reline_unor



Kawasaki ER-6n v Alpách - příprava

O naší redakční Kawasaki jsme psali již několikrát. Tentokrát přišlo na pořad dne vyjet s naší Kawou na výlet do ciziny. Pod heslem cesta je cíl jsem s ER-6n projezdil italské Dolomity a rakouské Alpy. Cesta kolem komína zas tak moc z dlouhodobějšího hlediska neřekne a tohle byla ideální příležitost natočit s Kawou nějaký ten km a prověřit, co tento dvouválcový stroj vydrží při intenzivnějším ježdění v zápřahu.

Kapitoly článku

Cestu jsem měl již delší dobu naplánovanou a nebyla do této oblasti v letošním roce první. Takže jsem vcelku měl představu o tom, kam a na jaké silnice se s Kawou dostanu. Osazenstvo jelo povětšinou v obdobném objemovém složení a navíc zde byl jeden zánovní Versys s podobnou technikou. Takže zde byla ideální příležitost, vyzkoušet v přímém srovnání dva koncepčně odlišné stroje na stejném motorovém základu. Načasování pro cestu s redakční Kawou tak bylo více než ideální. Motocykl jsem si před cestou vybavil o nějaké to příslušenství, které bych Vám rád představil v tomto úvodním článku cesty.

Den 0 - Montáž cestovní výbavy

Jelikož jsem s ER-6n zatím neměl moc zkušenosti, chtěl jsem ji věnovat pozornost již nějaký ten čas před cestou. To se mi bohužel vzhledem k pracovnímu vytížení nepodařilo. Navíc se byla Kawa těsně před výletem rozcvičit na okruhu, takže se klasicky ladilo vše na poslední chvíli, den před cestou. Musel jsem namontovat držák GIVI s plotnou na kufr, tankvak SW Motech s držákem do víčka nádrže a udělat si tzv. technickou přejímku stroje před cestou.
Vzhledem k tomu, že jsem neměl moc času dříve motocykl důkladněji technicky zkoumat, montáž protahovaly jinak běžné samozřejmostmi. Na druhou stranu alespoň jsem si motocykl osahal a vyzkoušel, nakolik je stroj technicky intuitivní a co by mohlo být vyřešeno lépe. Rovněž mi tohle vše poskytlo základní představu o tom, jaké jsou na motocyklu použity šrouby, co je jak uchyceno a co bych tak mohl potřebovat na cestu v základní sadě nářadí.

Zde šlo seznamování vcelku hladce. Jen mi hned na začátku nějak hlava nebrala umístění zámku sedla. Tedy krom toho, že jsem ho chvíli hledal. Nějak nechápu, co vedlo konstruktéry k tomu, že umístili zámek nesmyslně přímo vstříc všemu sajrajtu a vodě od zadního kola.

Tankvak SW - Motech

Při montáži přišel první na řadu tankvak. Řešení uchycení je chytré. Vše je řešeno přes víčko nádrže, kde se vymontují původní šrouby, které nahradí delší, aby mohli přichytit navíc kroužek a držák, do kterého se uchytí tankvak.
Při montáži jde vše hladce a celé řešení je intuitivní. Člověk musí dát jen pozor, jak hodně dotáhne šrouby v uchycení. Pokud se to přežene, vzniká problém. Víčko nádrže má tendenci se trochu kroutit a výsledkem je to, že nádrž neotevřete. Jde tedy spíše o tom najít optimální kompromis mezi dostatečným utažením, aby držák plnil svojí funkci, a zároveň neutáhnout šrouby tak pevně, aby šlo dále bez problému vyklopit víčko.
Na jiném stroji jsem zatím tento systém neměl, takže lehčí problém s dotažením může být klidně jen u tohoto modelu nebo v samotné montáži, tedy mé neznalosti věci. Na samotný tankvak je následně třeba připevnit ještě protikus. Spodní plotnu jsem musel provrtat a držák s aretací na víčko upevnit přes čtyři šrouby s matkou. Vymezení uchycení a místo vrtání je na Vás. Vše je třeba optimálně zvolit podle toho, jak Vám sedí tankvak nejlépe na nádrži. Nutné je, aby při usazení jezdce byly vidět budíky a tankvak nepřekážel maximálnímu vytočení řidítek. Uchycení tankvaku je díky tomuto technickému řešení otázkou pár vteřin a výrazně Vám tak zlepší celkový komfort na čerpací stanici a především na delších cestách. Tam kde ostatní připevňují batožinu na popruhy. Vy zvládnete vše hravě na jedno nacvaknutí. Navíc je pochopitelně zcela jedno, zda máte plastovou, či plechovou nádrž. Držáky a adaptéry se dělají takřka na všechny motocykly na trhu. Brašna samotná pod označením Trial se nijak zvlášť nevymyká zavedené praxi. Nostnost je stanovena na 2kg, objem se dá zvětšit přes zip. Na vrchní straně nechybí slída na mapu. Hlavní prostor je přístupný přes zip po obvodu a zapíná se přes dva jezdce. To má výhodu mimo jiné i v tom, že si ho lze uzamknout malým zámkem.
Odklápěcí víko má ze spodní strany klasickou síťku se zipem na drobnosti. Vše je doplněno ještě o dvě menší brašny na boku, z nichž lze jednu úplně odepnout a použít na kratší výlet jako příruční ledvinku. Samozřejmostí celého balení je pláštěnka. Vpředu nechybí madlo s gumovou výztuhou. Co je třeba u tohoto zavazadla vyzdvihnout je kvalita zpracování, bytelné dno díky systému uchycení a velice přijatelná hmotnost prázdné batožiny. Více zde.

Držák kufru Givi

Jelikož již vlastním starší „no name“ kufr v systému uchycení Monorack Givi, který vozím na své soukromé Aprilii Falco a jsem s ním nadmíru spokojen, rozhodl jsem se pro stejný systém i na této cestě s Kawasaki. Balení je rozděleno na dvě části. Na samotný nosič (montážní sadu) a samozřejmě plotnu na kufr.
Když jsem vše vybalil z pečlivě zataveného igelitu, vypadlo na mě součástek a šroubků, jak kostiček z Lega. Pravdou je, že vše bylo pečlivě zataveno ještě v samostatných sáčcích a doplněno o přehledný manuál. V první řadě bylo třeba připevnit vzpěru (výztuhu) nosiče pod zadní podsedlovku. Na to je třeba sejmout sedlo a uvolnit šrouby, které drží plastový díl s blinkry a SPZ. Vše se následně doplní na každé straně o malý vingl a sešroubuje delším dodaným šroubem na každé straně přímo do vzpěry pod sedlo i s plastovým dílem. Vzpěra je na milimetr přesně ohnutá a tvoří spolu s postraními nosníky nedílnou součást celé konstrukce, takže přesnost usazení a preciznost utažení šroubů je na místě. Zde nastala menší komplikace v tom, že vše jde přes dodaný šroub na chlup přesně a matky sedí opravdu jen na pár závitech.
Měl jsem trochu obavy (ukázaly se tedy po cestě jako liché), aby se nepovolily a pokud bych měl v tu chvíli v garáži ve stejném závitu šrouby delší, asi bych je použil. Postranní nosníky se montují o poznání snáze. Nejdříve je třeba odšroubovat a zahodit originální madla spolujezdce. V balení jsou plastová vymezení a ocelové válečky, které plnohodnotně nahradí původní díry v plastech, které zde jsou po madlech. Uchycení je stejné přes dva velké šrouby skrz plasty přímo do závitu na oka v rámu. Vše ještě přes šroub na každé straně připevnit na vzpěru a konstrukce nosiče je hotova. Poslední fází je samotná plotna, která je zde u tohoto nosiče chycena přeš čtyři šrouby. Následují kosmetické plastové záslepky proti korozi a snadnému odšroubování a dál stačí připevnit jen větrem ošlehaný kufr. Padne jak víko na hrnec, takže máme radost. Na celém řešení, považuji jako chytré asi jedině možné nahrazení madla spolujezdce bez ztráty samotné funkčnosti. Rovněž mě zaujalo nové provedení plotny, které je o poznání lehčí a přitom má více bodů k uchycení, než na mé soukromé u Aprilie.

Následuje jen povinné foto, kontrola provozních kapalin, spojky (je zde přes lanko), napnutí a mazání řetězu. Je pozdní večer, zítra můžeme vyrazit s Kawou vstříc dobrodružství. Celkové technické řešení celého motocyklu a uchycení jednotlivých částí se mi zamlouvá. Celkově kompaktní charakter, krátký rozvor a sportovnější usazení, je příslibem zajímavé cesty. Vše se zdá, že padne dobře a nijak výrazně při usazení nepřekáží, takže vládne spokojenost. Jsem především rád za praktický tankvak. S tímto motocyklem nemám příliš zkušeností a nevím na kolik mě při cestě unaví, takže jsem velice rád, že nepovezu nic na zádech a i přes veškeré příslušenství mi zůstává dostatek prostoru k tomu, abych mohl měnit bez sebemenšího omezení na stroji polohu, což se při delší cestě určitě hodí.

Ceny doplňků

2987 Kč – trial bag
1200 držák
490- kroužek na víčko nádrže
www.sumotobrno.cz

1990 Kč – držák Givi
990Kč – plotna
www.motosp.cz

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (6x):
Motokatalog.cz


TOPlist