Nejen nádherný Kingsman. Sedm světových přestaveb Royal Enfieldů
Text: Jan Rameš | Foto: Royal Enfield | Video: Royal Enfield | Zveřejněno: 4.7.2025 | Zobrazeno: 6 147x
Londýnská Bike Shed Moto Show není klasický motocyklovým veletrhem jako spíš takovým festivalem motocyklové kultury. Hudba, fotky, umění, jídlo, tetování a samozřejmě motorky. Hlavně přestavěné motorky. Na stánku britského zastoupení Royal Enfieldu jste si letos mohli prohlédnout sedmičku špičkových customů z celého světa, a to nejen z dvouválcových 650, které si o úpravy vyloženě říkají, ale i z jednoválcové Guerrilly 450. Která se vám líbí nejvíce?
Kapitoly článku
The Kingsman
Bezpochyby ta největší pecka z celé sedmičky strojů. Vy jste se s díly Dirka Oehlerkinga a jeho společnosti Kinbston Custom, sídlící v německém průmyslovém Porúří, na našich stránkách už setkali několikrát. Třeba předloni s jeho The Crown, ještě dříve jsme vám přinesli takový průřez jeho výtvorů v čele se Spirit of Passion, kterou si objednali v BMW. Právě tahle stavba loni vyhrála soutěž customů Malle Mile v anglickém Grimsthorpu a jako hlavní cenu Dirk obdržel zbrusu nový Royal Enfield Shotgun 650 a spolu s ním i budget na to, aby z něj vytvořil něco podle svého gusta. A tak vznikl Kingsman.
Na jednu stranu se na Dirka trochu mračíme, protože tohle téma už jednou zpracoval s motorem ze starého BMW, na stranu druhou motorka to rozhodně stejná není a je prostě nádherná! Navíc u Bavoráku prostě jenom trčely válce z karosérie ven, tady Dirk dal motoru prostor trochu jinak. A je to zajímavá změna, protože většina ostatních staveb na základě indické dvouválcové šestsetpadesátky bere ten nádherný řadový dvouválec jako základní kámen, zatímco v Kingsmanu je to jenom taková třešinka na dortu.
Tím „dortem“ je samotný motocykl dlouhý bezmála čtyři metry, jehož karosérie (tohle slovo se k němu hodí víc než „kapotáž“) je ručně vyklepána z 2mm hliníkových plechů. Ruční prací jsou také řídítka nebo semišové sedlo, což jsou jedny z mála komponentů, které jsou vidět. Dál už vidíte vlastně jenom původní LCD displej ze Shotgunu, nainstalovaný do tělesa nějakého starého světlometu, přední LED světlo ze Shotgunu a zadní světýlko z Cadillacu z roku 1958. Jo a ještě kus o 100 mm prodloužené kyvné vidlice, jejíž odpružení bylo předělané na cantileverové.
Co jen tak neuvidíte, je humorně řešený úložný prostor v „ocasní ploutvi“. Tady se dostáváme k onomu názvu Kingsman. Pokud si myslíte, že to má něco společného s oblíbenou britsko-americkou sérií stejnojmenných akčních komedií (mimochodem, v sobotu jste jeden díl mohli vidět v telce), tak si to myslíte úplně správně. Dirkův motocykl má být ztělesněním tohoto filmu a má jít o stroj vybavený pro jakékoli dobrodružství, které gentlemana může potkat. Proto v zádi najdete zrcátko, hřeben, otvírák na láhve a k němu láhev ginu a láhev tonicu, příbor a nechybí ani deštník. Jo, s tímhle už gentleman může vyrazit na projížďku…
Phoenix
Co do „wow-efektu“ je Phoenix od indonéských AMS Garage předchozímu Kingsmanu více než zdatným soupeřem. Tuto společnost na Bali založil Putu Ajus Mulyawarman již v roce 2009 a každoročně přichází s nějakým výjimečným výtvorem s detaily a linkami, které vás nutí štípnout se do ucha, jestli to je skutečnost, na co se koukáte. Stejný dojem byste měli i u Phoenixu, nebýt toho dvouválcového motoru, který dobře znáte a který vás ukotví v realitě.
Na začátku prý byl model Super Meteor 650, nicméně z něj zbyl opravdu tak ten motor. Vždyť i rám je vlastní výroby, a to hardtail, o zajímavé přední paralelogramové vidlici se vzduchovým odpružením nemluvě. Tohle je prostě Lowrider, nízká protáhlá motorka, navíc s viditelnými baggerovými prvky. Zadní 17“ kolo je zcela ukryto pod kapotáží z 3 mm silného hliníkového plechu vytvarovaného do plynulých elegantních linek, jak je prý u AMS Garage zvykem, předek má potom velký průměr 21“. Všechno, co vidíte, je potom buď leštěné, nebo broušené, a to výhradně ručně.
I tady má jméno svůj význam. Phoenix, tedy Fénix, byl pták z řecké mytologie a symbolizuje vzkříšení a znovuzrození. Celkový tvar motorky má připomínat půvabného zářícího ptáka a přinášet energii a krásu pro potěchu každého oka. Je fakt, že na tohle se člověk dokáže dívat fakt dlouho. Na sluníčku tedy radši s brýlemi…
Samurai
Třetí stavba, třetí pecka a třetí úplně jiný styl než ty předchozí dva. Společnost Sureshot sídlí v městě Yachimata v prefektuře Chiba východně od Tokia a vede ji Takuya Aikawa. Specializuje se hlavně na Harleye, ale on ten Royal Enfield není vlastně nic moc jiného než Harley s válci vedle sebe (ano, dokonale způsob, jak rozzuřit příznivce obou značek naráz, ale jinak to byl vtip…). Samurai vznikl ze Shotgunu 650 a celý koncept se prý dá shrnout do tří slov: Compact Performance Chopper. Jo, to sedí – hodně kompaktní a hodně agresivní stavba už od prvního pohledu.
Zatímco předchozí dva stroje hodně přidávaly, tenhle naopak ubírá, aby toho na sobě měl co nejméně. A nejde jen o styl, Samurai se opravdu loni na podzim zúčastnil japonského mistrovství dragsterů! Čas 12,804 s není na dvouválcovou šestpade vůbec špatný. Tedy takhle, ona to vlastně tak úplně šestpade není, protože v motoru je big bore kit od S&S, takže objem vyskočil na 865 cm3, navíc je tady Dynojet power commander, rychlořazení… On se totiž Takuya hodně soustředí na motorový tuning a vůbec na funkčnost, vnější vzhled je potom vlastně spíš následek než sledovaný záměr.
Minimalistická krása, tak by se dal Samurai taky shrnout. Největším kouskem kapotáže je maličká maska kolem světla, nádrž je velká tak akorát, abyste dojeli na start a do cíle čtyřstovky, a ten maličký zadní blatník je vyloženě úsměvný. Vše je samozřejmě hliníkové. Tady design tvoří technika v čele s nádhernou frézovanou hliníkovou kyvkou se specifickým centrálním odpružením a taky přední kotoučová brzda schovaná v odvětrávaném náboji. Hliníkové obráběné ráfky, a to přední vysokánský 21“ a zadní naopak malý 16“, jsou obuté do dragsterových pneumatik. Tahle motorka je rychlá už na stojanu!
Fury 650
Fuel Motorcycles je značka Karlese Vivese z Barcelony, kde sídlí již od roku 2012 a za tu dobu si vydobyla na customové scéně renomé pro své povedené scramblery a café racery. Když se jim do rukou dostal nový Bear, naprosto logicky se ho pokusili poslat dál, než kam se indický výrobce odvážil, a udělat z něj opravdové pouštní náčiní. A že s offroadem mají své zkušenosti, když po roce své existence uspořádali akci nazvanou Scram Africa, epickou 2500km jízdu pouští pro jezdce z celého světa – a pořádají ji od té doby každoročně! V roce 2017 potom přibylo ještě kvalitní stylové oblečení kombinující vintage vzhled a moderní funkčnost, které teď vyrábějí i pro majitele Bearů.
Ovšem pojďme na jejich custom nazvaný Fury 650. Tady byl cíl jasný, vzdát hold Eddiemu Mulderovi, který ve svých 16 letech vyhrál poslední ročník legendárního pouštního závodu Big Bear Run. Jo, přesně tenhle příběh stojí za vznikem sériového Bearu, jenomže Španělé jej dotáhli až do konce. A mimochodem, Eddie tehdy zvítězil na Royal Enfieldu Fury, to aby bylo jasno, kde se vzalo jméno téhle stavby. Tahle novodobá Fury ovšem není žádný veterán, cílem bylo udělat něco ve stylu motorek z 90. let, které závodily v Baja 1000.
Nejvyšší prioritou tady byl výkon (ne motoru, ale stroje jako takového), a to v terénních podmínkách. Žádné kompromisy. Proto je tady velké 21“ přední kolo a odpružení s dlouhými, avšak bohužel blíže nespecifikovanými zdvihy, vpředu z nějakého endura a dozadu přišly nastavitelná Bituba. Sedlo z voděodolné Alcantary je ruční práce, stejně jako zadní laminátový blatník v tom parádním stylu 80.-90. let. Upravovalo se výfukové potrubí, motor dostal pořádný kryt, jsou tady jiné stupačky a hlavně se totálně změnil celý čumák. Za dvojicí výkonných světlometů (aby se dalo závodit i potmě) najdete kompletní navigační systém s GPS a roadbookem ovládaným ze řídítek s pěnovými rukojetěmi – ve Fuelu opravdu o jízdě v afrických pouští vědí svoje!
The Great Frog
Poslední šestsetpadesátka má úplně jiný původ než všechny ostatní stroje. Tady totiž nejde o osobu stavitele, nýbrž o partnera. Kdo konkrétně tuhle motorku stavěl, to si Royal Enfield nechává pro sebe. Ale víte, kdo nebo co je to The Great Frog? Světoznámé šperkařství, ovšem nemějte představu nějakých diamantů a jemných řetízků. Tady jde o rock´n´rollovou komunitu, prsteny, náhrdelníky, náramky, náušnice, brýle a spolupráci s Harleyem, Playboyem, Motörhead, Iron Maiden, Rolling Stones, Dr. Martensem a dalšími značkami. Takže bylo jasné, že se původní Super Meteor nijak dramaticky nezmění, co se konstrukce a siluety týče, ale že půjde hlavně o povrchy a detaily.
Ovšem abyste nepropadli dojmu, že The Great Frog bude jenom o pár víčkách s lebkou. Té práce je tady udělané fakt hodně a je to vlastně taková sympatická přestavba pro ty, kdo nemají rádi extrémy výše uvedeného typu, ale potrpí si na fajnovosti, které nemlátí do očí na dálku. Čeho si všimnete právě už z dálky, jsou vysokánská řídítka a stejně divoká opěrka pro spolujezdce, potom sklouznete na tuningové nerezové výfuky Zard a ti pozornější si můžou všimnout, že jsou vzadu malé kufříky. Nic moc? Tak pojďte blíž. No ještě pár kroků, musíte fakt skoro na dotek. Aha! To je změna, co?
Tahle motorka je celá z karbonu. Veškeré kapotáže, blatníky, kufry, nádrž, to je prostě karbon, ještě navíc přetřený černým odstínem a zalitý do bezbarvého laku. A všude jsou nějaká malá loga sice s nápisy Royal Enfield, ale v typickém provedení The Great Frog. A na ventilových víkách jsou vytepané plameny. V detailech je síla. A čeho byste si možná nevšimli vůbec, že karbon je použitý i na kolech, to jsou totiž BST, to přední navíc doplněné o dvojici kotoučů s šestipístkovými třmeny Harrison. Tahle motorka vás zkrátka neposadí na zadek svou jinakostí, nýbrž tím, kolik práce na ní tvůrci udělali, i když vypadá vlastně docela normálně.
Modern Primitive
Stejně jako The Great Frog, ani Sideburn není úpravce a motocykly se přímo neživí. I když, jak se to vezme – Sideburn je jméno britského časopisu specializovaného na flat track a motocyklovou kulturu, který vychází od roku 2008, aktuálně to jsou čtyři čísla za rok. Mezi podobně potrefenými motorkáři je to sběratelský artikl. Takže není divu, že tahle Guerrilla byla upravena právě do podoby flattrackového stroje.
Hlavní inspirací stavbu jménem Modern Primitive byl závodní speciál Sherpa FT, který britský importér Royal Enfieldu postavil do národního mistráku pro Garyho Birtwistlea. Takže tady najdete flattrackové Renthaly, zadní tlumič Nitron, brzdy HEL, nerezový výfuk Co-Built, hliníkovou kyvku Steelheart, dirttracková kola Lowery Racing obutá do pneumatik Anlas nebo hliníkovou nádrž a podsedlovku od Coba Valley Cycles. Jenom naskočit a položit to do levé štěrkové zatáčky!
Mimochodem, kdyby vás zajímal ten název, proč Modern Primitive? Má to víc důvodů. Takhle se jmenovala kniha o tetování a dalších podobných úpravách těla, která vyšla v 80. letech a dost významně ovlivnila světové dění v této oblasti, přičemž lakování na motorce je udělané právě podle tetování Stepha Birtwistlea, závodníka a kamaráda redakce Sideburn Magazinu. A jinak to tvůrci vysvětlují i tak, že „Modern“ proto, že jde o novou generaci Royal Enfieldů, a „Primitive“ proto, že z původní Guerrilly udělali naprosto minimalistický street tracker, jednoduchou esenci motocyklu.
SM450 Urban Guerrilla
A na závěr taková zábavná divočina. Sticky x Roadkill je zkratka pro Sticky´s Speed Shop, což je dílna, a Ryana Roadkilla, což je kreslíř, a tyhle dva subjekty dohromady páchají spoustu věcí a SM450 Urban Guerrilla je jednou z nich. Dospívání lemované BMX koly, filmy Crusty Demons of Dirt, skejtovými filmy, rok 1997… už se chytáte? Jooo, tenkrát mít takového motarda!
Hoši se do sériové Guerrilly pustili docela ve velkém stylu. Z rámu zmizely úchyty na zadní tlumič, protože sem přišel podsedlák z Yamahy YZ125 1987 a zadní Öhlins drží v něm, dole je uchycený na kyvce Steelheart frézované z jednoho kusu hliníku. Přední vidlice je obrácené wépéčko. Motardové ráfky dodal Talon a jsou obuté do závodních mokrých gum Michelin Power Rain SM, ty na silničních supermotech prostě vypadají nejlépe. Účinné brzdy jsou zásluhou komponentů HEL, více síly z motoru tvůrci dostali upraveným sáním, zjednodušenou elektrikou a nerezovým výfukovým potrubím s otevřenou koncovkou. To bude rachot… Hliníkovou nádrž dodala značka Coba Valley a plasty a sedlo jsou též z již zmiňované Yamahy YZ125. Už vás taky chytá nostalgie?
Informace o redaktorovi
Jan Rameš - (Odebírat články autora)