Ukrajinou – ještě jednou

Den 5.

Dobré ráno. Měl jsem trochu strach, aby mě v noci nesežrali nějaký štěnice, ale dobrý. Jsem vzhůru už ve 4 a to je ještě úplná tma. Zkus ještě pospat. Ne. Čumím do stropu a napadaj mě jen samý blbý myšlenky. Třeba...  A nebo nic.

Sprška, zubáky, východ a je 6, tak vyrazím.

Těším se na cestu. Zas bude něco úplně novýho. Měl bych dorazit do MD.

Co je ale horší nepovedlo se mi ráno nijak připojit do sítě, takže nevolám a ani sms. Co jen to je, v čem je chyba?

Odjíždím z tohohle hnusnýho hotelu a v hlavě mám jen ten telefon. Nějak si nevím rady.

Neba mě pořád psát o silnicích, ale co mám dělat? Tady je ještě jedna krapátko vyjetá kolejka.

 Nic moc, to nestojí ani za značku.

Umí tu i nový silnice a ty vypadaj asi takhle.

Nějaký krachlý JZD. Vepřín asi.

Krajina vyschlá, ale i tak plná barev.

A zase ten vajgl, jako na Balkáně. Pár hektarů tu zčudlo.

Most přes řeku. Udělám alpince fotku.

A takhle se řeší voda na mostě. Prostě pár děr.

Hranice UA-MD. UA celníci chtěj otevřít kufry a dlouho vyřizujou papíry. Fakt mě nechají vydusit, pak přijde ten, co právě dokouřil cígo, zaleze do budky a za chvilku už mi podává pas a jeď.

MD celníci mě taky chvilku zdržej, ale nic hroznýho. Kufry chce ale vidět taky. I taštičku, kde mám zubáček, pastu, voňku a pár všelijakých prášečků. Důkladně kontroluje a nelíbí se mu endiaron. Zaleze s ním do budky a když vyleze, hlásí ok a že mám jet. Tak jedu.

Krajina je tu taková nijaká. Je veliký sucho a všechno je zprahlý.

Samej vinohrad. Doufám, že koupím domů dobrý víno. Nějaký slaďoučký, plný sluníčka z MD, pro nás na večer.

Copak asi holky dělaj? Tak co s tím tel?

Víte, že mě doposledka nenapadlo, že Chisinau se čte jako Kišiněv? Jsem tu.

Koukám, rozhlížím se, ale nic moc nevidím.

Potřeboval bych si odskočit (proč se vlastně říká odskočit, vždyť nikam neskáču, jen musím...) a taky alpinka potřebuje ropu.

Prosupí kolem mě náklaďák a cejtím jak se mi třese země pod nohama.

Počkat mám nápad. Co kdybych telefon na chvilku vypnul a zas zapnul, když teda budu mít tu pauzu. No ty vado a ono jo. Maká. Mám nějaký nepřijatý hovory, ale na ně kašlu, nejdřív volám domů, dokud to funguje. Takovej blbej fígl a já na to nepřišel dřív. Nikdy telefon nevypínám, i když už mi někdo říkal, že bych měl, že je to třeba.

Vyřízeno, všechno v pořádku, je mi líp. Jsem pako!

A i tady je nedostatek vody. Silnice vede mezi poloprázdnýma jezerama.

Pasák ovcí na kopci.

 

Zajedu k pumpě, natankuju, jde to normálně na kartu, jen ten člověk u kasy se tváří, že ho děsně otravuju. Neva.

Napadá mě, že když jsem byl minule na UA, tak jsem vyhledával pumpy Luk oil, protože se u nich dalo platit kartou. A teď jsem vlastně žádnou neviděl. Mám dojem, jestli nejsou ruský. To je asi vyhnali. A tady v MD jsou. Dost.

Co tu ale není, jsou hotely. Já myslel, že zakotvím někde dřív a projdu si nějaký město a něco nakoupím dom a tak.

Ale v Balti nic nemůžu najít, ani nav nic nepíše. Teda píše, ale 55 km někam. No, to už radši pojedu na Edinet a budu koukat po cestě. Nic. Ještě jednou tankuju a pan obsluha říká, že hotelů je v celý MD pár. A že po cestě na hranice jeden mít budu. Dobrá.

A je tu. Na samotě. Tady nic nenakoupím a spát se mi ještě nechce. A abych se tu zbytečně povaloval, to ne. Jsem kousek od hranic, takže spát se bude až na UA.

Nějak se tu u těch hranic motám, já snad nevím, kde jsem, nebo co.

Je tu takovej camfour co zabíhá mezi dva jiný státy. Vlevo RO a vpravo a dopředu UA. Jedu přes Lipcany a Criva. Přechod MD-UA. První vesnice Mamalyga.

A za kus Novoselytsia, kde je hotel. Stop. Jdu se zeptat. Hotel se rekonstruuje. Jedno křídlo je už hotový. To je moje. Můžu si vybrat pokoj. Jsou krásný, všechno nový a voňavý. Pokud dám 300 hr bydlím a jsem první zákazník v novym. Beru.

Jediná nevýhoda, že ještě není hotová kuchyň a bar. Neva, vyrazím do města. A hned za kousek je cosik. Tady si dám pivo a rybu. Pivo dobrý, není nakyslý, jako včera a ryba je makrela, pečená na roštu, ale fakt dobrotka. Pochutnal jsem si. Ještě posedím u piva a pak jdu bydlet.

A ještě exkurze po hotelu s doprovodem, co tu všechno bude a bude to asi moc hezký. Vezmu si vizitku, tady se stavím, jestli tu někdy ještě pojedu.

A teď už ani sprcha a deníku jen kousek. Jsem umořenej.

Sotva zhasnu, už spím.

Ujeto : 572 km              ubyt : 300 hr + 20 parkoviště

Den 6.

Dobré ráno. Spaní paráda. Vyspinkanej, vyvoněnej. Sprcha a dopsat rychle včerejšek, než to všechno zapomenu a smíchá se to dohromady se dneškem.

Včera to asi nebylo tak zajímavý, jak jsem čekal. Ale asi jsem dost nehledal. Nechtělo se mi sjet z lepší silnice a to je ono. Je mi jasný že ze silnice to zajímavý neuvidím, ale já jsem spíš přes krajinu a přírodu a tu bych viděl.  Ale to neva. Mám ještě kus cesty, ještě si to užiju.

Tak ještě cvaknu pokojík a zvenku a jedu.

Hezký. Čus.

V okolí města Černivci jsou vystavený takový hezký budky a taky kovaný vrata.

 

 Jestli se nepletu, tak ty budky jsou kryt na studny. Je na nich kolo, na lano se přiváže kyblík a už to maká. A ty vrata by se asi líbily mýmu kamarádovi Láďovi. Je kovář a umí taky hezký věci. Doprčic a nejsou to plotový díly?

Černivci. Samozřejmě se smotám a beru to přes centrum. Otočím a zpátky. Dojedu dědu na kole a ptám se na cestu. Dá se do řeči a chtěl by si povídat. No tak jo no. A jak u nás a jak u nich a tak. Má syna a ten je válce, někde na východě. Dlouho se mu už neozval. Nakonec mi podává ruku a se slzama v očích mi přeje šťastnou cestu.

Do háje co za lidi si staví takový domy?

A zase zajedu někam. Byl přede mnou náklaďák, tak jsem asi přehlíd nějakou cedulku a jsem někde. Jinde. Zeptám se a už mám směr a vymotávám se.

Fotím si impozantní kostel a ještě památník na válku.

 

Všude na UA jich je pořád spousta. Nijak mi to nevadí. Naopak. Lidi by neměli zapomenout na ty hrůzy. Po válce ovšem přišly další hrůzy a to bylo taky zlý.

Mám asi hlad, tak zastavím u krámku u silnice. Koupím černej chleba a salám a vodu. Usalaším se venku pod slunečníkem a požírám tu dobrotu.

 

 Je mi líp, tak pojedu zas dál.

Stojím na červenou u semaforu, čekám a konečně taky vyfotím tu mozaikovou čekárnu.

 

Tolik jsem jich míjel a nechtělo se mi zastavit. A některý byly fakt moc pěkný. Jsou jich spousty na celý UA.

Tenhle kostel je myslím na vjezdu do města Sujatyn.

 

Ale to asi není tak důležitý, kde je. Možná, když se pomodlím nezmoknu, protože to vypadá na pršení.

Tohle už jsou Karpaty.

 

 Plním teda slovo z minule. Chtěl jsem přehrady na Dněpru (to se moc nevyvedlo) a teď se vracím do Karpat. Ovšem jestli bude lejt, tak toho zas moc neuvidím. Větru a dešti neporučím. Jedu.

Kolomyja a dál směr Bili Oslavy. U týhle budovy nevím, jestli ji stavěj nebo zabezpečujou, aby nespadla.

 

Zase kostel. Jsou nádherný a fakt se mi zdá, že kdyby lidi neměli co žrát, hlavně, že kostel bude mít zlatou střechu. A další a další.

 

Jako v PL. Zase by z nich byla celá sbírka.

Jedu nahoru a nahoru, míjím hotel za hotelem a davy turistů. Lyžařský středisko. Teď se nelyžuje, ale lidi tu jsou. Hodně. Až moc. Na ubyt je brzo a v tomhle mraveništi ne. Ještě si od lidí vydejchnu. A jedu pořád nahoru a proplejtám se mezi lidma a autama a už jich mám plný zuby.

A je horský sedlo a jmenuje se to tu Jaremča. Prodejci u silnice mají stánky a v nich hezký věci.

 

 Tak co kdybych..?

Zastavím a chvilku civím a už vidím, co přivezu holkám

Emmče koupím takovou barevnou taštičku, jako kabelku a Evče barevný pletený ponožky na spaní, když má pořád studený nohy.

Seskakuju, koupím ty věci a můžu frčet dál. Mám radost z těch dárečků, tak ještě aby potěšili taky je.

Pár fotek krajiny karpatský.

 

Tahle lávka přes řeku je stejná, jako jsem viděl v RO.

 

 Vlastně to není ani tak daleko. Jedu skoro po hranici UA-RO.

Doteď jsem měl za to, že nejvyšší hora UA je Hoverla. A tady pojedu kousek vedle ní. Takže kdybych odbočil doleva a jel k ní, tak na ní třeba vyjedu.

Jasně, točím a jedu. A za chvilku začínám litovat. Zas rozbitá silnice, kufry cvakaj a celá alpinka se natřásá. Tak nějak ji lituju. Můžu aspoň zpomalit, zato když mě v BG honili psi musel jsem řádně vzít za heft. Cha cha. Ale na týhle cestě vymetla zdaleka nejvíc děr.

Tak tohle je hezký. Bílí makaj a stavěj černejm baráky, zatímco oni je komandujou, anebo seděj venku a kouřej dlouhej kouř.

Občas na mě vykoukne nějakej takovej klaďák.

 

 Doufám, že se nerozpadne. Ale když se nerozpad od války, tak snad ještě vydrží.

Jedu a jedu a nav ukazuje výšku 750 m a ta hora má asi kolem 2.000 m, tak je to nějaký divný. To tam ještě nebudu. Silnička je střídavě blbá a blbější a nakonec dojedu do nějakýho tábora a dál už jen kamenitá necesta. Tak škoda, otáčím a vzdávám to. Dál nejedu.

Než se vrátím zpátky na silnici je hodina pryč. Neva. Času je dost, ale jsem natřasenej jak jak.

Solotvyna. Tady to vychvaluje Cypro. Byl tu s rodiči, jsou tu snad slaný jezírka a v nich léčivý bahno. Kupa hotelů, ale mě se tu nelíbí.

Prokrista, co je tohle za domy? Kdo by něco takovýho stavěl?

 

 Tak tyhle lidi, až budou umírat, budou to mít těžký. K čemu to jako má bejt? Proč se tu takhle zabydlujou, vždyť tu věčně nebudou. A jejich potomci se o tu hovadinu nejspíš servou. Si teda myslím. Ale je mi to vlastně celkem jedno, ať si staví třeba hrady. Nebo už to má bejt hrad?

Mám už dneska dost. Kouknu po ubyt. Hotely jsou, jen nějakej vybrat.

Městečko Tjaciv. Tři hotely naproti sobě. Zastavím u toho co se mi zdá nej. Slezu a koukám a čtu, že je to ubyt bez restaurace. Mám hlad a žízeň. Zajdu naproti.

Paní mi nabídne cimřičku za 250 hr. Nelíbí se mi to a je to na mě vidět, tak zkusí jinou za 500 hr. Ta je lepší, ale zkusím se zamračit, že je to dost peněz, takže ještě za 300 hr.

Hodím si tam věci, motku parknu a obstarám na zamčeným dvoře a můžu vyrazit na obhlídku. Měl bych koupit pár piv v plechu domů a kamarádovi, kterýmu vždycky z cest dovezu.

A nejdřív něco k snědku. Seběhnu dolů do restaurace. Slečna obsluha mi nerozumí ani slovo. Ani česky, ani rusky. No nějak to objednám, ale dalo to. Čumí na mě jak puk.

Pivo snad dobrý, ale jídlo teda hnus. Hranolky normál, ale to maso nemá ani 1.5 mm tloušťky. Ach jo. Vzpomenu si na ten fór : Pane vrchní kde mám ten řízek? Pod okurkou!

Mávám peněženkou, jako že zaplatím, ale civí a nejde, tak se zvednu a zaplatím u pultu. Odchod.

V obchodě si nakoupím a už si sedám naproti v baru. Tady to žije. V televizi běží olympiáda, tak se fandí.

Dám pivko a dopisuju si deník.

Ještě trasu na zítra. Už není moc co vymejšlet. Na SK kousek, tak co tu ještě projet. Vydat se na menší silnice? Uvidím ráno podle počasí.

Tak na kutě. Dobrou.

Ujeto : 357 km            ubyt : 300 hr

Den 7.

Dobré ráno, tak jsem vzhůru brzy. 

Kouknu ven střešním oknem a nic moc. Bude pršet. Fotku pokoje a alpinky na dvoře a vyjedu.

 

Začne pršet. Nejdřív málo, ale bude hůř. Rychle do nemoku než budu na kost mokrej. Soukám se do něj u silnice, je to jako lízt do skafandru, ale mám to zmáklý a hlavně vím, že budu  v suchu. A už leje, ale leje.

O nějakým projíždění Karpat po menších silnicích nemůže být řeč a na focení můžu taky zapomenout.

 

V tomhle bych si cestu neužil.

Takže hlavu mezi ramena a tupě jedu dopředu. Natankuju a dál.

Krajina asi hezká, ale moc se nerozhlížím.

V nějakým městečku minu policajty a jen vyjedu ven, už jsou za mnou. Troubnou ať zastavím. Ach jo. Tak copak budou chtít, krom jistýho foukání a nějakýho dýška?

Zastavím a už se hrne ke mně. Pas, techničák, řidičák. A helmu dolů, otevřít nestačí. Zaleze do auta a já tu moknu. Nasadím si helmu ať mi neprší na hlavu a hned jde dolů okýnko a že mi řek, že helma dolů. Je to buzerace? Vyleze a ptá se jestli jsem nepil. Ne říkám. Opravdu jsi nepil 24 hod, protože jinak to bude velkej problém? Ne!

Tak foukat. Vyndá testr a displej má samozřejmě k sobě. Takže si to chytím a natočím k sobě, jestli je tam nula a to se mu vůbec nelíbí. Stihnu zaznamenat, že tam běží čas. Houkne, že sekundy běží. Fouknu a nula. To jsem ho nepotěšil, skočí do auta, testr ukazuje kolegovi, ten sešlápne plyn a jsou v pryč.

Pokračuju a malinko ubere déšť, je tu odpočivko a hezkej výhled, tak tu cvaknu fotku.

 

Stojím a civím a zas jedou kolem cajti. Projedou a já vyrazím za chvilku.

No to víš, že stojej za kousek a halt. Celý znovu. A do Mukačeva ještě jednou. Je to buzerace?

Zdá se mi, že nějak plave přední kolo. Je měkčí. Zajedu k pumpě a dofouknu a pak už na Užhorod. Blbě zahnu a jen sjedu na vedlejší, už stavím, že se otočím, už jsou tu zas. To už mírně ( mírně ne) nadskakuju a na opětovný dotaz, odkud a kam a jestli jsem pil alkohol, odpovídám, že domů z UA, nic jsem nepil, nekouřím, nefetuju a peníze nemám. Ještě vychrlím, že jsou už čtvrtá kontrola kolem Mukačeva a že jestli maj něco proti motorkářům, že sem teda jezdit nebudu a peníze jim tu utrácet taky nebudu. Mám úctu k autoritám, ale tihle hoši kolem Mukačeva mě fakt se.... Za celou cestu si mě nikde nevšimli a tady si mě pletou s bankomatem? Je to buzerace?

Čumí, jak puk a vysvětluje, že je to jejich práce. Ano, chápu to je pravda, ale čtyřikrát za sebou se mi zdá dost.

Ptá se proč jsem odbočil z hlavní. No protože jsem prostě blbě odbočil no. Poradí mi, že zpátky a doprava, což vím taky (už teď), já poděkuju a jedu.

Opět leje, tak jen dojet na hranici. Užhorod projedu, tankovat nebudu, nechce se mi ani slejzat. Zatočím k přechodu UA-SK a už na kopci fronta. Cpu se dopředu co to jde. Přede mnou tři motky s D značkama. Způsobně čekaj. Respektuju a nepředjíždím je. Pomaličku se posunujem. Stejnej proces, jako vždy. Dostaneš od vojáka lístek a schováš si ho. A zase pomaličku dopředu. Liják ustává, jen prší. Dobrý, byla to jen malá přestávka.

Ta fronta aut k celníkům je dost hrozná. Dlouhá, dloužejší než moje trpělivost. Nemyslím, že budu dál způsobně čekat. Kejvnu na němce, že kličkuju dopředu. Stojím mezi pruhy a sunu se v tom, co se zrovna hejbe. I tak se plazím, jak šnek.

Okýnka jsou na dohled, pak na dosah. I zželelo se celníkovi v civilu motorkáře, přišel ke mně a ukazuje, ať popojedu prostředkem, asi před deset aut a postavím se bokem za budky, kde se vyřizujou papíry. Dobrá, postavím motku a jdu papírovat. V jednom okně pas a v druhým pas a techničák. Opět bez hřiven. Trvá to nějakou dobu, ale už se to rýsuje. Další fronta před vojákem, kterýmu se předá lístek ze začátku.

A teď už jen ustát frontu k SK celníkům. Pořád leje. Prima. Čekám ve frontě, ale jakmile se udělá dirka, jsem tam a nacpu se až skoro dopředu. Hezky poděkuju paní, co mě pustila, aniž by chtěla a místo třiceti aut mám před sebou čtyři.

Neodpustí si kontrolu všech kufrů a sebere pas a zaleze do budky. Je tu střecha, tak na mě necabí. Závora nahoru, pas v ruce, co kouká z okna, tak ho popadnu a čágo.

 

Déšť ustává a já pálím k Cyprovi na chatu na Šíravu. Dole pod chatou je takovej malej obchůdek, tam si koupím housku, rajče a vodu a než to sním, Cypro je tu.

Shodím mokrý věci a zabydlím se. A jako vždy, po chvilce přemlouvání, jdem na pivo na oblíbený korzo. A zase je tu míň lidí. Každým rokem míň a míň. A k tomu zima. Kosa.

Dáme pár piv, pokecáme a jdem spát. Ani jsme dneska neřešili celosvětový problémy.

Ujeto : 194 km

Den 8.

Dobré ráno. Brzy jsem vyskočil, je pořád zima, ale vidím hvězdičky (ne myšky), takže jasno. Snad bude hezky.

Znovu jsem usnul, jak pařez a budím se za světla a je krásně. Svítí sluníčko. Paráda. Rozvěsím vlhký věci, dopíšu deník, snídaně a vymejšlím trasu, kudy jet domů. Projet ještě SK, někde přespat a zítra jen dojet dom.

Bijou zvony a to znamená poledne. Ty vole, to jsem se nějak zdržel. To jsou ty debaty s Cypriánem.

Udělám ještě fotečku chaty, po mnoho let stále stejnou a vyrazím.

 

Přes Vihorlat ne, tam je vojenský prostor a nedá se projet, jak ještě rychle zjistil Cypro přes kámoša.

Takže přes Žabany, Staré, Strážske, kde křižuju řeku Laborec a míjím polorozpadlou fabriku

 

do Vranova nad Toplou a v Čaklove točím doleva na Zásmukov. Mám trochu kliku, protože jsou tu hezky schovaný policajti s radarem, jenže já jsem schovanej za dodávkou, kterou stopli. Na konci vsi jsou postavený nový domečky pro cikány. Zatím nový a docela hezký. Zatím.

Jedu pořád do kopce, na Zlatů Baňu. Docela pěkná silnička se točí krásnou krajinou.

 

Smíšeným lesem s ohromnými buky. Nějaká menší přehrádka.

 

Udělám alpince fotku a jedu dál. Ještě cvaknu kostel ve vesničce Dulova Ves.

 

Je to tady hezký. Hezká krajina a silničky nádhera. Asi jsem dobře vymyslel trasu.

Prešov. Mě se to město dost líbí. Takový nový, staví se tu nový domy a tak nějak to tu žije.

Zastavím u pumpy, mám zas měkčí přední kolo. Dofouknu a jedu. Na Margecany přes Rokycany, potom Gelnica, Švedlár, Nálepkovo.

 

V serpentinách dojedu holku na skutru. Pěkně si to švihá, chvilku jedu za ní, pak ji předjedu, pozdravíme se a spěchám dál.

Horské sedlo Grajnár. Je tu jen stará cedule a nějaká polorozpadlá restaurace, možná motorest.

Projedu Mlynky a skoro u silnice je vodní nádrž Palcmanská Maša. Zajedu na hráz a cvaknu si ji a pak ještě shora ze silnice. Hezký.

 

Směr Telgárt. Vyloženě se kazí nebe. Vlastně celou cestu se na mě mračí mraky z levý strany a já se jim zatím úspěšně vyhejbám. Už to vždycky vypadá, že začne, ale nějak se to protrhne a já jedu pod tou dírou.

Cedule Slovenský raj. Je to tu hezký.

A už bude Telgárt, kde jsem byl v 1. ročníku rybářský školy na lyžáku. Panovi obsluze vleku, jsem přelomil takovou tu vypouštěcí tyčku a ten mohl mít skončení. Šklebím se do helmy, jak pako.

Fotím viadukt.

 

Cedulka pramen řeky Hron, mi nastartuje v hlavě písničku Horehroní a tak si ji notuju a hezky se mi jede. Chtěl jsem dneska dojet do Ilavy a spát v oblíbeným hotelu Dvořák a zase tam nakouknout do kostela, ale to nehrozí. Ještě 240 km a je půl šestý. Takže jinak. Už dlouho to vypadá na déšť a nevím, jestli ještě uniknu. Pojedu  a když bude hotel, co mi padne do oka, přespím. Zdá se mi to kolo zase měkčí, zas nějak plavu. Městečko Heľpa a je tu hotel, tak zastavím, že se zeptám. Jen slezu a mrknu na kolo, hned civím na šroub, co na mě mrká z pneu. Jdu se zeptat na to ubyt a rovnou na pneuservis. Obojí je tu. Nejdřív servis. V prvním majitel odjíždí do kostela, v druhým nikdo není a napotřetí už to snad klapne. Doma je jen paní, ale slibuje, že chalani už idú z lesa z roboty.  A než si řeknem pár vět, jsou tu.

Vyskočí táta se dvěma syny a už to frčí. Kolo dolů a zatímco se starým pánem diskutujem o starých časech a nových poměrech, mladí makaj a jde jim to od ruky.

 

Chvilka a kolo jde zpátky na místo. Utahuje matky na takovým držáku a najednou lup a přetrhne jeden šteft.  Žádná panika, hlásí, že je to šteft na závit a hned začne oprava. Najde šroub, odřízne u něj hlavu a zašroubuje na místo původního a oprava provedena. Bourák. Dobrej kluk. Táta je evidentně pyšnej na syny a já to kvituju.

Za opravu chtějí 5 E. Dám 10 a vrátit rozhodně nechci. Jsem vděčnej a děkuju.

Vracím se do hotelu. Je 19 hod a vaří jen do 19 hod, tak musím nejdřív rychle objednat a pak se ubytnout. Stíhám, bydlím vše ok. Sním řízek, dám dvě a sejdu dolů do baru, kde se ještě nezavírá a dopisuju si deník a sosám pivko.

Moc jsem dneska neujel, ale tahle trasa stála za to. Hezká.

Tak ještě jedno a vyběhnu nahoru po schodech a a do postele málem s rozběhem, jak se mi chce do peřin.

Těším se na holky a doufám, že jsem trefil ty dárečky.

Dobrou.

Ujeto : 232 km             ubyt : 15 E

Den 9.

Dobré ráno. Okolo 4 hod mrknu z okna a prší. Ještě se překulím. A v 6,30 je to stejný tak co se dá dělat, budu muset do nemoku. Balím a ještě mrknu do mapy na nějakou trasu, ale co vymejšlet, když leje? Možná dám do nav domů a pojedu dle ní, možná to udělám jinak. Zatím nevím.

Cvaknu pokojík do sbírky, seběhnu dolů a paní říká, že mi otevře vrata u garáže dálkovým ovládáním, tak napakuju těch pár věcí do kufrů a troubnu a už jedu.

 

Jedu a leje, ale za kus přestává a z lesů se páří, tak asi porostou houby.

 

Je mi trochu zima, ale snad se oteplí.

Cvaknu zámek, co je vidět ze silnice u …..

 

Už mě to tahá domů, fotky už nebudou, jedu prostě dom.

V hlavě se mi opět míchaj myšlenky. Vzpomínky z cesty, smutek z konce motodovči a těšení se na holky.

Jezdím, protože mě to moc baví. Baví mě se navlíknout do oblečení a ujet pořádnej flák cesty. Alpinka bručí a mě ten zvuk motoru vzrušuje a zároveň uklidňuje. Jsme sehranej pár a tahle souhra mi dává moc. Je nutná, protože jezdíme sami, jen my dva.  Máme najeto tisíce a tisíce km a funguje to dobře a já si moc přeju, aby to ještě dlouho pokračovalo. Je tolik míst, kde jsme ještě nebyli. A tak se potichu modlím, aby to trvalo ještě hodně dlouho. Dlouho.

Harmanec a kopec nahoru. Nádherný serpentiny.

 

Už jsem tudy jel. Vzpomínám, že minule jsem si i trochu zablbnul. Dneska asi ne. Žádná divočina. Nebo, že by?

Možná maličko vyhodím prdel ze sedla, hlavu dolů a davaj. Jo. Neblbni chlapče! Stejně na tom sedíš, jak vosa na bonbónu. A dál.

Moc hezká krajina, tak jen fotečku a val dom.

 

A valím s hlavou plnou myšlenek.

A už budu v Olomouci, kde je před kruhákem děsná fronta, kolona prostě štau. Tak mezi, vlevo, vpravo, jak jen to jde. Sice pomalu, ale jedu a plechovky sotva popojíždí. Z kruháku ven a naplno.

Těch posledních pár km doslova prolítnu a už troubím doma před garáží. A zas ten pocit. Jsem doma, v pořádku a plnou hlavou zážitků.

Co víc si přát??

Ujeto : 476 km

Celkově ujeto : 4.011 km

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE