Turkey or Bust 2024

Dnes jsme si naordinovali volný den a tak jsme to včera samou radostí parádně oslavili. Dnes byl v plánu ležing, regenerace a nabírání sil na druhou část naší cesty. No a hlavně vyřešit kartu na tureckou dálnici. Poplavali jsme v moři, dali lehký oběd v podobě čínské polívky a po 15 jsme vyrazili do Dikili na poštu. Na poště lidí, jak za komančů ve frontě na banány a dvě funkční okýnka. U dveří automat na lístky, na něm pět položek, samozřejmě turecky. Tak jsme odchytili sekuriťáka a ukázali mu na mobilu, co chceme, tedy nápis HGS bo tak se ta karta jmenuje. Týpek perfektně pochopil, o co jde, ťukl na obrazovku a podal nám lístek. S číslem 4309. A na displeji svítilo 4248. Ty voe, to je 60 lidí !!!. Tak jsme vyšli ven, sedli si na schody a čekali. Po 40 minutách, tedy v 16:20 bylo na displeji 4268. Takže jednoduchý výpočet, pošta zavírá v 17, podle toho, jak to jde rychle, budeme v tu dobu někde u čísla 4288. No, to jsem zvědavý, jak tohle dopadne... Úřednice začaly před koncem směny zrychlovat a my jsme se dostali na řadu v 16:55. Ukázali jsme paní nápis HGS, obrázek motorky a tři prsty. Paní pochopila a dala nám tři formuláře. V turečtině. Ty voe, to nám ten vocas u dveří nemohl říct, jak nám dával ten lístek? No nic, takže ke stolku a vyplnit. Jednotlivé kolonky jsme si přeložili, vyplnili a zpátky k přepážce. Paní samozřejmě mezi tím odbavovala další lidi, takže jsme museli chvíli počkat. Ale pak nás vzala, mocně zaúřadovala a světe div se, po skoro dvou hodinách, dvou podpisech a uhrazení 300 lir, z čehož je 180 kredit na kartě, jsme každý obdrželi vytouženou kartu HGS !!!. Nevěřili jsme svým očím a Krysákovi vytryskly slzy. Karta HGS vypadá jako malá kreditka v plastovém  obalu.

No a pak nám paní vysvětlila, že je na obalu malý samolepící obdélníček a za ten si to máme přilepit za přední okno, čárovým kódem dopředu. Jako na motorku jo? To nemá šanci vydržet 500 m... No tenhle technický problém asi nevyřešíme, ale pal to čert, po dálnici jedem jen kousek, a kdyby bylo potřeba, tak prostě zastavíme, vytáhneme kartu a ukážeme ji na kameru. Skočili jsme si ještě přes ulici na malý gáblík a valili zpět na ubytko. Zítra má bohužel pršet a to hned od rána. Plán je najet cca 550 km a zakotvit v Řecku u moře. Tak uvidíme, jak to dopadne. Hlavně Turecká celnice bude asi celkem výživná, ale jak se říká, zavřít můžou, pustit musí. Pokud by jsme skončili v base, máme každý nachystanou vepřovku poslední záchrany, tou si pomažeme příslušné části těla a jsem si jistý, že obvyklé vězeňské kratochvíle se nám díky tomu od mohamedánských spoluvězňů vyhnou. Pokud tam teda s náma nebude sedět třeba Bulhar... Tak nám držte palce, bo jak jsme dnes zjistili, dlužíme tureckému státu každý zhruba 2 eura, o čemž by na hranici měli vědět podle SPZ a měli by si to stáhnout na místě z té karty. Za ty 2 eura celé to několikadenní martyrium s kartou HGS fakt stálo...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE