Transylvánie, Istanbul, Balkán i Alpy na Varaderu za 19 dní / 17 států Evropy (2024)

Den 1 - Slovensko: Bratislava
🏍️ 397 km 👣 11 km
Cesta do Bratislavy probíhala bez problémů, vyrazili jsme odpoledne a navečer se ubytovali v pokoji v místním zahradnictví, kde měli jednoduché pokoje, parkování před oknem a ráno snídani z místních domácích surovin. Večer jsme samozřejmě navštívili centrum Bratislavy, a to hlavně Prezidentský palác, Ganymédovu fontánu a Národní operu. Michalská věž a její okolí se mi osobně líbila nejvíce a bar, který jsme cestou objevili, také 🍺 17's pivní bar v centru města nám nabídl super české pivko Mazák, ale my přeci jen chtěli vyzkoušet něco místního. Zlatý Bažant nás však moc neuchvátil, i když je to taková místní klasika, proběhl ještě speciál Kasteel, a nakonec jedinečný Pilsner Urquell, jak jinak. Pokračovali jsme přes 300 m dlouhý Most Slovenského národního povstání vedoucí přes Dunaj a viděli i Bratislavský hrad. Pěkná večerní procházka 🏰

Den 2 - Maďarsko: Budapešť
🏍️ 212 km 👣 13 km
Ráno jsme opustili Slovensko a vyrazili do nádherného historického města v Maďarsku - Budapešť 🏰 Nejznámější je svými lázněmi ⛲ a tak jsme navštívili místní historické Lázně Széchenyi s venkovním bazénem a vnitřními vířivkami s železitými prameny. Některé byly horké, některé ochladily a také pára se nám líbila. Osvěžili jsme se místním ležákem Borsodi a strávili tu příjemné odpoledne, poté se ubytovali v centru v domě s pavlačemi. Následovala Maďarská státní opera, Bazilika sv. Štěpána a moje nejoblíbenější místo Országház - velkolepá budova maďarského parlamentu, pokračovali jsme přes řetězový most přes Dunaj Széchenyi Lanchid 🌉 až na západní stranu města, kde se tyčí Rybářská bašta a Matyášův chrám. Počasí nám přálo a my ve víru velkoměsta zapluli na místní langoš se smetanovým základem, opečenou slaninou a sýrem tak, jak je to v Maďarsku tradiční. Nemohlo to být lepší, a tak vřele doporučujeme restauraci Iconic Gulyás Lángos, kde se čepuje i velmi dobré pivo Cece, ležák i speciální IPA 🍺

Celkem: 🏍️ 609 km 👣 24 km

Den 3 - Maďarsko: Segedín, Rumunsko: Hunedoara 
🏍️ 482 km 👣 5 km
Třetí den jsme vyrazili z Budapešti směr Segedín, abychom ochutnali pravý maďarský gulášek, a stálo to za to 🤩 Zelí v něm však nehledejte, to je jen česká modifikace 😁 Pravý maďarský gulášek jsme si dali na doporučení místními v maďarské tradiční restauraci Régi Híd Vendéglő 🍴 Také římskokatolická katedrála v Segedínu určitě stojí za zmínku, majestátná stavba s malovanými interiéry a klidnou atmosférou ⛪ Po prohlídce města jsme opustili Schengenský prostor a poprvé vstoupili na území Rumunska. Nekonečné kolony jsme překonali hravě a naplno využili výhodu cestování na motorce. Už od hranic byla vidět chudoba země a po místních obcích jsme potkávali jak povozy tažené koňmi, potulující se psi, tak oblečené lidi jako před desítkami let. Spousta kostelů, pouličních stánků a obchůdků s místními surovinami a výtvory lemující hlavní cesty. Cíl dnešního dne bylo město Hunedoara, 50.000 obyvatel. Povečeřeli jsme v místním stylu a v pronajatém bytě nasáli všechny druhy piva nejznámější rumunské značky Ursus 🍺🐻 Během naší cesty jsme se totiž rozhodli ve všech státech ochutnat i lokální piva a celkově mohli posoudit, jak je na tom místní gastronomie, zvyky a hlavně poznali místní kulturu✌🏻😎
Celkem: 🏍️ 1.091 km 👣 29 km

Den 4 - Rumunsko: Hunedoara, Transalpina a Transfăgărășan
👣 11 km 🏍️ 329 km
Ráno jsme posnídali a vydali se na cestu k jednomu z největších hradů v Evropě - bájnému goticko-renesančnímu hradu Hunedoara 🏰 známému také jako Korvínův hrad (Matyáš Korvín), který se stal kulisou k mnoha historickým filmům. Zpět k ubytování jsme to měli asi 2 km, a tak jsme cestou viděli i další zajímavé objekty, jako malovaný katolický kostel sv. Petra a Pavla, katedrálu sv. Konstantina a Heleny a kulturní dům Hundeoara. Po sbalení jsme za mírného deště vyrazili do rumunských hor a cestou se zastavili u dřevěného kostel Mănăstirea Obârșia Lotrului a Petros a Biserica Ortodoxă Petros - venkovský malovaný kostelík se hřbitovem. Dojdeli jsme až k horské silnici Transalpina - DN67C, kterou jsme projeli od jihu přes nespočet lesních serpentin, okolo přehrady a horských říček. Po zdolání horské Transalpiny jsme dorazili před vrcholky temných hor nejznámějšího průsmyku Rumunska vybudovaným přes pohoří Făgăraș ⛰️ DN7C Transfăgărășan. Nad pohořím právě létali hromy a blesky, černé mraky ustupovaly a my se rozhodli chvíli počkat. Dobře jsme udělali, jelikož po půlhodince odpočinku jsme prvních pár kilometrů pocítili jen mrholení. Silnice sice byla mokrá a my v plné polní, ale Michelin Anakee Adventure nám ani náznakem nedaly pocítit, že by ztrácely přilnavost. Projeli jsme pár zatáček a dívali se, jestli někde neuvidíme medvěda 🐻, jelikož právě zde žijí v jejich přirozeném prostředí. Rozlehlý horský průsmyk táhnoucí se serpentinami až do výšky 2.042 m.n.m. je nazýván "Cesta světa" a je ikonickou stezkou pro všechny motorkáře. Po necelém kilometru se to stalo! U zaparkovaného auta, z kterého koukala jen ruka s foťákem se objevil medvěd 🐻 a my nemohli uvěřit vlastním očím. Byl to zážitek jako hrom a my pokračovali vzhůru. Nádherné výhledy, stáda ovcí přesouvající se přes planiny, velcí pastevečtí psi, příkré srázy a husté lesy. To je Transylvánie! ⛰️ Nádherná podívaná až pod vrchol, kde jsme viděli nejhezčí úsek cesty jako na dlani ❤️ Když jsme poté sjížděli na druhou strany průsmyku, viděli jsme několik dalších medvědů okolo cesty, a dokonce i medvědici s mláďaty 🐻 Pár aut zastavovalo, někteří fotili, někteří je dokonce z aut krmili, což neshledáváme jako nejlepší nápad. Nenapadlo by nás zastavovat, natož opustit sedlo. Pouze u úseku se semaforem kvůli práci na silnici jsme se necítili úplně komfortně, když velká medvědice vstala od mladých a začala slídit okolo. Naštěstí jsme brzy projeli a pokračovali v koloně aut. Každou chvíli jsme krokem projížděli kolem dalšího a dalšího medvěda 🐻 Neuvěřitelný chvíle 🐻❤️👀 Při zdolání celého 90 km průsmyku vás čeká průjezd 833 mosty, 28 viadukty a 5 tunely, kvůli kterým bylo v 70. letech minulého století přesunout několik milionů tun horniny s použitím 6.520 tun výbušnin. Monumentální 🔥 Ubytovali jsme se ve vesnici Arefu a večer samozřejmě nesmělo chybět pivko, jak jinak než Ursus Premium 🐻🍺
Celkem: 🏍️ 1.487 km 👣 40 km

Den 5 - Rumunsko: Transfăgărășan, Bran a Bukurešť
🏍️ 329 km 👣 6 km
Ráno jsme ve společnosti místních psů posnídali na terase u domu a naposledy si užili pobyt v Transylvánii na jižním úseku silnice Transfăgărășan a rozvalinách hradu Poenari 🏰, který byl pravým domovem Vlada III. - valašský kníže Vlad Țepeș všemi známý jako hrabě Drákula 🧛🏻‍♀️ svou přezdívku zdědil po svém otci, který byl členem Řádu draka, a proto byl znám jako syn draka - Dracula. Zatímco byl známý svou krutostí a nabodáváním nepřátel na kůly ("Napichovač"), byl také považován za spravedlivého vládce ve Valašsku. Během svého zajetí Turky v mládí se naučil jejich taktiky a později je úspěšně využíval proti nim samotným - včetně nočních útoků a psychologické války, kdy nechal vystavit tisíce nabodnutých těl k zastrašení postupující osmanské armády. Poté jsme opět viděli mnoho medvědů, kteří byli ráno velmi aktivní, opírali se o svodidla, procházeli se podél silnice a slídili. Následovala cesta na nejznámější hrad Rumunska do okresu Brašov - Bran, často označován jako "Drákulův hrad" je hlavní turistickou atrakcí spojenou s legendou o Draculovi, historické záznamy však naznačují, že Vlad III. zde strávil nanejvýš několik nocí a neměl k hradu žádný zvláštní vztah. Původně byl hrad Bran postaven ve 14. století jako strategická pevnost na hranicích Transylvánie, která chránila důležitou obchodní cestu mezi Valašskem a Transylvánií. Na prohlídku hradu jsme vystáli frontu a užili si vnitřní prostory, ochozy, historické artefakty a obrazy. Okolí hradu a udržovaná zahrada byla také pěkným místem, kde strávit příjemné odpoledne 🏰 V čase oběda jsme navštívili místní restauraci, kde jsme si objednali steak s pečenými bramborami a guláš s rumunským pivem Ciuc a místními speciály House a Dracula Beer 🍺
Cílem 5. dne bylo hlavní město Rumunska, Bukurešť. Ubytování jsme si domluvili v menším hotýlku v centru města, ke kterému jsme v podvečer za silného deště dorazili okolo 27 m vysokého Vítězoslavného oblouku z roku 1935, inspirovaný tím pařížským s odkazemna vítězství v 1. světové válce. Právě v období mezi válkami si Bukurešť vysloužila svou přezdívku „Paříž východu“.
Celkem: 🏍️ 1.816 km 👣 46 km

Den 6 - Rumunsko - Bukurešť, Bulharsko - Varna a Primorsko
🏍️ 460 km 👣 7 km                                                                                                                            Ranní Bukurešť již byla bez deště a my se mohli vydat na prohlídku centra přes Koncertní síň Ateneul Român, Královský palác, se sochou krále Carola I.a směrem ke Katedrále Mantuirii Neamului. Bukurešť má mnoho významných památek, avšak nejvýznamnější z nich je Palác Parlamentu, postavený v 80. letech za vlády komunistického diktátora Nicolae Ceaușesca. Je to největší budova parlamentu na světě vážící přes 4 miliardy tun, což z ní dělá dle výpočtů také nejtěžší stavbu na světě.
Architektura Bukurešti je velmi pestrá, mnoho památek však bylo zničeno ve druhé světové válce a další právě za vlády Nicolae Ceauşesca. Spousta z nich ovšem přežila a po rumunské revoluci byla zrekonstruována. V posledních letech město zažívá kulturní a hospodářský rozmach a je jedním z nejrychleji se rozvíjejících v Evropě i když cesta bude ještě dlouhá.
Byl čas vyrazit za dalším státem našeho putování - Bulharsko. Na hranicích opět kolony, všude chaos a netrpěliví řidiči, kteří už ztráceli trpělivost. Troubili, aby celníkům dali najevo, že se nic neděje a my se proplétali mezi auty. Většina nás zdravila a s úsměvem pouštěla, některé jsme museli objet. Absolvovat toto s autem musí být za trest. Bylo horko a my se propletli až k celníkovi, který se tvářil jako mistr světa, vše si poctivě zkontroloval a když už nás pořádně zdržel, mohli jsme pokračovat. Během dlouhé cesty k moři se nám na tachometru objevilo magické číslo 100 tisíc celkově najetých kilometrů a my byli rádi, že nás motorka nikdy nikde nenechala. Je to prostě držák 😍🖤 ...Honda ❤️💙🤍

Počasí nám přálo a silnice byla pěkná. Okolo třetí jsme dorazili na pláž k Černému moři u města Varna, známému jako Zlaté písky 💛🏖️🌅 U moře bylo nádherně, slunce svítilo, místní nám dokonce povolili s motorkou vjet až na parkoviště přímo na pláži, kde jsme se převlékli do beach stylu a šli si dát Fish & chips, smažené krevety, kalamáry a pěkně orosené britské pivko Madri. Společnost nám dělala místní koťátka, která se kolíbala okolo 😸 Následovala samozřejmě první koupačka, na kterou už jsme se dlouho těšili 🌞⚓🐬 Moře bylo čisté, vlny příjemné a teplo akorát 😎👍🏻🌡️

Byl čas se vydat na cestu s cílem Primorsko ⚓ Cesta už byla horší, ale pro cestovní enduro jako dělaná. Pokračovali jsme dále na jih, až nás navigace navedla před prašnou cestu, před kterou jsme zastavili. Místní pár v autě vedle nás také zastavil, zatímco jsem kontroloval trasu a něco nám povídali a ukazovali na cestu. Anglicky neuměli a když zjistili, že bulharsky se nedomluvíme, pokračovali po cestě dál. Říkáme si, je to nejlepší trasa dle navigace, místní tudy jedou, to bude ok 😁👍🏻 Jo, bylo to moc fajn, po prvních pár set metrech jsme je ve stupačkách předjeli, po 5 km, už jsme si říkali, že úsek trvá nějak dlouho a po 10 km se mapa aktualizovala: ⬆️ 30 km.
To nebylo úplně povzbuzující, jelikož 10 km zpět a objížďka jinou trasou by nám určitě zabrala déle a já nerad jezdím stejnou trasou 😅 No co vám budu povídat, ze štěrku se staly kameny, z výmolů díry a my potkávali odstavené bagry, buldozery a jiné stavební stroje. Místy jsme se drželi ve vyjetých kolejích, jindy se bořili v hlíně. Setmělo se a nám zbývalo 15 km. Silnici teprve stavěli, i když v navigaci již byla. Jupí 💪🏻🥳 Bylo trochu zvláštní projíždět tento úsek ve tmě, 2 tisíce km od domova, asi 30 km od nejbližší civilizace, nikde nikdo... Adventure jak má být! Po 40 km terénem už jsem cítil, že mám stehna, zato předloktí už ne 😜 Vyjeli jsme v nějaké vesnici, která začínala navozenou hromadou hlíny, ve které bylo totálně napasované auto. Posádka hodnotila situaci škrábáním se na hlavě, byli v pořádku a my pokračovali. Oni tu prostě nepoužívají značky. Nejsou pravidla. Každý jezdí, jak se mu zachce a pak to takhle dopadá 😱
Nakonec jsme dojeli, raději ani nevím, s jakým zpožděním. Cestou nás ještě napadl toulavý pes 🐕 Netvářil se přátelsky, nakonec jsem ho nepřejel, čekal jsem, že vystartuje. Divoký východ 🫣
Ubytko u moře v hostinci Arkadia bylo naopak skvělý, pokoj prima, obsluha též, zvládli jsme pár piv - bulharské Shumensko a na závěr večera za odměnu kubánský doutník.
Přežili jsme! 🤣
Celkem: 🏍️ 2.276 km 👣 53 km

Pokračování na další kapitole 

↓

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE