Skotsko 2022 - North Coast 500 (NC500)

V tomto kempu jsme měli domluvené parkování auta a přívěsu za 5€ na den. Kemp Swaenebloem je podle nás ideální, poněvadž je cca 20km od přístavu a kousek od Amsterdamu, a navíc jsou tam velmi pohodoví majitelé, kteří jsou také navíc motorkáři. Jen nás poprosili, zdali jim raději necháme klíče od auta, kdyby s ním bylo zapotřebí hnout. Motorky jsme pozdní odpoledne sundali po 1000km cestě z podválu a postavili je na krásnou trávu přímo ke stanu. Soused v obytném vozu ve věku 80+ se ubezpečil, že nám naše motorky nespadnou a raději nám donesl prkýnka na podložení. Poté jsme vedli pohodovou diskusi o cestě a také o historii výroby motocyklů v ČSSR, kterou překvapivě výborně znal. Následně jsme zjistili, že jeho celá rodina aktivně závodí na TT okruhách po celé Evropě. Původní zpestření nízkými průlety přistávajících letadel na blízké letiště Amsterodam se stalo kolem 5 hodiny ranní celkem nepříjemností, poněvadž letadla přistávali s cca 5 minutovým intervalem. Do toho jsem prý chrápal (což je blbost, poněvadž já jen skřípu zubama) tak kolega Vláďa šel spát do auta. Ještě před spánkem jsme prošli nedaleké okolí a dali si pár pivek. Sice již v polovině června, ale počasí ještě k sezení na zahrádce nevybízelo, ale brali jsem to jako generálku na skotské letní počasí. Ráno jsme si za zvuků přistávajících letadel a všude přítomných žab zabalili na cestu, a protože jsme měli čas do 17 hodin tak jsem si ještě naplánovali krátkou poznávací cestu na sever Nizozemska. 

Po snídani z vlastních zásob jsme nejprve museli pořešit dobrou kávu, poněvadž na ní jsem závislý a poté hurá na objevování Nizozemských rovin. Chcete-li si užít výhledů na nespočet větrných mlýnů a nekonečné výhledy na Severní moře pak je Nizozemsko ideální varianta, chcete-li si užít motorkářských orgií tak tato lokalita není tou nejvhodnější. První zastávku jsme si dali na pěkné velké písečné pláži Castricum ann Zee, kde jsme uspokojili naši závislost na kofeinu a pokochali jsme se Severním mořem a takovou to prvotní pohodou na začátku výletu. Parkování pro motorky je zdarma při vjezdu bočním vjezdem vedle závory pro auta. 

Dále jsme pokračovali na sever přes Breezanddijk val v severním moři. Kdo má rád zajímavé stavby tak je to super, ale jinak dlouhatánská rovina za vydatného větru, který potvrzuje název této uměle vytvořené hráze do Fríska naskytuje pohled na moře a nespočet větrníků. Cílem bylo město Sneek, kde jsem si chtěl dát typickou rybu (v minulosti jsem zde byl na lodi).

Oblíbená rybárna před hlavním mostem ve Sneeku byla otevřená a dostává stále svému hodnocení – fronta, ale rybyčiky fakt super. Ve městě jsme nechali na Nizozemský způsob motorku podél chodníku a koukali s vyklidněnou myslí na zvedací mosty a lodní provoz. Pomalu se nám do hlav dostával deficit si projet nějakou tu zatáčku, ale ani cestou nazpět jsme neuspěli a rovinatými cestami jsme se podél moře a uměle vytvořených zátok vydali do Amsterdamu a následně do přístavu Ijmuiden. Zlatý tempomat na motorkách. Přesycení rovinatou krajinou, kde nejvyšší bod byla helma přede mnou jedoucího Vládi, s abstinenčními příznaky po nějaké té zatáčce jsme dostali ránu do týlu v ceně za benzín. I přes to, že jsme se samozřejmě informovali o cenách, nás cena 2,60€ (06/2022) za litr dost vykolejila. Ale pohodovou atmosféru nám to nezkazilo. Následoval brutální průjezd hlavního město, kde orientace na 6 proudové příjezdové silnici a hromada tunelů způsobila samozřejmě bloudění a cca hodinové zdržení. Nicméně nutné centrum jsme projeli a ujistili se, že přelidněné, turisticky profláklé místa nejsou nic moc, kort když jedete na motorce a musíte udělat pár dopravních přestupků, abyste se z té sítě kanálů, jednosměrek a zákazů nějak vymotali. Kolem 16 hodiny jsme dorazili do přístavu a přes rychlou pohodovou kontrolu jsme se nalodili s další skupinou motorkářů na trajekt, kde nás čekala celá noc na ostrovy. Trajekt DFDS je, co se týče kurtování motorek výborně vybaven a nechybí zde velké množství popruhů a přichycovacích ok na zdech i na zemi. 

Cesta Amsterdam Ijmuiden je také nutné zlo. Když opomeneme rovinu a rychlostní silnici, tak se navíc přidalo dost nevzhledných průmyslových objektů a samotný přístav také nevyvolává romantické představy o mořeplavectví. Nicméně ubytování ve vnitřní kajutě po základní hygieně jsme dali povinné pivko na zádi lodi a jako správní turisti si vyfotili odjezd lodi z přístavu. Pak už jen nějaká ta bagetka a vínko a hurá do pelechu nabírat sílu na naše hlavní dobrodružství v krajině kde jsou řídítka na jiné straně. Pro mne to byla první zkušenost s jízdou vlevo tak jsem byl v mírně nervózním očekávání.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE