Zakarpatsko 2011

Pan X přehlíží obrubník zarostlý trávou a hází tlamu přes řidítka. Škoda skoro žádná, naraženej kufr, prasklá spojková páčka a roztržený kalhoty. V tu chvíli je kolem půl vesnice, nabízejí ubytování, potraviny, manželky. Oprava nemocného stroje probíhá o kus dál u minerálního pramenu, kterej smrdí jak by byl naftovej. Pan X si půjčuje mojí náhradní páčku, tasí pilník a během několika minut upraví páčku DR BIG do tvaru DR. Čepujeme smradopramen do petek a pokračujem přes Mižhirju do Koločavy – typicky českoturistické vesnice. Nápisy a turistické značky v obou jazycích, moře Čechů, hodně místních nám nabízí ubytování.

Projdem se, fotíme, nakoupíme chleba, pivo a vodku a jedem se podívat na začátek populární dálnice Koločava – Komsomolsk. Pro naše stroje by byla sjízdná tak po měsíci sucha, zbaběle otáčíme a jedeme na jih přes Dragovo a Chust, pak míříme do kopců najít nocleh. Dlouho se nedaří, až za Broňkou vedou polňačky od silnice proti kopci, na kterym stojí televizní vysílač. Vyjíždíme travnatým krpálem až k vysílači, postavíme ubytování a vypijem PETpiva. Vodku radši neotvíráme, co kdyby nás někdo přišel v noci vyhodit. Pan X zašije rozdrbaný kalhoty a jdem spát.

V noci se mi zdá, že začalo pršet a při sjezdu od vysílače sem si rozbil držku. Ráno se probudim, zjistim, že v noci začlo chcát a bojim se, že si rozbiju držku. Sjíždim za jedna mokrou trávou a přede mnou XTZ zprava doleva a pak na zem. Zastavim, ale svah je takovej, že když pustim jednu z brzd, začnu ujíždět. Sem vzteklej, páč si jednou rukou nevyndam foťák z kapsy. Pan X se vrací a pomáhá panu Y na kola. Pod kopcem pan Y obere hlínu, vymačká kufr do původních tvarů a stříbrnou páskou repasuje plasty a blinkr. Navlíknem nemoky a razíme směr Svaljava.Za Svaljavou stavíme na odpočívadle pod přístřeškem, vybalujem sporák, kádéčka a chystáme oběd. Ke konci jídla u nás zastavuje Škoda Octavia místních Pomáhat a chránit.

Chlapci v autě chvilku posedí, rozdělí si role hodnej/zlej a vyšlou zlýho. Bez pozdravu začne výslech odkud, kam, kudy, kde, jak dlouho, proč, sebere nám pasy, řidičáky a techničáky, musim na něj dejchnout a už mě vleče k autu. Tam hodnej nandá baterky do alkoholtestru, kterej u nás prodávaj za dvě kila rákosky a musim mu zafunět. Testr ani nepípne, hodnej ho hodí na palubku, abych na něj neviděl (buď byla nula nebo vůbec nefungoval) a ptá se, kolik jsem vypil. Já na to že nic, on co včera, já že dvě piva k večeři. On nevěří, prej Čechy zná, vyleze, dojde k panu X a „Dychni!!“. Ten na něj foukne a starej „Aj jaj, ten jásny!! Alkohol!! Budět ekspertýza!!“ Na dotaz, jestli „ekspertyza“ je odběr krve, hodnej říká, že ne, že maj u doktora speciální testr na alkohol v dechu, kterej pozná dvě piva 24 hodin nazpátek. Po této sci-fi informaci začínáme být klidnější, chlapci přitvrzujou: „Jestli alkohol na ekspertyze, velky problém, řidičák pryč, motorka pryč, pokuta jak kráva…“. Souhlasíme, že pojedem s nima a začínáme se balit. Chlapci přestírají, že v autě opisujou něco z dokladů, za deset minut vyleze zlej a že máme jet plávno za nimi do města. Natahujem rukavice a on zkouší poslední zoufalý monolog: „ekspertýza, problem, řidičák fuč…“ a my, že jedem. Nasraně nám vrací doklady a odjíždí.

Okamžitě startujeme a mizíme první odbočkou na okresku přes Polanu na Perečin. Z Perečina po známé silnici na Malyj Bereznyj, na pumpě tankujeme po víko, DR šup z dřevostojánku na zámkovku, ha ha ha, zrcátko dlahujeme kouskem dřeva a izolačkou.

V příhraničním krámku utrácíme poslední HR za chleba a vodku, pan X dostává Velbloudy za 1€, sedláme kobyly a startujem k hranici. Čecháček ve frontě na hranici nás přesvědčuje, že když dáme Euro do pasu, tak budem mít hladší přechod hranic. Podle našeho předsevzetí (žádnej úplatek) do pasu nic nedáme. Vojáček ve frontě se ptá, jestli chcem projet rychle nebo pomalu. Pan Y myslí, že se ptal, jak rychle jezdí motorky a odpovídá: „Pomalu, nikam nespěcháme“. Vojcl mizí, my čekáme komplikace. Všechno jde ale dobře a za dvě hodiny jsme za slovenskou závorou. Slováci jsou v klidu, jen jeden mi holou rukou probírá kufr a hledá dvojitý dno, pod kterym bude kontraband. Naneštěstí trefí kufr, kde mam špinavý spoďáry a mokrý fusekle a rovnou odchází na neschopenku s leprou. Když po půl hodině odjíždíme od slovenský celnice do vnitrozemí, Čecháček, kterej dává Euro do pasu tam ještě stojí a Slováci mu rozebírají auto.