Kurz bezpečné jízdy na silnici

Jak se dozvídám od pana Jiřího Petera, ředitele HCT.CZ, a.s., organizátora tohoto kurzu, pro výuku bylo čerpáno ze Španělské knihy o bezpečné jízdě na silnici. Sám Petera říká, že je to bezedná studna informací a postupně zařazují další prvky jak ovládat motocykl. Kurz čerpá i z jiných zdrojů a celé to do sebe krásně zapadá. Jen tak mezi řeči, jsme se dostali i na závodníky, kteří se u nich objeví v rámci promo akci. Během dne, jdou předvést co umějí a jsou pod dohledem změřeny jejich výkony. Když se ale dozvědí své výsledky nejsou zrovna spokojeni, protože jim pan Petera ukáže, kde se dá zlepšit jejich jízda. Jak vidíte i profesionální jezdci mají co zlepšovat. A co teprve my obyčejní smrtelníci…..
Kurz probíhá na Polygonu v Mostě v sobotu a začátek je od devíti hodin dopoledne. Přijíždím o půl hodiny později, znáte to, nenatankováno, objížďka Mostu a hned se to nasbíralo. Parkuji před budovami a koukám, že je tu pěkně rušno. V rámci dne tu probíhají i dva kurzy bezpečné jízdy pro auta (kurz se započítává i k odmazání bodů z karty řidiče), a Polygon je tak kompletně vytížen. Fotím řadu motorek a běžím do učebny, abych taky něco stihl. V učebně je uvolněná atmosféra a přednášející Marek Kohoutek a jeho kolega Antonín Jelínek ví o čem mluví. Je na nich vidět, že je jejich práce baví. Během výuky jsou i dotazy k právě probíhající látce. Takhle se mi to líbí, přijeli lidé co je to skutečně zajímá.
Během dvouhodinové výuky v učebně, probíráme úplně vše od základu. Vybavení jezdce na co by se v dnešní době nemělo zapomínat, a že i krátkou projížďku není radno podceňovat, posaz na motorce, držení těla a jeho přenášení váhy při rozjezdu a brždění, jak držet páčky, co s brzdami, co se spojkou, držení těla v zatáčce, jak funguje přenášení váhy v zatáčkách, brzdná dráha motocyklu při třiceti kilometrové rychlosti, šedesáti kilometrové rychlosti, jak se chovají pneumatiky, reakční doba řidiče, prodleva brzdového systému atd. atd. …. Informací je to akorát a dvě hodiny na to skoro i nestačí. Máme tu jedenáctou a to znamená, že se jde na polygon vyzkoušet vše v praxi.
Než se všichni oblečou dávám si Cappuccino a konečně se v klidu rozhlížím po studentech a pozoruji cvrkot. Mám čas se rozhlédnout kdo na kurz vlastně přijel. Máme tu celé věkové rozpětí od čerstvě složených řidičáků až po pány v nejlepších letech, a dokonce i tři ženy. Ptal jsem se všech na důvod jejich navštívení tohoto kurzu. Někdo to dostal darem, jiný to chce absolvovat, aby se zdokonalil, a někteří, aby nabrali zkušenosti. Co z nich ale vyzařuje je odhodlanost, chtít se něco za ten den naučit. Není tu žádný rádoby manekýn co by tvrdil, že všechno umí.
Konečně jsme všichni připravení a jedeme na polygon. Nejdřív uděláme pár koleček pro zahřátí a první úkol je před námi. Projet vyznačenou trasu co nejpomaleji. Začíná se na namalovaných čárách a následuje slalom. Tady nemá většinou nikdo problém a celé to odsejpá. Začíná se nám to ale štosovat na druhém úkolu a tím je projíždění stoosmdesáti stupňových zatáček pomalou rychlostí. Tady je to už složitější a obzvláště motocykly s malým rejdem si musejí dobře najet. Někomu motocykl v zatáčce spadl, někdo jej jen tak tak zachránil před položením. Všichni jsou ale překvapený jak to vypadalo jednoduše a nakonec jsou z toho všichni zpocení. Celkem si to všichni projeli třikrát. Sluníčko pálilo jak blázen a bylo cítit, že odpoledne zaprší. Byli jsme unaveni a návrh přestávky na občerstvení jsme přijali s nadšením.
O přestávce jsme se bavili, proč je tento kurz mezi motorkáři opomíjen. Marek nám ze své zkušenosti vyprávěl, jak zkoušeli oslovovat motorkáře na srazech. Ve většině případů se dotazovaní jen smáli, a říkali že to nepotřebují, že jezdit umí. No chtěl bych je tu vidět. Kolega od BMW 1200 GS nám hned k tomu řekl svůj zážitek, kdy chtěl vytáhnout svou enduro partu 12 ti lidí a udělat v Mostě speciálně enduro kurz pro ně, tedy i s enduro vložkou. Když se o tom nezávazně domlouvali, byli všichni pro. Nakonec co rozeslal oficiální email, přihlásili se mu na tuto akci jen dva lidé. Celé to musel pak stornovat a přidat se k nám silničářům. A takových zkušeností s negativním přístupem je víc.
Další část výuky tedy našeho úkolu bylo jezdit ve čtverci. Na každé jeho straně byly tři kužely a uprostřed čtverce přímka, kterou jste se dostali na další stranu. Na první pohled taky jednoduchý, ale kdo nezkusil neví…. Je v tom totiž jeden fígl, když míjíte první kužel koukáte vlastně už na ten poslední. S rozhledem jste napřed, stejně jako v silničním provozu nebo v zatáčce koukáte dopředu a předvídáte, nikdy nekoukat těsně před sebe.
Následovala jízda mezi kužely na rovině, kdy jsme se učili jak správně zatáčet a pomalu jsme se připravovali na vyhybací manévr před neočekávanou překážkou.
Po obědě, kdy se většina přikláněla ke spánku… jsme se vrhli na další část tréninku. Čekalo nás brždění nejdříve z třicetikilometrové rychlosti a pak ze šedesáti kilometrové rychlosti. Třiceti kilometrová rychlost je brnkačka a než se člověk rozkouká už stojí. To bylo vlastně jen takové zahřívací kolo. Ze šedesáti je to ale jiné kafe když víte, že musíte zastavit co nejdříve, držet správně napnuté ruce, pevně držet nohama nádrž a posunout těžiště co nejvíce dozadu. Nejednoduší to měli lidé s ABS ti se moc nemuseli starat. Ostatní museli dávat pozor, aby jim přední kolo neustřelilo. Nikdo ale nespadl a pokračovali jsme dál v úkolu vyhýbacího manévru na rovince. Znáte to, jedete si po silnici v městě a najednou někdo vyjede z parkoviště a strčí vám tam půlku auta. Vám nezbyde nic jiného než se na poslední chvíli vyhnout do protisměru a objet ho, tedy pokud tam zrovna nikdo nejede a vejdete se. No a přesně takový postup jsme cvičili. Rychlost nájezdu byla ponechána na každém účastníkovi a jen se mu říkalo jak správně používat ruce a celé tělo při tomto vyhýbacím manévru.
Po tomhle úkolu před námi už zbývá poslední a tím je správný náklon v zatáčce a vyhýbací manévr taktéž v zatáčce. Nejčastější chyba při jízdě v zatáčce je špatně nakloněná hlava a špičky nohou vystrčené k asfaltu, kdy hrozí při větším náklonu jejich kontaktu s asfaltem. Jízdu po kružnici si někteří vychutnávají a jiní se učí. U vyhýbacího manévru uvnitř kruhu je to ale pro všechny stejné – zdokonalujeme se. Mít totiž nakloněnou motorku při padesáti až šedesáti kilometrech, začít brzdit a do toho se vyhýbat to dá zabrat každému. Na podruhé je to už lepší a na potřetí nejlepší. Když si k tomu představíte i první déšť co nám tu začal padat na asfalt, není se čemu divit, že byl každý opatrný.
Na konci kurzu jsme všichni obdrželi Účastnický certifikát a proběhl brefing kde se Marek s Antonínem ptali na naše postřehy, co zlepšit, co poupravit. Názorů padalo několik, ale nejvíc se řešilo, proč není o tento bezpečnostní prvek takový zájem mezi motorkáři a autoškolami. Co třeba kdyby kluby místo motosrazů na louce udělali sraz v Mostě a celý den by probíhal Kurz bezpečné jízdy? A co Policie nebo Ministerstvo dopravy, ty by přeci taky mohli udělat bezpečnostní den v Mostě.
Marek nám i prozradil, že mají připravený druhý level, coby pokračování tohoto prvního levelu. Podmínkou ale je, absolvovat ten první, kde se naučíte základy a v druhém tyto základy rozšíříte. Druhý level obsahuje totiž i jízdu po okruhu a je náročnější jak na fyzičku tak i na umění s motocyklem. Nezbývá než doufat, že se změn brzy dočkáme a bezpečnost na silnici se začne brát s chutí, něco se naučit a zdokonalit sebe sama.

Informace o redaktorovi

Jakub Janata - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE