ktm_duke_890gp




Výroba vdov originál: Widowmaker 1-7

Občas se v diskuzích o motocyklech, zejména těch sportovních, setkáte s označením, že některý model je Widowmaker, česky Výrobce vdov. Pokaždé mám nutkání se přihlásit a uvést věci na pravou míru. Ale proč bych to dělal, když o tom můžu napsat článek.

Dnešní text nebude o motorce, která by byla pro jednostopé dějiny významná nějakým konstrukčním řešením, navíc ani nepůjde o stroj, který by se vyráběl sériově. I když z určitého pohledu ano, protože výtvor, který se honosil oficiálním označením Widowmaker, vznikl celkem v sedmi exemplářích. Lépe řečeno v sedmi vývojových prototypech, které vymyslel, sestrojil a pilotoval Elon Jack Potter, narozený 24. dubna 1941 nedaleko města Ithaca v americkém státě Michigan. Na tom samém místě také ve věku 71 let na následky alzheimera zemřel, ale jeho odkaz tu zůstane navždy.

Potter vyrůstal na rodinné farmě a vzhledem k faktu, že jeho táta byl vědec, se dá říct, že jablko nepadlo daleko od stromu. Akorát to jablko spadlo asi do jiné věděcké ošatky, než by si táta přál. Mládí strávil E.J.  opravami strojů na farmě, závoděním na teréních motorkách a od střední školy přemítal o tom, jak by šel namontovat agregát z auta do motorky. Vždyť zepředu přece vypadá osmiválec Chevrolet podobně jako motor z Harleye... V roce 1960 se rozhodl myšlenku přetavit v realitu. Pořídil rám H-D, osmiválec z auta a za pomoci dílů z bubnové brzdy z Harleye a rozety z kombajnu vytvořil odstředivou spojku. Po pár nezdarech bylo hotovo a E.J. měl motorku, která na konci čtvrtmílové tratě (402metrů) letěla necelých stodevadesát. „Potom jsem ale po pár pivech dostal nápad, že spojka by měla ustoupit pohonu napřímo,“ vzpomíná Potter na technologické řešení, které se stalo jeho rukopisem. Na startu motor roztočil se zvednutým zadním kolem, na semaforu blikla zelená, do motorky šťouchl, aby spadla z malého stojánku a let byl zahájen... Manévr i motorka dost šílené na to, aby byl název Widowmaker oprávněný.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

První Potterův stroj měl název Bloody Mary a řada Widowmakerů se počítá od prvního exempláře bez spojky. Speciály Bloody Mary vznikly celkem tři a k názvu Výrobce vdov se E.J. přiklonil poté, co ho potkalo manželství a název stroje přizpůsobil rodinnému stavu. Vývojem svérázných dragsterových speciálů strávil Potter přes deset let, na motorkách závodil, později se účastnil závodů jako show, někdy akceleraci nezvládl a motorku zvrakoval. Během kariéry v sedle Výrobce vdov jezdil po dragsterových tratích po USA, Evropě, Kanadě, Austrálii a v začátku ho za rychlostí hnaly peníze. Na závodech se totiž vyplácel dolar za každou míli za hodinu, o kterou jezdec v cíli přesáhl 100 mph, tedy 160 km/h. Brzy zjistil, že spojka ho omezuje na 115 mph a po jejím eliminování se bez dalších úprav dostal na 136.

Do první Bloody Mary použil E.J. motor Chevrolet s obsahem 3,9 litru, který byl zasazen ve dvojitém kolébkovém rámu, včetně přední části částečně převzatém z Harleye. Vrcholem následné řady Widowmakerů byl poslední sedmý „Vdovař“, ve kterém Potter zhmotnil všechny svoje dosavadní zkušenosti. Motor byl opět Chevrolet, tentokrát typu small block, tedy s obsahem 5,7 litru, a s vysokým stupněm úprav. Osmiválec měl závodní hliníkové hlavy, kompresní poměr zvýšený na 12,5:1, kované písty a vstřikování paliva značky Hilborn. Motor měl podle pamětníků kolem pěti set koní, točil skoro osm tisíc a svůj přístup ke konstrukčním řešením charakterizoval E.J. Potter následovně: „Ignorace je mocný nástroj v případě, že je použit ve správnou chvíli, potom může být lepší než dostupné vědomosti.“

Widowmaker 7 vznikl v roce 1971, dva roky nato se dostal do Guinnessovy knihy rekordů a kromě toho držel tři rekordy americké dragsterové asociace AHRA. Nejvýznamnějším výkonem bylo zvládnutí 402 metrové dráhy za 8,68 sekundy s cílovou rychlostí 275 km/h. Motorka se startovala pomocí vozíku, ze kterého roztáčel kliku 24 voltový elektromotor a Potter experimentoval s používaným palivem. Většinu času burácel Widowmaker 7 na směs alkoholu a vody, ale proběhla celá řada pokusů s etherem a benzenem. O absenci převodovky řeč byla a z klikové skříně se síla přenášela masivním řetězem na převod, ze kterého vedl druhý řetěz na zadní rozetu. První převod bylo možné odpojit, na start motorku Potter s volnoběžným bubláním přitlačil, zvedl na stojánek, ručně ovládanou pákou převod zašpéroval a kolo se roztočilo.

Jednotlivé stroje se od sebe lišily také kontrukcí rámů, které u prvních Bloody Mary vznikaly úpravou původních šasi z Harleye. Postupně Potter přešel na vlastní rám, jehož hlavní částí byl ocelový profil vedený nad motorem, který v něm byl zavěšený a fungoval jako nosný prvek. Zadní kolo bylo od začátku uložené napevno, vpředu používal michiganský konstruktér nejdříve vidlici z H-D typu Springer, zatímco nejpokrokovější Vdovař č.7 měl přední kolo vedené v teleskopu japonského původu. Zadní kolo bylo automobilového typu s průměrem patnáct palců a pneumatika měla životnost tři jízdy. Motorka vážila kolem tří set kilogramů a pokud šlo o brzdy, ty byly pouze vpředu podle toho, z čeho byla použita vidlice. O tlumičích výfuku je zbytečné mluvit, protože od Bloody Mary po Widowmakera 7 šly z motoru pouze krátké trubky. Po úspěšné sezoně 1973 E.J. motorku prodal, ale ještě jednou se na ní svezl v roce 1999 při příležitosti dokončení renovace aktuálním majitelem. Bylo zajímavé, že místo strachu si dva roky před šedesátkou stěžoval na nízkou přilnavost dráhy, která nedovolila dosažení kvalitního času i cílové rychlosti...

Zatímco většina dragsterových závodníků měla za cíl dosáhnout co nejlepšího času, E.J.Potterovi začalo brzy jít pouze o to, aby předvedl dostatečně děsivou jízdu. „Aby se organizátorovi vyplatilo mě najmout, musela každá jízda vypadat, že jsem se málem zabil. Potom měli lidi zážitek a přišli i příště, protože chtěli vidět, jestli se zabiju tentokrát, když to nevyšlo minule.“ Popisoval svůj styl Potter a není se co divit, že brzy získal přezdívku Michigan Madman. Gary Werner, současný majitel sedmé edice Widowmakera, na šíleného jezdce vzpomíná: „Během své kariéry cestoval po dragsterových akcích, které svým vystoupením plnil dýmem z pneumatik a popíral skutečnost, že by měl tímhle stylem brzy zemřít. Častokrát to nevypadalo jako jízda, ale jako rodeo na býkovi a za zábavu, kterou rozdával, dostával víc peněz než závodníci, kteří na těch samých akcích bojovali o vítězství.“

Po skončení kariéry v sedle Widowmakerů se pustil do závodů „tractor pulling“, kde je cílem odtáhnout traktorem co nejrychleji betonové závaží. Potter na to šel po svém a postavil traktor poháněný dvanáctiválcem Allison, který sebral ze stíhačky Mustang z druhé světové. Na dragsterové tratě se potom příležitostně vracel, opět pro pobavení diváků, tentokrát s tříkolkou poháněnou turbínou z helikoptéry. Tu stavěl od začátku sedmdesátých let, občas s ní vystoupil, ještě když jezdil s motorkou a i tento stroj pokračoval v označení Widowmaker. Přesto, že se E.J. snažil dostát názvu svých vozidel, jejich přičiněním se z jeho paní vdova nestala, i když dvakrát k tomu bylo blízko. Poprvé v roce 1966, kdy se zlomila osa zadního kola, stroj začal měnit směr dle svého uvážení a Potter si z pádu odnesl zlomeninu pánve. Druhá nehoda byla hrozivějího rázu. Na vystoupení v Anglii mu na tříkolce poháněné turbínou selhal brzdící padák, ve 190 km/h musel opustit vozidlo a výsledkem byly mnohonásobné zlomeniny. Potterovo životní dílo nakonec shrnul v jeho nekrologu motoristický novinář Roger Meiners, který byl svědkem řady jeho vystoupení: „E.J. se nezabýval tím cokoliv vyhrát. Bylo pro něj hlavní se ukázat a způsobit, že si lidi po jeho jízdě řekli Ó, můj Bože.“

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Informace o redaktorovi

Roman Kostelecký - (Odebírat články autora)

Autor článku obdržel prémii 30 Kč od 2 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



motoguzzi_kveten
Objednat reklamu
TOPlist