Suzuki GN 400 Flat Track - Czech made

Když ale máte k dispozici jenom studenstkou apanáž, musíte si vystačit hlavně s tím co dům dá, a spolehnout se na vlastní šikovné ruce. Třeba jako jeden zdejší uživatel, který se o své první zkušenosti se stavbou motorky "na koleně" podělil s dalšími fanoušky na našem fóru. Jeho dílo se nám ale zdá natolik zajímavé, že je až škoda nechat jej v diskusi zapadnout, a zaslouží si větší publicitu.
A teď už k tématu. Řečeno slovy turistického průvodce, z původní podoby se mnoho nezachovalo, jak dokládá dobová fotografie Suzuki GN400, vyrobené někdy kolem roku 1980. V tomto případě téhle pozorihodnosti se však na jejím současném stavu naštěstí nepodepsal zub času, požár, ozbrojený konflikt ani zanedbaná péče. Naopak se díky autorově kreativitě dá hovořit o změně k lepšímu, alespoň subjektivním pohledem.

Na začátku, jak už to u podobných projektů chodí, bylo hlavně velké odhodlání, ale zároveň také velmi omezený rozpočet. Vyvažování nedostatku zdrojů kutilským umem a vynalézavostí má naštěstí v naší zemi bohatou tradici, a tak se mohlo jít bez obav na věc i s hubenou kešení. Nepojízdná motorka za 300 euro posloužila jako solidní základ, zprovoznit jí netrvalo víc než den. A pak už se začalo tvořit.

Nejdřív letěly do popelnice všechny plasty, pak blinkry a  světla, blatníky, air box, zrcátka a všechny ostatní nepotřebné drobnosti, až zůstal v podstatě jen rám, kola a jednoválcový, vzduchem chlazený motor, používaný také jako lehký enduro motor v Suzuki SP 400,který ve svých nejlepších letech sériově nabízel výkon 27 koní.
Další úpravy motoru i motocyklu měly jediný cíl: snížit váhu a zvýšit výkon. Motor prošel důkladnou rozborkou a po vyčištění a seřízení dostal nová těsnění. Vybrakovaný air box nahradil vzduchový K&N filtr, vyleštěný sací kanál umožnil plynulejší přísun palivové směsi a otevřený výfuk se zase postará o rychlý odvod spalin (s výbornou zvukovou kulisou koncovky emgo na zakázkově vyrobeném svodu).
Podsedlový rám byl zkrácen a zakončen plechovým mini blatníčkem, na který navazuje ručně vyrobené kožené sedlo. Při výrobě sedla přišla ke slovu skutečná improvizace: za pomoci kladiva vytvarované plechové sedlo je k rámu připevněné dveřním pantem usazeným na zaříznutém puku, odpružené pružinami ze starého sedla na kolo a pobité kůži starou víc než sama motorka s ručně vykreslenými motivy. Hvězdičky jsou však už novodobé, vlastnoručně vyryté. Věřili byste, že sedlo údajně poskytuje i relativní komfort?
Původní vlaštovky nahradila dělená řídítka z Hondy NSR 125, a aby se předek motorky ještě víc snížil, jsou přední vidlice popuštěné v brýlích. Z přístrojů zůstal na motorce jenom otáčkoměr, ale musel se přestěhovat na dolní brýle vidlic. S cílem dosáhnout co nejvíce kovového vzhledu byly plasty nahrazeny kovovými, většinou nerezovými díly. Také barevná úprava měla co nejvíce imitovat surový kov. Původní myšlenka zalakovat plechové části bezbarvým lakem se nakonec nerealizovala a místo toho motorka dostala nefalšovanou štětkovou metalízu v barvě silikonové stříbřenky. Kola i rám jsou nabarveny komaxitem v bílo-červené kombinaci.
To všechno nestálo dohromady víc 20 000 korun. A výsledek? Posuďte sami, fůru fotek najdete ještě v galerii. A jestli se sami chcete sami pochlubit vlastním výtvorem, neváhejte a pište do redakce! Příště můžeme na tomto místě obdivovat třeba vaší práci.