Skotsko 2024 a North Coast 500

S rostoucím věkovým kontem klesá moje obliba ježdění v horkých destinacích, takže po výletu do Norska (http://www.motorkari.cz/cestovani/cestopisy/norsko/cesta-na-sever-aneb-nordkapp-2023-50912.html) v roce 2023 jsem jako další cíl pro duševní moto očistu v roce 2024 zvolil Skotsko a slavnou North Coast 500 (https://www.northcoast500.com/cs/).

Den před odjezdem tlumím klasickou nervozitu klasickou Plzničkou, sbaleno mám už pár dní dopředu, je to už jednoduchá rutina, ke které samozřejmě patří i to, že něco koupím na poslední chvíli. V tomto případě spacák 😊 Další novinkou byla kamera Insta 360 X3, jinak proti Norsku nic nového.

Motorka stejná jako loni, nové Metzelery Cruistec nazuté, stačilo vyrazit. Nadržený nejen na cestu jsem se v noci budil ve 2 a ve 4 abych před pátou vstal, posnídal obligátní vejce se šunkou a sýrem, čaj do termosky Thermos udělal, ženu políbil a na cestu vyrazil.

Odjezd v 5:45 a pak jen nuda na německé autobahn. Provoz nula, teprve po osmé to trochu houstne. Cestou se věnuju meditaci a přemýšlení, modlím se ke Slunečníkovi a ten mi to vrací. Harry šlape jako hodinky, prostě všechno je zalité sluncem a pozitivní. Konečně na cestě, konečně zase být na chvíli svobodný jak pták Rocca Siffrediho.

Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti.... Ale prd, klasik promine. Po bezproblémové cestě a 872 km už ležím v kajutě c. 10451 na desátý etáži. Musím říct, že Rotterdam je megapole. Od příjezdu do města do přístavu skoro 50 km. Všude okolo obrovské rafinérie a sklady. Bez navigace naprosto bez šance najít správný přistav. Nevím proč v Holandsku stejně jako v Nizozemsku natož v Nizozemí stavějí dálnice, když tam pak můžou jezdit jenom stovkou. A motorku mezi autama v zácpě viděli taky asi poprvé. Možná to je zakázaný, každopádně motorky v koloně nestojí ať se vám to líbí nebo jo.

Před odbavením ještě pomáhám zvednout motorku jedné paní co do ní strčil omylem její manžel taky na motorce. Myslím, že ten si ten den už nezas*kal. Odbavující černoška vykládala něco o tom, že mám vypnout kameru kterou jsem jí natáčel, ale uklidnil jsem ji, že si její gezicht rozhodně doma pouštět soukromě nebudu. Nájezd na rampu do 7 patra lodě byla teda čelenž, ale klaplo to. Kurtování bez problémů, sice vám s tím nikdo nepomůže, ale nebylo to třeba.

Příjezd do Kingston upon Hull je plánovaný na osmou ráno, na regeneraci bude tedy času dost. Natočit odjezd je tak trochu povinnost, ale hlavně ideální záminka si dát pivko na palubě. Na výběr byl Guinness nebo Heineken, což je jak vybírat mezi sexem zadarmo s černoškou co má AIDS a placeným sexem s nemytou domorodkou, takže jsem vetknul Heineken, který splní účel ale nenadchne. Na 12tým patře to žilo, nějaký klučina hraje na kytaru a zpívá, místní parta anglánů se snaží vypít celý bar dřív, než ho vychlastá druhá banda holanďanů. No a u toho řvou jak na fotbale Anglie vs. Holandsko. A ten kluk statečně zpívá o nějaký cestě někam. A jelikož jsem si neupgradoval kajutu na romantickou side by side bed with sea view, tak se můžu v klidu opít a jít spát.

Pride of Rotterdam mě dovezla v pořádku do Hullu, kde nás čekala fronta před celnicí, ale nic dramatického, jen obvyklé dotazy kam a na jak dlouho.

A pak se hlavně nesplést a jet VLEVO. Překvapivě to docela jde i ty kruháče doleva se dají. Sice nevím, kolik tu je speed limit, protože než to stihnu přepočítat z majlí na kiláky tak je zase nějaký slow a další značka. Tak jedu jako ostatní a kašlu na to. Ostatně nápis Slow uvidíte cestou tak často, že to stejně přestanete vnímat. Brunch si dávám u Meka, podle názvu to je Mighty muffin, v reálu moc mocně nevypadá. Počasí zatím OK, Slunečník zatím zápasí s Mrakomorem a do toho vládne Větrník, pán všech větrů. První plánovaná zastávka je směr Whitby a pak k místu zvanému Anděl severu. Slunečník po chvíli a rozhodně ne naposledy prohrává a začíná si to užívat Deštník.

Jako správný sudeťák jsem musel navštívit něco co se jmenuje Angel of the North, tedy Anděl severu. Takový můj strážný anděl, co na mě dává pozor říkám si. Sice jsem to napoprvé přejel, protože to má jenom 208 tun, 20m výšky a 54m rozpětí křídel, takže to snadno přehlídnete. Napodruhé to už ale vyšlo, takže jsem ho zdronil, insta360koval a ještě vyfotil. A přitom taková blbost.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE