Cardo Packtalk Edge: Interkom s pořádným výkonem

Jestli jste ještě nikdy nenatrefili na značku Cardo, pak vězte, že se tato firma zabývá různými „kecafónky” do přileb motocyklistů rovných 20 let. Dvě dekády, to už je celkem dost času stráveného vývojem, který je na jejich vlajkové lodi jménem Cardo Packtalk Edge vidět. Ovládací element je designově čistý a rozhodně nepřipomíná dálkové ovládání k Starship Enterprise, což může být v očích estéta značná výhoda. Uprostřed ovladače je takový středový žlábek a po jeho hranách (nahoře, dole a vepředu) naleznete tři velice decentní ovládací tlačítka. Co je trošku paradox, že ačkoliv jsou jejich rozměry poměrně subtilní, jejich ovladatelnost je bezvadná i v zimních rukavicích. Hrana tlačítek je totiž citelně vystouplá, a tak ji s jistotou nahmátnete i za jízdy. Čtvrtým ovládacím prvkem je rolovací váleček, chcete-li roller, umístěný vzadu.

Mlaskni ho na škopek

Sympatická mi přišla i samotná instalace, není totiž nijak složitá a zvládne ji i podprůměrně inteligentní a průměrně šikovný redaktor. V první řadě se musíte rozhodnout, jestli kolébkový držák přichytíte na klip nebo jej přilepíte na 3M oboustranně lepící pásku. Klip mi do helmy strčit nešel, protože mi v tom bránil polystyrén uvnitř helmy. Pekelně spletitou dedukcí a vylučovací metodou jsem překvapivě došel k závěru, že tu kolébku budu muset přilepit. Pak už to šlo poměrně snadno, vyndal jsem v helmě molitanové náušní záslepky, přilepil do nich přiložený suchý zip a přichytil k nim reproduktory. Analogicky jsem to samé udělal i s držáky mikrofonu, kabely jsem schoval pod molitanovou výstelku helmy, pospojoval jacky a hotovo.

Co na sadě Cardo Packtalk Edge cením nejvíc, tak je to jednoduchost připojení. A to jak mechanického, tak i elektrického. Ovládací element pracuje totiž na magnetickém principu, tzn. že jej do správné polohy uvede silný magnet. Vy tak nemusíte hledat správnou polohu ani se trefovat na nějaké jezdce, což bývá obzvláště s helmou usazenou na hlavě a v rukavicích občas otrava. Stačí se jen ovladačem přiblížit ke kolébce a magnet už bezchybně odvede svoji práci. V provozní poloze jej ještě automaticky zajistí zobáček, který nepustí ovladač z kolébky ven, dokud ho nezatlačíte dolů a ovladač následně nevysunete. Abych byl upřímný, musel jsem si pustit při prvním cvaknutí video na YouTube, abych zjistil, jak kontrolér opětovně vyprostit, protože jsem už začínal mít obavu, že na helmě zůstane na věky.

Muziko, hrej a vyhrávej

Jestli jsem s něčím u Carda opravdu spokojený, pak s hudebním výkonem reproduktorů. Ty dodala firma JBL, mají průměr 40 mm a disponují dokonce třemi zvukovými profily:Bass Boost, High Volume a Vocal. Asi nikoho nepřekvapí, že mému rockem zmlsanému ušnímu aparátu nejvíce lahodil Bass Boost. Hudbu můžete poslouchat třeba z vestavěného rádia pomocí aplikace ve vašem chytrém telefonu. V ní si můžete naladit a uložit vaše oblíbená rádia včetně Proglasu (jak to, že mají ty „panbíčkaři” všude nejsilnější signál?), tudíž už nikdy nebudete ochuzeni o možnost poslouchat slovo Boží i na vašem pekelném stroji. A to se vyplatí! 

Já jsem však tuto možnost z nepochopitelných důvodů nevyužil a raději jsem si Biblické songy pouštěl z Apple Music. Jednak na motorce nehrozí, že by na vás díky tomu přišla nějaká hláška a pak ty otravné reklamy nebo přejezdy mezi frekvenčními rozsahy rádií, to není nic pro mě. Ale ta možnost tu je a rádio vlastně nehraje vůbec špatně. K naladění stanic lze samozřejmě využít i ovládacích tlačítek na samotném ovladači. To však sebou nese v průběhu jízdy logicky určitá rizika. Osobně jsem se při jízdě omezil jen na ovládání hlasitosti, které je díky „rolátoru” velice pohodlné, maximálně k přepínání uložených stanic či skladeb. Ke složitějšímu nastavení doporučuji raději zastavit a udělat ho v klidu, což platí o všech možných „techno-udělátkách” obecně.

Tady orel…

Pouštět si do helmy ku poslechu a dobré zábavě oblíbenou muziku, může být vskutku příjemná věc. Obzvláště pak při dlouhých přesunech na dovolené, kdy si tím můžete zpříjemnit monotónní aerodynamicky šum. Každopádně to není zdaleka jediná výhoda interkomu. Tou druhou je komunikace s okolím. Asi se vám stalo minimálně stokrát, že čekáte důležitý hovor, který přijde jak na potvoru v průběhu času, který trávíte na motocyklu. Obvykle tuto skutečnost objevíte až posléze při „rauchpauze”, snažíte se dotyčnému na oplátku dovolat, ale on to nebere a zavolá vám zpět kdy? Samozřejmě až ve chvíli, kdy na sobě máte opět namontovanou, pozapínanou a přicvakanou všechnu motovýbavu. No to by jeden vyletěl z kůže, i kdyby v tu dobu jel v textilu. Se šikovnou náhlavní sadou není žádný problém. V případě Carda je zvuk na obou stranách srozumitelný, i když jedete na naháči po dálnici nebo jiných aerodynamicky nepříznivých případech. Jednoduše jedním čudlíkem můžete zpětně vytočit naposledy volané číslo. A pokud jste hračičkové a jablíčkáři v jednom, stačí zvolat „Hey Siri!” a instruovat „Sirínu Vilijemsovou” i ke složitějším úkonům.

Vrcholem konektivity se stává situace, kdy na chrániči vaší sošné hlavy nemáte přicvaknutý Cardo pouze vy, ale i vaši druzi ve skupině. S nimi se pak můžete spojit pomocí technologie DMC (Dynamic Mesh Communication – dynamická síťová komunikace), což je zcela určitě meganejhustější věc na světě, která funguje až pro 15 lidí ve vzdálenosti do 1,6 km. Výhody takového spojení, kdy za horkých letních dní můžete za jízdy se svými druhy hodnotit přednosti i zadnosti polosvlečených slečen, které jste právě minuli, asi netřeba dlouze rozebírat. Nicméně nám do redakce na vyzkoušení přišla pouze jedna sada, a proto jsem výše zmíněné nemohl bohužel vyzkoušet v praxi, tudíž výše zmíněné berte pouze jako informaci vyčtenou z technického listu. Což je trochu škoda, protože těch horkých dní letos bylo požehnaně.

Resumé

Interkom Cardo Packtalk jsem měl to potěšení testovat prakticky celou sezónu, během které se mnou odjel tisíce kilometrů za každého počasí. Jeho hlavní výhodu spatřuji v jednoduchém nasazování na helmu a ovládání základních funkcí. Obzvláště pak musím vypíchnout roller, který mně osobně sedl nejvíc. Další důležitou věcí je hudební výkon, který odvádí reproduktory od JBL. Paradoxně právě na něj si musí dát člověk pozor a dávkovat ho s rozumem. Velice snadno se totiž nechá unést tím, že jsou repráky schopny přeřvat všechno, co nechce slyšet, a je asi zřejmé, že z dlouhodobého hlediska to pro vaše sluchovody není to pravé ořechové. Důležitá je i výdrž baterie, ta není vůbec špatná. V případě, že se rozhodnete trýznit vaše ušní bubínky hudbou tak říkajíc „na plné gule”, vydrží Cardo vřískat 4-5 hodin v kuse. Budete-li jej používat pouze ke komunikaci, případně pro hlasovou navigaci při cestování, jeho výdrž bude násobně vyšší.

Pokud bych měl něco Cardu vytknout, tak zejména to, že se v rámci ceny výrobku šetřilo na instalačním materiálu. Třeba takový ten nalepovací suchý zip jsem si v případě mikrofonu musel přepůlit, aby mi to vyšlo. Na funkci to nemá vliv, ale kdybych si chtěl sadu přehodit do jiné helmy, tak mám smolíka. Stojí to pár korun, což se o celé sadě rozhodně prohlásit nedá, a tak bych chtěl apelovat na výrobce, aby přiložil k balení „do foroty” více spotřebáku. Další věcí, která mě párkrát vypekla, bylo hlasové ovládání. Jelikož jsem velice muzikální, tak si občas v helmě prozpěvuji. Nic vás nemůže vyhodit z konceptu, jako když se píseň a vy s ní derete do finále, opřete se pořádně do hlasivek a váš interkom vezme právě zaznělý tón jako povel k tomu, aby zavolal vašemu nadřízenému. Pokud je v tu chvíli zrovna pátek v jednu odpoledne, může vám jít v tu chvíli o život, jak po fyzické, tak po profesní stránce. Tady by chtělo ještě zamakat. 

Poslední věcí, nad kterou bude jistě spousta lidí hloubat je cena. Ta je stanovena na yshop.cz na baťovských 8299 Kč za sadu pro jednoho a to není málo. Za tyhle peníze však dostanete kvalitní interkom s dobrou výdrží baterie, výborným výkonem a snadnou ovladatelností.

Informace o redaktorovi

Roman Bureš (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm