70. výročí Jawa-CZ Owners Clubu UK
Text: Kafi | Zveřejněno: 28.10.2024 | Zobrazeno: 4 704x
Kapitoly článku
Před několika lety jsem začal se svou Jawou 350/640 "Doris" navštěvovat Jawa kluby a srazy po celém světě. Jedním z nich byl i nejstarší Jawa klub – Jawa CZ Owners Club UK, který jsem měl čest poznat osobně na jejich srazu už v roce 2015, během mé cesty do Skotska. Když nám loni od nich přišla pozvánka do Jawa Klubu Praha 1961, abychom letos přijeli s nimi oslavit jejich 70. výročí, neváhal jsem ani chvíli. Hned jsem věděl, že pojedu. A nejel jsem jen já, ale i další členové klubu.
Oslava výročí byla naplánována na víkend 14.–16. června. Vyrazil jsem o týden dříve, abych měl čas se trochu porozhlédnout po Anglii. Přidali se ke mně i moji rodiče. Ostatní členové klubu vyráželi o něco později a cestou se stavovali na závodech Hot Rod v Žihli a také navštívili spřátelené kluby v Německu.
Na hranice jsme ze Zbraslavi zvolili nejkratší cestu přes Karlovarskou. Těsně před Karlovými Vary se stala nehoda. Nechtěli jsme čekat několik hodin, a tak jsem v mapě našel objížďku. Mám pocit, že ta ženská v Googlu si ze mě ráda dělá legraci, protože nás protáhla po slušné polní cestě. Takhle to s námi neházelo ani loni na Carretera Austral v Chile! Po pár kilometrech jsme se vrátili na asfalt a pokračovali na hranice s Německem.
V Německu jsme už nechtěli jet po dálnici. Užíváme si venkov, který občas proložíme státní silnicí. Kilometry hezky ubíhají, stavíme každých 120–150 km. V pět odpoledne máme za sebou zhruba 350 km. Při pauze na kontrolu, jestli nám ještě neupadlo pozadí, si všimnu protékajícího karburátoru. Přeci jen mě to jawení nemine. Než Petr s Hankou (rodiče) vykouří cigáro, mám karbec rozebraný a složený. Z nějakého záhadného důvodu se mi sekl plovák. Do dnešního cíle nám zbývá ještě 200 km. Navigace nás opět začala tahat snad po těch nejzapadlejších silničkách, a tak se kolikrát táhneme pomalu jak smrad. Do Kasselu, kde jsem vyhlédl kemp, přijíždíme po deváté hodině. Na recepci už nikdo není, takže objíždíme závoru a rozkládáme spaní mezi ostatními stany u vody. Bohužel tu mají toalety na kartu, kterou návštěvník dostane při registraci. Musíme tedy sledovat, jestli někdo nejde na onu místnost, abychom se k němu nenápadně připojili. Ještěže se nám nechtělo i v noci!
Ráno vstáváme kolem osmé, jdeme zaplatit kemp (18 eur / 3 osoby / 1 stan) a v devět už drtíme další kilometry. Do Hook van Holland je to necelých 600 km. Navigaci přenastavuji na "úsporné cesty", díky čemuž nás už netahá po zapadlých silnicích. Ve dvě odpoledne už přejíždíme hranici s Holandskem, kde se rozhodneme najet na dálnici. Po šesté odpoledne míjíme Rotterdam, který nás přivítá deštěm. Než se nám podaří někde zastavit a skočit do pláštěnek, jsme už promoklí. Než však najdeme volný kemp (18 eur / 3 osoby / 1 stan), vykoukne sluníčko.
V neděli ráno si dáváme na čas. Na recepci kempu si domluvíme možnost nechat motorky na parkovišti až do odpoledne, abychom si mohli v klidu prohlédnout Atlantikwall Museum. Návštěvu tohoto opevnění doporučuji každému. Mají to moc hezky zpracované, pěkně vše popsané, a jako bonus zde najdete malé kino s 30minutovým filmem o historii Atlantikwallu. Po prohlídce se vracíme pro motorky a zamíříme k trajektu do Harwiche.