Radikální přestavba BMW R 18 Magnifica. Opravdu velkolepá!

Magnifica znamená v italštině „velkolepá“ a jak jsou některá jména dosti velkohubá, tady to sedí. Tahle er-osmnáctka opravdu nevznikla za pomoci jiných řídítek, zkráceného blatníku a airbushe. Seznam věcí, které zbyly z původní sériové motorky, asi bude hodně krátký. Je škoda, že poměrně krátká je i tisková zpráva, kterou k motorce BMW vydalo, protože o Magnifice by se toho dalo napsat dost. A vlastně je škoda i to, že k motorce existují akorát moc pěkné, ale zároveň také moc tmavé fotky. Jako náladovka super, ale aspoň pár studiových záběrů, kde by křivky stroje nebyly ničím rušené, by určitě neuškodilo.

Dlužno říci, že tato stavba nevznikla na popud některého z národních importérů BMW (italský dovozce však projekt podpořil), nýbrž zadavatelem byla společnost jménem Officine Riunite Milanesi, což je takový fajnový stylový bar v severoitalské metropoli, který vlastní Raffaello Polchi, motorkář tělem i duší, a zajímavých přestaveb se tady vystřídalo už dost. Ovšem tím nejdůležitějším člověkem pro tento motocykl byl Andrea Radaelli, jenž funguje pod hlavičkou své společnosti Radikal Chopper. Když vymetete nekonečné webové pavučinky, zjistíte, že Andrea není žádné ořezávátko, dokonce jsme o jednom jeho výtvoru už také psali. I když tam vlastně jen pracoval na technice podle zadaného návrhu, jeho autorská díla jsou o dost větší odvaz a před dvěma lety ve Veroně na veletrhu Motor Bike Expo, který patří mezi velké evropské akce hlavně pro customizéry, získal titul nejlepšího motocyklu výstavy. Jeho Ad Maiora měla základ v BMW R 1100 S, ale ne že byste to na té lehoučké kompaktní krásce nějak měli šanci poznat…

V díle jménem Ad Maiora od Andrey Radaelliho byste R 1100 S opravdu nehledali

Magnifica je postavená podle podobného receptu. Má podobně plynulé linie, paralelogramové přední zavěšení a lesklý hliníkový povrch, ovšem namísto agresivního sportovce je Magnifica spíš takový steampunk. Inspirací pro ni prý byly motocykly BMW z 20. až 40. let, ponejvíce model R 37, ale já v tom prostě vidím Julese Vernea. Vždyť se na ty křivky a detaily sami podívejte. Za mě doposud nejhezčí přestavěná er-osmnáctka. Čiší z ní luxus, ušlechtilé materiály a dokonalé řemeslné zpracování. To poslední bych možná postavil na nejvyšší stupínek.

​

A je tady i spousta zajímavých nápadů. Z originálního R 18 zbyl akorát motor, jeho elektronika a část rámu. Přehlédnout nemůžete mahagonové sedlo, naopak trochu hledání vás asi čeká, když vám prozradíme, že Magnifica má tři benzínové nádrže. A co řazení, pochopíte? Tisková zpráva tohle neřeší, za nás to vypadá na ruční řadičku, vyvedenou někam pod vaše stehno, a nožní spojkový pedál. O přední paralelogramové vidlici už byla řeč, ale všimli jste si, že její součástí vlevo je i brzdový třmen? Jeho pístky svírají hned dvojici kotoučů, jeden klasický, druhý po obvodu ráfku. A ta nádherná brzdová pumpa nahoře na řídítku…

Co je asi nejvíce fascinující, že všechno, co Andrea Radaelli na téhle motorce změnil, je ruční práce. Žádný kupovaný aftermarket. Celá stavba vznikla na základě ručně kreslené skici, žádný render a CAD, a jediné, co je dílem počítače, jsou ráfky, ty byly obráběny z jednoho kusu na CNC mašinách, ovšem podle návrhu Radikal Chopper. BMW ještě dále udává, že namísto původních 345 kg nově vytvořená Magnifica váží cca 250-260 kg, tedy je skoro o metrák lehčí, nicméně u téhle motorky mi zrovna tenhle údaj přijde naprosto irelevantní. Mě by spíš zajímalo, kolik kilogramů hliníku na tohle padlo a kolik hodin na Andrea na Magnifice makal. A taky to, z jakého kohoutku čerpá inspiraci, protože jeho díla jsou opravdu velkolepá.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE