Meč Tichého samuraje - Honda CR500 pro Daniho Pedrosu

V americké pobočce Deus má hlavní slovo Michael „Woolie“ Woolaway, s jehož prací jste se mohli na našich stránkách seznámit prostřednictvím Ducati 750 Sport, která vznikla k 55 letům značky Alpinestars. A jako správný šéf si vzal na starost i stavbu speciálu pro Daniho. „Díky Red Bullu, jako hlavnímu podporovateli, trvalo jen chviličku, než jsme s Danim po telefonu probírali jeho oblíbené motocykly. Pro někoho jako je Dani jsme chtěli, aby ta motorka byla opravdu smysluplná. A u jezdce věrného japonské Hondě není zas takovým překvapením, že se ideálním středem, kolem kterého je ručně dělaný rám a karoserie kombinující Ameriku s dirt trackem, stal motor CR500.“ Tahle dvoutaktní bestie z roku 1985 k Danimu sedne dokonale, protože jsou to právě dvoutaktní motorky, které mu seděly nejlépe. V jejich sedlech také udělal největší úspěchy své kariéry - jeden světový titul ve třídě 125 cm3 a dva ve čtvrtlitrech.

Jak už řekl Woolie, kolem motoru je namotaný trubkový rám z chrommolybdenové oceli, kompletní ruční práce. Vlastně kromě několika aftermarketových dílů je to celé ruční práce. Dělat vlastní přední vidlice je zbytečné, když je tu Öhlins se svou 43mm dirt trackovou, stejně by byla ztráta času zabývat se brzdami, když Brembo umí to nejlepší. Ale třeba zadní tlumič, to už je jiná písnička. Na míru ho postavil Jimmy Wood z firmy Race Tech. Parádní prácičkou jsou také nastavitelné brýle, ty má na svědomí David Durelle ze své firmy Durelle, sedlo zase vyrobili ve firmě Saddlemen.

Woolie se vyřádil hlavně na hliníkové karoserii a motoru. „Je to malá 70 koňová motorka. Velmi lehká a velmi rychlá. Je jako samurajský meč. Největší komplikací na téhle stavbě bylo, aby Dani tohle zvíře v klidu přivedl k životu,“ říká Woolie. Jak znalci určitě vědí, nastartování CR pětistovky není jen tak a vylétla přitom už hromada sprostých slov, o počtu omlácených holení ani nemluvě. „Po drobném bádání jsem zvýšil úhel časování a zvětšil odvzdušnění, což ubralo kompresi v nízkých otáčkách. Do toho nám pomohli ve firmě Lectron, kde postavili karburátor, který se vysmívá nadmořské výšce,“ dodává autor stroje.

Woolie měl také skvělou myšlenku umístit boční stojan pod levou stupačku. Teoreticky skvělý nápad, protože tak měla vzniknout větší opora a stabilita pro našlápnutí. V praxi to tak skvělé nebylo, jak dokazuje Woolieho pohmožděná klenba nohy, která mu sklouzla ze stupačky. A to startoval v pevných botech! Nebyla to pořádná rána jen pro nohu, ale i pro celý projekt, ale nakonec se podařilo najít řešení – automatický dekompresor, který si vyžádal přepracování hlavy motoru. Ale zabralo to, takže ani maličký samuraj nemá problém s nakopnutím stroje. Na závěr už jen dát decentní lakování a tradá do světa. Až si doprohlédnete fotky, tak koukněte na dokument, který rekapituluje Daniho kariéru.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE