Severní Vietnam po našem ...

… bylo to něco jako puštění se sukně vlastní mámy! Celý svůj motorkářský život se motám na motorce po Evropě, kde se kultura a lidé moc nemění, a trochu nafoukaně řečeno, není, co by mě asi překvapilo. Chtělo to změnu! Chtělo to velkou ZMĚNU! Chtěl jsem se pustit máminy sukně, protože mě Evropa byla už malá!

Jak se určitě stalo už i Tobě, promluvila náhoda a sociální sítě, kde jsem dostal tip na motorkáře ve Vietnamu. Prohodili jsme si pár vět v komunikaci a výsledkem byl dobrý kontakt v půjčovně motorek přímo v Hanoii.  Zádrhelem v půjčovně kupodivu nebyl ani termín naší cesty, ani to, že jsme z druhé strany světa a světe div se, ani to, že nechceme platit předem, ale pro nás taková banalita, jako to, že chceme Vietnam projet na enduro motorkách o objemu do 250 ccm. Ano nabídka skútrů všech barev, tvarů a objemů byla obrovská … nééé, my palice dubové chceme lehké enduro!!!  A tady se nám naše paličatost vyplatila … a endurka byla. Ve zpětném pohledu na naši cestu, jsme opravdu byli na endurech jako exoti. Nejen, že jsme byly jako Evropané o dvě hlavy vyšší a asi 40 kg těžší, ale ještě jsme jeli na něčem, na co běžný Vietnamec neumí ani vyskočit, protože řídítka má ve výšce očí! Bože, a to jsme měli jen 250ky. Co by dělali na GéSku???

Přeskočil jsem plánování cesty, ale to je trochu nudné, protože popisovat to, jak trávíte hodně času nad tím, kam chcete jet, kde to je, jak se tam dostanete, kde budete spát, co budete jíst, a nebo kdy bude vhodné koupit letenky … to je prostě pro čtenáře nuda. Takže zkrácený návod: Plánujte jen ty nejvýznamnější body cesty, které chcete vidět … zbytek zařídí okolnosti, neplaťte nikdy peníze dopředu, naopak, o výši ceny se domlouvejte vždy předem, mějte jistotu ubytování první a poslední noci na své cestě, ostatní ubytko se už řeší místě nebo přes booking (je přece 21. století!!! a ve Vietnamu mají také internet nebo WiFI … většinou s heslem 12345678 😊). Motorky jsem popsal a letenky, no jejich cenu zas tak moc neovlivníte. Takže se jen a jen těšte na zážitky.

A že těch zážitků bylo! Hned při cestě z letiště místním taxíkem, který měl na kapotě nápis „I love New York“, jsem prošlapával nohou podlahu auta, jak jsem se bál, že někoho srazíme a virtuálně jsem pořád brzdil. Motorky (sorry, skútry) zprava, zleva, z protisměru  … áááá já se zblázním. Žádná pravidla, jen klaksony, klaksony a neustále se pohybující hmota aut, skútrů a autobusů.

Ale do Vietnamu jsme nepřijeli kvůli hlavnímu městu, takže druhý den ho necháváme za sebou a tím pádem i tu pohybující se hmotu dopravních prostředků a odebíráme se do míst, kde se pravidla mění. Asfaltové cesty vystřídaly cesty prašné, necesty bahnité a lokální cesty, které občas poznaly trochu asfaltu. Na těchto cestách vítězí místní náklaďáci, tiráci a autobusáci. Motorka (skútr), i když má klakson hned nad předním kolem, to aby jeho jekotu nic nebránilo v cestě, zde hraje druhé housle.

Moc nám pomohlo, že celá parta používala komunikace! Nejen, že si hned sdělujete zážitky a postřehy, ale hlavně celá skupina na sebe dává pozor a hned se informujete navzájem, že tirák je za námi, a nebo že zrovna jede tirák v protisměru.

Určitě, co bych nedoporučil ve Vietnamu zkoušet, je jízda v noci. Není úplně neobvyklé, že ostatní účastníci, kteří se pohybují v noci na silnici, jsou neosvětlení (jako například: kráva/krávy, tirák, týpek tlačící dvoukolák s tunou vlnité azbestové střešní krytiny a tak …). To vše kombinováno silnicí, která občas ztratí svůj asfaltový povrch, a nebo dírou, ve které se pro změnu ztratíte Vy! Prostě za tmy se už má sedět v klídku v home stay (u rodiny, která vám nabídne nocleh) a zkouší se místní jídlo … ale o tom později.

Co bych určitě doporučil, je jízda v horách. V horách, po malých cestičkách s výhledy, u kterých se tají dech. Cestičkách bez turistů, bez pravidel. Anebo naopak údolím, třeba na bambusovém voru, kdy jste i s motorkou převáženi přes přehradu  … Skoro každých 100 km se krajina zásadně mění, a i když jste doma seděli a plánovali cestu, tohle prostě nenaplánujete. Všechno jsme to jeli přes Google navigaci a ta z 95 % vždy věděla kam máme jet. A když ne, tak pak nastává to správné adventure!!! Zapomeňte na angličtinu, zapomeňte na hrdost. To, co vám pomůže u místních lidí, jsou vaše posunky, malování klacíkem do písku … no prostě komunikace jako kdysi, kdysi dávno, než se člověk naučil dorozumívat řečí. Hezké je na tom i to, že Vám opravdu místní chtějí pomoct a pořád se u toho hezky a upřímně usmívají – to v Evropě nezažijete. Odměnou je situace, kdy za zády uslyšíte krásnou hlášku „Ty Čecha“?  Joooo, to se jste narazili na Vietnamce, který buď v Čechách (Československu) byl nebo tam má příbuzné, a nebo oboje. To je pak smršť vět, vyvalených očí, smíchu a plácání se po zádech. Obvykle to končí tím, že už se ten den dál nejede 😊

Asi největší obavou byly motorky, a to co se stane, až se něco stane. Co dělat ve Vietnamu s nepojízdnou motorkou? Anebo, co dělat, když se s motorkou někam nedostanu? To druhé se vyřeší hned! Prostě musíš se dostat všude! Když už jsme si mysleli, jací jsme páni světa a enduro machři, a jak dáváme ten extrémní terén, projel kolem nás skútr, na něm holka, která měla na klíně otep trávy a za sebou asi mladšího bráchu …. Ufff, to pak padla brada a následoval obrovský smích …  A co poruchy? Také byly, ale ve Vietnamu jsou malé opravny a dílničky na úplně každém rohu a každý (i ta holka s otepí trávy) Ti pomůže a motorka se dá hned do kupy. Jen se nesmíš dívat evropským okem, jak se mění olej nebo maže řetěz, to by si asi Gréta vyplakala oční sliznici.

Už jsem tady trochu nakousnul, co dělat, když padne tma. Určitě zkoušet místní kuchyni, která je pravdu pestrá a úžasně chutná! Taky se dá říct, že se ve Vietnamu sní všechno, co leze, plave nebo létá! Mnohdy večer přišly, sami od sebe, odpovědi na otázky, které v komunikaci padly přes den … např. proč mají pořád natažené sítě na pozemcích u baráků ... a hle, večer byli k večeři vrabci. Vyzkoušeli jsme opravdu vše, co nám přišlo pod ruku, občas jsme si přáli, aby jídlo i více pálilo, to když jsme přišli na to z čeho to je a nebo si naopak chodili dávat porce navíc, protože chuťové pohárky měly žně. Myslím si, že právě ve Vietnamu je dobré nechat předsudky doma a vyzkoušet, pro nás hodně exotická jídla … třeba žábu, hada, koně a další pro člověka přátelská zvířata.

Pokládám si otázku, jestli bych jel do Vietnamu znovu. Jsem spíš typ člověka, který raději objevuje pořád něco nového a nerad se vrací na stejná místa. Vietnam si však zaslouží udělat výjimku. Je to země, která umí hodně nabídnout a za každým rohem na Vás čeká něco nového. A ano, opět bych si chtěl, jako exot, půjčit enduro motorku, na kterou málokterý Vietnamec vyleze.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE