Pamír 2018 aneb Murphyho zákony v praxi

Almaty

3.9.2018

...Cítím přetížení minimálně 3G. Nejsme ve stíhačce, která právě startuje, ale v Almaty taxi emotion ride. Do uší nám duní místní hity a za okny se míhají rozmazané šmouhy. Něco takového jsem ještě nikdy nezažil. Fakt se bojím...

Ráno jdeme na snídani a ze schodů vidíme, že plachta na Danově motorce je stržená na zemi. Že by byl v noci takový vítr? Když přijdeme k motorkám, zůstaneme jako opaření. Motorky se někdo pokusil ukrást. Z Danovy motorky zmizel vak, kde měl kompletní spaní, stan, atd., a při pokusu překonat zámek mu ho zničili. Martinova motorka má taky poškozený zámek a z mojí zmizely „jen“ drobnosti, které jsem tam nechal v boční tašce - lepení atd.
Dan a Martin měli motorky pod plachtou, já ne, a to mě asi zachránilo. Zloději se schovali pod plachtu a tam nerušeně „kutili“.
Voláme policii, přijede 5 chlapíků a začne kolečko vyptávání. Jména, adresy, pasy. Co zmizelo, kdy jsme přijeli, atd., atd., atd. Jdeme se podívat na záznam z kamer, a když se vrátíme, na místě je úplně jiná parta policistů. Kolečko dotazů začíná znovu. Když se parta policistů vymění asi popáté a zase se mě ptají na to samé, neudržím se a řvu na ně: "Už jsem to říkal 5x, všichni to mají napsané!!!"
Policista s ledovým klidem řekne: "Tak to řekni ještě po šesté…"
Rezignuju. Jméno, bydliště…..

 

Voláme do servisu Freerider, jestli by nám mohli pomoct, a oni nám pošlou sanitku pro motorky. Dmitrij nás bude doprovázet několik dalších dnů. Já jedu na své - jediné pojízdné - motorce s Dmitrijem nejdřív do KTM. Dan měl v plánu vyměnit olej a pneu, protože je už na cestě přes měsíc. Necháváme motorku tam a doufáme, že budou schopni sehnat nový zámek. Pak jedeme do Freerideru s Martinovou Suzuki. Hlavní problém je rozlomená anténa imobilizéru.
Dan s Martinem jedou na policii sepsat protokol, aby měli něco v ruce pro pojišťovnu. Sepsání protokolu probíhá celý den, protože je zrovna pauza na oběd, potom na ně zapomenou, a když si vzpomenou, tak teprve začnou shánět překladatelku, atd., atd., atd. Kluci se vrátí až v 19 hod.

 

Já mezitím řeším opravy KTM a Suzuki. Vylíčit celý kolotoč hovorů do ČR na různá místa, kde jsme sháněli informace a pomoc, by bylo na dlouho, tak jen resumé. V KTM se objeví kouzelník, který slíbí, že poničený zámek dokáže opravit. Nevěřícně na něj zírám s otevřenou hubou a prostě mu jen věřím. Vnutím mu peníze, i když je tvrdohlavě chce přijmout až po práci, a doufám, že to pro něj bude závazek, aby to nevzdal.
Se Suzuki bude větší problém, anténa imobilizéru nikde není skladem a dostat ji sem potrvá minimálně dva týdny. Průser.

Večer čekám na kluky na ulici před obchodem, protože Freerider je už zavřený. Přisedne ke mně Alek. Prý pracuje u filmu a podílel se na nějakých speciálních efektech, např. na Troji s Bradem Pittem. Netuším, jestli je to pravda, ale pokecáme si, dostanu od něj nějaké ovoce a čepici na památku. Když přijedou kluci, chytne nám Alek místní taxi (to je kdokoliv, kdo zastaví, jede stejným směrem a domluvíte se na ceně, čeští taxikáři by asi pukli vzteky) a my vyrazíme na hotel. Sedneme do auta, bouchneme dveřmi, v tu chvilku řidič vystartuje, jako by byl na F1, těsně mine auto před námi a JEDE! Cítím přetížení minimálně 3G. Nejsme však ve stíhačce, která právě startuje, ale v Almaty taxi emotion ride. Do uší nám duní místní hity a za okny se míhají rozmazané šmouhy. Něco takového jsem ještě nikdy nezažil. Fakt se bojím... Na policajty troubil, aby mu uhnuli, a my se drželi všeho, čeho se chytnout dalo…

 

4.9.2018

Ráno převážíme Suzuki ke kouzelníkovi, co opravil Danův zámek. Zkusí to dát nějak do kupy. Potom jedeme do KTM. Danova motorka ještě není hotová, tak zatím jedu shánět nové lepení do města. Připadal jsem si jako slepička, co shání kohoutkovi vodu. Tady to nemáme, ale támhle to určitě mají. My to tu nemáme, ale támhle…. Uspěju asi na osmý pokus - když vidím knoty, chce se mi dojetím plakat a líbat prodavačce ruce.
Jedu zpátky do KTM pro Dana a vyrážíme spolu pro protokol na policii. Tam už je naštěstí překladatelka, která se aktivně snaží z policistů protokol vymlátit. Úspěšně.
Večer volají Danovi z KTM, že objevili další problém na brzdách a nedoporučují mu pokračovat. Krásná informace na dobrou noc.

5.9.2018

Na KTM je ohnutý držák třmenu pravé přední brzdy, pravděpodobně následek nehody, kterou měl Dan těsně před odjezdem. Po konzultaci s mechanikem v ČR se domlouváme, že brzdu prostě odpojíme a Dan pojede jenom s jednou přední brzdou dál.
Vracíme se na hotel, balíme si věci a čekáme na Dmitrije, který nám je přiveze do Freerideru, kde budeme dnes spát. Mezitím je KTM hotová, takže beru Dana a jedeme pro motorku. Ve Freerideru v hospodě uspořádáme válečnou poradu, co dál.

Hledáme možnosti, jak pokračovat. Anténa na Suzuki prostě rychle k dostání není, a když najdeme starší v Litvě, vzápětí zjistíme, že je na stejném místě taky prasklá, no prostě všechno špatně. Přemlouváme Martina, aby si půjčil motorku a jel s námi aspoň do Kyrgyzstánu, nebo si půjčil motorku v Almaty a pojezdil aspoň okolí. Nebo aby nechal motorku tady a příští rok cestu dokončil. Prostě jsme hledali jakoukoliv možnost, jak z této situace vytěžil maximum, nicméně nakonec se Martin rozhoduje, že poletí domů a motorku si nechá dovézt kamionem z Biškeku. Martinovo rozhodnutí bylo ovlivněno hlavně tím, že by cestu neměl šanci dokončit. I kdyby si nějakou motorku půjčil, stejně by musel potom letět domů. Hodně těžko se to vysvětluje. Aby člověk pochopil všechny souvislosti, musel by tím být s námi a prožít s námi poslední 4 dny.
Domlouváme se s Dmitrijem na odvozu Suzuki do Biškeku na další den. Já s Danem pojedeme na motorkách napřed a domluvíme přepravu do ČR.
Večer se potkáváme s cestovateli z ČR mototykraso.cz, strávíme spolu krásný večer plný povídání, piva a smíchu.

 

Kyrgyzstán

6.9.2018

Ráno bychom vyrazili do Biškeku celkem brzo, nebýt mé blbosti a KTM. Moje blbost byla, když jsem šel k motorkám jinou cestou (přes dílnu), než jsem měl z hostelu jít, a tento politování hodný omyl, který se mi stává maximálně jednou za 10 let, jsem potom asi hodinu vysvětloval ochrance, která přijela řešit houkající alarm.
No a pod KTM byla krásná kaluž oleje, takže šup šup, zpátky do servisu.
Kolem poledne konečně zase vyrážíme. Hranice proběhnou totálně v klidu, frontu předjedeme a jestli celý proces zabral 20 minut, tak to bylo hodně.
V Biškeku se stavujeme v DHL, kam si Dan nechal poslat nové destičky, a potom míříme na hotel, odkud pojede Suzuki domů. Dmitrij s Martinem už tam je a Martin připravuje motorku.

 

Na dvoře stojí Samborova stará Afrika a prý by byla možnost si ji půjčit. Zase zaplanula naděje, tak zkoušíme hned Samborovi volat. Bohužel neúspěšně a další tři dny také, až do Martinového odletu domů.

 

Martin jede s Dmitrijem zpátky do Almaty a my jdeme na pivo. Když mi pípne sms od Martina se zprávou, že 20 km za hranicemi jim kleklo auto a jsou nepojízdní, už se mi ani nechce věřit svým očím…

7.9.2018

...Během této cesty jsem viděl rekordní počet policejních hlídek s radary ve svém životě. Bohužel jedna z nich byla úspěšná, a tak jsem už zase cpal bankovky do pasu….

Dopoledne si nechám namontovat na přední vidle rukávy jako ochranu před prachem a kamínky, protože prý na to nové Afriky trpí a po Pamíru se vrací skoro všechny s vytečenými vidlemi. Nechci to podcenit a za pár USD si na vidle nechám nasadit krásné neoprenové šprcky. Řešíme formality ohledně Martinovy motorky, dokončujeme její přípravu na transport a po obědě vyrážíme směr Issik Kul. Během této cesty jsem viděl rekordní počet policejních hlídek s radary ve svém životě. Bohužel jedna z nich byla úspěšná, a tak jsem už zase cpal bankovky do pasu….

 

Po cestě se stavujeme na World Nomad Games. Světové nomádské hry jsou mezinárodní sportovní soutěž složená z etnických sportů praktikovaných ve Střední Asii. Největším hitem her je sport nazývaný kok-boru. Je to jakási značně drsná verze póla, v níž se dva týmy jezdců na koních přetahují o bezhlavou mrtvolu kozy. Podíváme se, jak Kazachstán rozdrtí Rusko 7:0 a jdeme si najít nocleh. Zakotvíme v kempu s chatkami v evropském stylu, protože při ceně 200,- Kč za noc včetně snídaně a večeře se nám stan ani moc roztahovat nechce…

 

8.9.2018

Seven Bulls Rock, krásné červené skály v kontrastu s modrou oblohou a zelenými lesy stojí za vidění, nehledě na možnost vyjet s motorkou na protější kopec a tam si zablbnout na široké pastvině. Konečně se kocháme přírodními scenériemi a užíváme si výlet. Tyto skály jsou jen pár kilometrů od jezera a rozhodně stojí za shlédnutí.

 

Vracíme se k jezeru a po pár km odbočujeme na Barskoon valley. Je to krásná šotolinová cesta do hor, která vede až k Bedel passu ve výšce 4284m. My jedeme jen kousek za horské jezero ve výšce 3800 m, a protože nejsme aklimatizovaní, nechceme tu spát, ale jedeme zase stejnou cestou dolů. Je to první off, který jsme si opravdu užili včetně krásných výhledů, kraviček, koní, samoty a všeho, co k tomu patří.

 

Po cestě zpátky vidíme na louce nějaké jurty, a protože Danův metabolismus škemrá o dávku živin, stavíme tam na jídlo. Jídlo není, turisti denní dávku sprostě sežrali, aniž by mysleli na zahraniční návštěvníky. Ale to by nebyl hladový Dan, aby si neporadil. Vedle se grilují kuřata na soukromou párty. Zatímco já jsem proměnil motorku v kolotoč a děcka se na ní mění rychlostí, která je pro mě nepochopitelná, Dan zatím operativně vyjedná večeři od sousedů. Jak to udělal bez znalosti ruštiny, je mi záhadou, ale to kuře a všechno ostatní bylo fakt vynikající. Problém nastává, až když chci za večeři zaplatit, chci vědět kolik, ale odpověď je pořád ta samá – dej, kolik uznáš za vhodné. Pod pohrůžkou „násilí“ konečně dostanu sumu 200 SOM - dávám jim 500 SOM, protože za tu baštu a operativní pomoc si to fakt zasloužili.

 

9.9.2018

...zastavuju a ptám se jezdce na koni, jestli si ho můžu vyfotit. Přitakává a na oplátku se ptá zase on nás: neviděli jste tam na kopci nějaké krávy? Ztratili se mi a já je hledám...

Ráno vylezu ze stanu a ze srandy zapnu klíček na motorce, abych viděl, jaká je teplota. Po shlédnutí čísla, promnutí očí a opakovaném pohledu jsem se ujistil, že se mi to vážně nezdá. Je krásných 6 stupňů. Už se nikdy dívat nebudu - co oči nevidí, to srdce nebolí. Samozřejmě že to není zas tak hrozné, ale moje staré kosti už přece jen mají něco za sebou a hranice pohodlnosti stoupá každým rokem na novou úroveň…

Vyjíždíme k jezeru Song Kul. Toto jezero leží ve výšce 3000m a vede k němu nádherná šotolina s krásným výjezdem po horách. Po cestě potkáváme různá zvířata - koně, krávy, ovce, turisty v minibusech, apod. Užíváme si výjezd k jezeru, ale neustále ho přerušujeme na focení, protože výhledy za zaznamenání opravdu stojí.
U jezera zastavujeme u jednoho z mnoha jurtových hotelů. Je cca 1km od břehu jezera. Ptám se, jestli se dá dojet až k vodě. Prý ne, protože je tam bláto. No ale věřte domorodci, který tam žije celý život, že? Dan je opět těsně před smrtí hlady, takže jde na jídlo a já beru za heft směrem k jezeru. Zpočátku je to pohoda, ale jak se blížím k jezeru, mám pocit, že motorka jede nějak ztěžka. Mrknu pod kola, a ty jsou cca 10cm v blátě. Tak nekecal. Otáčím se a jedu zpátky, tady zapadnout fakt nechci. Cesta probíhá v pohodě, a najednou jsem na zemi, ani nevím pořádně jak. Najel jsem na vysoký tvrdý trs trávy, svezlo se mi přední kolo a v nulové rychlosti jemně pokládám motorku do blátíčka. No nic, jednou na to dojít muselo, natrénovaným úchopem zvedám motorku a…. Do řiti, motorka padá na druhou stranu. Po psychickém ulevení v podobě pár nepublikovatelných slov motorku znovu zvedám. Druhý pokus byl úspěšnější a jedu za Danem.
Ten se mezitím druží s dvěma Němkami, které šlapou na kolech z Německa do Číny. Na cestě jsou od dubna a před sebou mají ještě sakra dlouhou cestu…

 

Prach. To bylo nejskloňovanější slušné slovo zbývajícího dne. Jedeme přes další průsmyk směrem na západ, slunce je nízko nad obzorem a v kombinaci s neuvěřitelným množstvím prachu je to kombinace, která ke slušnosti moc nevede. Jedeme po šotolinách celkem rychle, takže občas dojedeme nějaký náklaďák a předjíždění je fakt o hubu. Štěstí nám ale přálo a nikdy v protisměru nic nejelo. Po dnešních 250km offu s prašnou 100km vložkou na závěr se fakt těšíme na sprchu, a tak se ubytujeme v B&B v Kazarmanu. Tam se večer sejde směsice lidí od Filipín až po Mexiko. Téhle kombinaci neodolá můj půlčík ořechovky, a tak je to celkem vydařený večer…

 

10.9.2018

...zjišťujeme, že nám pořád 30 SOM chybí. Naše počítání vidí hezká mladá číšnice, která se nad námi slituje a zbytek zatáhne ze svého. Nechce ani USD, které jí nabízíme jako kompenzaci, asi fakt vypadáme bídně...

Ráno zjišťuju že mám prázdné přední kolo, což vysvětluje tanečky motorky včera na vrstvě drobného kamení, při jednom z nichž jsem si skoro rozbil hubu a ještě málem smetl i Dana. Jdu hledat pneuservis hlavně kvůli kompresoru. Blahořečím investici, kterou jsem udělal před cestou, když jsem si koupil bezdušové kola. Srdce mi krvácí ještě dnes, když si vzpomenu na cenu, ale představa, jak zesílené Mitasky odtrhávám od patky, mi zlepšuje náladu. U pneuservisu dám knot, nafoukneme kolo a vyrážíme směr Oš.

 

Jedeme přes další průsmyk krásným off roadem, Dan je bývalý motokrosař, takže si občas trochu odskočí, aby si jízdu užil jak se patří, a potom na sebe zase počkáme. Při jedné takové zastávce vidím jeho nasraný výraz u motorky. Ani se nedivím, když mi řekne, že se mu do kufru vylil oktan booster. To samé se mi stalo kdysi v Rusku a věci mi smrděly ještě půl roku po návratu…
Po asi 150km off roadu přijíždíme do Jallalabadu a na benzince si Dan všimne, že mu skoro upadl levý kufr. Ze čtyř zámků drží jen na dvou. Dáváme to do kupy a pojišťujeme gumou pod zámek, aby se vymezila vůle při otřesech.
Smažíme se v 34 stupních pod vrstvou prachu na sobě až do Oše. Po příjezdu a sprše toužíme po jediném - točeném vychlazeném pivu. Necháme si poradit hospodu a vyrazíme. Objednáme si pivo, ale číšnice nám přinese jen jedno, že prý vytočila poslední. No, podle toho to pivo i chutnalo. Tak zase lahváče, no…
Po jídle chceme zaplatit - a ouha, já si zapomněl peněženku v hotelu a Dan má málo peněz. Tak si udělám výlet zpátky na hotel. Po návratu spočítáme hotovost a zjišťujeme, že nám pořád 30 SOM chybí. Naše počítání vidí hezká mladá číšnice, která se nad námi slituje a zbytek zatáhne ze svého. Nechce ani USD, které jí nabízíme jako kompenzaci, asi fakt vypadáme bídně.

 

11.9.2018

Dnes se jedeme podívat na základní tábor Pik Lenina. Taková krásná hora a musí se jmenovat po takovém… No nic, historii nezměníme. K Pik Lenina vede asi 40km nádherného off roadu. Občas šotolina, občas hlína, občas kameny, sem tam malý brod, prostě od všeho trochu. Rozhodně bych sem ale nechtěl jet po dešti.

 

Během jízdy k base campu Danovi při zastávkách na focení zase teče benzín z přepadu, tak se rozhodne, že se na to podívá. Po otevření víčka nádrže dostává sprchu z benzínového gejzíru, který vytryskl z nádrže. Až později jsme zjistili, že měl cvaknutou hadičku odvzdušnění nádrže, takže v jedné nádrži mu vznikal velký podtlak a vinou toho se benzín cpal ven, kudy to šlo. Jediné, co mě v tu chvilku napadlo, bylo dělat si z Dana a KTM srandu, protože jsem tyhle rozmary fakt už nějak nechápal. Ale jak říká Dan, tahle motorka chce prostě individuální přístup…

U památeční desky se jmény lidí, kteří na téhle hoře zůstali, hledá Dan místo, kde by mohl motorku postavit na boční stojan, trochu si couvne, jak na potvoru tam jsem ale zrovna já, tak mám zase Afriku na zemi. Ale pěkně do měkké travičky jako na polštářek, takže pohoda.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE