Turkey or Bust 2024

Ubytování bylo dnes mírně řečeno ošuntělé. Být tam se ženou, tak hrozí rozvod. Ale zas fajný výhled na moře. A turecký majitel uměl parádně englicky. Začal Wat A Bro s newyorským akcentem a tím jeho slovní zásoba skončila, asi to má nakoukané z akčňáků. Ráno jsme vstali v 7 a šli se smočit do moře. Byli jsme tam suverénně první. Chvilku jsme poplavali a šli se nasnídat, pobalit a v 9 jsme byli na trati. První úkol byl vyřešit elektronickou kartu na dálnici. Jak jsme zjistili, mohl by z toho, že jsme včera najeli na dálnici bez registrace, být trochu problém a nemuseli by nás pustit ven z Turecka a vyžadovat zaplacení pokuty. Dle webu se to dá řešit na benzinkách. Tak jsme zajeli na BP, bo to je značka. Samozřejmě všichni anglicky nula, ale zvládli jsme to přes překladač. Na BP to nemají, ale dali nám trasu na poštu, tam to lze řešit. Tak jsme vyrazili na poštu, cca 15 km. Našli jsme ji a jak se dalo čekat, bylo zavřeno, páč jsme si neuvědomili, že je neděle, že. Tak co teď? Internet tvrdí, že stanice Shell jsou partnery toho elektronického mýtného. Tak jsme vyrazili, dalších 10 km na nejbližší Shellku. Tam na nás hleděli jak z jara a taky nemají. Nasrat, jedem na pankáče. Už tak jsme ztratili skoro 2 hodiny. Zítra ještě naposledy zkusíme poštu, a když to nepůjde, tak děj se vůle boží. Vyrazili jsme směr Istanbul. Předměstí začíná už 30 km před vlastním městem a je to jedno obrovské sídliště s vysokýma panelákama po kopcích. Provoz zhoustnul a začalo pršet. Projeli jsme okrajovou částí Istanbulu a pak dál až k ústí Bosporu u Černého moře, pofotili a vyrazili po pobřeží přes Istanbul na druhou stranu průplavu.

Byl to brutal, vodu vystřídalo horko, provoz jak sviňa, ale super zážitek. Už nějakou dobu jsme koukali kde to zapíchnout na nějaké jídlo, ale pořád nic, buď to bylo moc fon, nebo nebylo kde zaparkovat. Zastavili jsme u nějakého stánku, ale Turci se chovali, jako že nás nevidí, tak nasrat, jedem dál. A pak, po tom potoku potu a krve, jsme našli fanjou restauraci a na ní nápis KEBAB!!! Před hospodou sice žádný parking, ale hned vedle autobusová zastávka,tak jsme motorky zaparkovali tam (nikoho to ani v nejmenším nerozhodilo) a dali si konečně zasloužený Original Turkish Kebab.

No, upřímně, shodli jsme se, že už jsme jedli lepší. Třeba takový tradiční Vídeňský Kebab, že. No nic, odškrtli jsme si další cíl a jazda. Pak jsme se stáhli na poslední most přes vodu, přejeli po něm a minuli ceduli Welcome to Asia 😁. A další milník překročen, poprvé jsme všichni na motorkách v Asii. Po pár kilometrech jsme zastavili na pumpě. Bylo na ní 36 stojanů... Větší pumpu jsem v životě neviděl.

Systém čerpání a placení benzínu je taky typicky turecký. U každého stojanu stojí maník, ten ti ho odblokuje a bereš. Jak nabereš, tak vyrazíš do útrob benzínky platit. Jak zaplatíš, dostaneš dva lístky a jeden z nich dáš pak tomu maníkovi u stojanu, jako důkaz, že jsi zapaltil. A můžeš vyrazit. Asi tam mají problémy s odjezdem bez placení, ale v tom případě nechápu, proč už to rovnou nekasíruje ten týpek u stojanu. Ale zas má aspoň víc lidí práci, takže OK. A už jsme tahali na ubytko. Po cestě jsme ještě stihli zmoknout a pak uschnout, prostě systém nateče/vyteče. Dojeli jsme na adresu v Mudanyi a na ulici kde bydlíme je pouliční bazar.

Tak jsme zašli pěšky k hotelu se zeptat, jak se tam máme dostat, když je po celé ulici bazar. Paní recepční se jen usmála prej že máme jet skrz, že to není problém. Ok jak je ctěná libost, nastartovali jsme motorky a projeli mezi ponožkama, tričkama a podprdama až na ubytko. Všichni trhovci a kupující v klidu, jeden dokonce musel odehnat pár nákupuchtivých dam a přirozebrat stůl s ponožkama, abychom mohli projet, no problémo. A mimochodem v 8 večer to začali balit, v 8.30 už tam nebyla ani noha a po bazaru ani památky.

Jak jsme se ubytovali, tak jsme se převlíkli do plavek a hurá k moři. Jak jsme došli k moři tak jsme zjistili, že kolem moře vede městská promenáda a na ní je hromada ženských v burkách a dalších hábitech a k tomu přehlídka fousáčů a ve vodě nikdo. Nebudem tady exhibovat pro celé město, takže místo koupačky jsme našli obchod s pivem, nakoupili zásoby a mazali na hotel. Celkem jsme dnes dali 340 km, z toho po Istanbulském pobřeží kolem Bosporu asi 50 km. Zítra taháme směr nad Izmir, celkem asi 460 km do Dikili a v úterý by měl být volný den. Už se těšíme 😁

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE