Mannaia Flying Marla: Italská ruční práce s americkým srdcem

Ptát se na skutečné jméno nebo věk stavitele nemá smysl. Zkoušeli jsme to a – Mannaia. Pořád dost mladý, žádné vzdělání. Víc z něj nedostanete. Ale proč ne, důležitější je přeci jeho práce. A u Flying Marly řekne jedna fotka víc než tisíc slov.

Jak se dá pochopit podle použitého motoru i celkového vzhledu, Mannaia miluje staré anglické a americké motorky, které restauruje. Dělá to už dlouho a prý čas od času postaví nějaký custom, jen tak, na osvěžení mysli. To byl i případ Flying Marly, jejíž stavba trvala rok. Z ní jsou krásně vidět dva Mannaiovy oblíbené motivy: „Když jsem byl malý, snil jsem o tom, že vlastním Bimotu Tesi. Nyní mám rád staré motorky, takže voilà…“ Z historie také těží název. „Slovíčko Flying je takovou poctou starým závoďákům, u nichž se často používalo, třeba Flying Merkel. A Marla je taková moje zkomolenina slov Mannaia a Harley.“

Začneme tím nejjednodušším – motorem. Harleyáři určitě už dávno poznali, odkud vítr vane. „Miluju Panheady. Motor Marly pochází přímo z mojí soukromé motorky, kterou jsem používal na každodenní jízdy. Je to hrozně jednoduchý agregát a i přehazování z jednoho stroje do druhého je velmi rychlé. Panhead je skvělý pro jakýkoli customizérský projekt, když člověk nechce utratit moc peněz,“ říká Mannaia.

Mimochodem motor z roku 1949 je jednou ze dvou věcí, kterou tajemný Ital sám nevyrobil, tou druhou jsou pneumatiky. Jinak je Flying Marla od začátku do konce ruční práce. Tedy ještě jsou tady světla (upravená z britských klasiků) a rukojeti, ale to jsou jen naprosté drobnosti. Není tady dokonce ani plynové lanko! Karburátor se otevírá systémem táhel, převzatým ze starých boardtrackerů Indian. I to si Mannaia dělal sám. „Žádné CNC, žádný aftermarket. Používám jen starý ruční soustruh, MiG svářečku, flexu, běžný vercajk a spoustu potu.“

Převodovka je originál Panhead s ručním řazením a ovládanou spojkou levou nohou. „Říkám jí anti-sebevražedná. Když šlápnu špičkou na pedál a pustím ho, spojka zůstane zmáčknutá. Abych ji uvolnil, musím patou zase stlačit zadní část. Je to velice užitečný systém, zejména když člověk občas musí zastavit v kopci a má k dispozici jen zadní brzdu,“ říká stavitel.

A teď už pojďme na tu nejdůležitější práci. Jestli si říkáte, že vidíte rám a myslíte tím tu tlustou trubku nad motorem, jste vedle. To je jen taková pomocná roura uchycená na hlavách motoru, která vepředu drží řídítka a pětilitrovou benzínovou nádrž a vzadu sedátko s nádrží olejovou. Skutečný rám je pod motorem a spojuje přední a zadní vidlici. Ty jsou opět Mannaiovou prací, a i když vypadají stejně, přední je kyvná s dvojicí tlumičů pod motorem a zadní pevná. Tedy takhle – je uchycena na čepu a její pozici určuje délka nastavitelných tyček. Jednoduše se tak dá měnit výška stroje i rozvor a vlastně celá geometrie.

Ach ano, geometrie. Tak to prý byla noční můra. „Největší výzvou bylo najít ten správný úhel sklonu řízení. Nemám žádné konstruktérské vzdělání, ani jsem neměl žádný vzor. Vymyslet to tak, aby byla motorka při jízdě stabilní, nebyl žádný med.“ Přední náboj je opět čistě Mannaiova práce, úhel řízení se nastavuje tlustou trubkou vpravo, jež se pohybuje současně s kyvkou a udržuje ten úhel konstantní, nalevo potom je táhlo řízení. To je řešeno vlastně velmi jednoduše pouze na levé straně pomocí tří táhel. Koukněte na to, pochopíte to snáz, než když vám to tady budu popisovat spoustou slov.

Mimochodem poměrně úzká přední vidlice v kombinaci s velkým kolem dává jasně na srozuměnou, že stejně jako Bimota Tesi, ani Flying Marla nemá kdovíjaký rejd, ale Mannaia tvrdí, že se na širší dvouproudé silnici otočíte v pohodě. Když už jsme u kol, tak dodejme, že to přední vyplétané má průměr 21“, zadní plné potom 16“. Na předním je obutá třípalcová pneumatika Firestone, zadní nese dragsterovou M&H o šířce 4,5 palce.

Flying Marla je typický showbike, byť pojízdný, a Mannaia s ním na loňském mistrovství světa customizérů AMD Championship získal šesté místo v nejprestižnější třídě Freestyle. Nedivíme se, za nás krásná práce. Napsal nám ovšem, že pro příští ročník, který se bude konat v Kolíně nad Rýnem při Intermotu 2020, už chystá další motocykl, je v půlce prací a prý to bude velké! Jsme zvědaví, co svérázný Ital zase vymyslí.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE