Jawa 125 Travel mezi Skoty

Jawa-CZ owners club

Opouštíme pomyslnou českou hroudu a míříme do Edinburghu. Chceme se zde podívat na hrad, ale máme smůlu – je zavřený. Prohlídneme si alespoň jeho blízké okolí a vyrážíme hledat místo na spaní. Najdeme zapadlé políčko, které tu na nás určitě čekalo.

Další den konečně dorážíme na Jawasraz. Během cesty se Týně z helmy začala stávat burka, protože jsme se nemohli vyhnout muslimskému městu v Anglii. Na sraze nás vítají lámanou češtinou. Hned jak se Roger, pořadatel srazu, dozvěděl o našem rozbitém výfuku, neváhal a vzal nás do své Jawa dílny. Za tolik náhradních dílu by se nemusela stydět ani sama Jawa! A ta soukromá sbírka motorek, luxusní! Opět nás nechtěli pustit k práci. Během hodiny bylo vše opraveno a to tak, že nám to vydrželo až do Prahy.

Večer sedíme u ohně a kecáme o Jawách. Dozvídám se, že v celé Velké Británii, je pouze jeden Jawa dealer. S náhradními díly se to tu má stejně jako u nás. Kvalita nových Jawa rovněž tak. Navzájem si popláčeme na současným stavem a jdeme spát.

Druhý den je odpočinkový. My se vydáváme hledat nepromoky, ale je to marné. Nejlevnější měli za dva tisíce, což pro nás bylo hodně. Řešíme to opět hezky česky. Potravinářská folie je skvělý vynález.

V sobotu nás pozvou na snídani, kterou nechtějí zaplatit. Před nastoupenou družinou dostáváme pohár za nejvzdálenější zaoceánské návštěvniky a ještě jednou poděkování, že jsme jim od našeho Jawa klubu Praha přivezli Krtečka. Byli z něj nadšení.

Je čas...

Zase ta nudná dálnice. Obalení folií valíme 400km deštěm do Doveru. Tentokrát naštěstí trefujeme správný sjezd a vyhýbáme se Londýnu. Kdyby nás v jednom stoupání nenechala motorka stát, protože se utavila, byl by to skvělý den.

Ve dvě ráno hledáme místo na spaní u přístavu v Dunkerque. Jediné vhodné místo nacházíme mezi dvěma oupštěnými domy, které vypadají jako feťacké doupě. Máme strach. Přikrýváme se plachtou a doufáme, že nás nikdo nepřepadne. Mít špunt, tak si ho raději strčim do...

Uff, přežili jsme. Ale někdo mi asi jezdil na motorce, protože nechce za žádnou cenu nastartovat. Snažím se ji roztlačit, ale už nemůžu. Nemám dost síly a to tak, že už ji ani neduržim. Padá mi na zem jak pytel bramor. Zajímavé je, že hned potom nastartuje. Asi si potřebovala taky lehnout.

Cesta domů je ve znamení hltání kilometrů. Za den a půl ujedeme přes 1000km. U Karlových Varů nás už uchvátí ten pocit štěstí, že jsme to dali. Otáčím plynem co to dá, ale ve stoupání opět stojíme. Motor při podřazování chcíp a nejde nastartovat. Dolívám už po třetí olej. Řekl bych, že motor toho má také už plné zuby.

Domů dorážíme kolem čtvrté odpoledne. Unaveni, ale plní zážitků!

Trocha čísel

17 dní na cestě

přes 5 500km

průměrná spotřeba: 4,2l

Maximální rychlost: cca 100kmh

Cestovní rychlost: 70kmh

Problémů: s motorkou až na výfuk žádný, zbytek jich měl spousty

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE