Ukrajina 2015

Pár zážitků, když to ještě celkem šlo :)

Kapitoly článku

Byl plán podívat se někam na Zakarpandu. Trochu projet cesty co se ztrácí v horách a vstřebat atmosféru této krajiny, která kdysi bývala Československo.

Úvodník do problematiky odjezdu..

Bylo to jak s hláškama z divadla Járy Cimrmana… Dalo se nás dohromady šest. Zhruba dva týdny před odjezdem nás zůstalo jen pět. A v den odjezdu jsme opravdu odjeli jen čtyři. :o) No abych přiznal barvu, mohli jet i tři. Protože týden před odjezdem mě složila nějaká viróza (ne prezidentská) a já vstal z postele až ve čtvrtek s pocitem, že to prostě dám, protože se na to těším.  Bohužel v den odjezdu Zdeněk hlásí horečku, takže fakticky jsme jen čtyři. Co naplat..  jedeme.

Předodjezdové přípravy..

Několik schůzek po hospodách nám vždy vyneslo jen lehké útraty za pár piv a „tlaču s cíbou“. Ale plán se začal jasně rýsovat už v březnu. Jedem v červnu a jedeme vlakem do Popradu nebo Košic. Protože chceme ušetřit špunty na TKC. Odpočineme si, trochu popaříme ve vlaku a v podstatě za 1600Kč se do Košic po ose nedá dostat. Vše je jasné až do doby prvního kontaktu v dubnu s ČD (asi Čekej Dlouho).  Na webu si zabukovat autovlak nejde. Musí se osobně na mezinárodní přepážku. Já s Kubou jsme tak různě obvolávali linku autovlaku, až jsme oba narazili na volný termín 7. Června což bylo to, co jsme chtěli. Přesně dvě volná místa na auta, tedy 4-5 motorek není problém do vagonu dostat.  Oba jsme tryskem vyrazili s doklady na nádraží do Holešovic. Přijíždíme skoro současně. Okénko se otevírá, požadavek přijat.. a.. prd a bonbón. Ano volné metry jsou, ale už jen nahoře a tam motorky nesmí. Není možné, není možné. To jediné jsme slyšeli, na naše dotazy. Jak s maďarem. No nic jdeme sklesle domu. Druhý den Kuba vyštrachal přítele na telefonu, který má jako agent cestovky jakýsi přístup k bukování vlaku. Oznamuje, že noční vlak není možný, ale hned 8. června je možný denní vlak za 1450Kč. Paráda bereme to. Je zabookováno 5 motorek a míst. Jde o minuty. … Aaaááá klaplo to. Autovlak je opět pár minut po naší bukaci zaplněn. Jsme šťastni, že jsme překonali totální barieru a obrovského molocha.. Posléze doplácíme další asi 200kč za místenku, ale to už nás nemůže rozházet.

Nabalíme jídlo zhruba na dva-tři dny, zbytek budeme řešit v místě. Kluci hlavně popruhy a úvazy, zní mi v uších! Stany dvakrát po třech lidech, stoličku, karimatku a spacák. Já bral vařič s ešusem a polní lopatku. Dvě náhradní duše, předek i zadek, náhradní lanka, a litr oleje.  Nepromoky, troje rukavice, 4x ponožky a 4x trika atd. Prostě klasicky naplněné 3 kufry 42 litrů, a místo ještě bylo.
To co sebou vezli ostatní při prvním vybalení mě vyrazilo dech. Kuba na BMW R100 vezl, náhradní ventilové víko, tyristorovou desku, nějaké zapalování (sirky to nebyly) a další drobnosti do tohohle stroje. Tomáš na TDM vezl kompletní dílnu (asi 8 kg železa v nářadí) Kompletní novou spojku a světe drž se obrovský momentový klíč. Další 3 kg na vrch. K tomu měl velkou zrcadlovku, takže 1 a pul kufru mu zabralo příslušenství. Honza na hornetu pro změnu nevezl nic :o) Jen jeden 70litrový vak s věcmi na sebe.

Odjééééééééééééééééééééézd

Ráno máme scuk v 7:30 hod na hlaváku, že v 9 je odjezd. V 8:10 čekáme do jakého vagonu stroje naložit. 8:12 přijíždí plný vagony aut. Než se to vyloží je 8:35, začíná honička, kde nás lehce tlačí drážní zaměstnanci slovy:  „Dělejte pánové, přivažte to, a pořádně, at to v Košicích najdeme aspoň na podlaze.“ S úsměvem je posíláme do pr…ávě přistavené posunovací lokotky. Trvá nám to neuvěřitelných 27 min a stroje drží jak zalité v betonu. Myslel jsem, že na to budeme mít aspoň hodinu…

Táhneme se v hadrech s helmama a drobnými bágly poklusem přes celé nádraží na peron 2, je to snad jeden a pul kilometru. Lezeme přes i po kolejích ve snaze si to zkrátit .. už slyším ten povyk z boudičky: nelezte nám tady po trati… Tak mnohohlasně odpovídáme:  “Nejsme žádný potrati, ale cestující!“ Baba zaleze,  až když vidí, že se cpeme do první třídy. To nám zajistil přítel na telefonu, za což jsme mu vděčni, protože ten zbytek vlaku bych nerad komentoval.. Prostě eklhaft nomero uno, ale zažil jsem i horší.

Dosedneme a ihned to cuknem a jedeme. Kupodivu jedeme připojit vagony, kde jsme před tím nakládaly. Nechápu…ani zbytek skvadry. S námi jede v celém vagonu max. 7 lidí. Pohoda, je tu místa.. zouváme se  ….. a po 15 min kdy jsme se my i zbytek lidí probrali z komatozního stavu, se snažíme větrat.  Ten poklus v krosových botách má své stinné stránky.  Vlak jede a klimačka frčí na plný pecky. Trochu se musím přiobléct. Cesta má neskutečných 56 zastávek. Chvilkama to jede i 120 možná víc někde stojíme i 15 min…. Po třech hodinách jsme tak znudění, že pospáváme na sedadlech po okolí, jen každé dvě hodiny přijde otravovat průvodčí, jestli máme jízdenky.., snad už po třetí stojíme v jednom městě. Pro zábavu trochu popichujeme spolucestující „svlečnu“, co se loučila srdceryvně na nádraží v Pardubicích se svým přítelem. Prvotně je naštvaná, ale pak si dá říct a trochu se s námi baví. Ale nic s ní není, ani nás nepozve na návštěvu. :o)
Kolem 18:30 vystupujeme z vlaku, kdy musíme opět přejít asi půl kilometru a zas nastoupit do posledního vagonu, který nás veze i autovagony na vykládku asi 3 km daleko. Naštěstí jsme to nemuseli jít. Rozvazujeme stroje a vyjíždíme. Balíme asi hodinu, abychom kolem 20:00 vyrazili do ulic Košic.

První zatáčka z nádraží a stojíme… Kubovi upadlo zrcátko. Prostě nevydrželo cestu vlakem a uklepalo se v závitu. Co dál? Šup s ním do baglu a pádíme. Cestou potkáváme Tesco. Dokoupíme nějaký zásoby na ráno, vyberem Eurokoruny  a jedem hledat spaní. Po půl hodině přejedu odbočku UA  a pokračuju směr Zemplínska šířava. Nějak to neřešíme a nalézáme luxusní místo na Zemplíně u hotelu, kde je svatba.  Snažíme se vmísit, ale nějak nám to v hadrech nejde.. Bohužel,  nechtějí nás k sobě, aspoň platit po nás nechtějí nic za nocování. Pro pivo si chodíme do petek. Ráno dáváme v negližé luxusní snídani za 9E. Jsme spokojení a jedem zas do Tesca pro další zásoby. Večer jsme sežrali a vypili zásoby na tři dny…

 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (7x):
Motokatalog.cz


TOPlist