Turecko 2013
Text: mimo | Zveřejněno: 24.2.2014 | Zobrazeno: 35 620x
Cesta dvou motorek, jedné tříkoly, třech lidí a jedné blondýny
Kapitoly článku
Motto: správný cestovatel neví kam jede a ještě lepší cestovatel neví ani kde je. A tím jsem se celou dobu řídil.
Plán byl jasný, začít v Beskydech na Freedom párty. Jednak proto, že tam jezdíme každý rok a druhak, abychom ušetřili kilometry a nemuseli jezdit sem a tam, pokračovat jsme měli přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Řecko, Makedonii, Albánii, Černou horu, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko zpátky do Čech.
Komukoli jsem se svěřil s cestou - nikdo nevěřil, že to dáme v tomto složení Já Yamaha Diversion 900, Pavel s Lenkou Roadking Yamaha, Dylen tříkolka Boom 1600.
Cestu jsem začal plánovat hned po příjezdu z Velké Británie. Za dalšího cca půl roku jsem to měl skoro hotový.
Když jsem měl cestu a města, která jsem chtěl vidět naplánovaný napsal jsem Pavlovi: 31.6. jedu do Turecka. Poslal jsem mu trasu a co je nutné vidět, bo jsem se ještě radil s Ríšou, který dělá průvodce v Turecku. Na to mi Pavel obratem odpověděl: Jedu, ale s Lenkou. Okamžitě píši Dylenovi, pojeď do Turecka nebo mě zavřou. Pavel ještě připisoval další místa, která je v Turecku nutno navštívit a na mou otázku kolik má na to času, píše omluvnou sms, že měl při plánováni jiné měřítko na mapě, a že si to neuvědomil.
Příprava začala klasicky, volám do Šumpu kamarádům, že přijedu a potřebuji proříznout zadní pneu abych nemusel kupovat novou a tím ušetřil. (nakonec mě cesta, návštěva restaurace a různé úplatky stály víc než nová pneu).
Tři dny před odjezdem jedu do němec nakupovat jejich rychlá jídla, jogurty a vitaminy. Na kontě mám necelých 7 tis. Stále doufám že peníze příjdou včas.
Dva dny před odjezdem kupuji mapy, měním eura, platím pojistku a měním gumu. Peníze stále nepřišly. Večer se dovídám, že mi zemřel kamarád…
Den před odjezdem balím a zjišťuji, že v mém PDA končí mapy v Sofii a dál už nic. Pak mi volá Ka- kámoška z Ostravy, abych jí držel palce, že jde ve středu na operaci se srdíčkem. Peníze stále nepřišli. Mám chuť na všechno se vykašlat.
V pátek odjezd. Hurá. Mažu do Beskyd jak nadrženej sameček za mladou samičkou. Těsně před cílem mi uletí česká vlaječka, která semnou už něco projela…
Když už mám drahnou dobu postavenej stan přijíždí kluci ze Šumpu, kteří se semnou přijeli rozloučit, jsem neskutečně rád, protože to byli právě oni kteří se mě před lety ujali, když jsem začínal s motorkou. Hned po klukách přijíždí Dylen na tříkole a večer PaveLenka.
Popijem, pokecáme a ještě než jdem kolem 23 hod spát zastaví se u mě Hondasl, který poznal moji motorku.Udělal mi velikou radost a se svýma 5 vteřinama slávy se všude chlubím. Nemůžu zabrat ruší mě hudba, po jejím utichnutí zas kecy okolo průchodicích : jé Karel blinká …, Neboj on se ti neku.ví někde usnul a vše bylo završeno lidma kteří se potkali před mým stanem…zkrátím to mezitím co mu to dělala ústy stačila telefonovat se svým starým, že už jde…Konečně ticho, zabírám a jak si tak sním, začíná pršet..
V 6 hodin lezu ze stanu, Dylen je už zabalen. Co naplat balím taky a oblekám nemok. Je příjemných 5 stupňů ve stínu .Čekáme na Pavla a Lenku.
A až do Maďarska nemoky střídavě sundáváme a nandáváme. Nejhorší to má Dylen všechnu vodu dostává přímo, navíc špatně zašněrovává vak se spacákem a polštářkem pod hlavu…To ale ještě netuší. Po příjezdu do Maďarska sledujeme ceduli kemp. V kempu se o mě jako domovníka tak trošičku pokouší mrtvička. Tráva 1.5 metru vysoká nevěstí nic dobrého. Za chvíli se zpoza rohu vynoří maďar vrahoidního typu. Vypadá jak kdyby boxoval s Kličkovem. Něco nám říká, ale nikdo mu nerozumí, vše dovrší Lenka která se pak každého zvlášť ptá „co říkal?“.Po krátké domluvě jedeme až k městu Makó, kde nacházíme malinký kemp a majitel umí trochu česky. Kluci dostanou na uvítanou domácí hruškovici, já jako abstinent jsem označen za satana. Kemp nás stojí 6,25 euro a až na mraky komárů a dost malé kabinky na sprchování (svlíkat se musíte venku)je velmi příjemný. Po postavení stanů Dylen zjišťuje, že má vše mokré, já zas, že se mi otevřeli 3 jogurty a nějaká jídla. Takže o večeři je postaráno , třetí jogurt schovávám na ráno, na místo abych na ně nešlápl. Večer příjížději 3“ veliký borci“ na BMW. Kteří se k nám chovali jak k bandě pitomců, kteří v životě nebyli na motorkách. Cestu do Turecka se nám snaží co nejvíce znepříjemnit blbejma kecama. Nevím proč, ale poslední dobou mám pocit, že se moto scéna rozdělila na 3 tábory. (BMW, HD a ostatní, přičemž ti ostatní jsou podle těch prvních a druhých méně cenný- tím se nechci dotknout srdcařů).
Najeto: 567,6 km
Večer prší, ráno si rozšlápnu schovaný jogurt. Vařím kafe, polívku a prstem vylizuji zbytek jogurtu, pak s Dylenem hodinu čekáme na Pavla Lenku než zabalí. BMWisté mě malinko nahlodali s naší trasou, ale Pavel byl zaplať Bůh neoblomný.
Rumunsko, šílení řidiči hlavně v mercedesech, chudoba a zas prší. Přes plnou nás předjíždí černej meďour, za další dvě zatáčky je uprostřed pole čumákem v hlíně.
V Srbsku nás chytla taká bouře že se ocitáme na dálnici (poplatek za cca 250km 6,5 euro.)úplně samy. Blesky lemovaly nebe, padaly kroupy jak tenisáky a provazy vody nás skrápěly tak že nemoky nestíhaly. Nestíhali ani auta která stála u krajnice a koukali nevěřícně na 3 blbce na moto a jednoho na tříkole. Stavíme u pumpy. Dylen vypadá jak vodník v černým. Chvilku přemýšlíme jak dál. Přestává pršet sundáváme nemoky a jedem hledat kemp. Což se nám za úplné tmy daří. Všude řvou nějaký ptáci, které nevidíme, za kempem jezdí mašinka, ale jinak klid. Dáváme nějaké jídlo, já zas to které se mi otevřelo v kufru a kávu.
Cena za kemp 34.28 leva za všechny
Najeto:574,6 km
Ráno sluníčko, kolem stanu pobíhají uřvaní pávi, kočičky a jiná zvířátka včetně nás. Jako obvykle čekáme na Pavla a Lenku.
Profičíme Srbsko.
Plán byl jasný, začít v Beskydech na Freedom párty. Jednak proto, že tam jezdíme každý rok a druhak, abychom ušetřili kilometry a nemuseli jezdit sem a tam, pokračovat jsme měli přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Řecko, Makedonii, Albánii, Černou horu, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko zpátky do Čech.
Komukoli jsem se svěřil s cestou - nikdo nevěřil, že to dáme v tomto složení Já Yamaha Diversion 900, Pavel s Lenkou Roadking Yamaha, Dylen tříkolka Boom 1600.
Cestu jsem začal plánovat hned po příjezdu z Velké Británie. Za dalšího cca půl roku jsem to měl skoro hotový.
Když jsem měl cestu a města, která jsem chtěl vidět naplánovaný napsal jsem Pavlovi: 31.6. jedu do Turecka. Poslal jsem mu trasu a co je nutné vidět, bo jsem se ještě radil s Ríšou, který dělá průvodce v Turecku. Na to mi Pavel obratem odpověděl: Jedu, ale s Lenkou. Okamžitě píši Dylenovi, pojeď do Turecka nebo mě zavřou. Pavel ještě připisoval další místa, která je v Turecku nutno navštívit a na mou otázku kolik má na to času, píše omluvnou sms, že měl při plánováni jiné měřítko na mapě, a že si to neuvědomil.
Příprava začala klasicky, volám do Šumpu kamarádům, že přijedu a potřebuji proříznout zadní pneu abych nemusel kupovat novou a tím ušetřil. (nakonec mě cesta, návštěva restaurace a různé úplatky stály víc než nová pneu).
Tři dny před odjezdem jedu do němec nakupovat jejich rychlá jídla, jogurty a vitaminy. Na kontě mám necelých 7 tis. Stále doufám že peníze příjdou včas.
Dva dny před odjezdem kupuji mapy, měním eura, platím pojistku a měním gumu. Peníze stále nepřišly. Večer se dovídám, že mi zemřel kamarád…
Den před odjezdem balím a zjišťuji, že v mém PDA končí mapy v Sofii a dál už nic. Pak mi volá Ka- kámoška z Ostravy, abych jí držel palce, že jde ve středu na operaci se srdíčkem. Peníze stále nepřišli. Mám chuť na všechno se vykašlat.
V pátek odjezd. Hurá. Mažu do Beskyd jak nadrženej sameček za mladou samičkou. Těsně před cílem mi uletí česká vlaječka, která semnou už něco projela…
Když už mám drahnou dobu postavenej stan přijíždí kluci ze Šumpu, kteří se semnou přijeli rozloučit, jsem neskutečně rád, protože to byli právě oni kteří se mě před lety ujali, když jsem začínal s motorkou. Hned po klukách přijíždí Dylen na tříkole a večer PaveLenka.
Popijem, pokecáme a ještě než jdem kolem 23 hod spát zastaví se u mě Hondasl, který poznal moji motorku.Udělal mi velikou radost a se svýma 5 vteřinama slávy se všude chlubím. Nemůžu zabrat ruší mě hudba, po jejím utichnutí zas kecy okolo průchodicích : jé Karel blinká …, Neboj on se ti neku.ví někde usnul a vše bylo završeno lidma kteří se potkali před mým stanem…zkrátím to mezitím co mu to dělala ústy stačila telefonovat se svým starým, že už jde…Konečně ticho, zabírám a jak si tak sním, začíná pršet..
V 6 hodin lezu ze stanu, Dylen je už zabalen. Co naplat balím taky a oblekám nemok. Je příjemných 5 stupňů ve stínu .Čekáme na Pavla a Lenku.
A až do Maďarska nemoky střídavě sundáváme a nandáváme. Nejhorší to má Dylen všechnu vodu dostává přímo, navíc špatně zašněrovává vak se spacákem a polštářkem pod hlavu…To ale ještě netuší. Po příjezdu do Maďarska sledujeme ceduli kemp. V kempu se o mě jako domovníka tak trošičku pokouší mrtvička. Tráva 1.5 metru vysoká nevěstí nic dobrého. Za chvíli se zpoza rohu vynoří maďar vrahoidního typu. Vypadá jak kdyby boxoval s Kličkovem. Něco nám říká, ale nikdo mu nerozumí, vše dovrší Lenka která se pak každého zvlášť ptá „co říkal?“.Po krátké domluvě jedeme až k městu Makó, kde nacházíme malinký kemp a majitel umí trochu česky. Kluci dostanou na uvítanou domácí hruškovici, já jako abstinent jsem označen za satana. Kemp nás stojí 6,25 euro a až na mraky komárů a dost malé kabinky na sprchování (svlíkat se musíte venku)je velmi příjemný. Po postavení stanů Dylen zjišťuje, že má vše mokré, já zas, že se mi otevřeli 3 jogurty a nějaká jídla. Takže o večeři je postaráno , třetí jogurt schovávám na ráno, na místo abych na ně nešlápl. Večer příjížději 3“ veliký borci“ na BMW. Kteří se k nám chovali jak k bandě pitomců, kteří v životě nebyli na motorkách. Cestu do Turecka se nám snaží co nejvíce znepříjemnit blbejma kecama. Nevím proč, ale poslední dobou mám pocit, že se moto scéna rozdělila na 3 tábory. (BMW, HD a ostatní, přičemž ti ostatní jsou podle těch prvních a druhých méně cenný- tím se nechci dotknout srdcařů).Najeto: 567,6 km
Večer prší, ráno si rozšlápnu schovaný jogurt. Vařím kafe, polívku a prstem vylizuji zbytek jogurtu, pak s Dylenem hodinu čekáme na Pavla Lenku než zabalí. BMWisté mě malinko nahlodali s naší trasou, ale Pavel byl zaplať Bůh neoblomný.
Rumunsko, šílení řidiči hlavně v mercedesech, chudoba a zas prší. Přes plnou nás předjíždí černej meďour, za další dvě zatáčky je uprostřed pole čumákem v hlíně.
V Srbsku nás chytla taká bouře že se ocitáme na dálnici (poplatek za cca 250km 6,5 euro.)úplně samy. Blesky lemovaly nebe, padaly kroupy jak tenisáky a provazy vody nás skrápěly tak že nemoky nestíhaly. Nestíhali ani auta která stála u krajnice a koukali nevěřícně na 3 blbce na moto a jednoho na tříkole. Stavíme u pumpy. Dylen vypadá jak vodník v černým. Chvilku přemýšlíme jak dál. Přestává pršet sundáváme nemoky a jedem hledat kemp. Což se nám za úplné tmy daří. Všude řvou nějaký ptáci, které nevidíme, za kempem jezdí mašinka, ale jinak klid. Dáváme nějaké jídlo, já zas to které se mi otevřelo v kufru a kávu.
Cena za kemp 34.28 leva za všechny
Najeto:574,6 km
Ráno sluníčko, kolem stanu pobíhají uřvaní pávi, kočičky a jiná zvířátka včetně nás. Jako obvykle čekáme na Pavla a Lenku.
Profičíme Srbsko.
Na hranicích s Bulharskem stojíme vedle autobusu s tmavými skly. Za chvíli je v autobuse bouřka. Malí lidé s očičkama 16:9 a rouškami na pusách si nás fotí s blesky přes to tmavé sklo. Scéna jak s Akt X. Český řidič stojící venku si jen uleví že je rád že nás nepotkal u Tureckých hranic. To by se domů už asi nepodíval. Hned za hranicemi hledáme krámek s vodou. To se daří. Kupujem předraženou vodu a pohled za 1 euro- nemá drobný a tak to bere jako dýžko. Vcelku nasraný odjíždíme. Silnici asi pokládali z letadla, to i naše hopsaštráse (D1)je proti ní rovná jak zrcadlo. Na druhou stranu musím říci, že zas někde se jim ty silnice povedli.
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?