70. výročí Jawa-CZ Owners Clubu UK
Text: Kafi | Zveřejněno: 28.10.2024 | Zobrazeno: 5 519x
Kapitoly článku
Plavba trajektem přes noc byla bez chyby. Spaní v kajutě bylo jako v luxusním hotelu a ráno nás příjemně probudila známá písnička od Boba Marleyho "Don't Worry, Be Happy". Počasí bylo typicky anglické. Naštěstí jsme měli v Anglii rezervované ubytování v mobilheimu, protože spát týden ve stanu by nebylo nic příjemného. Jen co jsme opustili přístav, někdo na nás jako by vylil kýbl vody. Jako byste zatáhli za splachovadlo. Nezbylo nám nic jiného než obléct nepromoky. Bohužel jsem si před cestou neošetřil kožené boty, takže když se zastavujeme u hradu Orford, vylévám z každé boty dobré dvě deci vody. Hrad je opravdu zajímavý. Prohlížíme si jeho čtyři patra, ke kterým dostáváme poutavý výklad. Zajímavostí je, že výklad je ve sluchátkách a doplněný o několik vizualizací v tabletu. Z věže hradu je pak vidět na pobřežní opevnění.
Naší základnou se na následujících pět dní stal Parkdean Resorts Kessingland (6 000 Kč za čtyři noci / tři osoby / mobilheim).
Celý týden bylo většinou přes den hezky, a k večeru sprchlo. Na každý den jsme naplánovali výlet. Nejprve naše cesty vedly do Norwiche, kde nás zajímala katedrála. Ta byla postavena ve 12. století a jako jediná v Anglii má dvoupatrovou příčnou chrámovou loď. Vstup do katedrály je zdarma, resp. dobrovolné vstupné. Návštěva rozhodně stojí za to.
Dalším cílem bylo letecké muzeum Norfolk and Suffolk. Celé muzeum provozuje skupina dobrovolníků a vstupné je opět dobrovolné. Muzeum je opravdu velké s mnoha exponáty, včetně české stíhačky. Zajímavá je například sekce věnovaná vývoji pilotních sedaček nebo historická letadla.
Z muzea jsme pokračovali tentýž den do Cambridge. Nevěděl jsem, co očekávat, protože nejsem příznivcem městských návštěv. Musím však uznat, že to město má své kouzlo. Dvě hodiny jsme chodili po městě a obdivovali, jak překrásné jsou zdejší koleje. Třešničkou na dortu pak byla návštěva Královské kaple. Sice jsme dorazili, jak se říká, za pět minut dvanáct, ale stihli jsme to! Celou kapli jsme si prošli, obdivovali výzdobu i muzeum její historie.
V okolí našeho ubytování bylo ještě jedno pozoruhodné muzeum – muzeum dopravy. Uprostřed poklidné vesničky na okraji města Lowestoft je vybudovaný "skanzen" anglické dopravy. Překročením prahu jsme se přenesli o několik desítek let zpět. Při jízdě historickým dvoupatrovým autobusem nebo stylovou tramvají jsme se cítili jako malé děti. Jízda vláčkem mě vrátila do dětství, kdy jsme s tátou stavěli podobné dráhy. Tady je ale mají v životní velikosti!
Ve čtvrtek večer jsme vyrazili do místní hospůdky, abychom se trochu družili. Měli jsme štěstí, protože zrovna probíhal hudební večer. Musím uznat, že zpívat uměli. U mikrofonu se postupně vystřídali asi tři zpěváci, stejně tak se vystřídalo i několik bubeníků a kytaristů. V hospůdce jsme čekali až do 11 večer na Šajnu. Ten vyrazil v pět ráno z Prahy na své Panelce. Celou cestu absolvoval na jeden zátah, a tak po příjezdu dostal panáka za ten neskutečný výkon (cca 1100 km).
V pátek ráno jsme společně vyrazili na sraz. U King’s Lynn jsme měli sraz se zbytkem Jawa Klubu Praha 1961, kteří ráno připluli trajektem do Anglie. Cestou měli pouze jeden malý problém se spojkou Sigáče, jinak také dorazili bez ztráty kytičky.
Na sraz jsme to pak měli co by kamenem dohodil. Jawa-CZ Owners Club UK nás vřele přivítal a my po zabydlení narazili sud piva, který jsme jim slíbili. Sraz byl poklidnějšího rázu. Většina členů místního klubu přijela až v sobotu. Páteční večer jsme tak strávili spíše s členy Jawa klubu z Holandska, kamarády z Jawa klubu Finsko, několika jawáři ze Slovenska a pár členy anglického Jawa klubu. Naše základna se stala středobodem srazu, kde se všichni scházeli. Družili jsme se, jak se patří.
V sobotu kluci z Anglie připravili projížďku do nedalekého leteckého muzea. V RAF Heritage Centre, Bircham, je k vidění například Lancaster. Projít jsme si samozřejmě mohli celou leteckou základnu a nasát trochu té místní historie
Po návratu na sraz proběhla výstava všech zúčastněných Jawiček, včetně velmi zajímavé ukázky startování závoďáka. Majitel měl udělanou hezkou pomůcku pro startování – najel na válce hnané koly své dodávky, sedl na motorku a pomocí roztočení válců závoďáka "roztlačil". Dalšími unikáty byla například přestavěná Jawa 350/640 na Rotax nebo několik předválečných Jawiček.
Večer proběhlo vyhlášení srazu, kde si cenu za nejvzdálenějšího účastníka odvezl jawař z Polska se svou ČZ 350-472. My jsme prezidentovi klubu předali dárek na památku a pak se dozvěděli, že je to pravděpodobně poslední sraz, který organizují. Důvodem je stárnutí členů klubu a absence nových mladých členů. Jaká škoda, protože místní klub je nejstarší Jawa klub na světě.
V neděli jsme se rozloučili a vyrazili zpět na trajekt. Jelikož náš trajekt vyplouval až před půlnocí, zvládli jsme se zastavit i na výborné fish and chips kousek od přístavu. V pondělí ráno jsme se v Rotterdamu opět rozdělili. Někteří z nás jeli rovnou domů a zbytek klubu si prodloužil cestu ještě přes další spřátelený klub v Německu. Já s rodiči jsme se rozhodli zvládnout cestu Rotterdam – Praha-Zbraslav za jeden den po dálnici. Jízda jen po dálnici byla vcelku nuda, ale ve 23:30 jsme zaparkovali Jawičku v garáži.