gbox_leden



Amerika a Zlatý Okruh 2010 druhý díl

Kapitoly článku

12. den, 18. červen, Mexican Hat - Durango 260 km

Už po ránu je dost horko. Udělali jsme pár fotek u mexického klobouku. Krajina okolo je dost vyprahlá a je vidět, že tady už dlouho nepršelo. 
Vyjeli jsme prašnou cestu Moki dugway, až na horní vyhlídku. Před nami jsme viděli tzv. Údoli bohů. Celým tímto údolím vede nádherná prašna cesta, perfektní pro naše bavoráky. Je to podobné jako v Monument Valley.
Vrátili jsme se zpět na asfalt a bočními cestami se dostáváme zpět do Colorada. Naše další zastávka měl být Mesa Verde národní park. Cesta, která vede tímto parkem, byla ale v rekonstrukci, tak jsme se rozhodli to vynechat. Do Duranga přijíždíme celkem brzo odpoledne, tak jsme našli dobrou mexickou restauraci a pekně jsme se nadlábli. Trochu jsme si prošli hlavní třídu a pak jsme se přesunuli do našeho hotelu. 

13. den, 19. červen, Durango - den volna

Náš druhý den volna jsme začli velice pozvolna. V centru Duranga byla auto show, a tak jsme se tam šli podívat. Viděli jsme spoustu naleštěných veteránů. 
Také zajímavá byla návštěva obchodu Harley Davidson. Mohli jsme tady vidět celou řadu Harlejů a spousty doplnků a oblečení. Každý jsme si něco koupili na památku. Odpoledne jsme trochu opláchli naše stroje a taky přišla řada na pravou americkou whisky.

14. den, 20. červen, Durango – Salida 380 km

Dnes se chystáme projet značnou část Skalnatých hor. Jedeme na sever po tzv. Miliónové cestě. Provoz na cestě skoro žádný. V horách je trochu chladněji, což je vítaná změna oproti vyprahlé poušti. Cesta se vine nahoru a dolů se spoustou zatáček. Dali jsme si kafe v Silverton a pádíme dále. Po projeti lázeňského města Ouray, kterému se říka Coloradské Švýcarsko, jsme najeli do terénu. Úsek je dlouhý asi 50 km, ale nic náročného. Přejeli jsme půsmyk Soví potok (3082 metrů) a klesáme do údolí. 
V Gunnison byla zastávka na oběd a zase jsem neodolal a dal si steak. Jestě nás čekal jeden prašný průsmyk, a to Marshall pass. Opět jsme to zvládli bez problémů. Počasi nám dnes opět přálo a mašiny šlapaly bez problémů. Každy den toho vidíme tolik, že si už jen matně pamatuji kde jsem byl před pár dni. Vše se mi to začíná míchat dohromady. Noc strávíme v Salida, která je obehnaná skalistými horami se sněhem na vrcholcích.

15. den, 21. červen, Salida - Denver 300 km

Dnes se okruh uzavře a my se vrátíme do Denveru. Vyrážím opět na cestu s vědomím, že tohle je můj poslední den na motorce v Americe. Jedeme po prašné cestě směr Cripple Creek. Úsek je dlouhý asi 60 km a my jsme potkali snad jen dvě auta. V Cripple Creek je nutná zastavka na kafe. Nedaleko vidíme vrcholek Pikes Peak (4300 metrů). Jezdí se tam závody do vrchu a také tam vede nejvýše položená železnice v Severní Americe. 
Následujeme řeku South Plate a tady nás čeká poslední prašný úsek na tomto výletu. Všichni se to snažíme užít do sytosti. Po 14 dnech se vracíme do Denveru a mě to připadá, že jsme odjeli před pár dny. Nerad se loučím se svým bavorákem, ale vše musí jednou skončit. Večer jsme ještě stihli zajít nakoupit nějaké dárky pro rodinu a večeři na rozločenou. V noci jsem si nabalil kufry a snažil se nemyslet na tu dlouhou cestu co mě za pár hodin čeká.

16. den, 22. červen, Denver – Vídeň 

Moc jsme toho nenaspali a už nás Tomáš veze na letiště. Odletám se smíšenými pocity a v duchu již plánuji že se do Ameriky brzo vrátím. Rád by jsem příště vzal sebou i mého syna Pavla. Všichni jsme se s Tomášem a jeho ženou Celií srdečně rozloučili. Chtěl bych jim touto cestou také poděkovat! Miro si prodloužil pobyt o pár dní a vyjel si ještě na jeden výlet. Udělal si výškový rekord a vyjel na bavoráku na Mt. Evans (4347 metrů nad mořem.) Je to nejvyšší asfaltová cesta v Severní Americe. 
                        
Děkuji za Vaši pozornost a zájem.
KONEC

                                                        

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (22x):
Motokatalog.cz


TOPlist