Tohle že byl Scrambler? Cold Brew Cafe Racer

I na druhém konci zeměkoule vznikají nápady stejně jako u nás. To se takhle sejde partička kamarádu v jejich oblíbeném podniku, a s vychlazeným pivkem v ruce to přijde. V tomhle případě přijel Tom za kamarády Jakem Shortem a Richem Edmistonem, kteří na něj vysypali svou myšlenku – postavit motorku, která by obyvatele a návštěvníky pobřeží mohla zásobovat kávou vařenou za studena. Ano, čtete správně. Zatímco ledová káva je klasické espresso s ledem, mlékem a dalšími dochucovadly, takzvaná cold brew je mletá káva, která se louhuje 24 hodin ve studené vodě. Podle fajnšmekrů se tak dostanou do nápoje chutě a tóny, které se při běžné tepelné úpravě ztratí.

I když je káva skvělá věc, pojďme zpátky do města Gold Coast, známého turistického střediska a surfařského ráje na východním pobřeží Austrálie, kde si všichni tři kamarádi plácli, a šlo se upravovat. Při pohledu na výsledek by asi málokoho napadlo, že se základem pro tuhle stavbu stal Scramber, který továrnu v Hinckley opustil v roce 2009. „Byl jsem rád, že můžu z Triumphu postavit něco jiného. Je to základ pro mnoho staveb s hromadou dostupných dílů, díky kterým je ale snadné zapadnout v davu. Chtěl jsem vytvořit nadčasový vzhled, který nikdy nezestárne, něco jako jsou staré Rolexky,“ vypráví Tom a pokračuje o úpravách stroje, „nejprve jsem poslal kamarádovi sajdkáru, kvůli nějakým úpravám na karoserii, k tomu se ale ještě vrátím. První, co jsem dělal na samotné motorce, byly brzdy a podvozek. Scrambler dostal přední leštěné USD vidlice s průměrem 54 mm, dvojitou kotoučovou brzdu dopředu a vlastní brýle. Vidlici jsem nechal snížit o 40 milimetrů a upravit tak, aby vyhovovala jízdě s postranním vozíkem. Zadní tlumiče nahradil bezpružinový systém K-Tech, který nabízí neuvěřitelnou jízdu. Nejprve jsem se toho trošku bál, ale nakonec funguje skvěle a nabízí krásně čistý vzhled.“

Když byl vyřešený podvozek, vrhnul se Tom na kola, což je další specialitka tohohle projektu. Ráfky jsou speciálně vyrobené z hliníku, ručně leštěné a mají rozměr 17 x 3,5 palců vpředu a 17 x 5,50 pro zadní pneumatiku. Ta má šířku 190 milimetrů, což je v případě Scramblera hodně netradiční, standardní verze má totiž stopadesátku. Také to bylo jen tak tak ji do vidlice nacpat, ale vyšlo to a vše funguje na jedničku. Šířka zadní pneumatiky se odráží i na vrchu motorky, kde najdete široký a nízký zadní kryt místo sedla spolujezdce. V něm je zakomponované světlo, které je na motorku klasického střihu dost netradiční, ale hodí se sem. Hlavně je tu ale také proužek mosazi. Tu najdete i na dalších částech motorky a dává jí skutečně velký šmrnc. „S mosaznými detaily musíte být opatrní, protože je strašně jednoduché to s nimi přehnat“, dodává autor, který se držel klasického postupu, že méně je někdy více. Platí to i pro nádrž, kde se inspiroval u chopperů. „Viděl jsem spoustu stavitelů chopperů, kteří na svých motorkách používali detaily tvarované pomocí kulatého nebo plochého drátu tak, aby se do konstrukce nádrže dostal trojrozměrný aspekt.“ A tak na nádrž TIGem přivařil 6mm mosaznou tyčku, což si vyžádalo spoustu pokusů a sprostých slov, než tomu přišel na kloub.

Přední část motorky je naopak čistší a jednodušší. S bílými středy kol, spodky vidlic a brzdovými třmeny ladí bílá polokapotka, která ukrývá LED světlo vlastní výroby a minimalistické budíky na druhé straně. Pod nimi je pak chromovaný blatník, který daroval Triumph Thruxton. Ještě než se ale karoserie nastěhovala na motorku, bylo na řadě zapracovat na motoru. Moc úprav tam není, na jedné straně je Tomů první ručně dělaný výfuk pro dvouválec, na druhé straně otevřené filtry, které mu speciálně vyrobili v DNA Performance. Nejen že vypadají parádně, ale následné naladění ukázalo, že to vše dohromady také dobře funguje.

Už takhle samo o sobě by to byla vcelku pěkná přestavba, to co ji ale dělá tak originální, je sajdkára. A ta je překopaná od základu. Otvor pro cestujícího je posunutý o 40 cm dozadu, aby sajdkára dostala správný tvar kulky. Všechno, co nějakým způsobem koukalo ze sajdkáry, šlo pryč, do přední části se vyřízl otvor, celá lodička je vyztužená a je na rám přimontovaná přes další odpružení. To kvůli tomu, aby do předku sajdy mohly přijít lahve studeného kafe a jejich chlazení. Speciální péči dostal třeba také blatníček sajdkáry, který byl původně napevno, takže byla mezi ním a kolem velká mezera. Tom ho uřízl, vyrobil zbrusu nový a ten už cestuje s kolem, takže může být pěkně natěsno. Protáhlý blatník se pak dočkal zadních kulatých LED světel a stylového pozičního světla. Samotná sajdkára pak v sobě má podobné světlo, jako kapota motorky.

Jestli jsme psali, že u výroby nádrže padala sprostá slova, tak u dolaďování sajdkáry ještě víc. Opět se na scénu dostaly mosazné pruty a jejich vytvarování zabralo hromadu času a nervů. Stejný materiál pak najdete i na zámku nové kapoty sajdkáry. Krásné detaily, o kterých to tady je v první řadě. Tahle přestavba je navíc oproti spoustě jiným i funkční a praktická, když totiž zrovna nerozváží kafe po pobřeží, dá se snadno chladič s lahvemi vyndat a může je vystřídat spolujezdec. Nebo může majitel celou sajdkáru odmontovat a vyrazit sám na nedělní vyjížďku po australském pobřeží.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE