yamaha_kveten




Vincent Black Shadow z 21. století

Motocykly Vincent jsou bezesporu legendy, které leckomu zkrátka nedají spát. Tak jako Australanovi Simonu Leakemu. Do strojů britského výrobce se zamiloval už jako malý kluk, aby jeho láska později dala vzniknout modernímu stroji Vincent Black Shadow se všemi tradičními prvky, které kdysi tyto motocykly nesly.

Kapitoly článku

Během let Simon vlastnil spoustu motocyklů, ale pokaždé, když prohlížel nějaký časopis, kde byl Vincent, měl jasno. Jenže kvůli rodině, práci a nedostatku času na něj nikdy nedosáhl. Až jednoho dne přišla vhodná příležitost, měl zrovna nějaké peníze bokem a na aukci uviděl Black Shadowa na prodej. Nic neponechal náhodě, domluvil se s jeho majitelem bokem a nabídl mu za něj 25 000 dolarů. Přes půl milionu za 50 let starý motocykl. Člověk, co mu ho prodal, se jmenoval Broadford a s Philem Irvingem, autorem několika motorů Vincent, pracoval ve firmě Repco – australský výrobce dílů a motorů, který svůj agredát dodával třeba do formule 1 týmu Brabham. Broadford Simonovi ukázal, jak se jeho nový Vincent startuje, vše ostatní co potřebuje a nový majitel se do motorky zamiloval.

Nicméně motorka měla své mouchy, Simon ho nemohl ohřátého nastartovat jinak, než roztlačením z pořádného kopce, a nakonec se ho zbavil. Byla to nejhloupější věc, jakou dle svých slov udělal, protože teď podobnou motorku koupíte možná za čtyřnásobnou cenu! Terry Price, kterého potkal při setkání majitlů Vincentů, mu prý jednou řekl: „Jsou to staré motorky Simone, oběhané s opotřebovanými karburátory. Ale řešení s motorem jako nosným prvkem rámu byl skvělý nápad, teď to používají téměř všechny moderní motorky, jen v té době na to nebyly tak dobé materiály.“ Staré Vincenty opravdu předběhly dobu, a to velmi výrazně. Dnes se všichni výrobci chlubí, jak je motor kvůli šetření hmotnosti součástí rámu a ve Stevenage to tak dělali už před druhou světovou válkou.

Simon ale s Terrym, který pracoval se známým Fritzem Eglim a který postavil spoustu vlastních Vincentů, zůstal stále v kontaktu. Láska jménem Vincent ho totiž nikdy neopustila. Vše vyústilo v přání, aby mu Fritz jednoho dne postavil zbrusu nového Vincenta Black Shadow. Chvíli spřádal plány, aby se pak pustili do práce spolu s Terrym. Ten měl většinu potřebných dílů, nakonec ale Vincenta dokončil Simon spolu s Johnem Mosseym z britské firmy JMC Classic. Všechny klíčové prvky motorky měly být zachovány tak, jak je dali dohromady pánové Philip Vincent a Phil Irving. Motor musel sloužit jako rám, motocykl musel mít centrální tlumič, motor musel poskytovat plochou křivku točivého momentu s jeho hladkou dodávkou a celý stroj musel být vyroben z kvalitních materiálů. Na závěr to samozřejmě muselo být stylové a vkusné. Základ stroje, tedy starý motor Vincent, se dočkal několika vylepšení. V první řadě jsou to šestistovkové válce s dvousvíčkovými hlavami, zvětšenými ventily a upravenými kanály. Z devítistovky se rázem stala dvanáctistovka, k tomu doplněná o elektronické zapalování a startér. Motor také doplnilo vstřikování od Racing Hardware Developments a zakázkový výfuky 2-1.

Šasi motorky dále tvoří přední obráběný pomocný rám, který slouží zároveň jako olejová nádrž a navíc drží USD vidlice s kolem a brzdami ze superbiku Suzuki GSX-R. V zadní části je pěkný trubkový podsedlák a masivní tuhá hliníková vidlice. Když se pak podíváte na karoserii, je to klasický moderní cafe racer s nezbytným bobkem místo sedla spolujezdce, pěkně tvarovanou kapotou a nádrží, která připomíná původní Vincenty. Vše završuje barva, čistotu linií podtrhují také minimalistická LED světla.

Ještě zajímavější než vzhled ale je, co se podařilo udělat s motorem. Rozhodně by člověk netipoval, že jde o motor z roku 1950. Díky startéru a modernímu řízení dodávky paliva se s ním jezdí, jako s normálním moderním agregátem a vlastně celé ovládání prý připomíná moderní sportovní motorky. Pro silniční použití snížili kompresi z 11,5:1 na nízkých 8,9:1, ale i tak se výkon pohybuje okolo 90 koní, se kterými stroj nemá problém uhánět přes 200 kilometrů za hodinu. Protože je to vše dílo staré školy, stačí v pátek vyměnit písty za vysokokompresní, a rázem je k dispozici 115 koní na zadním kole. Pak už stačí jen nasadit závodní číselné tabulky a vyrazit do závodu. Tahle stavba trvala dlouhých 6 let, ale podle majitele to stálo za to čekání. Nezbývá, než souhlasit.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 15 Kč od 5 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist