Krouťák díky šetření: Suzuki GSX-R 1000

Do nového tisíciletí s novým elánem, jakoby si řekli v Suzuki, když pro začátek milenia vyvinuli superbike, který zostudil konkurenci. Událost to byla veliká a dobře si vzpomínám na úžas každého, kdo se na litru před víc než dvaceti lety svezl.

Po prvních testech bylo jasné, že nový král superbiků je tady a rozdíl proti soupeřům byl dimenzionální. Už zase, dalo by se dodat, protože hned první GSX-R byla mašinou, která v pětaosmdesátém udala sportovním motorkám jejich další směr. U zrodu nového trendu byli samozřejmě i ostatní, ať Yamaha FZ 750, Kawasaki GPZ 900R Ninja nebo Honda VF1000R. Každá byla něčím zajímavá nebo převratná a všechny zvedly mohutnou vlnu, která smetla tehdejší vládce jedné stopy. To znamená motorky s trubkovým rámem a vzduchem chlazeným čtyřválcem, tedy koncepci nastolenou Hondou CB 750 nebo Kawasaki Z1. V jejich případě se Japonci naučili, jak vyrobit spolehlivý motor s výkonem, ze kterého se zadní guma třese hrůzou, a to na ovládnutí trhu sedmdesátých let stačilo. Anglická i jiná konkurence šla do kytek, ale písnička začala být za pár let ohraná a bylo třeba přejít na další úroveň. Výsledkem byly FZ, GPZ, VF nebo právě GSX-R vývojový úprk začaly zažívat rámy, tlumiče a ve velkém i pneumatiky. Konstruktérům se vařil mozek z cetralizace hmoty, snižování hmotnosti a časem se objevily další milníky jako byl Fireblade nebo R1. A Suzuki, jejíž první GSX-R byla v hodně směrech prorokem, stála v devadesátých letech v boji o absolutní vítězství v koutě. Původní myšlenka vzduchem a olejem chlazeného motoru přestala stíhat, SRAD sice nový pořádek nastolil, ale v zákaznických očích to prostě nebyl litr nebo jiná královská kubatura. Po odchodu spíš už cestovní než sportovní jedenáctky GSX-R stál na objemovém vrcholu dvouválcový experiment TL, ale ten hned na úvod sklidil takovou pověst, že na vladaření mohl zapomenout. Zhruba tou dobou došla vedení továrny trpělivost a olej do ohně přilila v roce 1998 Yamaha, když po deseti letech od premiéry FZR 1000 představila další milník v podobě YZF-R1. A máme toho akorát dost, zaznělo v Suzuki. Právě tehdy si dala značka za cíl vstoupit do nového tisíciletí s modelem, který se po patnácti letech opět stane pánem superbikové obory.

Na jednu stranu si můžete říct, že zadání nebylo snadné, ale opak byl pravdou a konstruktéři z toho vybruslili tak, že si říkáte, proč se to nestalo už pár let předtím. Litr byl sice nový model, ale překvapivě neoplýval žádnou technologii, kterou tehdejší svět neviděl. Místo toho vznikl, s nadsázkou řečeno, zvětšením a vyztužením GSX-R 750. Jednoduché, přitom geniální. Sedmpade šla od šestadevadesátého a premiéry SRADa s dobou, někdy kousek před ní a nebyl tedy důvod objevovat Ameriku. Základem motoru se stala kliková hřídel o stejné délce jako u 750, aby byl motor co nejužší. Dokazuje to i zvýšení objemu zejména delším zdvihem, který se protáhl o 13 milimetrů, zatímco vrtání bylo zvětšeno jen o milimetr. Větší písty byly ale díky jiné spodní části lehčí a pohonnou jednotkou se nesla snaha o co nejnižší tření a snížení výkonových ztrát. Několik dílů bylo odlišných, ale jinak si byly motory hodně podobné, a to včetně hlavy, která byla až na spalovací prostory identická. Rozdíl byl ve vačkách s vyšším zdvihem a delším otevřením s cílem opepřit projev v horním pásmu. O podobnosti 750 a 1000 bych mohl něco přidat i z vlastní zahrádky. Když jsem se kdysi snažil ladit SRADa, zkusil jsem použít svody z litru a šly tam. Rozdíl byl jak v menším průměru vyůstění ze spoje čtyř trubek, tak v materiálu, protože talíř měl svody z titanu. Z něj byl i vnitřek tlumiče a celý systém vážil o 1,8 kila míň než u sedmsetpadesátky. Navíc v něm nechyběla přívěra, kterou řídící jednotka měnila odpor v potrubí a pomáhla tím zlepšovat průběh, tišit hluk a snižovat emise. Vedle výfuku byla elektronika pánem i druhého páru škrtících klapek a křemíkový mozek byl následovníkem jednotek používaných u SRADů od roku 1997. V dobových prospektech se továrna kasala, jak má nová výpočetní technika zvýšenou operační paměť a že umí pracovat s informacemi z většího počtu čidel. Proti dnešku šlo samozřejmě o procesor z pravěku, ale dřív to stačilo. Po ABS nebo kontrole trakce se nikdo nesháněl a hlavní informací bylo, že čtyřválec dává 160 koní. To bylo o dvacet víc, než u GSX-R 750, přičemž motor byl s hmotností 59 kg těžší jen o čtyři kila. Když už jsem v tom, tak byl litrový čtyřválec o celých 14 kilo lehčí než motor Hayabusy. Motor s identickou šířkou byl o pouhých 14 milimetrů vyšší a o 6 mm delší než u 750 a vyšší hmotnost šla zejména na vrub kliky. Vedle ní se na těžším motoru podepsal taky vyvažovák a v celkovém součtu i chladič oleje.

Ohledně vývoje nejen pohonné jednotky se ale setkáte i s odlišným proudem informací. Který říká, že Suzuki šlo nejen o to, vyrobit litr s mamutím tahem, ale zároveň ušetřit. Pokud mají dvě motorky stejné nebo hodně podobné díly, výroba se zlevní a Suzuki to praktikovala od 1986, kdy ke GSX-R 750 přibylo jedenáctikilo sdílející vzhled i hromadu komponentů. V době, kdy továrna vyvíjela litr, se na stejném základu montovala 750 a šestistovka a litr tak byl další model, který mohl díly a výrobní zázemí podědit. Podle stejných pramenů je právě tohle škudelní hlavním pozadím pro architekturu motoru. Tedy skutečnost, že vrtání se zvětšilo jen o píď a požadovaný obsah dohonila Suzuki zdvihem. Protože čtyřválec tak zůstal skoro stejně velký, nemuselo se zásadně měnit ani nic kolem. Kromě spousty menších či větší dílů se daly použít původní výrobní formy nebo nástroje a firemní cifršpión si mnul ruce. Nic špatného to ale nepřineslo a navíc byl delší zdvih jistotou mohutného točivého momentu. Ten byl opravdu masakrální a jako důkaz bych rád citoval jednoho z prvních českých kaskadérů, bohužel už nebožtíka Ivoše Pospíšila. „To je první motorka na světě, která jde na dvojku plynem na zadní!“ nadšeně prohlásil po prvním svezení a oči mu žhnuly nadšením. Tah dopravního letadla byl přítomný nejen kvůli zdvihu, ale i jeho kombinaci se 42 milimetrovým sacím potrubím převzatým ze 750. Byl to sice kompromis, který omezoval maximální výkon, ale proti R1 bylo koní porád o deset víc a když už se to tak seběhlo, byla by škoda rodeo ve středních otáčkách lidu neposkytnout.
Motorové šílenství utínal omezovač ve dvanácti tisících a točivý moment vrcholící v 8000 otáčkách měl hodnotu 108 newtonmetrů. Maximálka se dostala na výrobcem udávanou hodnotu 278 km/h a zrychlení z nuly na stovku proběhlo za tři sekundy. Jak projev čtyřválce na tehdejšího pilota působil, krásně shnrul americký časopis Cycle World, který dostal GSX-R 1000 do ruky jako jeden z prvních: „Výkon je takový, že nebýt zvuku sériového výfuku, máte pocit, že jedete na čistokrevné závodní motorce. Proti ní ale nemusíte řadit, protože točivého momentu je tolik, že řazení už není nutnost, ale možnost.“ Velkým rozdílem proti sedmsetpadesátce byl podvozek, u kterého vidlici Showa vystřídala Kayaba s trubkami opatřenými uhrančivou vrstvou nitridu titanu pro nižší tření. Rám vycházel také ze 750 a až na úchyty motoru byl stejný, jen měl o půl milimetru silnější stěny, čímž bylo podle továrny dosaženo o desetinu vyšší tuhosti.
Navenek stejná byla i kyvka, kde byla nepatrně vyšší tuhost dosažena dodatečným vnitřním žebrováním. Celková hmotnost byla proti GSX-R 750 vyšší jen o ty čtyři kilogramy, o které byl těžší motor. Některé díly, zejména rám nebo ráfky sice taky vážily víc, ale kde to šlo jinde, tam Suzuki redukovala. Přední šestipístky byly každý lehčí o 120 gramů než čtyřpístek sedmdsetpadesátky, 180 gramů zhubnul zadní kotouč, 60 gramů zadní třmen, a tak dále. O titanovém výfuku jsme mluvili a nižší hmotnost měla zároveň i přední vidlice a zadní centrál, konkrétně o 360, potažmo 180 gramů.
Geometrie podvozku byla s dárcem orgánů identická, ale změnilo se rozvážení ve prospěch vyššího zatížení předního kola. Někde se zase dočtete, že jim to prostě tak vyšlo a když už se stalo, prohlásili, že šlo o cíl. Ať tak nebo tak, chování předku sklízelo v dobových testech samou chválu, a to nejen v případě kvalitního povrchu, ale i když jel litr po horší silnici. Přes jednu z nejsportovnějších ergonomií ve třídě se ale posez nerovnal pobytu na skřipci a například pokud jde o sedačku, ta byla snad úplně nejpohodlnější. Jízdu zútulňovala povedená ochrana proti větru, vyvažovák v motoru spolehlivě ničil vibrace a zrcátka byla taková, že do nich bylo i vidět. V roce svého příchodu byla zběsilá Suzuki zvolená hned v třinácti zemích motorkou roku. Pro představu, jak si vedla v porovnání s největší soupeřkou v podobě R1, se můžeme opět na test Cycle Worldu: „Obě motorky jsou skálopevně stabilní ve vysokých rychlostech, ale GSX-R má v zatáčkách přední kolo víc zakrojené do stopy a je zároveň obratnější. Jeho podvozek se taky líp vyrovnává s horším povrchem a brzdy jsou srovnatelné. Někomu přijdou lepší u GSX-R, jinému u R1. Ta má také lepší projev motoru, ale jen do čtyřech tisíc otáček. V nízkém pásmu mají perfektně naladěné karburátory navrch, ale kdekoli dál je ve výhodě GSX-R a její brutální zátah ve středních otáčkách. Nikdy jsme si nemysleli, že pojedeme na R1 a bude nám chybět výkon, ale přišla GSX-R a stalo se.“ V roce 2001 se nesly v podobném duchu i ostatní testy a některé časopisy ještě přitvrdily. Jako například redakce UK Superbike, která měla motorku k dispozici jak v provozu, tak na okruhu Almeria: „GSX-R je vybavená takovou kombinací hmotnosti, výkonu a ovladatelnosti, že konkurenci vraždí a devastuje. Suzuki rivaly ve své třídě opravdu pouze neporáží, ale přímo drtí a motorka je tak blízko ideálu perfektní sportovní motorky, jako zatím žádná jiná v historii. Jediná oblast, kde by se dalo ještě něco zlepšit, jsou brzdy. Ne, že by to bylo potřeba, ale ještě by to šlo.“
S minimálními změnami se litr vyráběl i v dalším roce, kdy se mu dostalo odpovědi v podobě modernizované R1 a CBR 954RR. Hra začala být vyrovnanější a ve 2003 prošlo inovací i GSX-R. Ale to už za rohem čekal litrový Fireblade se zelený masakrem ZX-10R, Yamaha se taky neflákala a třída litrových superbiků se začala zvrhávat do dalšího extrému. Ale rok 2001 a poselství o monstrozním krouťáku bude už navždy patřit Suzuki.

Informace o redaktorovi

Roman Kostelecký - (Odebírat články autora)

Autor článku obdržel prémii 45 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):
Motokatalog.cz



TOPlist