Přestavba motocyklu Yamaha Virago XV 750

Domů bylo dovezeno spíše „torzo“ s převařeným úhlem hlavy a bez dokladů. Mám nefunkční motor, nádrž a zadní kolo se stavbou a kardanem. To byl důvod dlouhého hledání origo rámu s doklady, nakonec se povedlo a původ stroje je tedy Irsko. Tím, že motorka stála u původního majitele asi hodně dlouho v zaprášené garáži, musím nejdříve vše rozebrat a čistit, vyměnit ložiska pokud je potřeba, minimálně vše promazat. Prvotní myšlenka byla hned všechno do laku, ale čas kvapí, vše jde pomalu a jaro je za dveřmi. Takže nakonec jinak, složím, projedu, vyladím a potom budeme řešit barvy a to je nakonec u stavby asi nevyhnutelné.

Nový rám je doma, napasuji na něj vše co můžu. Kamarád se zmiňuje, že má pro mě šavle ze ZX9R, takže sehnat brejle a rychle za dvorním soustružníkem, který stočí osu řízení v perfektní kvalitě a rychlosti. Takže přední kolo, kolik palců? 17,18,19? Volím střed i když pláště jsou těžko k sehnání. Kolo z VF 750 bez kotoučů a ložisek, takže laboruji nad rozměry. S kotouči pomáhá kámoš, kreslič v A-cadu, posíláme k vypálení. Třmeny samozřejmě originál k vidlici. Trochu zaostává kvalita přední pneu – stará barumka. Zadní kolo potom zdobí balón od Shinko.

Motorka tedy stojí na kolech, první euforie, koukám ze všech úhlů a nechám se inspirovat již postavenými Cafe Racery a vyrábím z chromolibdenu podsedlák a spodek sedla, na který čalounice dle předlohy potáhne černou prošitou koženku. Motorku bez výfuků ale nemá cenu ani startovat, a tak jdu na to, čeho se dost obávám. Celou stavbu skládám u kámošů na dílně a ti mají jako obživu svařování Tigem. Jeden z nich má ve mně takovou důvěru, že nastaví svářečku, ukáže metodu a říká: „vař, pokud to nepůjde, udělám to sám“ Mám nachystanou a nařezanou tenkostěnnou nerez trubku a jde to až na pár míst, které po propálení horko těžko zalepím. Výfuky hotové, koncovky přijely ze Slovenska a první test startu za pomoci druhého kamaráda z dílny, který prostříhá a zapojí elektriku. Start bez karbeců, na sílu pustíme směs do airboxu a ihned se ozve bublavý zvuk.

Náhodou se prvního startu účastní v dílně dost dalších kluků a milovníků motorek a tak vzniká zajímavá debata, já jsem v euforii, že až na horší volnoběžku snad brzy vyjedu. Poslední věc jsou tedy karburátory a vzniká problém, protože jsme zapojili zrovna ty ze dvou, které propouští benzín přímo do motoru. Nový olej a repase karburátorů, Emil pomáhá s nastavením. Nakonec tedy vše končí zdárně, motorku postupně vychytávám, stále nejsem u konce, ale na zimu snad budu s klidem moci vše zase rozebrat a dát Viragu nový kabát. Náklady na stroj a díly jsou zatím cca 40tis.korun, práci nepočítám, ale celá stavba trvala po sobotách a sem tam pár hodin v týdnu asi 4 měsíce.

Musím poděkovat všem kamarádům, bez kterých bych motorku horko těžko dotáhnul do konce. Dnes je zážitek z jízdy až na hodně sportovní a někdy bolavý posed krásný, moto drží na cestě bez kroucení a troufám si říct, že s dobrým obutím by se nebránilo mým starým kalhotám se slidery, samozřejmě pokud by to cesta dovolila. Přeji všem co se pustí do přestavby takovou radost, kterou mi přinesl můj malý úspěch a hlavně šťastnou cestu.