Polsko s bráchou - Balt, Gdaňsk, Mazurská jezera - Vlčí doupě a Bledovská poušť (2021)

Den 1 – Štětín, Mezizdroje - 570 km

V neděli 18.7.2021 jsme s bráchou vyrazili k moři a to na sever k našim polským sousedům. Toužili jsme objevit nová místa a strávit pár dní na cestách. Jeli jsme se stanem i vybavením pro kempování. Já Varadero 1000, brácha Africa Twin 750. Při cestě jsme zastavili u 36m vysoké Sochy Krista Krále (Świebodzin) a pokračovali na Stzetzin (Štětín), kde jsme v restauraci Colorado Steakhouse ochutnali místní Žurek a nealko Lech., prohlédli historické staré město a pokračovali k německopolským hranicím Świnoujście (Ústí nad Svinou) a dále na Międzyzdroje (Mezizdroje), kde jsme postavili stan v kempu Camper park beach a vyrazili si prohlédnout molo, místní bar, pláž a Woliński Park Narodowy i druhoválečné bunkry lemované celým pobřežím. 

Celkem: 🏍️ 570 km

Den 2 – Kolobřeh - 110 km

Ráno jsme sbalili věci a pokračovali dále po pobřeží, začalo pěkně pršet, a my zastavili na oběd v restauraci Neptun (Medzivodzie). Rajská polévka s rýží zahřála, místní rybářský úlovek s hranolkami zasytil a pivko Carlsberg tomu dalo tečku. Nějakou dobu jsme poseděli a déšť nám pěkně kopíroval delší přestávku na oběd. Mohli jsme pokračovat v jízdě. Dojeli jsme k Ruinám kostela v Trzęsaczi, kde bylo molo a pěkná pláž. Dále na Kołobrzeg (Kolobřeh) ve kterém jsme si prošli centrum, prohlédli lodě v přístavu, maják a ikonické ruské kolo. Postavili jsme stan v kempu Kormorán (Sianożęty) a zašli na pivko do kempu u Susła, kde zrovna tou dobou kempovali naši kamarádi. Něco jsme popili a užili večera.

Celkem: 🏍️ 680 km

Den 3 – Leba, Hel - 290 km

Ráno jsme se šli společně vykoupat do moře a pokračovali na pláž Łeba kde jsme si ve městě v místní polské restauraci HonoTu dali guláš s bramborovými plackami - výborný a ochutnali pivko Žywiec. Pláž Łeba je pěkná s útulný barem a pěknou pláží. Dali jsme tradiční Lech, tentokrát ochucený. Pláž nebyla přelidněná a hodnotíme ji jako nejhezčí, na které jsme v Polsku byli. Pokračovali jsme na poloostrov Hel, odkud se z města a celé Helské kosy táhli kilometrové kolony aut. Bylo něco po deváté večer. Směrem do města jsme však měli volné pole působnosti. Obě strany silnice lemovalo moře a po levé straně silnice se dokonce proháněl vlak. Paráda. Místo pro stan jsme získali v campu Hel a šli si projít noční město s přístavem, sochou Neptuna, která je kopií té italské (Bologna). Spousta tematických restaurací, ve kterých bylo večer dost živo.

Celkem: 🏍️ 680 km

Den 4 – Gdyně, Sopoty, Gdaňsk – 110 km

Ráno jsme se vydali na prohlídku 42 m vysokého majáku v Helu, který v letních měsících slouží jako rozhledna a prohlédli si, jak město vypadá město za denního světla, sbalili tábor a vyrazili do města Gdynia. V námořním přístavu kotvilo pár pěkných lodí jako pirátská šalupa nebo torpédoborec Blyskawica. Prozkoumali jsme okolí a pokračovali směr Sopoty. Zaparkoval jsme v centru, kousek od Křivého domku, prohlédli si centrum s památkami jako kostel, galerii a promenádu u pláže s molem. Pěkně město ale také dost turistů. Pokračovali jsme do největšího a nejstaršího přístavního města v Polsku. Legendární Gdaňsk spolu s městy Gdyňe a Sopoty tvoří takzvané Trojměstí. Tentokrát jsme se ubytovali v hotelu Olympic a šli prozkoumat město. Bazilika, kostely a další historické budovy nám vyrazili dech. Obrovské, jedinečné a velkolepé. Klasická polská cihlová architektura. Dostali jsme chuť na burger a pivko, a tak byla jasná volba místní restaurace Original burger přímo vedle baziliky (Basilica of St. Mary of the Assumption of the Blessed Virgin Mary), kde jsme si večeři opravdu vychutnali a spláchli to místním pivem typu APA. Když jsme odcházeli, už bylo šero. Došli jsme na náměstí, kde byly všechny budovy a sochy nasvícené a odráželi se do vodní hladiny. Skvělý pohled, který nelze zaznamenat. Ten se musí prožít. Gdaňsk je u mě zatím nejkrásnější historické město, které jsem kdy viděl. Také jsme ochutnali tankovou Plzeň v restauraci Riverside Dym i Ogień. České pivko, jak má být. Tentokrát jsme byli ubytovaní v hotýlku na okraji města.

Celkem: 🏍️ 1.080 km

Den 5 – Westerplatte, Malbork, Mazurská jezera a Vlčí doupě – 370 km

Čtvrteční ráno bylo poslední rozloučení s Baltským mořem a to návštěvou poloostrova Westerplatte. Útokem na něj začaly 1. září 1939 boje druhé světové války, kde polští obránci dokázali úspěšně vzdorovat po celých sedm dní. Poté byli nuceni kapitulovat a na památku těchto obránců byl roku 1966 na Westerplatte vybudován pomník. Poslední výhled na moře a vyrazili jsme do vnitrozemí a dále na východ přes Malbork. Dominantou města je křižácký hrad Malbork zapsaný v dědictví UNESCO, obranná tvrz postavená z červených cihel v gotickém stylu je největší gotickou stavbou na světě a současně také největší stavbou z cihel na světě. Poté už jsme to valili směr Mazurská jezera, kde se nachází více než 2.700 samostatných jezer, přičemž se počítají pouze vodní plochy o rozloze alespoň jednoho hektaru. Neuvěřitelné. Začali jsme od severu, kde se nachází Wilczy szaniec, u nás však známý jako Vlčí doupě - Wolfsschanze - kódové označení pro Vůdcův hlavní stan, který se zde nacházel u města Kętrzyn (německy Rastenburg) v tehdejším Východním Prusku.

Wolfsschanze se někdy překládá také jako „Vlčí hradba“. Sám Adolf Hitler zde strávil přes 800 dní, a to od června 1941 (operace Barbarossa) do listopadu 1944, kdy z důvodu postupu Rudé armády odjel do Berlína. Poté dal bunkr zničit. Byl zde na něj také podniknut neúspěšný atentát, známý též pod krycím názvem „operace Valkýra“. Prošli jsme celý komplex s pozůstatky původních budov, bunkrů i muzea původních interiérů. Stihli jsme to jen tak tak do zavíračky, která byla ve 20:00 a jeli si koupit občerstvení (rozuměj piwo a buřty). Následně jsme hledali vhodné místo pro rozbití tábora.  A to úspěšně! Asi po 5km jízdy lesem, šotolinou a kameny (prostě expedičním offroadem) jsme objevili menší palouček s molem u jezera Mój, kde kotvili dvě rybářské loďky. Převlékli se, rozbili tábor a okamžitě se na nás vrhli místní hladoví komáři. Nakonec je zdárně odehnal oheň a my si mohli užívat atmosféru plápolajícího ohně, chuti chlazeného pivka, pečených buřtů, atmosféry absolutního klidu, odpočinku a svobody. Tohle bylo nezapomenutelné!

Celkem: 🏍️ 1.450 km

Den 6 – Gyžicko, Varšava – 350 km

Ráno, úplně svěží - samozřejmě, jsme si uklohnili snídani. Bylo fajn s sebou mít kapesní plynový vařič. Dali si černou kávu, posledními pohledy na toto jedinečné místo, postavili se na nohy a vyrazili, kam nás cesta zavedla. Další zastávkou našeho putování bylo Muzeum Dywizjonu 303 - Filia w Gierłoży. Druhoválečné muzeum kousek od Vlčího doupěte. Spousty druhoválečné techniky a předmětů. Namátkou jeepy, transportéry, letadla, stíhačka nebo historický motocykl Dněpr. Uniformy, opasky i kompletní dobové místnosti s figurínami. Strávili jsme zde příjemné poledne a vyrazili do města Giżycko, kde se nachází třetí největší mazurské jezero Niegocin. Je tu vodárenská věž (Wieża Ciśnień w Giżycku), pláž obklopená spoustou hospod a barů a toho jsme se rozhodli využít a dát si oběd v restauraci Porto. Z nabídky jsme vybrali tatarák a jak jinak než pivo, tentokrát jsme ochutnali Książęce Czerwony Lager & Złote Pszeniczne. Vše OK. Po obědě jsme zavítali do nedaleké tvrze Boyen Fortress, která je bývalou pruskou pevností mezi dvěma velkými jezery Kisajno a Niegocin. Procházkou po celém komplexu i s prohlídkou muzea jsme usedli za stroje a pokračovali na největší mazurské jezero zvané Sniardwy o solidních rozměrech 22x13 km, které si prohlédli z krásného písečného poloostrova zveného Szeroki Ostrów Punkt Widokowy. Opět jsme vyzkoušeli mírný offroad podél kempu s karavany (samozřejmě v rámci plně naložených motorek) a šli se osvěžit. Moře i jezera poskytovali ideální osvěžující teplotu a poté vyrazili o 220 km dále na jih do hlavního města Polska - Warszawa.

Ve Varšavě moc historických památek nenaleznete, a to z důvodu Varšavského povstání v srpnu roku 1944, při kterém se poláci snažili vymanit ze spárů nacistické Třetí říše ještě před příchodem Rudé armády, to však skončilo katastrofou. Heinrich Himmler nařídil na počátku povstání zničení města a vyhlazení jeho obyvatelstva. Byla při něm zdecimována elita polského národa a město samo bylo srovnáno se zemí. Čest jejich památce... To vše byl důvod, proč byl příjezd do Varšavy úplně jiný, než do kteréhokoliv jiného města v Polsku. Zkrátka nová Varšava. Po čtyřproudé silnici jsme vjížděli do zářícího centra plného mrakodrapů, vytuněných aut s laďáky, kteří si s rychlostí moc hlavu nelámali. Prostě Wow! Tohle není Polsko, které jsem dosud viděl, tady je úplně jiný svět. Dorazili jsme do Hotelu Hidden Peak, lehce se zkulturnili a vyrazili do víru velkoměsta. Velmi nás zaujal Palác kultury a vědy (Pałac Kultury i Nauki) vysoký 237 m vybudovaný roku 1955 a mrakodrap Varso Tower (Varšavská věž), nejvyšší budova v EU s výškou 310 m, která ale ještě nebyla zcela dokončena. Samozřejmě jsme si prohlédli i Zamek Królewski w Warszawie nebo Muzeum Powstania Warszawskiego. Monumentální.

Celkem: 🏍️ 1.800 km

Den 7 – Bledovská poušť, Glivice, Krakov - 525 km

Sobotní ráno ve Varšavě bylo slunečné, a tak jsme vyrazili znovu okolo Paláce kultury a vědy, abychom si ho prohlédli za denního světla i atmosféry. Honosná budova, která však připomíná komunistickou éru (dříve Pałac Józefa Stalina). Opustili jsme hlavní město a putovali na další zajímavé místo zvané Pustynia Błędowská (Bledovská poušť). Ano, v Polsku se opravdu nachází poušť, a to o rozloze 33 km². Zajímavostí je například fakt, že oblast sloužila jako vojenské cvičiště - za druhé světové války se zde Afrikakorps připravoval na saharské podmínky. Krajinu původně pokrývaly lesy, které byly koncem středověku vykáceny, nárůst populace a rozvoj hornictví navíc vedl k vyčerpání zásob podzemní vody. Místní legenda vysvětluje vznik pouště tím, že ďábel chtěl zasypat pískem důl, kde se těžilo stříbro. Na poušti bylo opravdu teplé podnebí (kdo by to byl řekl, že) ale i v motohadrech se to dalo přežít. Schladili jsme se točeným pivkem, zdokumentovali toto místo s motorkami, kde bráchova Africa Twin 750 byla jako doma a v písku ji to moc slušelo. Okolo nás se proháněli borci na závodních endurech i čtyřkolkách. Perfektní odpoledne. Pokračovali jsme dále až k nejvyšší dřevěné stavbě v Evropě - Radiostacja gliwicka (Rozhlasová věž v Glivicích). Tato 118 m vysoká věž (původně v německém městě Gliwitz) se nesmazatelně zapsala do historie konfliktem známým jako "Operace pod falešnou vlajkou", která měla doložit polskou agresi vůči Německu a před světem ospravedlnit útok na Polsko. Němečtí útočníci vyslali v polštině výzvu k boji proti němcům a na místě přepadení zanechali těla zastřelených vězňů z koncentračního tábora Dachau, převlečená do polských uniforem. Slunce zapadlo za horizont a my vyrazili navštívit další historické město. Po 100 km jsme dorazili do Krakova a ubytovali se v hotelu Sturmyk asi 3 km od Starého města. Cestou jsme si prohlédli historické budovy univerzity, akademie, a muzeum. Vyprahlí jsme navštívili bar jménem Café Szafé a skočili na "jedno". Na Krakovském náměstí se tyčila Bazylika Mariacka (Kostel Nanebevzetí Panny Marie) a u řeky Visly Královský hrad.

Celkem: 🏍️ 2.325 km

Den 8 – Osvětim a návrat domů – 525 km

Nás poslední den jsme z Krakova vyrazili domů přes Oświęcim (Osvětim). Na místě jsme byli asi ve 12:30, prohlédli si okolí s pomníky a vystáli dlouhou frontu u kasy. Měli jsme na výběr: 1) od 16:00 samostatnou prohlídku která je zdarma 2) prohlídku s průvodcem a českým výkladem od 14:15 za 170zł. Zvolili jsme druhou možnost a po vstupu do komplexu nejznámějšího německého koncentračníhobtábora (Konzentrationslager Auschwitz) jsme prošli kovanou branou s nápisem "ARBEIT MACHT FREI", kde si můžete všimnout písmena B, které je "vzhůru nohama". Nápis nad branou byl vyroben vězni z tábora, ale nedochovaly se důkazy o tom, zda to udělali naschvál, na protest, či to byla jen náhoda. Vstoupili jsme přes bránu na místo, kde probíhala selekce a poslechli si vyprávění naší polské průvodkyně, která vyprávěla lámanou češtinou o tom, jak zde probíhala. Už to navodilo zvláštní atmodféru. Každý o tom už asi něco slyšel a já tu nechci psát detaily. Bylo to silné a myslím, že každý by měl ten pocit zažít, aby pochopil, že právě zde se nachází muzeum lidského dna. Cihlové budovy označené čísly, obehnané ostnatým drátem, modely celého původního tábora, na velkých hromadách pohozené brýle, boty, kufry. Viděli jsme 2 tuny dívčích vlasů na jedné kupě. Zeď, u které probíhaly popravy. Minuta ticha, u které si člověk uvědomí, že zde lidský život neměl absolutně žádnou hodnotu. V táboře měli vězni jen jediné právo a to pracovat. Nemocní, slabí nebo neposlušní tu neměli žádnou šanci na přežití. Barák se zazděnými okny s původními celami s palandami a na konci chodby šibenice. Původní plynová komora, pece...

Opustili jsme se strnulými výrazy tábor Auschwitz I a přesunuli se asi 3km autobusem do tábora Birkenau (Březinka). Původní tábor už totiž kapacitně nevyhovoval, a tak byl samotnými vězni vystavěn mnohem větší, megalomanský projekt vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau. Kapacita 100.000 vězňů. Plynová komora pojmula až 3.000 vězňů, kteří věřili, že se jdou jen osprchovat. Svlékl se a dostali mýdlo. O zbytek se postaral Cyklon-B. Dvě obrovská krematoria. Každé z těchto dvou disponovalo 15 pecemi a každé bylo schopno spálit asi 1.440 těl denně. Továrna na smrt. Krematoria byla vyhozena do vzduchu 20. ledna 1945, když se nacisté pokoušeli skrýt důkazy o svých zločinech. Dnes již muzeum připomínající, že i toto se na světě dělo a není to zase tak dávno. Dnes je to již součást historie, o které bychom však měli vědět a z které se můžeme poučit. Opustili jsme město Osvětim něco po 17h. K domovu to bylo ještě 5 hodin cesty a cca 460km. Byli jsme rádi, že toto místo bylo právě tím posledním na naší cestě. Zvláštní pocity jsme měli ještě dlouho. Pár přestávek na benzinkách a až do soumraku a lehkého mrholení jsme to valili směr Liberec.

Celkem: 🏍️ 2.850 km

Díky brácho, bylo to skvělý!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE