SETO spravilo. Naštěstí Libor a Dóža, díky kluci, odvedli dobrou a rychlou práci a na závěr dne tak bylo možné alespoň maličko zrychlit.
Konečných, sice osobně rekordních, přesto bídných 2. 25´, bylo asi maximem mých momentálních možností. Uffff

Neděle

Neděle začala dlouhým a marným sháněním mekánika a následně jeho vteřinovým propuštěním.
No nemám rád takovýhle hektický začátky. Mekáňa nikde. Snídaně musí být. Caffeé taky. Tak proč na tý bráně nemůžou všichni s warm-upem chvilku počkat...? Trať ale byla volná a to má taky něco do sebe. Hlavně se ukázalo, že zvednutí tlaku o 3 desetiny vpředu i vzadu bylo lišáckým kouskem. Předek se přestal hrnout z Hořic ven a Aprilka jela jako po kolejích.
O něco málo později bylo nutné ještě doplnit benzín do Ká osmy, proto mi přišlo nejjednodušší propuštěného mekánika zase přijmout.
A všechno už se chystalo na závody ....

Závod 125 SP - Memoriál Martina Turny

Napřed to vypadalo že ani nepojedu. Bránu mi zase zavřeli před nosem, takže do zaváděcího kola jsem se musel proplést přes netrpělivce, kteří už byli na gridu. ... aby jim náhodou něco neuteklo...
Sobotní první trénink zavinil start ze sedmého místa, tedy z druhé řady. Ještě nikdy jsem nestál s italským minibikem takhle vpředu...
Během procedury pod deštníkem bylo ještě fajn, jenže pak mi deštník vyhnali a šlo do tuhýho ...
Zahřívací kolo, znovu do chlívka, za jedna, red light ...... full gas..... a už ...ne ... tak teď ..... ještě ne...................
No, nervy trošku pracovaly, úplně jsem viděl jak semafory zhasly ... poskok dopředu, ty červený bestie furt svítí, couvám ... a v tom to teprve spadlo, čuba mizerná.

Prostě start na pí..p, protože ze sedmého bylo v ten moment asi tak desáté místo, jedna veliká paráda.
Plán Á "úplně všem ujet" nahradil plán Bé "nenechat ujet úplně všechny" ... Nezbývalo než obtočit pravé zápěstí dvakrát kolem dokola a držet a nepustit. Taky z toho důvodu, že jsem skoro natuti počítal s nějakým bonusem za ten přeparádní start.
Jenže než se mi povedlo prokousat se trochu dopředu, ti první už byli z dohledu. Jen vždycky na moment se na obzoru ukázala červená motorka Lukáše Běliče. Hele to funguje dobře, takhle mít někoho před čumákem a jít po něm.
Pomaličku se dařilo vzdálenost mezi námi zkracovat, až to vypadalo, že si ještě jedním předjetím udělám radost ... místo toho jsem byl rád že jsem rozdejchal okolozpátečníka v té levé před lukaveckým vracákem. Jel úplně venkem, ale na poslední možnou chvíli mě zavřel tak, jsem se mu skoro zakousnul do hrbu. Lukáš mezitím cuknul a bylo domalováno. Penále nakonec nebylo, snad proto, že tím zacouváním po ulitém startu jsem si polepšil o řadu dozadu ...


A závěr - jo, dvácy mě baví čím dál víc (tímto vřele doporučuji, stojí to pár korun a co radosti to nadělá) a čas 46´ se mi taky cekem líbí. Úkol byl splněn, povedlo se vyřešit závodníky za mnou, jen se obávám, že ti co zbývají, budou o něco těžší voříšek.
Tak ať žijí výzvy ...


... dvacy -  ujeceny jako hystericka blbka, rika se ze voni ale priznejme si, ze spis strasne smrdi, vecne nejedou a kdyz uz - stejne by mohly jeste lip, minuta na trati je vykoupena hodinou po lokty v motoru .... a nejsou ekologicky!
... ale kdyz vykoukne z trni ruze, je to radost :P

Závod 600 + 1000

Na rovinu přiznávám že po Zatáčkách, ve kterých jsem dojel na tréninkových nulanulaprd najetých kilometrů, se dalo tušil, že něco podobného se bude opakovat i tady.
Z plánovaných návštěv dromů nebylo nic, proto jsem se snažil alespoň se co nejvíc v depu flákat a posedávat a jen zadávat úkoly. Proto taky Kuba, hlavní mechanik, dostal přidáno ... tedy práce dostal přidáno, propuštění se bát nemusí a všude ho chválím.
Cítil jsem se sice líp než před měsícem, každopádně žádná velká hitparáda to nebyla. No nic, čas startu se dokulil.
Vyjetí na trať bylo tentokrát už skoro v pořádku, poslední momenty pod parapletem, zahřívací kolo... a jdeme na to.
Tady trošku předběhnu. Závod byl celkem dvakrát kvůli nehodám přerušený, takže po třetí se startovalo už jen na 5 kol. A přiznám se, že zatím co ty dva první starty, resp. spíš nájezdy do prvních zatáček za moc nestály, protože jsem v nich dost míst ztratil, ten třetí se povedl a už na výjezdu U garáží přede mnou bylo jen pár rychlých draků.

Po projetí do druhého kola bylo jasné, že těch přede mnou se držet nepůjde, po projetí do třetího zase to, že udržet za sebou dvojku Kimura a Petr Homola bude těžký jako lehká viróza. Začaly mě tuhnout ruce a přehmátnout z plynu na brzdu a zpátky... to bolelo ty vole (Kabát - Ebenový hole).
Asi ve čtvrtém kole mi to tam Petr #2 pod Borkem pustil vnitřkem, naštěstí hned na výjezdu mu byl manévr po zásluze vrácen. Bylo mi jasný, že pokud to zkusí ještě jednou, už by se odplata nemusela povést.


Takže plán Cé - nepustit ani myš. To vypadá tak, jedeš jako největší brzda, lokty na Bena Spiese, nenecháváš místo na předjetí, hlídáš si vnitřky a ty dva za sebou neskutečně se...
se tam prostě vezou a skřípají zuby nehty.
Byl to dobrý plán a fungoval až pod šachovnici. Tímto jim děkuji za dotlačení na čas 2.23´ ...

Dumka na závěr

Na rozdíl od Zatáček 2013, které nám všem navždycky zanechaly v paměti hořkou stopu, budu na první rychlé TéTéčka vzpomínat jako na závody, ze kterých jsem si odnesl dvě pátá místa, ve kterých jsem zase o něco porychlil a které jsme si neskutečně užil.
Byly sice před menší diváckou návštěvou než před měsícem (ale o mnoho větší než na TT v minulosti a mnohem, mnohem větší než bude teď na Alpe v Mostě), ale to je asi nutná daň nového počinu.
Ono se provalí že to byl fajnový a nekonečně povedený víkend, během kterého byly k vidění exhibičně kaskadérské, při tom vybraně elegantní baletní kousky démonů na krásných starých strojích, hele, sajdy, to je něco neskutečnýho :) i pekelná palba v rychlých třídách.


Pro všechny v depu to byly závody v lehce komorní a uvolněné atmosféře, kdy bylo míň shonu a stresu a všechno bylo víc o pohodě a ještě víc o punku.


Takže poslouchej mi jednu věc, odborníku, bylo to nehorázně fajn, tahle vesnická zábava .... tadáá



Poděkování opět patří pořadatelům. Nemělo to chybu a kdo nepřišel, může jen litovat ... a přijít příští rok.

Díky taky všem členům výpravy, Romanovi za mobil-home&knaipe, Kubovi za šroubování a šnyty, Michale za b&h i za to, že jsem si deštník tentokrát nemusel držet sám, Adri za bubliny a pozdrav z Manu a všem kteří se stavili po závodech a třeba ruku podali. Omluva Míše za čerstvou spáleninu od výfuku i Aný #21 za starou spáleninu od výfuku.

A nezapoměňte, další kolo toho našeho domácího road racingu se jede 13.  a 14. července v Ostravě Radvanicích.
Buďte zváni ...

---

Road racing 2013
1. report z 1. a 2. závodu - Slovácký okruh ve Starém Městě a 300 ZGH v Hořicích
2. report ze 3. závodu. Česká Tourist Trophy 2013, Hořice
3. 4. závod - Radvanice, okruh Fr. Bartoše

---

výsledky ČTT 2013

fotogalerka czechroadracing

galerka motocyklovezavody

foto Milan Hlavatore

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)
Milan Hlavatý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE