ktm_listopad




Colección Can Costa: Dobře utajené muzeum

Na jaře jsme se společně podívali do amerického Barber Musea, největšího motocyklového muzea na světě s 1500 stroji pod svou střechou. I v Evropě ale máme zajímavé kousky a jen málokdo ví, že se pár kilometrů od španělské Barcelony nachází nádherná sbírka více než 350 motocyklů, povětšinou raritních závodních speciálů. Má to svůj důvod, Colección Can Costa totiž není přístupná veřejnosti. Jak vznikla a co ukrývá za poklady?

Kapitoly článku

Dát dohromady špičkovou sbírku historických motocyklů a automobilů, je už sám o sobě výjimečný počin. Vystavit exempláře tak velkolepě v krásném venkovském sídle Can Costa (odtud jméno sbírky), vzdáleném pouhou půlhodinu z centra jednoho z nejlepších evropských velkoměst, je další. Ovšem do toho ještě být schopný na, resp. v nich závodit na takové úrovni, že vyhrajete nejen domácí GP historiků na dvou kolech, ale stanete se také trojnásobným šampiónem seriálu FIA Historic Formula 1, který se jede při současných F1, to už je skoro z říše pohádek. Jenže skromný, kultivovaný, ale také zručný a rázný Joaquín Folch je člověk z masa a kostí.

Joaqguín Folch na snímku vlevo s manželkou, dcerou a Johnem Surteesem

S výjimkou nejbližších přátel nikdo netuší, jak velká a významná sbírka se 66letému Joaquínovi za 40 let podařila udělat. Není totiž veřejně přístupná, a to čistě z bezpečnostních než jakýchkoli jiných důvodů, ovšem většina z těch více než 350 exemplářů je plně pojízdná. Joaquín často a rád bere své motocykly na různé závody nebo výstavy, aby je fanoušci motorsportu zase mohli vidět a slyšet v akci. Jezdí na nich buď sám, nebo jeho nejstarší syn Joaquín Junior, též blázen do motorek, a někdy do jejich sedla nasadí jiného jezdce. Tento víkend při Goodwood Revivalu na jeho Patonu Bicilindrica 1967 Billieho Nelsona uvidíme trojnásobného mistra světa Daniho Pedrosu!

Dani Pedrosa, Joaquín Folch a jeho syn, taktéž Joaquín

Bultaco 250 s bratry Galiovými, na Manx Nortonu letos v Calafatu, na John Player Nortonu před dvěma lety tamtéž - Joaquín své stroje často ukazuje fanouškům

Ač stále vášnivý motocyklista, po dekádě na 1961 Matchlessu G50 v UK Classic a GP historiků se Joaquín v 90. letech vrhl hlavně na auta – i když při Goodwood Revivalu byl jediným, kdo během dne střídal dvě a čtyři kola. Na nich se brzy dostal do absolutní světové špičky a bylo jedno, v čem zrovna jel. Jestli v 1954 Maseratti 250F, s nímž Španěl Paco Godia skončil čtvrtý na Nürburgringu a v Monze, nebo v 1981 Brabhamu BT49 mistra světa Nelsona Piqueta – tohle auto koupil po deseti letech závodění v něm od jeho bývalého majitele, jimž nebyl nikdo jiný než Bernie Ecclestone, a v roce 2012 s ním vyhrál titul v F1 Masters. Joaquína ale můžete vidět i za volantem vozů 1969 Scuderia Montjuic For GT40, 1973 McLaren M23 Emersona Fittipaldiho či 1959 Lotus 16 s motorem vpředu. Anebo v Pegasu Z102 Touring s motorem V8 z roku 1952, s nímž jsme se my dva spolu zúčastnili dvakrát závodu Mille Miglia – poprvé jsme kvůli porouchané vodní pumpě nedojeli, podruhé už ano.

V historických formulích a autech patří ke světové jezdecké špičce

A do toho si ještě stíhal dovézt 1973 John Player Norton Monocoque Petera Williamse, který na něm vyhrál TT, právě na Man kvůli TT Parade, anebo ukázat španělským fanouškům vítěze 24hodinovky na Montjuicu 1969, dvoudobý jednoválec Bultaco 360, jehož zvuk připomíná střelbu z kulometu. Tahle motorka je mimochodem jednou z unikátní sbírky strojů Bultaco – Joaquínovi se podařilo posbírat více než 50 modelů (některé ve více kusech), které z barcelonské továrny vyjely v letech 1958-1983, a chybí mu pouze jeden jediný! Tím je závodní speciál 125 s monokokovým rámem z roku 1976. Byly vyrobeny pouze tři a jsem přesvědčený, že dříve nebo později se jeden z nich v Can Costa Colección objeví.

Od značky Bultaco chybí jeden jediný model!

Poprvé jsem Joaquína, tehdy pracujícího v Londýně v bankovním sektoru, potkal při úplně prvním závodu Classic Racing Motorcycle Clubu ve Snettertonu 1980, když jsme spolu s mou ženou Stellou a skupinou přátel rozjížděli závody klasiků ve Velké Británii. Tehdy mě Joaquín vyhledal a opatrně se zeptal, jestli jeho tři John Player Nortony (jeden 1972 a dva 1974) nejsou příliš mladé na naše závody… Tohle byl začátek našeho přátelství a spolu jsme o tři roky později vytvořili tým Past Perfect Racing a objížděli různé závody historiků po celé Evropě – Joaquín na Matchlessu G50, já na 1966 Patonu 500 Freda Stevense s mou G50 jako náhradním strojem pro oba. V roce 1986 jsem založil IHRO/International Historic Racing Organization, která pořádala půl tuctu GP historiků každý rok jako doprovodné závody při Moto GP a spolu s Joaquínem jsme to vedli tři krásné sezóny. Jenže potom mu zemřel otec a on musel pověsit kombinézu na hřebík a převzít rodinný byznys, který kromě největšího španělského výrobce nátěrových hmot Titán zahrnoval také nemovitosti a bankovnictví.

Dnes s triem JPN, v 80. letech na Matchlessu a před 13 lety na Manx Nortonu v Goodwoodu

Závodění na motorkách se najednou stalo příliš nebezpečným (a bylo v rozporu s Joaquínovou životní pojistkou), a tak přešel na čtyři kola, o kterých jsme již krátce mluvili a dále je rozebírat nebudeme. Dnes se Joaquín sveze na motorkách jen pro zábavu, závodnické žezlo nyní třímá jeho syn Joaquín Junior, který je rychlý a spolehlivý – loni jsme spolu při Goodwood Revivalu dojeli 10. ze 30 posádek, pouhé jedno místo za Freddiem Spencerem na podobném stroji, jako byl náš 1953 Manx Norton.. Ten se do Španělska dostal „zadními vrátky“, tedy přes Gibraltar – v době Francova zákazu dovozu cizích motocyklů si touto cestou přivydělával na závodění přední španělský jezdec John Grace (skutečným jménem Juan Garcia) a živobytí si takto vylepšoval nejeden strážce španělských hranic. Právě díky tomuto Nortonu v 70. letech začala Joaquínova sbírka nabírat obrátky. Bylo totiž prakticky nevyhnutelné, aby Joaquín Folch-Rusiñol de Corachan, jak se jmenuje celým jménem, začal něco sbírat. Jeho stejně pojmenovaný dědeček měl sbírku více než 13 000 vzácných minerálů, otec Alberto zase předkolumbovského a orientálního umění. A vše začalo, když tehdejší španělský importér Nortonů Juan Antonio Rodés nabídl svému dobrému zákazníkovi (Joaquín měl několik Command) trojici závodních speciálů JPN. Joaquín se s jedním z nich zúčastnil každoročního závodu do vrchu La Rabassada v Barceloně, kde vyhrál svoji třídu a položil tak základy fungování sbírky: motorky koupit a následně na nich také jezdit a nejlépe závodit!

Vítězství v závodě do vrchu La Rabassada v roce 1978 vše odstartovalo

O historiky se začal zajímat, když se přestěhoval do Londýna a na Matchlessu G50 hned ve svém prvním závodě na Brands Hatch skončil třetí. „Okamžitě jsem se v Anglii cítil jako doma,“ říká dnes, „a zamiloval jsem si, jak tam oceňují staré motorky – BSA, Nortony, Triumphy apod., stejně jako italské a německé klasiky. Ve Španělsku byla spousta motorek podobného stáří, jenže o ně se nikdo nezajímal. Takže jsem byl schopný vytvořit základ sbírky poměrně rychle a celkem levně. Rozhodl jsem se soustředit na několik oblastí. První jsou čtyři hlavní španělské značky Bultaco, Montesa, OSSA a Derbi, druhou tvoří motocykly třídy Formula 750, jejím základem byly ty tři John Player Nortony. Třetí oblast vznikla, jakmile se tyto motocykly staly dostupnými, a jde o významné Ducati. Máme 32 takových strojů, včetně tří vítězů závodu Montjuic 24 Horas, a také tři závodní speciály, které nemají ani v továrním muzeu v Boloni!“

Jedním z nich je unikátní krátkozdvihový desmo V-twin F750, které byly vytvořeny pouze tři v roce 1973 designérem Fabiem Taglionim. Další dva jsou řadové dvouválce, přičemž ten první je prototypová 175 s pružinami (nikoli tedy desmo), na které jel Motogiro 1957 Leopoldo Tartarini a později ji bratři Villové předělali na 250, a druhý je třívačkový desmodrom, na němž Franco Villa skončil třetí v Monze 1958. Jde zároveň o jednu ze tří raritních závodních stopětadvacítek Ducati vedle pružinových a desmodromických jednoválců.

Tři stopětadvacítky a jedna dvěstěpadesátka bez desmodromického rozvodu

Celá Colección Can Costa je umístěna ve venkovském sídle rodiny Folchů. Krásný areál, funkční farmu s historickými budovami, koupil Joaquínův dědeček v roce 1955. V 60. letech byl jeho otec dovozcem automobilů značky Aston Martin, takže jich je tu vystavených šest, k tomu přidejte tři „plechová“ Ferrari a jednu F1 italské značky, a ještě pár dalších klasiků včetně Porsche 356 Coupe paní Folchové. Ale auta jsou tu jen tak na doplnění, tahle sbírka se točí kolem motorek.

Colección Can Costa je rozmístěna do několika budov, přičemž dvě byly pro tyto účely přímo postaveny a v jedné z nich je restaurátorská dílna a sklad náhradních dílů, kde vládne hlavní mechanik Carlos Boada. Prim hraje španělský motocyklový průmysl, v němž mimochodem Joaquín Folch také hraje významnou roli. Je velkým dealerem motocyklů Ducati a Yamaha, jeho společnost Corver dováží do Španělska produkty Sidi, Yuasa, Castrol, Clover či Shoei, ty již od roku 1973. Samozřejmě podporoval kariéry mnoha španělských jezdců, vedle Alexe Crivillého a Marca Márqueze především vnuka Paca Bultó, zakladatele značky Bultaco, tedy Seteho Gibernaua. Díky vazbám na Yamahu má ve sbírce také raritní tovární speciál YZE750 pro Paříž-Dakar, na kterém jel Carlos Mas v roce 1990, nebo tovární YZR500 Juana Garrigy.

Různé sekce, někdy celá patra, jsou věnovány již zmíněné čtyřce hlavních španělských značek, ale nechybějí ani zástupci těch menších, jako byly Sanglas, Alfer či Merlin. Jsou tady přidané i doplňkové expozice – například hlavním byznysem společnosti OSSA (Orpheo Sincroníc SA) byly filmové projektory, takže je tady taky jeden vedle několika raritních čtyřdobých stopětasedmdesátek určených pro rallye a motokros a postavených v roce 1960 s motory Moto Morini.

 

Stroje Derbi, nahoře vlevo padesátka Angela Nieta 1973

Motocykly Montesa

OSSA má vystavený i promítačku

Velkou chloubou pana Folche je expozice 25 závodních motocyklů JJ-Cobas, postavených legendárním konstruktérem Antoniem Cobasem, a to od dvoutaktů 1250/250 s motory Rotax, původně nazvaných Siroko, potom Kobas a až poté JJ-Cobas, po litry s motory Suzuki a BMW K100. Stroje, na nichž závodili Sito Pons, Carlos Cardús, Jorge Aspar Mártinez nebo Alex Crivillé (jeho vítězný stroj z roku 1989 samozřejmě nechybí), měl u sebe Cobasův hlavní sponzor Jacinto Moriana (to „JJ“ ve jméně značky), a když zemřel, jeho vdova je nabídla Joaquínu Folchovi a v Can Costa vznikl nádherný pomník géniovi, který přišel s moderním dvojitým páteřovým rámem. Joaquín navíc prostřednictvím Can Costa Foundation financoval vydání mnoha knih ze světa španělského motorsportu včetně Cobasovy biografie.

 

Ačkoli hektický pracovní život Joaquínu Folchovi nyní znemožňuje najít více času na to, aby si ušpinil ruce při práci na motorkách, což tak rád dělával, z hlavy mu jeho encyklopedické znalosti každého motocyklu v kolekci nevymazal. „Baví mě dávat dohromady historii každého stroje, který pořizujeme,“ říká sběratel. „Je pro mě důležité, že máme v kolekci jen originální stroje, žádné repliky. Z toho důvodu odmítám půjčovat motocykly na různé výstavy, protože to dává nepoctivcům příležitost stroj okopírovat. To se nám stalo, když jsme jednou zapůjčili JJ-Cobas BMW a půl roku poté se objevil člověk, který tvrdil, že objevil druhý ze dvou vyrobených kusů. Jenže nevěděl, že my máme i ten druhý. Tohle bohužel ukazuje, kam jsou dneska lidé schopní zajít.“

Stroje na výstavy Joaquín zásadně nepůjčuje

V celé kolekci existuje jediná výjimka z pravidla „žádné repliky“, a sice tříválcová MV Agusta 500, vyrobená v italské továrně minulou dekádu v šesti kusech coby kopie legendárního stroje, s nímž Giacomo Agostini vyhrával v 60. letech. Tenhle konkrétní kousek prodal sám Ago bývalému majiteli značky Mondial Robertu Zilettimu a k Folchovi se dostal coby součást velkého nákupu od Zilettiho, který obsahoval čtveřici závodních pětistovek Cagiva V4 či Suzuki RGB500, na níž Dennis Ireland vyhrál Senior TT 1982.

Joaquín Folch vytvořil Colección Can Costa s citlivým důrazem na autenticitu a jeho restaurátorský tým v čele s Carlosem Boadou ve své práci zdůrazňuje hlavně přesnost. Velkolepá prezentace exponátů, obklopených dobovými plakáty a trofejemi, dělají z téhle sbírky jednu z nejlepších na světě. Jaká škoda, že se sem nedostane každý! Alespoň fotky že si můžeme prohlédnout - v následující kapitole jich je ještě podstatně víc, než tady v článku. Tak si to užijte!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (5x):



TOPlist