Barvy, které mluví hlasitěji než výfuk

Ducati: červená jako krev v žilách

Italská Ducati a červená k sobě patří neodmyslitelně jako espresso a ráno. Ducati experimentovala i s jinými barvami, používala například stříbrnou. Červenou barvu si jako charakteristickou osvojila koncem 70. let. V té době červeně zbarvené vozy Ferrari dominovaly automobilovým závodům po celém světě a staly se symbolem rychlosti a síly. V té době byl model 125 Grand Prix prvním motocyklem Ducati s jasně červenou grafikou. Dnes si Ducati v jiné barvě nedokážeš představit. Ta „pravá“ je prostě Rosso Corsa.

Kawasaki: zelená, co svítí i ve tmě

„Kawa je zelená.“ Tečka. Ale nebylo tomu vždy tak. Před rokem 1969 se motocykly Kawasaki vyráběly převážně v červené a bílé barvě. V té době byla zelená barva považována za nešťastnou. Pak se Kawasaki odvážně rozhodla závodit s limetkově zelenými laky. V roce 1969 byly všechny tovární závodní motocykly Kawasaki A7RS a A1RAS, které se účastnily závodů Daytona 200, nalakovány zeleně. Kawasaki se vzepřela pověře a nikdy se neohlédla zpět. Zelená Ninja je pojem. I když si koupíš černou nebo šedou variantu, stejně fajnšmekři vědí, jaká barva je ta „pravá“.

Yamaha: modrá preciznost

Koncem 70. let mívala Yamaha červenobílé závodní motocykly. V letech 1978 až 1980 začala pro své závodní motocykly používat žluto-černé barevné schéma. Na začátku 80. let se Yamaha vrátila k červenobílému barevnému schématu. Do roku 2004 měl každý japonský výrobce svou vlastní charakteristickou barvu – Kawasaki měla zelenou, Honda červenou a Suzuki světle modrou. Tehdy se Yamaha rozhodla přejít na tmavší modrou. Kampaň „Call of the Blue“ je skvělým příkladem, jak Yamaha využívá své barvy k propagaci. Modrá znamená preciznost, techniku a funkčnost. Najdeš ji na R1 přes modely MT až po skútry.

Honda: červená tradice

Globální Honda je zajímavý případ. V běžném provozu ji vídáme v bílé nebo černé, ale její závodní identita je neoddělitelně spjatá s červenou. Motocykly Honda byly dříve známé podle svých bíločervených barevných schémat, která představovala japonskou národní vlajku. Později začala Honda experimentovat s barvami. Jedním ze slavných laků je základní bílá barva Hondy RC30 VFR750R s červenou a modrou grafikou. V roce 2001 se značka rozhodla oficiálně přijmout sytě červenou barvu, která reprezentuje kvalitu, charakter a technické schopnosti značky Honda. Červené Hondy kralovaly MotoGP i silničním. Legendy jako Fireblade nebo VFR v červené dávají smysl.

KTM: nemilosrdná oranžová

Podobně jako v příběhu Kawasaki ani motocykly KTM nebyly vždy oranžové. Dříve KTM vyráběla motocykly převážně bílé barvy. Když se však v letech 1991 a 1992 KTM ocitla na pokraji bankrotu, nizozemský dovozce Brouwer KTM ze Zwartebroeku spolu s italským dovozcem značku před bankrotem zachránil. Od té doby začala KTM používat nizozemskou národní barvu – oranžovou. Uctila úsilí nizozemských dovozců o záchranu značky. Nyní se zářivě oranžová barva stala pro výrobce charakteristickým odstínem. Výrazný oranžový odstín dokonale vystihuje podstatu chuligána a KTM jinou barvu v podstatě nepotřebuje. 1290 Super Duke R, 890 Adventure nebo RC 8C v oranžové vypadají jako závodní náčiní i na parkovišti před supermarketem. Oranžová je agresivní, syrová a přesně vystihuje filozofii „Ready to Race“. Žádná elegance, ale výkon a chuť k boji.

BMW: německá trikolóra

BMW je často mylně spojováno hlavně se stříbrnou, ale skutečná identita značky je odlišná. Kombinace bílé, modré a červené má kořeny v motorsportu a zejména v divizi BMW M. Tyto barvy se postupně přenesly i na motocykly a dnes tvoří jasně rozpoznatelný podpis. Ať už jde o sportovní RS, GS nebo ostré S 1000 RR, trikolóra hlásá: výkon, technika, preciznost.

Suzuki: Barryho modrá

Japonská značka v minulosti vyzkoušela několik barev. V roce 1976 získala Suzuki první titul mistra světa v kategorii 500 ccm s legendárním Barrym Sheenem na motocyklu RG500. Od té doby spojila své jméno s nebesky modrou. Suzuki s bílým a modrým lakováním nadále vyhrávala šampionáty, a proto začala používat modré lakování i u sériových motocyklů. V roce 1985 dorazila silniční Suzuki GSX-R750 v úžasném modrém lakování, které navždy změnilo tvář značky.

Typické barvy motocyklových značek nejsou marketingová náhoda. Jsou to zkratky, které fungují rychleji než loga a nápisy. Informují, odkud značka přišla, čím si prošla a jaký má charakter. Ikonické kombinace skutečně fungují, i když si dnes můžeš objednat jakoukoliv barvu. Některé věci se nemění – a je to tak v pořádku.

Informace o redaktorovi

Rostislav Gromnica - (Odebírat články autora)