Blackem světem Balkánem

Den 15 (16.7.2014):

Dopoledne využíváme hotelové pláže, kde nás stačili zkasírovat za využívání lehátek a vyrážíme až v poledne. Motáme se zpět k Vlore, po cestě fotím krávu, která se „pase“ na hromadě odpadků. Všímáme si plyšových hraček, které jsou na nedostavěných domech. Údajně na sebe mají stahovat závist a po dokončení domu se slavnostně spálí. Ve městě Fier odbočujeme k antickému městu Apollonia. Vstupné činí 300 LK/os a v ceně je muzeum i prohlídka ruin. Bavíme se s Albánkou, která žije v USA a je tu poprvé. Pokračujeme směrem do Makedonie. Čekáme, až pastevci převedou ovce a když se rozjedeme, zaútočí na nás jejich pes. Odbočujeme na Elbasan a nevěřícně kroutím hlavou, jak vypadá hlavní tah na Makedonii. Asfalt tu chybí, projíždíme bahnem. Pak se silnice začne zlepšovat, až dojedeme do Elbasanu, kde stavíme před obchodem. Překračujeme hranice nad Ohridským jezerem a zastavujeme v Ohridu, abychom našli bankomat a vybrali peníze. Okamžitě je u nás několik naháněčů na pokoje. Vybíráme peníze a jedeme za město do kempu (430 MKD/2 os.). Opět se žene bouřka, tak rychle rozbalujeme bydlení. Kousek od nás balí skupina Poláků a odjíždí pryč, dále jsou vedle nás Češi (otec se synem) v dodávce. Tento kemp hodnotíme jako nejhorší za cestu, sociálky bych nikomu nepřál. Večer se nám naskytne úžasný pohled na západ slunce nad jezerem. Dáme v hospodě něco dobrého a jdeme spát.

Počasí: ráno 20°C jasno, přes den 34°C jasno
Trasa: Vlore-Fier-Elbasan-Ohrid-Elshani
Najeto: 257/5471/7976

Den 16 (17.7.2014):

Ráno se bavím s údržbářem z kempu, který umí hodně dobře česky. Jedem zpět do Ohridu, kde zajíždíme k hradbám. Jdu pěšky k hradu, fotím a kupuju pár dárků domů. Jedeme zpět kolem kempu k průsmyku, kde platíme vjezd 110 MKD. Stoupáme až do 1600 m n. m. Necháváme motorku u silnice, obouváme pohorky a jdeme na hřeben mezi jezery. Původní plán zdolat Magaro (2254 m n. m.) jsme kvůli počasí vzdali. My stoupáme do necelých 2000 m n. m. Máme výhled na obě jezera, ale není příliš dobrá viditelnost. Dokonce začne mrholit. Po příchodu k motorce se dáváme do řeči s Angličany, kteří šli kousek cesty na Magaro, ale vzdali to. Dále přijíždí Češi z kempu a zajímají se o výstup. Jedeme přes Bitolu a Prilep směr Skopje. V jednom městě potkáváme telefonujícího kluka na Kawasaki ZX-10R, který měl za sebou ještě slečnu a všechno zvládal. Stavíme na benzínce, kde byl značen kemp. Obsluha nás posílá k motelu. U motelu žádný kemp nevidíme a 75 E za noc jim dávat rozhodně nebudeme. Poté pod motelem objevíme kemp, kde je jeden karavan. Ptáme se na cenu, prý 17 E a recepce je v motelu. Opět jdu do motelu a platím těch 17 E. Sociálky bezkonkurenčně nejlepší. V dálce bouří, ale to nás nevzrušuje, padáme unaveni do spacáků.

Počasí: ráno 18°C oblačno, přes den 20-25°C oblačno, přeháňky
Trasa: Elshani-Bitola-Prilep-Katlanovo
Najeto: 233/5704/7976

Den 17 (18.7.2014):

V 9 odjíždíme směr Skopje. Kousek se vezeme po dálnici. Od teď si budu vážit i D1, protože to, co mají v Makedonii, nemá obdoby. Dokonce jsou tak drzí, že za to vybírají poplatek (2 E). Zajíždíme do centra Skopje a jdeme si kousek prohlédnout. Nad městem je kopec ležící více jak kilometr nad mořem. Po cestě na něj zastavujeme na focení nad městem a přijíždí starší ženská v autě. Radí ještě další vyhlídku a tvrdí, že má ráda motorky. Náhodou jsme narazili na lanovku, která nás vyveze až na vršek ke známému kříži. Čekáme na lanovku, jež jezdí každou půl hodinu. Obsluha nám sděluje, že je příliš silný vítr a nevědí, kdy se opět rozjede. Spousta lidí odejde, ale během pár minut jedeme nahoru (100 MKD/os). Nahoře se vše buduje, není moc kam jít. Když už se chceme vracet dolů, lanovku zastavují. Čekáme tedy 30 minut na vršku. Na informační tabuli zkoumáme památky města a od lanovky ještě zajíždíme do centra ke starému mostu. Pokračujeme na Makedonsko-kosovské hranice. Byl jsem zvědavý, jestli bude mít Jája problém na hranicích z důvodu, že Slovensko neuznává Kosovo. Dáváme celníkovi pasy, do mého pasu dává razítko, a když spatří Jáji pas, zbystří. Dává jí razítko a ukazuje jí, že tam má „Republic of Kosovo“ a směje se. Ještě mě posílá pro zelenou kartu, jelikož naše v Kosovu neplatí. Platím 15 E a vracím se k budce. Celník jen mává rukou a posílá nás pryč. O kousek dál stojí další celník, pro změnu velmi nepříjemný. Ptá se arogantně, co jako chceme v Kosovu, kam jedeme atd. Po cestě na Prištinu si všímáme dopravních značek pro tanky, které později fotím. Priština nás přivítala silnou přeháňkou. Schováváme se pod stromy u stánku s pizzou. Čekání spojujeme s jídlem a dáváme si pizzu za 3 E. Projeli jsme celé město, ale nijak nás nezaujalo. Hledáme pomník Gazimestan – památník bitvy na Kosově poli. Nachází se asi 10 km od Prištiny. Při vstupu si tu zapisují čísla pasů dva policajti. Nejdříve mě nechtějí pustit s batohem (prý jestli nemám bombu), ale vysvětluju, že mám jen zrcadlovku. Tvrdí, že pokud mám zrcadlovku, je to v pořádku. Nesmím mít kameru. Někdo by jim už měl prozradit, že foťáky umí kolikrát lepší video, jak kamery. Dáváme se do řeči a klubou se z nich celkem fajn chlapi. Snad půl hodiny řešíme všechno možné od toho, kolik jede motorka, až po EU nebo Kosovo. Smějeme se paradoxu, že jeden je Srb a druhý Albánec. Jdeme si prohlédnout památník, vyšlápneme si na vršek a kocháme se okolím. Při odjezdu se s jedním z policajtů fotím. Radí nám mešitu, kterou prý nesmíme vynechat. Jsme trochu zhýčkáni z Istanbulu a do té jejich malinké ani nejdeme. Už je večer, ale rozhodujeme se dneska dojet do Pece. Za šera přijíždíme do města a hledáme pokoj. Nakonec jsme v hotelu v ulici Billa Clintona.:) Platíme 15 E za osobu za celkem pěkný pokoj s koupelnou a balkonem. Motorka stojí na ulici, ale prý se o ni nemám bát, že personál tu bude celou noc hlídat. Občas vyjdu na balkon a sleduju poflakující se kluky, jestli se o motorku nebudou zajímat. Ani si ji nevšimnou. Jdeme se projít do města a dáváme si za symbolických 1,5 E výborný kebab.

Počasí: ráno 20°C jasno, přes den 25-32°C oblačno, přeháňky
Trasa: Katlanovo-Skopje-Priština-Pec
Najeto: 297/6001/7976

Den 18 (19.7.2014):

Motorka stojí před hotelem, to je nejdůležitější. Jdu nakoupit snídani a někdy kolem 9. hodiny balíme věci na motorku před hotelem. Sleduje nás pár kolemjdoucích, dokonce nám jeden chlapec přinesl ubrousky na utření plexi. Za odměnu ho dávám na motorku. Jedeme za město do soutěsky řeky Rugova. Návštěva rozhodně stojí za to! Cestou potkáme dodávku, která převáží koně na korbě. Nechápu, jak se tam může udržet, ale statečně ty zatáčky vyrovnává. Vracíme se a zastavujeme u bufetu, že si vezmeme 4 kebaby na cestu. Není kde zastavit, tak stojím u silnice za autem. Nejdřív mě vyhání policajt, že někdo bude odjíždět. Posunuju motorku, aby projel. Přijíždí někdo jiný a neumí si nadjet. Cpe se k motorce, a když už se opírá o kufry a jede dál, bouchám mu na okno. Trochu si zajíždíme, když hledáme značku pro tanky, kterou jsem si nevyfotil. Tu prostě musím mít! Přejíždíme do Černé Hory, kde celník nabízí Jáje čokoládu (ona Jaroslava, on Jaroslav). Hranice se nachází dost vysoko – cca 1800 m n. m. Pokračujeme směr národní park Durmitor. Fotíme průzračnou vodu a svačíme. Zastavujeme u mostu nad řekou Tara. Jája mě láká na spuštění se z jednoho břehu na druhý na karabině. Radši sedám na motorku, aby o tom moc nepřemýšlela. Projíždíme Durmitor a před průsmykem vedoucím do Plužine zastavujeme u značky camping. Jsme 1600 m n. m. na malém statku a platíme 5 E za noc. Jdeme se projít kousek nad kopec a užíváme si ten božský klid. Po příchodu se jdu podívat do srubu, kde by měli mít i něco k pití, dávám pivo a zjišťuju, že si můžu dát i jídlo. Objednávám maso i domácí sýry (12 E). Jdu do stanu pro Jáju, že jsem ulovil jídlo. Bylo to výborné, opravdu skvěle jsme se najedli.

Počasí: ráno 18°C jasno, přes den 16-24°C oblačno přeháňky
Trasa: Pec-Rožaje-Mojkovac-Žabljak
Najeto: 274/6275/7976

Den 19 (20.7.2014):

Na to, že jsme více než 1600 m n. m., bylo v noci překvapivě teplo. Při snídani přijel do kempu autem sám kluk, na čemž by nebylo nic divného, kdyby mu nebylo okolo deseti let. Nechápal jsem, jak dosáhl na pedály a odkud jede. Jsme v horách na samotě. Kolem 9. hodiny odjíždíme pryč směr Plužine přes průsmyk Prevoj (1907 m n. m.). V sedle zastavujeme a fotíme, když v tom k nám přijdou ochranáři NP a požadují vstupné 3 E/os za vjezd do parku. Po velmi úzké a místy dost rozbité silnici sjíždíme do údolí. Jedeme k pobřeží do národního parku Lovčen. Pro obyvatele Černé Hory je pohoří Lovčen národním symbolem, jelikož se při dešti zbarví do černa. Při vjezdu do parku platíme 2 E/os a vyjíždíme pod Jezerski vrh (1657 m n. m.). Pokračujeme pěšky skrz tunel po 460 schodech, až na vrchol. Platíme další 3 E/os za vstup k vyhlídce a mauzoleu Petra ll. Dole pod parkovištěm dáváme svačinu a čekáme, až Španěl v autě vycouvá, protože tam zablokoval dopravu. Trochu pochybujeme o značené odbočce na Kotor, tak zkoušíme věřit GPS. Končíme u kamenné cesty. Vracíme se a po pár kilometrech si užíváme pohled na Kotorský záliv z více jak kilometru nad mořem. Velkou zajímavostí této oblasti je množství spadlých srážek - jde totiž o nejdeštivější oblast v Evropě. Objíždíme Kotorský záliv a hledáme kemp. Ve vesnici Morinj nacházíme větší a menší kemp. Zůstáváme v menším z nich, kde platíme 5 E/os. Nevšedně je tu řešena sprcha, která je pod širým nebem se závěsem od moře. Směrem na silnici je vidět, takže chodci i řidiči se mohou kochat. Majitel kempu neustále jezdí kolem na kole nebo krouží okolo na moři. Večer si přichází pro peníze, asi ze strachu, že mu ráno ujedeme. Vedle nás přijíždí maďarský pár, který cestoval 2 týdny po Albánii. Dost povídáme, hlavně Maďar je dost ukecaný. Jdeme na večeři do místního podniku. Jáje asi nesedly mořské plody a v noci několikrát odbíhá na záchody zvracet. Říká, že okolní stany si asi vyslechly slušný koncert.

Počasí: ráno 17°C jasno, přes den 35°C jasno
Trasa: Žabljak-Plužine-Nikšic-Podgorica-Cetinje-Kotor-Morinj
Najeto: 275/6550/7976

Den 20 (21.7.2014):

Jáje už je trochu líp a tak jdu pro snídani do místního krámku. Snažím se vyfotit naše místo na kempování, ale foťák mi hlásí chybnou kartu. Dávám ji do mobilu a opět chybová hláška prázdná karta. Tohle jsem opravdu potřeboval, fotky i videa od 8. dne do dneška pryč. Je toho už docela dost na tuhle cestu z té elektroniky (odešla mi baterka u mobilu, objektiv a teď paměťová karta), ale uklidňuju se tím, že motorka šlape skvěle, což je nejdůležitější. Než vjedeme z Černé Hory do Chorvatska, kupuju v obchodě tradičně pár piv a vín. Jedna plechovka začíná téct už před obchodem, tak se rozhoduju co s ní. Obdarovávám místního dělníka, kterému se rozzáří oči, když pivo dostane. Začíná pršet, ale dneska na sebe nepromok soukat nebudu! Samozřejmě jsme velmi rychle mokří, tedy ne až zas tak moc. Vystraší nás blázen, který předjíždí v zatáčce proti nám. Cpu motorku co nejvíc ke krajnici a on nás těsně míjí. Náš poslední cíl této cesty je výjezd na horu sv. Jure (1762 m n. m.), tím pádem se zabydlujeme blízko této lokality v kempu v Živogošce (11,75 E/os/noc). Od teď jsme na klasické dovolené u moře, na kterou jsem lákal Jáju. Jen se špatně vysvětluje, že tu jsme až 20. den naší cesty.:) Večer si uděláme procházku na večeři, ze které se vracíme v klusu, jelikož se opět žene bouřka. Kotvím stan a přikrývám motorku. V noci mě probudí rachot plachty. Musím ji sundat z motorky nebo brzo odletí v tom vichru.

Počasí: ráno 20°C jasno, přes den 22°C déšť
Trasa: Morinj-Herceg Novi-Dubrovník-Živogošce
Najeto: 196/6746/7976

Den 21 (22.7.2014):

Zůstáváme v kempu do zítra, takže v 9 hodin ráno odjíždíme na lehko na horu sv. Jure. Navigace nás vede opět do nesmyslného stoupání bez asfaltu, tak se ptáme místních a ti ochotně radí směr. Pod horou platíme 11 E vjezd a stoupáme po úzké silnici nahoru. Přibývá oblačnosti a já tuším, že na vršku neuvidíme nic. Mé očekávání se naplňuje a cca od 1600 m n. m. viditelnost klesá na pár metrů. Obejdeme vysílač ke kostelíku, pokocháme se pohledem na fotku výhledu za dobrého počasí a jedeme dolů. Doprovod nám dělá chopperista z Kladna. Sjíždíme až do Makarské a nakupujeme suroviny na večerní vaření. Do kempu přijíždíme mokří. Počasí se velmi rychle obrací a o pár hodin později se pečeme u moře. Jíme skvělou večeři od Jájinky a pak se vydáváme opět do města na zmrzlinu. Užíváme si poslední večer, protože stav na účtu i v peněžence je kritický. Zítra zahájíme transport domů. 

Počasí: ráno 21°C jasno, přes den 22-27°C bouřka, odpoledne jasno
Trasa:  Živogošce-sv. Jure-Makarska-Živogošce
Najeto: 105/6851/7976

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE