Motohouse 5/2009
Text: Motohouse | Zveřejněno: 24.4.2009 | Zobrazeno: 8 417x
Když se jezdí na silnici, tak je potřeba předvádět nový motorky. A to znamená, že dneska od nás dostanete komplet všechny supersporty, jednu zbrusu novou okruhovou KTMku a jako třešničku na tenhle dortík novou Ducati Streetfighter, na kterou jsme se všichni tolik těšili. A vůbec, je toho hromada, tak příjemný čtení...

Teploměr ukazuje děsivých jedenáct stupňů. Je devět ráno a na trať letí tuny vody z oblohy plné zlověstně černých mraků. Na první pohled je jasné, že zápas se slunečními paprsky na celé čáře vyhrávají. Leží nepřirozeně nízko a směle se převalují od jednoho obzoru k druhému. Přede mnou stojí nasteroidovaný dvouválec obutý na suchých Supercorsách a s touhle věcí máme vyrazit na naprosto bláznivý Portimao Racing Circuit a snažit se z té bestie vyždímat maximum. Vražedná kombinace...

Ne každý potřebuje ke spokojenýmu životu 180 koní, rozedraný slicky či koleno zabořený do asfaltu v každých jen trochu naostřených zatáčkách. Naopak, i na našich silnicích se pohybují stovky pilotů dychtících po levných a zábavných mašinkách, po studnici nekonečné levné zábavy, po milence, která si za to hned neřekne o kožich a o kočár. Jo, jsou i takovíhle majitelé a my dnes už víme, co je dělá šťastnými a co je vedlo k tomu, že si pořídili zrovna takovýhle mašiny.

Kořeny kultury streetfighter sahají až do počátku osmdesátých let, na území severní Evropy. Pokud cafe racery reprezentovaly tradiční motorky upravené na závodní repliky, streetfightery s tradicí neměly vůbec nic společného a od začátku byly revoltou vůči systému a zažitým tradicím. Motorky upravené z těch nejostřejších superbiků, s důrazem na maximální výkony a agresivní jízdu po ulicích. Takže žádný složitý věci, sundat kapoty, namontovat široký řidítka, malé světlo a hotovo. Bike na dlouhá wheelie, stoppie nebo šílené burn-outy až do destrukce zadní pneumatiky. Prostě bordel všude, kde to jde, o to se tady jedná. Je pravdou, že streetfightery byly vždy spíš spojeny s japonskými motorkami a Italové se v tomto odvětví nikdy moc neangažovali, jelikož kořeny zde mají především cafe racery. Vždycky to tak bylo. Až doteď.

S Jakubem Šebestou, jednatelem SuzaMota, tedy jedním z největších českých dealerů Suzuki, jsme dali řeč o ekonomické krizi a jejím dopadu na prodejnost nových motorek.
Jde o důležité téma, o kterém se mluvit musí. Jak to bude letos s prodejem nových mašin, kam se posunou ceny, co bude rozhodující? Sedíme s Jakubem proti sobě v zázemí areálu SuzaMoto na Plzeňské ulici a je vidět, že ani jeden z nás přesně netuší, kam se to může celé během letošní sezony dostat.

Kdyby mi někdy někdo řekl, že takhle po ránu vynadám policajtovi za to, že netahá a že blbě brzdí v zatáčkách, asi bych ho považoval za blázna!
Vyjíždím z boxové uličky v Brně. Jak mám ve zvyku, postavím se ve stupačkách a sklepnu si trochu kalhoty – to aby mě tolik neškrtily, až se za chvilku budu snažit to rozkejvat. Předkloním se a ohlédnu, když vtom mi to najednou dojde. Hele, já vlastně vystrkuju zadek na šestici policajtů, který na mě mají zaměřený radar.

Honda NSR250SP, Yamaha TZR250R a Suzuki RGV250T stojí na pokraji propasti – existuje už jen pár posledních úžasných kousků a tahle dvouválcová dvoudobá symfonie, která kdysi řezala uši mladíčkům od Japonska až do Ameriky, se pomalu vzdá své (závoděním páchnoucí) vlády. Ano, dnes už jich opravdu není moc k vidění, ale kdo se na nich někdy svezl, ten nezapomene – věřte mi!
Srovnávací test Honda CBF1000 vs. Yamaha Fazer
Holky, tohle nečtěte. Tohle je, už od počátku věků, jen a jen chlapská záležitost... Nemůžeme za to, ale je to prostě tak. Scénář není napsán nikterak složitě: doma máte tu nejlepší ženskou na světě, a když se vrátíte domů z práce, čeká na vás dokonalý přístav lásky, klidu a bezpečí. Není na tom nejmenší kaz...
Jenže duše mužská je neklidná. A tam někde v nitru začíná po určité době hlodat červ, droboučký kaz, který má za úkol jedno jediné – poškádlit, vyprovokovat. Načež se odhodláte a praštíte do toho. Jednoho večera opustíte své pohodlí a začnete hledat nějakou jinou. Tu, která vám podle vaší vize poskytne všechno to, co ta dosavadní nikdy neodkryla.

Pohled z okna na silnici pokrytou sněhovou pokrývkou, jejíž hladký bílý povrch narušuje jen sůl dopadající ze sypače, mi vhání slzy vzteku do očí a naplňuje mě pocitem zmaru. S náladou temnou jako rozkrok zarostlých černošek mířím do rachoty prodávat Audiny. Při ranní kávě, bez který se podle mého názoru nedá přežít den, kontroluju poštu, čtu dopis od Soma, motohousího redaktora. A v něm jen dva řádky: „Dobrá zpráva, Gasi, v sobotu spolu jedem na Orange day do Milovic. Budeš jezdit ty, já mám kotník u doktora...“

ZX-6R, CBR600RR, 675, GSX-R600, R6
Pusťte z hlavy úvahy nad současnou úrovní sportbiků, protože jsou na tom všechny skoro stejně... Když se vezme v úvahu to, že čtyři z testovaných mašin mají opravdu hodně podobné motory a specifikace podvozku, je až překvapivé, jak rozdílně dokážou ve výsledku působit. Každá má svůj vlastní charakter, jízdní dynamiku a nabízí unikátní možnost, jak se sebou nakládat. Problém je, že něco takového zjistíte pouze tehdy, když máte možnost vyzkoušet je všechny pěkně jednu po druhé. A to vám právě chceme zprostředkovat…

S Joskou sedíme na pivu v jedný moravský hospodě. Teda, na pivu... hm, hnědou vodu s pěnou piju jenom já. On se hned ze začátku večera nazve „starým prostatikem“, a tak už prý nemá cenu se tím pivem pořád dokola prolejvat. Následně nastoupí do místní slivovice a nevidí na tom vůbec nic, co by porušovalo zaběhlý řád! „Protože je dobrá a tomu celýmu dnešnímu povídání neubere, ale přidá!“ Pepkův chraplavý hlas zní celou hospodou dominantně, je znát, že je zvyklý na fakt, že když něco dělá, tak to holt musí být i hodně nahlas. Mladičká blond servírka před jeho smíchem cudně klopí oči, ale donášku dalších a dalších panáků vcelku zdařile zvládá. A tady máte fragment toho, co jsem si stačil z večera zapamatovat.

Je tady všechno – macatý přední tlumiče Marzocchi, hliníková kyvná vidlice s centrálem Sachs nebo radiální brzda AJP. Navíc je to všechno moc pěkně poskládaný dohromady, nikde nic zbytečně neruší, nechybí ani nepřebejvá. Už na první ťuk poznáte, že je to kvalitní výrobek a že se chce obecenstvu líbit.

Co máme v tlapách
K hromadě redakčních věcí přibyla další motorka. Tak si přečtěte, co nás přivedlo k dalším několika šíleným projektům, co budeme letos dělat a nedělat.

Svět už není to, co býval. Bývaly časy, kdy stačilo vzít jeden z oblíbených čtyřválců v originálním rámu, zvednout mašině prdelku do nebeských výšin, nasadit široká řidítka a všichni vás zbožňovali za toho úžasného streetfightera, kterého jste vyrobili.

Dva dobrodruzi, dvě offroadová BMW, testování doplňků od Touratechu, ale především 555 kilometrů dlouhá trasa vedoucí západem Severní Ameriky, extrémní zážitky a spousta nocí pod hvězdami.
Jsem již šestým rokem na cestách okolo světa jen se svou motorkou, stanem a fotoaparátem. V mezičase mám pauzu v kanadském Vancouveru a vychutnávám si výdobytky civilizace – horkou sprchu, pohodlnou postel a hlavně italský kávovar.

Naše dnešní povídání bude zaměřené na tu jedinou součástku na motorce, o kterou se musíte postarat, i kdybyste měli obě dvě ruce levý jak turecký šavle...
Ať už si pořizujeme motorku pro zábavu, nebo jako dopravní prostředek, musíme mít pořád na paměti, že nebude jen a jen poslušným soumarem Je třeba se o ni také občas trošku postarat, polaskat ji olejem. Tou nejčastější údržbou je bezesporu práce s řetězem! Ti z vás, kteří využíváte alternativního převodu motorové síly na zadní kolo, neodcházejte, protože nikdy nevíte, kdy se i vám budou hodit následující informace.
World Superbike
Chcete postavit nejlepší a nejdramatičtější závodní sérii všech dob? Není nic jednoduššího. Vezměte hvězdu největší světové proslulosti a postavte proti ní někoho, kdo na ni bude dotírat. Doohan měl svého Crivilleho, Spencer Lawsona, Rainey Schwantze a Fogartyho v bajkách neustále otravoval Aaron Slight. A pokaždý jde hlavně o to rozdělit si fanoušky, dát jim možnost nekonečných debat – ať už o jezdcích samotných, nebo o jejich motorkách. Stojím teď ve Valencii v posledním sjezdu dolů k zatáčce před cílovou rovinkou a přemýšlím: „Mají to současné Superbiky taky tak? Není to už jen pole vyžilých hvězd, které se sice honosí slavnými jmény, ale ve skutečnosti je tohle už jen pohřebiště, kde uvadá jejich sláva?“

A když už jsme v té Valencii byli, tak jsme pro vás přichystali pár postřehů ze zákulisí, které byste asi neměli prospat. A lepší je víc obrázků navíc než nějaký dlouhatánský písmenka.

Letošní sezona bude o elektronickém Australanovi, kterého bude pronásledovat velice snaživý Talián. Víc bych od toho asi nečekal. Po trati v katarském Doha se převaluje z kolena na koleno červená kombinéza. Je sobota večer a právě se jede poslední kvalifikace pro závod, kterým se už zítra začne letošní MotoGP sezona. Pozorujeme práci zadního kola Ducati pod Caseyem Stonerem a nestačíme kroutit hlavou – podívejte se na to, ty drobné odskoky, zvládnutá nervozita, neustálá korekce prokluzu i smyku, jako by ta mašina byla k asfaltu snad přibitá.

Ahoj motodámy, zdravím vás po delší odmlce. Vypadá to, že se nám počasí umoudřilo a určitě už některé z vás nakoply stroje. Taky na mě snad brzy dojde. No k věci. O čem to dnes bude? Když jsem byla na výstavě, potkala jsem tam Verču a řekla si, že je to dobrá příležitost s touhle rychlou holkou prohodit pár slov a trošku ji pro vás vyzpovídat.
+ všechny ostatní rubriky, jak jste ostatně zvyklí...
Motohouse 5/2009 v prodeji od pátku 24. 4. 2009
* cena 99 Kč
* roční předplatné 750 Kč
info předplatné: www.send.cz
info časopis: www.motohouse.cz
Jak se Vám líbil tento článek?