Vietnam na skútrech + něco navíc

V následujících řádcích bych vám rád přiblížil náš dost spontální vejlet do jihovýchodní Asie. Žádná cestovka, žádný předem stanovený plán, pouze zpáteční letenka, baťoh a pár "drobných" v kapse.


 Letět někam do světa se nám chtělo už dlouho, Jaromírovi ještě dýl, protože nikdy v letadle neseděl. Ale když je člověk zaměstnanec se čtyřmi týdny dovolené jako já, tak na několikatýdenní výlety v zimě a stejně dlouhý v létě to prostě nevychází. Zlom nastal začátkem ledna, kdy jsem v následku reorganizace naší firmy přechodně rozšířil na měsíc únor řady nezaměstnaných. V polovině ledna se konal bájný závod Off Road fichtel day v Soběslavi, kam jsme přijeli podpořit naše přátele a kamarády a na následující pozávodní párty a maturitním plese jsme vše domluvili. Proč nás napadnul zrovna  Vietnam, si nějak nevzpomínáme :D .
Druhý den po vystřízlivění jsme se ubezpečili, že to opravdu nebyli jen plané řeči v důsledku konzumace jindřichohradecké whisky a tak stačilo jen sednout k počítači, objednat letenky, vízum a vzhůru do světa.

Před odletem

Jelikož jsme objednávali letenky necelé tři týdny před odletem, tak už nebylo moc z čeho vybírat. Zpáteční letenka Praha - Hanoi pro jednoho vyšla na 21 000,- včetně poplatků a pojištění. Na letenkách se dá dost ušetřit, při nákupu několik měsíců dopředu se dá pořídit už od 15 000,- . Do Vietnamu je s Českou republikou zavedené vízová povinnost. Víza jsme si zařizovali on-line na www.vietnamisa.cz za 21 USD předem a doplatek 45 USD na letišti při příletu (osoba).
Další důležitá věc je očkování, doporučuje se žloutenka a břišní tyfus, i to jsme zvládli, takže už stačilo jen shlédnout díl Top Gearu Vietnamský speciál a vyrazit.

Cesta do Hanoje

Úterý 5. února – čtvrtek 7.února

Na ruzyňské letiště nás veze Jaromíra ségra a při loučení je na ní zřetelně vidět, že má velký pochyby jestli se my dva, vesničani se slámou v botech, ještě někdy vrátíme domu. V 8 večer nasedáme do poloprázdného letadla směr Paříž, je to nějaký malý vrtulový mrzák, ale jako začátek dobrý. Dostáváme bagetu a já pivko a asi po hodině a půl vystupujeme na letišti Charles de Gaule v Paříži. Trošku pomateně hledáme odletovou halu, kde budeme muset přečkat noc, protože další spoj do Bangkoku odlítá až druhý den po obědě. Uleháme na sedačky v zavřený kavárně a celou noc nám dělá společnost zvuk rozvášněný rozbrusky, protože opodál něco opravují. Ještě nás dojde zkontrolovat pani četnice, jestli nejsme vagabundi a máme platný letenky. V 5 ráno nás slušně vyhazují z kavárny a venku je tma a prší. Měli jsme v plánu vyrazit busem do centra na Eiffelovku, ale v dešti to nemá cenu. Holt se na ní dojedeme podívat jindy a na kejvačkách. Na letišti se poflakujeme až do jedné hodiny odpoledne a pozorujeme letušky a černochy, kterých tu je víc než dost. Jak černochů, tak letušek.
Po půl druhé usedáme do velkého Boeingu, který je narvaný až na střechu. Vedle nás sedí jakási francouzská bába, škoda. Let probíhá v pohodě, konzumujeme piváky, víno a jídlo z alobalových vaniček. Počasí bylo celý let perfektní, přes Evropu nádherně jasno a v noci bylo jediným zpestřením pozorování dlouhé osvětlené čáry na zemi. Podle mapy to vypadalo na pakistánsko – indickou hranici, ale mohlo to být klidně něco jiného. Ráno okolo půl sedmé přistáváme v Bangkoku, venku krásně jasno a obrovském hic, letištní hala je naštěstí klimatizovaná. Jdeme vyřídit palubenky k Vietnam airlines a čas do odletu do Hanoje trávíme u netu a pozorováním Asiatek, dobrý kusy…
Po obědě usedáme do posledního letadla a míříme na Hanoi. V letadle je mraky místa a dostáváme výborný jídlo – nudle s nějakým masem, hádáme se, jestli to byl pes nebo ne. Každopádně to bylo výborný. Po necelých dvou hodinách letu konečně přistáváme v Hanoji.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE